1 As 172/2025 — Nejvyšší správní soud

1 As 172/2025- 19 - text  1 As 172/2025 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Petra Pospíšila v právní věci žalobkyně: JiTa  ECO s.r.o., se sídlem Nitranská 894/8, Praha 10, zastoupena Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem Masarykova 612/19, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2024, č. j. KULK 55692/2024OSŘ, sp. zn. OÚPSŘ 68/2023OSŘ, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 9. 2025, č. j. 59 A 62/2024 – 132, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabýval tím, zda zvláštní lhůta jednoho měsíce pro podání žaloby v některých stavebních věcech [§ 306 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“)] se uplatní i v případě rozhodnutí, v němž stavební úřad určil, že jím vydané územní rozhodnutí pozbylo platnosti (§ 142 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). [2] Magistrát města Jablonec nad Nisou, odbor stavebního a životního prostředí, vydal rozhodnutí, v němž určil, že územní rozhodnutí ze dne 15. 6. 2017 pozbylo platnosti dne 26. 7. 2019. Žalovaný provedl v řízení o odvolání dílčí změnu výroku [doplnil do něj, že k pozbytí platnosti došlo s ohledem na marné uplynutí lhůty z důvodu nesplnění podmínky stanovené v § 93 odst. 4 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) (dále jen „starý stavební zákon“)] a ve zbytku odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Žalobkyně proti napadenému rozhodnutí brojila žalobou, kterou krajský soud odmítl. Shledal, že se jedná o rozhodnutí stavebního úřadu v mezích jeho příslušnosti, a tak se pro žalobu proti tomuto rozhodnutí uplatní s účinností od 1. 7. 2024 speciální měsíční lhůta (§ 306 odst. 1 nového stavebního zákona). Žalobkyně podala žalobu dne 13. 12. 2024, tedy již po nabytí účinnosti ustanovení, které upravuje tuto speciální lhůtu (§ 331 nového stavebního zákona). Lhůta jednoho měsíce však v jejím případě uplynula již dne 13. 11. 2024, proto byla žaloba opožděná. II. Obsah kasační stížnosti [4] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla usnesení krajského soudu kasační stížností. V ní navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Má za to, že řízení o určení právního vztahu podle § 142 správního řádu „nemá nic společného“ se starým stavebním zákonem. Ustanovení § 306 nového stavebního zákona se – jeli vykládáno systematicky – uplatní pouze na rozhodnutí stavebního úřadu ve formálním smyslu, tedy toliko na řízení podle nového stavebního zákona. Odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem (ze dne 22. 2. 2023, č. j. 16 A 129/2020  88) a Nejvyššího správního soudu (ze dne 2. 3. 2017, č. j. 7 As 298/2016  30), podle nichž řízení o určení právního vztahu nenahrazuje opravné prostředky proti územnímu rozhodnutí, a neslouží tedy k přezkoumání vadného postupu v územním řízení. [6] Řízení o určení právního vztahu bylo zahájeno v srpnu 2022, tedy za účinnosti starého stavebního zákona. Podle přechodných ustanovení nového stavebního zákona tak nelze na stěžovatelčin případ uplatnit měsíční lhůtu, neboť podle § 330 odst. 1 tohoto zákona se řízení a postupy zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dokončí podle dosavadních právních předpisů. Správní řízení zahájené v roce 2022 tak bylo ovlivněno „skrytou novelou“. Krajský soud přijatým výkladem nešetřil její práva. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal usnesení krajského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. [9] Pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí, jímž krajský soud žalobu odmítl, přichází v úvahu pouze stížní důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. spočívající v tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby. Z povahy věci nelze namítat žádné jiné důvody (srov. nález ÚS ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. III. ÚS 93/06, nebo rozsudek NSS ze dne 5. 1. 2006, č. j. 2 As 45/2005  65). Nelze proto žádat ani zrušení rozhodnutí žalovaného. III.a K povaze řízení o určení právního vztahu [10] Podle § 306 odst. 1 nového stavebního zákona [ž]alobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, s výjimkou rozhodnutí o přestupku, lze podat do 1 měsíce poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno. [11] Podle § 30 odst. 1 nového stavebního zákona [p]ůsobnost ve věcech stavebního řádu vykonávají stavební úřady, kterými jsou […] f) obecní stavební úřady. [12] Podle § 142 odst. 1 správního řádu [s]právní orgán v mezích své věcné a místní příslušnosti rozhodne na žádost každého, kdo prokáže, že je to nezbytné pro uplatnění jeho práv, zda určitý právní vztah vznikl a kdy se tak stalo, zda trvá, nebo zda zanikl a kdy se tak stalo. [13] Stěžovatelka má zajisté pravdu, že ustanovení § 142 správního řádu „je kompetenčního charakteru; v tomto je ‚samonosné‘ a umožňuje správním orgánům v jednotlivých oborech veřejné správy rozhodovat podle něj bez ohledu na to, zda předpis práva hmotného s takovýmto rozhodnutím počítá; určující je tu jen to, zda podmínky [tohoto ustanovení] jsou splněny“ (usnesení zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 6. 9. 2012, č. j. Konf 25/20129, č. 2717/2012 Sb. NSS, bod 75). Podle citovaného rozhodnutí je proto nerozhodné, zda stavební zákon má nebo nemá upravenu pravomoc stavebního úřadu k vydávání deklaratorních rozhodnutí. Z toho ovšem také vyplývá, že pravomoc vydat rozhodnutí podle § 142 správního řádu nestojí sama o sobě. Nutně předpokládá, že (jiný) zákon stanoví správnímu orgánu nějaký okruh působnosti, v němž následně může rozhodovat také o určení právního vztahu. [14] Stavební úřad v rámci své působnosti rozhoduje o vydání územního rozhodnutí (§ 76 a násl. starého stavebního zákona), nově o povolení záměru (§ 171 a násl. nového stavebního zákona). Rozhodujeli správní orgán o určení, zda je územní rozhodnutí stále v platnosti (a zda tedy právní vztah trvá či zanikl), rozhoduje na základě zmocnění obsaženého nejen v § 142 správního řádu, ale nezbytně také na základě stavebního zákona v mezích působnosti stavebního úřadu v širším smyslu (§ 30 odst. 1 stavebního řádu). Jestliže proto § 306 odst. 1 nového stavebního zákona hovoří obecně o rozhodnutí stavebního úřadu (s jedinou výjimkou, jíž je rozhodnutí o přestupku), pak není důvodu toto ustanovení a v něm uvedenou lhůtu nevztahovat na všechna rozhodnutí, která vydávají stavební úřady, nikoliv jen na ta, která jsou „typově“ upravena ve stavebním zákoně. Klíčové je to, zda je rozhodování v určité věci svěřeno do pravomoci stavebních úřadů. Lze souhlasit s krajským soudem, že opačný výklad, který by délku lhůty odvíjel jen podle toho, zda určitý procesní institut je upraven ve stavebním zákoně, nebo správním řádu, by dále „rozdroboval“ úpravu lhůty k podání správní žaloby proti rozhodnutím stavebních úřadů a vedl by naopak k větší právní nejistotě. III.b K přechodným ustanovením nového stavebního zákona [15] Podle § 331 nového stavebního zákona [s]oudní řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. [16] Podle § 334a odst. 3 věty druhé tamtéž platí, že pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 4 [mezi něž se řadí také § 331, pozn. NSS] se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024. [17] Nejvyšší správní soud se otázkou výkladu a aplikace § 306 odst. 1 nového stavebního zákona v situaci, kdy bylo rozhodnutí stavebního úřadu vydáno i doručeno žalobci za účinnosti nové právní úpravy, opakovaně zabýval (rozsudky NSS ze dne 9. 4. 2025, č. j. 1 As 10/2025  34; ze dne 17. 4. 2025, č. j. 1 As 25/2025  30; či ze dne 15. 5. 2025, č. j. 3 As 254/2024  26). Dospěl přitom k jednoznačnému závěru, že § 306 odst. 1 nového stavebního zákona se v těchto situacích plně uplatní. V posuzované věci není důvodu se od této již ustálené judikatury odchýlit. [18] Tento závěr reflektuje i judikatura Ústavního soudu (nález ÚS ze dne 26. 3. 2025, sp. zn. I. ÚS 3241/24). Ústavní soud posuzoval případ, v němž bylo správní rozhodnutí žalobkyni doručeno za účinnosti předchozí právní úpravy s tím, že část dvouměsíční žalobní lhůty uběhla až po účinnosti nové úpravy. Uzavřel, že speciální jednoměsíční lhůtu lze aplikovat pouze na lhůty započaté