1 As 177/2024 — Nejvyšší správní soud

1 As 177/2024- 36 - text  1 As 177/2024 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lenky Kaniové a soudců Petra Pospíšila a Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. J. R., zastoupený JUDr. Josefem Sedláčkem st., advokátem sídlem Starobranská 327/4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 10. 2023, č. j. MZE53002/202312126, sp. zn. MZE53002/2023, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 7. 2024, č. j. 10 A 154/202336, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] V projednávané věci se Nejvyšší správní soud zabývá zákonností aktualizace evidence půdy provedené dle § 3g zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství. [2] Podáním ze dne 23. 6. 2023 žalobce coby uživatel ohlásil změny v evidenci půdy ve čtverci 5601060 v katastrálním území K. V. Na základě tohoto ohlášení Státní zemědělský intervenční fond dne 14. 8. 2023 oznámil provedení aktualizace evidence půdy. V jeho rámci mimo jiné zaevidoval nový díl půdního bloku č. X o výměře 0,03 ha. Současně však dle § 3g odst. 4 věty druhé zákona o zemědělství rozhodl, že tento díl půdního bloku není způsobilý pro výplatu dotace. Tento postup Státní zemědělský intervenční fond odůvodnil tím, že ke dni ohlášení sice žalobce užíval příslušnou část pozemku parc. č. X v katastrálním území K. V., nepředložil ale právní titul užívání, konkrétně souhlas jeho bývalé manželky MUDr. M. R. s užíváním pozemku, který je součástí dosud nevypořádaného společného jmění manželů. [3] Proti tomuto oznámení žalobce podal námitku, kterou žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 10. 2023 zamítl a oznámení potvrdil. [4] Žalobu, jíž žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného, zamítl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 7. 2024. K podstatě sporu v odůvodnění poukázal na odlišnost od dřívějších věcí žalobce projednávaných soudem. Nyní došlo k zaevidování nového dílu půdního bloku. S účinností od 27. 6. 2023 byl proto u něj zapsán jako uživatel právě žalobce, neboť nebylo sporu o tom, že jej fakticky užíval. Tento zápis ostatně žalobce ani nenapadá. Spor vede pouze kvůli tomu, že dotčená plocha je vedena jako nezpůsobilá pro účely dotace. Městský soud zdůraznil, že v řízení podle § 3g zákona o zemědělství je úkolem správních orgánů posoudit, zda žadateli svědčí právní titul k užívání uvedených zemědělských pozemků, a nikoliv řešit občanskoprávní spory. Není sporu o tom, že nový díl půdního bloku se nachází na pozemku, který náleží do dosud nevypořádaného společného jmění manželů. Otázka určení režimu, v jakém bude pozemek užíván (kým, jakým způsobem, zda vůbec), ovšem ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přesahuje rámec běžných záležitostí týkajících se společného jmění manželů. Bylo tedy nezbytné, aby žalobce k užívání pozemku disponoval souhlasem bývalé manželky. V zákonném režimu správy společného jmění manželů, a to i v době po rozvodu do doby, než bude vypořádáno, totiž platí, že ohledně nikoliv běžných záležitostí právně jednají manželé buď ve shodě, nebo jeden se souhlasem druhého. Jako právní důvod k užívání daného dílu půdního bloku žalobcem by tedy vedle souhlasu obstála též dohoda o vypořádání společného jmění manželů, resp. vypořádání na základě rozhodnutí soudu. Žalobce ale žádným takovým souhlasem, dohodou či rozhodnutím nedisponuje. Jeho bývalá manželka přitom v odvolacím řízení uvedla, že žádný souhlas manželovi nedala. Výslovně tak popřela žalobcovo tvrzení o existenci konkludentní dohody o užívání pozemku. Z ničeho přitom neplyne, že by mělo jít o zlomyslnost či zneužití práva, které dle § 8 občanského zákoníku nepožívá právní ochrany. O tom, že mezi bývalými manželi by měla existovat nepsaná dohoda či souhlas s užíváním pozemků, nenasvědčuje ani dřívější prohlášení MUDr. R. ze dne 20. 9. 2021, z něhož vyplývá, že vztahy mezi manželi jsou napjaté. To ostatně MUDr. R. vedlo k ukončení užívání pozemků „na K. V.“ již k 31. 12. 2016. Námitka žalobce, že k zápisu jeho bývalé manželky coby uživatelky správní orgán souhlas žalobce nevyžadoval, je pro nyní projednávanou věc zcela bezpředmětná. I kdyby žalobce takový postup prokázal, na výsledku řízení ve vztahu k nově vzniklému dílu půdního bloku to nic nemůže změnit. II. Kasační stížnost [5] Žalobce („stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [6] Stěžovatel uvedl, že zásadní je vymezení obsahu pojmu „právní důvod užívání“ ve smyslu § 3g zákona o zemědělství. Mezi spoluvlastníky neexistuje žádný spor o užívání pozemku. Je nesporné, že po dobu více než 6 let je jeho faktickým uživatelem žalobce. Daný pozemek patří do dosud nevypořádaného společného jmění manželů stěžovatele a jeho bývalé manželky. Ta uznala, že nejméně od 1. 1. 2017 pozemek fakticky užívá výlučně stěžovatel, neboť sama jeho užívání ukončila ke dni 31. 12. 2016. Od tohoto data se nijak nedomáhala možnosti pozemek užívat. Již samotným uplynutím této doby je založena konkludentní dohoda spoluvlastníků o užívání pozemku, přestože její existenci bývalá manželka popřela. K tomuto prohlášení neměly správní orgány ani soud přihlížet, jelikož se jedná o zjevnou zlomyslnost, která je zneužitím práva dle § 8 občanského zákoníku a nepožívá právní ochrany. Toliko stěžovatel je uživatelem pozemku ve smyslu § 3a odst. 4 zákona o zemědělství. Má tak právo být jako uživatel zapsán v evidenci půdy. [7] Je otázkou, zda k faktickému užívání musí přistoupit i formálně právní podmínka existence právního důvodu užívání. Pro první zápis uživatele určitého dílu půdního bloku totiž stačí, splňujeli podmínky § 3a odst. 4 zákona o zemědělství. Teprve pokud se provádí aktualizace evidence půdy a dojde k rozporu mezi již zapsaným a nově ohlašovaným uživatelem, vyzve Státní zemědělský intervenční fond uživatele k předložení dokladu prokazujícího právní důvod užívání zemědělské půdy dle § 3g odst. 2 zákona o zemědělství. [8] Právní důvod užívání pozemku je u stěžovatele dán a spočívá v jeho vlastnickém právu. Není zřejmé, zda pojem „právní důvod užívání“ použitý v zákoně o zemědělství lze vůbec ztotožňovat s dohodou spoluvlastníků o správě společné věci. Právním důvodem a titulem užívání je primárně samotné vlastnické právo, byť omezené stejnými právy druhého spoluvlastníka. [9] V případě zápisu MUDr. R. jako uživatelky zemědělských pozemků spadajících do společného jmění manželů přitom správní orgány nikdy v minulosti nevyžadovaly souhlas žalobce. Odlišný přístup k žalobci je porušením zásady rovnosti. [10] I podle § 2 odst. 1 písm. a) nařízení vlády č. 50/2015 Sb., o stanovení některých podmínek poskytování přímých plateb zemědělcům a o změně některých souvisejících nařízení vlády, je zásadní, kdo půdu zemědělsky obhospodařuje. Touto osobou je stěžovatel. MUDr. R. tudíž jako uživatelka ani nemůže být zapsána v evidenci půdy. Je tak nerozhodné, že má stejný formálně právní důvod užívání pozemku jako stěžovatel. Existenci tohoto důvodu má smysl zjišťovat jen u osob, které na příslušném pozemku zemědělsky hospodaří. III. Vyjádření žalovaného [11] Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry městského soudu. Zdůraznil, že stěžovatel pouze zopakoval žalobní námitky. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je projednatelná. Následně přezkoumal rozsudek městského soudu v rozsahu důvodů uplatněných v kasační stížnosti, včetně důvodů, ke kterým je povinen přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3, 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“)]. Kasační stížnost není důvodná. [13] Kasační stížnost je opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu (§ 102 s. ř. s.). Důvody, které v ní lze s úspěchem uplatnit, se proto musí upínat právě k tomuto rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2022, č. j. 7 As 411/2021  24, či usnesení NSS ze dne 3. 6. 2003, č. j. 6 Ads 3/2003  73). Kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a musí proto být jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s., viz usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, či rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2007, č. j. 8 Afs 106/200658). [14] V nyní projednávané věci stěžovatel v kasační stížnosti do značné míry pouze zopakoval svoji žalobní argumentaci. Kasační stížnost se člení na dvě části. První je označena jako Dosavadní průběh řízení a stěžovatel v ní pouze popisuje obsah napadeného rozsudku. Druhá se nazývá Kasační stížnost a o