10 Azs 183/2025 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 183/2025- 34 - text  10 Azs 183/2025 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: V. T. T., zastoupené advokátem Mgr. Jaromírem Slovákem, Pivovarnická 2, Praha 8, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, náměstí Hrdinů 3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 4. 2025, čj. MV242145/SO2025, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 7. 2025, čj. 63 A 9/202548, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci [1] Žalobkyně je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky. Do České republiky přicestovala v roce 2022 za účelem studia, ke kterému získala povolení k dlouhodobému pobytu. Dne 19. 2. 2024 byla ze studia vyloučena, neboť nedoložila nostrifikovaný doklad o dosažení středoškolského vzdělání. Jelikož neplnila účel svého pobytu, Ministerstvo vnitra (ministerstvo) zamítlo její žádost o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, kterému však žalovaná nevyhověla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Rozhodnutí žalované následně žalobkyně napadla u Krajského soudu v Plzni, který žalobu zamítl. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalované [2] Žalobkyně (stěžovatelka) rozsudek napadá kasační stížností podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, pro vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, a pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů napadeného rozsudku. [3] Tvrdí, že kasační stížnost přesahuje její vlastní zájmy, neboť v judikatuře NSS nebyla doposud řešena otázka, zda se uplatní výjimka podle § 37 odst. 2 písm. g) věty za středníkem zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců), a to z důvodu formální překážky spočívající v tom, že neplnění účelu pobytu má svůj původ v rozhodovací činnosti jiného správního orgánu, kterou není cizinec schopen ovlivnit. Stěžovatelka se dále domnívá, že napadeným rozsudkem bylo zasaženo do jejího hmotněprávního postavení, neboť soud dostatečně neposoudil proporcionalitu zásahu do jejího soukromého a rodinného života. [4] Stěžovatelka namítá, že správní orgány dostatečně nezjistily skutkový stav a porušily tak základní zásadu ovládající správní řízení (§ 3 správního řádu), neboť dovodily skutečnosti, které ze spisu nevyplývají. Zejména dospěly k závěru, že stěžovatelka požádala o nostrifikaci středoškolského vzdělání až v roce 2024, aniž by k takovému závěru měly jakýkoli podklad. Správní orgány nepřihlédly ke skutečnosti, že pokud cizinec prokáže, že neplnil účel pobytu ze závažného důvodu, nebude dán důvod pro zrušení pobytového oprávnění nebo pro jeho neprodloužení. Stěžovatelka uvádí, že posouzení plnění účelu pobytu záleží na individuálních okolnostech případu a nestačí pouhé konstatování, že účel pobytu plněn nebyl. Správní orgány a krajský soud se ale dostatečně nezabývaly tím, zda byla stěžovatelka skutečně schopna ovlivnit plnění účelu pobytu. Tento účel byl totiž závislý na rozhodovací činnosti jiného správního orgánu, kterou nemohla ovlivnit. Vydalli by krajský úřad nostrifikaci, stěžovatelka by nebyla vyloučena ze studia a nadále by účel pobytu plnila. Krajský soud ale přijal hodnocení žalované, že řízení o nostrifikaci bylo zahájeno až v roce 2024, aniž by k takovému závěru měl jakýkoli podklad. Jelikož se správní orgány ani krajský soud dostatečně nezabývaly závažnými důvody, pro které stěžovatelka nemohla plnit účel pobytu, nezjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly dány důvodné pochybnosti. Stěžovatelka nesouhlasí ani s posouzením doby, po kterou účel neplnila, neboť krajský soud nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu, a to zejména k tomu, že od září 2024 opět studuje. Konečně stěžovatelka nesouhlasí s posouzením zásahu do jejího rodinného a soukromého života, zejména se závěrem soudu, že hlavním argumentem tohoto zásahu byla nemožnost pokračovat ve studiu. [5] Žalovaná ve vyjádření uvádí, že správní řízení o žádosti o prodlužení doby platnosti dlouhodobého pobytu je ovládáno dispoziční zásadou a bylo tak na stěžovatelce, aby tvrdila rozhodné skutečnosti a předložila důkazy k jejich prokázání. Stěžovatelka tak ale neučinila a omezila se na obecné a nepodložené námitky. Nelze s ní proto souhlasit, že by správní orgány nezjistily dostatečně skutkový stav. Informace o zahájení řízení o nostrifikaci až v roce 2024 vyplývá z čísla jednacího rozhodnutí o nostrifikaci. Pokud by tomu tak nebylo, měla stěžovatelka možnost doložit opak, což však neučinila. 3. Posouzení věci NSS [6] Před krajským soudem o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce. NSS se proto nejdříve zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. O přijatelnou kasační stížnost se ve shodě s ustálenou judikaturou může jednat tehdy, 1) dotýkáli se právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně judikaturou NSS řešeny; 2) jednáli se o právní otázky řešené judikaturou rozdílně; 3) existujeli důvodná potřeba učinit judikaturní odklon; anebo 4) byloli v rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky. Přijatelnost kasační stížnosti je tedy třeba odlišovat od přípustnosti kasační stížnosti na straně jedné a důvodnosti na straně druhé. Proto platí, že teprve jeli kasační stížnost přípustná i přijatelná, NSS posoudí její důvodnost. [7] NSS se nejprve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku krajského soudu [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Bylali by totiž námitka důvodná, mohlo by se jednat o důvod přijatelnosti ve smyslu zásadních pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky a NSS by napadený rozsudek krajského soudu zrušil, aniž by zkoumal důvodnost dalších kasačních námitek. [8] Z napadeného rozsudku je však zřejmé, jaké skutečnosti považoval krajský soud za rozhodné a jakými úvahami se řídil. Zabýval se všemi uvedenými žalobními body a náležitě odůvodnil, proč stěžovatelce nelze přisvědčit co do tvrzení, že účel pobytu neplnila ze závažných důvodů podle § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, nebo proč v nyní posuzované věci není rozhodné, že v září 2024 opětovně nastoupila na vysokou školu. Krajský soud rovněž náležitě vypořádal otázku případného zásahu do soukromého a rodinného života stěžovatelky. Jelikož stěžovatelka do tohoto žalobního bodu namítala pouze délku svého pobytu na území České republiky, dospěl krajský soud k závěru, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení pobytového oprávnění nelze považovat za nepřiměřené. Lze proto učinit dílčí závěr, že napadený rozsudek je přezkoumatelný a důvod přijatelnosti spočívající v zásadním pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelky, není dán. [9] Stěžovatelce je však třeba přisvědčit potud, že v nynější věci vyvstala otázka, kterou se NSS doposud ve své judikatuře nezabýval, tedy zda lze za závažný důvod, pro který cizinec nemůže plnit účel pobytu ve smyslu § 37 odst. 2 písm. g) zákona o pobytu cizinců, považovat formální překážku, jež tkví v rozhodovací činnosti jiného správního orgánu a kterou cizinec není schopen ovlivnit. Kasační stížnost je proto přijatelná, není však důvodná. [10] Pro nyní posuzovanou věc je rozhodné, že stěžovatelka podala žádost o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, kterou ministerstvo zamítlo z důvodu neplnění účelu, pro který bylo oprávnění k pobytu uděleno. Podle § 44a odst. 1 a 3 zákona o pobytu cizinců platí, že povolení k dlouhodobému pobytu lze opakovaně prodloužit. Ministerstvo ale dobu platnosti pobytového oprávnění neprodlouží, jsouli dány důvody pro zahájení řízení o zrušení platnosti tohoto oprávnění (§ 35 odst. 3 stejného zákona). Z § 37 odst. 2 písm. g) se dále podává, že ministerstvo zruší platnost povolení k dlouhodobému pobytu, jestliže cizinec neplnil v době platnosti víza na území účel, pro který mu bylo vízum uděleno; to neplatí, pokud cizinec prokáže, že se jednalo o neplnění účelu ze závažných důvodů po přechodnou dobu. Není totiž v zájmu České republiky, aby bylo pobytové oprávnění prodlužováno cizincům, kteří fakticky neplní účel pobytu (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 1. 2016, čj. 7 Azs 313/201535). Výjimku tak představují individuální situace, kdy cizinec objektivně (a ze závažných důvodů) nemůže po přechodnou dobu účel pobytu plnit. [11] Z ustálené judikatury zdejšího soudu rovněž vy