1 Afs 262/2024 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 262/2024- 66 - text  1 Afs 262/2024 - 70 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Jiřiny Chmelové a soudkyně Lenky Kaniové v právní věci žalobce: Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, v. v. i., se sídlem Flemingovo nám. 542/2, Praha 6, zastoupen JUDr. Janem Dudákem, advokátem, se sídlem Radlická 3201/14, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 6 A 75/2023  168, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2024, č. j. 6 A 75/2023  168, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je veřejnou výzkumnou institucí podle zákona č. 341/2005 Sb., o veřejných výzkumných institucích. Účastní se řešení projektů Programu podpory excelentního výzkumu v prioritních oblastech veřejného zájmu ve zdravotnictví EXCELES (dále „program EXCELES“). Tento program je financován prostřednictvím Národního plánu obnovy, přičemž konkrétně spadá pod komponentu 5.1 tohoto plánu. [2] Žádostí ze dne 5. 1. 2023 požádal žalobce žalovaného o vydání potvrzení podle § 81 odst. 4 písm. c) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále „zákon o DPH“). Toto potvrzení žalobce potřebuje jako podklad pro žádost na příslušný finanční úřad o vrácení DPH podle § 81 odst. 2 zákona o DPH. Potvrzení vydává osoba oprávněná Ministerstvem financí k vystavení takového potvrzení (v tomto případě žalovaný), a to o původu finančních prostředků a dále o tom, že nakoupené zboží nebo poskytnutá služba je součástí některého programu nenávratné zahraniční pomoci. Žalovaný však namísto vydání potvrzení uvědomil žalobce podle § 155 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, o tom, že potvrzení nelze vydat. Shodně pak žalovaný postupoval také u opakované žádosti o vydání potvrzení. Žalobce tedy posléze uplatnil u nadřízeného orgánu žalovaného, tj. ministra školství, mládeže a tělovýchovy, žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 správního řádu. Té však ministr nevyhověl. [3] Žalobce se proto domáhal žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“) ochrany proti nečinnosti správního orgánu podle § 79 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), spočívající v nevydání uvedeného potvrzení. Potvrzení podle § 81 odst. 4 písm. c) zákona o DPH je osvědčením, které stvrzuje primárně původ finančních prostředků. Dle žalobce nebyly dány žádné překážky pro vydání potvrzení, neboť je z použitého práva a také z programových dokumentů Národního plánu obnovy zjevné, že zdrojem prostředků programu EXCELES je rozpočet EU, nikoli tedy státní rozpočet ČR, jak tvrdil žalovaný. Žalobce dále doložil, že podal žádost o vrácení DPH finančnímu úřadu bez požadovaného potvrzení a následně jej finanční úřad vyzval k odstranění vad podání spočívajících v nedoložení zákonem požadovaných podkladů. Současně jej finanční úřad poučil, že pokud žalobce ve stanovené lhůtě vady podání neodstraní, jeho podání se stane podle § 74 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, neúčinným. [4] Městský soud žalobu zamítl. Městský soud sice v rozsudku označeném v záhlaví připustil, že nebýt nástroje stanoveného nařízením Evropského parlamentu a Rady 2021/241 ze dne 12. 2. 2021, kterým se zřizuje Nástroj pro oživení a odolnost (dále „nařízení RRF“), ČR by neměla finanční prostředky pro realizaci Národního plánu obnovy, jehož součástí je program EXCELES. Avšak jen z této skutečnosti nelze dovodit, že původ finančních prostředků je ve zdrojích EU. Podle městského soudu jde o specifický dotační nástroj, který za příjemce finančního příspěvku označuje členský stát. Nejedná se tak o klasické předfinancování projektů skrze výdaje ze státního rozpočtu. Skutečnost, že pro státní rozpočet jsou zdrojem finančních prostředků prostředky EU, dle městského soudu neznamená, že jsou přímým zdrojem i pro žalobce (body 56 a 57 napadeného rozsudku). Vzhledem ke specifikům Národního plánu obnovy naopak platí, že přímým zdrojem peněz pro konkrétní žadatele o podporu, jako je žalobce, je státní rozpočet. Žalobcem předestřené indicie svědčící o tom, že původ prostředků se nachází v EU, podle městského soudu nevyvrací závěr, že zdrojem finančních prostředků pro žalobce je státní rozpočet. Městský soud doplnil, že potvrzení má formu osvědčení. Nemá tedy normativní povahu, jedná se pouze o akt stvrzující úředně, ale nezávazně (tj. vyvratitelně) určité skutečnosti. V řízení před finančním úřadem o vrácení DPH tak není z hlediska původu prostředků vyloučen důkaz opaku. Městský soud rovněž upozornil, že část námitek nemohl v řízení věcně posoudit, protože se vztahují právě až k řízení o vrácení DPH před správcem daně. Tyto námitky mohou být relevantní až v tomto řízení, resp. v soudním řízení navazujícím na daňové řízení. II. Kasační stížnost a následná vyjádření v řízení [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost, v níž navrhl tento rozsudek zrušit. Předně namítl, že městský soud nesprávně posoudil původ prostředků pro program EXCELES, neboť i přes skutečnost, že dochází k předfinancování jednotlivých projektů ze státního rozpočtu, pocházejí z materiálního hlediska tyto prostředky nakonec vždy ze zdrojů EU. Konečný účetní stav státního rozpočtu není v důsledku provádění Národního plánu obnovy snížen ani o korunu, naopak je to rozpočet EU, kterému se nakonec prostředky poníží o částku vynaloženou na projekty v programu EXCELES. Podporu tedy poskytuje EU a státní rozpočet slouží jen jako nástroj předfinancování. Zvláštnost podpory spočívající v tom, že finanční prostředky jsou z EU distribuovány přes státní rozpočet, nic nemění na vlastním původu prostředků. Skutečnost, že stěžovatel není výslovně označen jako příjemce podpory v nařízení RRF či v databázi EU Financial Transparency System, protože za příjemce jsou označeny členské státy, není pro posouzení původu prostředků rozhodná. [6] Z § 81 zákona o DPH podle stěžovatele také nevyplývá, že prostředky by musely být z rozpočtu EU poskytovány přímo. Městský soud však nesprávně rozšířil hypotézu právní normy o předpoklad přímého poskytování. V případě vracení DPH dle § 81 zákona o DPH nejde o určování přímého příjemce podpory, ale o osobu, která uhradila DPH. Soud se také nevypořádal s jazykovým a teleologickým výkladem uvedeného ustanovení, který stěžovatel předestřel. Tím založil nepřezkoumatelnost svého rozsudku. Nepřezkoumatelnost rozsudku je podle stěžovatele dána také tím, že městský soud k části námitek stěžovatele uvedl, že k jejich vypořádání není věcně příslušný, protože se dotýkají až navazujícího řízení o vrácení daně vedeného finančním úřadem, nikoli nečinnosti při vydání potvrzení ze strany žalovaného. To je však scestný závěr, neboť žalovaný ospravedlňoval svou nečinnost právě tímto typem argumentace, na kterou stěžovatel v daných námitkách reagoval. [7] Stěžovatel rovněž připomněl, že není správné zaměňovat pojmy „zdroj“ a „rozpočet“, přičemž pojem zahraniční zdroj je třeba vyložit ve vazbě na zákon č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, tak, že zahraničním zdrojem jsou prostředky podléhající jak přímému, tak i nepřímému řízení ze strany EU. Že jde o zdroje EU, lze dovodit také z dalších skutečností. Stěžovatel jednak podléhá povinnostem stanoveným v Nástroji pro oživení a odolnost, a to od finančního řízení až po audit. Dále jde o legitimní očekávání stěžovatele vztahující se k původu prostředků založené dostupnými programovými dokumenty k Národnímu plánu obnovy, resp. programu EXCELES. Dané dokumenty potvrzují unijní charakter prostředků. Zjevné je to např. u publicity, v jejímž rámci je povinné uvádět jako zdroj financování EU. Dále jde o to, že tyto dokumenty vylučují spolufinancování programu ze státního rozpočtu. Legitimní očekávání podporuje též smlouva o poskytnutí účelové podpory a její příloha, v níž smluvní strany podle stěžovatele uznávají, že zdrojem prostředků programu EXCELES je EU. Stěžovatel tak byl ujištěn o původu prostředků opakovaně a zcela konkrétně. [8] Žalovaný se ve vyjádření plně ztotožnil se závěry městského soudu. Finanční prostředky na program EXCELES pochází ze státního rozpočtu, nikoli ze zdrojů EU. Přímým zdrojem financí pro konečné příjemce je jen a pouze státní rozpočet, jde o konkrétní položku státního rozpočtu, resp. rozpočtové kapitoly žalovaného. Současně platí, že ČR (nikoli sám stěžovatel) je příjemcem prostředků z Nástroje pro oživení a odolnost. Na původu prostředků nic nemění ani tzv. přímé řízení, které se dotýká zejména kontroly. Ohledně tvrzené nepřezkoumatelnosti rozsudku žalovaný upozornil, že stěžovatel se v řízení domáhá pouze vydání potvrzen