1 As 14/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 14/2025- 50 - text  1 As 14/2025 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Michala Bobka, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: General Energy, a. s., se sídlem Mariánské náměstí 617/1, Brno, zast. Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem Vídeňská 188/199d, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí rady žalovaného ze dne 30. 4. 2024, č. j. 1999614/2022ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2025, č. j. 31 A 37/2024  40, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí řízení [1] Energetický regulační úřad dne 1. 6. 2023 rozhodl, že žalobkyně spáchala tři pokračující přestupky podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele a podle § 91 odst. 1 písm. c) a l) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Podle ERÚ žalobkyně protiprávně informovala šest zákazníků, že jednostranně změnila cenu za dodávku energií a poučila je, že mohou odstoupit od smlouvy (první přestupek). Žalobkyně stejným zákazníkům dále stanovila nepřípustně vysoké zálohy (druhý přestupek). Jiným 42 zákazníkům pak vyúčtovala dodávky energií s průměrně čtyřměsíčním zpožděním (třetí přestupek). Za tyto přestupky uložil žalovaný pokutu v celkové výši 1 020 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí rozklad k radě ERÚ. Rada dne 30. 4. 2024 rozhodla, že žalobkyně se dopustila prvního a druhého přestupku na pěti, ne šesti zákaznících. Snížila proto žalobkyni pokutu na 920 000 Kč. Ve zbytku rada potvrdila rozhodnutí ERÚ. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí rady žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. Podle krajského soudu žalobkyně neměla právo jednostranně změnit cenu za dodávku energií. Všichni dotčení zákazníci měli totiž s žalobkyní smlouvu, která se řídila produktovými podmínkami PREMIUM (dále jen „produktové podmínky“). Produktové podmínky byly připojeny ke smlouvě jako její nedílná součást a stanovily, že mají v případě rozporu přednost před Všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně (dále jen „VOP“). Proto i když čl. IV odst. 2 VOP upravoval možnost jednostranně cenu změnit, v daných případech přednostně aplikovatelné produktové podmínky tento postup výslovně vylučovaly. Podle produktových podmínek je totiž cena stanovena 1x ročně, a to nejpozději k 15. 12. předcházejícího kalendářního roku. Žalobkyně tak jednala ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele klamavě, neboť cenu vědomě změnila v průběhu kalendářního roku. Změnu ceny oznámila zákazníkům, jejichž jednání však agresivně manipulovala sdělením, aby buď od smlouvy odstoupili, nebo přijali zvýšení. Žalobkyně spáchala i třetí přestupek. Vyúčtování 42 zákazníkům skutečně provedla s čtyřměsíčním zpožděním. [4] Krajský soud měl za přiměřenou i výši pokuty, kterou žalovaný stanovil na základě tržeb a čistého obratu žalobkyně za rok 2021. Nejednalo se o sankci likvidační. Ostatně sankce, která byla uložena žalovaným až po pozbytí licence žalobkyně k obchodu s elektřinou a plynem, zjevně nebyla důvodem pro ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně. Krajsky soud rovněž doplnil, že žalobkyně sama v přestupkovém řízení žádné aspekty svých majetkových poměrů žalovanému ani nesdělila, byť k tomu byla žalovaným vyzvána. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [6] Stěžovatelka se domnívá, že krajský soud zatížil svůj rozsudek nepřezkoumatelností, jelikož zpravidla přebral jen argumentaci žalovaného a nevzal v potaz důsledky pandemie COVID19 na její ekonomickou situaci. [7] Stěžovatelka má za to, že měla právo na jednostrannou změnu ceny za dodávku energií, které vyplývalo z čl. IV odst. 2 VOP. Tento článek není v rozporu s žádnou jinou smlouvou, právním předpisem či rozhodovací praxí žalovaného v době změny ceny. Na podporu svých tvrzení stěžovatelka uvádí dvě rozhodnutí žalovaného, které se rovněž týkaly stěžovatelky, a kde měl žalovaný tuto praxi stěžovatelky aprobovat, a ustanovení § 11a odst. 5 energetického zákona, které upravuje, jak změnu ceny oznámit zákazníkům, a možnost zákazníků odstoupit od smlouvy. [8] Jelikož stěžovatelka měla právo jednostranně změnit cenu za dodávku energií, nedopustila se nekalé obchodní praktiky ve smyslu § 4 a § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Svým zákazníkům poskytla věcně správnou informaci o změně ceny produktu. Stěžovatelka tak nejednala klamavě podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Její jednání ostatně nemůže být přestupek, neboť není definované v zákoně o ochraně spotřebitele a ani v jeho přílohách, ve kterých je uveden taxativní výčet klamavých a agresivních obchodních praktik. Jíž nad rámec taxativní povahu příloh by znamenalo porušit princip není trestu bez zákona (nulla poena sine lege). [9] Stěžovatelka poukazuje na to, že změna daňové a energetické právní úpravy, která prominula spotřebitelům DPH v listopadu a prosinci 2021, přišla náhle a neočekávaně jako reakce na COVID19 a energetickou krizi, které domácnostem razantně zvýšily náklady na energie. Z tohoto důvodu stěžovatelka musela přefakturovat vytvořené faktury (jinak by byly v neprospěch spotřebitelů) a vystavit nové faktury bez DPH. V opačném případě by jí hrozily sankce od správních orgánů. Proto stěžovatelce vzniklo zpoždění. V této výjimečné situaci, ve které většina zaměstnanců stěžovatelky – a zřejmě i většina zaměstnanců dodavatele jejího softwaru, který sídlí na Slovensku, – měla nařízený homeoffice, se stěžovatelce přesto podařilo vše řádně vyúčtovat, byť se zpožděním. Vzhledem k mimořádným okolnostem, které prodlení s vyúčtováním způsobily, a malé společenské škodlivosti stěžovatelce připadá, že by její jednání nemělo být posouzeno jako přestupek, resp. pokuta za něj by neměla být tak vysoká. Na podporu snížení pokuty stěžovatelka upozorňuje, že krajský soud ani žalovaný dostatečně nezjistily její ekonomické poměry, neboť vycházely jen z tržeb a čistého obratu a nevzaly v potaz její výsledek hospodaření za rok 2021, který byl záporný ( 65 842 000 Kč). [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s posouzením krajského soudu. Podotýká, že ve své rozhodovací praxi nedovodil, že by stěžovatelka byla oprávněna jednostranně změnit cenu dodávky energií. Žalovaný tuto otázku nezkoumal v ani jednom rozhodnutí, na které stěžovatelka odkazuje. V prvním rozhodnutí jen posuzoval, zda od smlouvy platně odstoupil zákazník, tedy zda byl zákazník individuálně a adresně vyrozuměn o změně smluvních podmínek. V druhém rozhodnutí ERÚ stanovil, že stěžovatelka má zákaznici vyúčtovat dodávky plynu. V ani jednom z citovaných rozhodnutí však žalovaný neřešil otázku, zda byla stěžovatelka oprávněna k jednostranné změny ceny dodávek plynu. III. Právní posouzení věci Nejvyšším správním soudem [11] Kasační stížnost je přípustná. NSS neshledal nedostatky podmínek řízení či jiné překážky, které by bránily dalšímu postupu ve věci. Napadený rozsudek proto přezkoumal v rozsahu a z důvodů, který byly vymezeny v kasační stížnosti (§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s). Přihlédl k případným vadám, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s). [12] Kasační stížnost není důvodná. [13] Prvně se NSS vypořádal s námitkou, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný, protože přebírá argumentaci žalovaného a nevypořádává se s dopadem COVID19 na ekonomickou situaci stěžovatelky. [14] Skutečnost, že správní soud přezkoumal rozhodnutí správního orgánu a následně se ztotožnil s jeho argumentací, nezakládá bez dalšího nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního soudu. Takový postup jen ukazuje – v případě, že správní soud řádně vyhodnotil právní a skutkové závěry, které učinil správní orgán – že rozhodnutí správního orgánu obstálo v soudním přezkumu. Tak i krajský soud, po řádném zhodnocení skutkové a právní stránky věci, souhlasil s posouzením provedeným žalovaným, což se přirozeně projevilo v částečném překrytí jejich argumentace. [15] Není dále pravda, že se krajský soud nevypořádal s námitkou, že prodlení ve vyúčtování způsobila mimořádná situace v průběhu pandemie COVID19, ve které se náhle a nepředvídatelně změnila energetická a daňová právní úprava, na kterou stěžovatelka proto zvládla zareagovat až se zpožděním. Krajský soud v tomto ohledu pouze podotkl, že stěžovatelka v žalobě je