Nejvyšší správní soud 12 Ksz 10/2024 – Vyloučení a spojení věci

Kárná navrhovatelka (krajská státní zástupkyně) uvedla, že kárně obviněný Mgr. Kaláb byl státním zástupcem jmenován s účinností ode dne 14. 2. 2002 a dnem 1. 10. 2004 byl jmenován do funkce vedoucího státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále též jen „okresní státní zastupitelství“, či „OSZ“).

Po dobu jeho působení ve funkci státního zástupce mu byla udělena toliko jediná výtka, kterou převzal dne 28. 6. 2024 a která se týkala vadné práce vedoucího státního zástupce při přidělování nápadu jednotlivým státním zástupcům, když řádně nezohledňoval zatížení jednotlivých státních zástupců ani jejich specializace.

Kárná navrhovatelka dále uvedla, že kárně obviněný v postavení vedoucího státního zástupce v souladu s Pokynem obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 4/2009 vydal pod sp. zn SPR 290/2018 vlastní organizační a aprobační řád (dále jen „Organizační a aprobační řád OSZ“), dle něhož jako vedoucí státní zástupce je povolán zejména ke sjednocování trestní politiky v obvodu působnosti úřadu, který vede, jakož i k aprobaci výstupů okresního státního zastupitelství prostřednictvím jednotlivých státních zástupců vůči soudu, přičemž v případě návrhů na potrestání a obžalob aprobuje zejména správnost a přiléhavost jejich výrokové části, k čemuž mu jsou předkládány kompletní dozorové spisy.

Kárná navrhovatelka rozhodla dne 3. 6. 2024 o provedení dohledové prověrky týkající se kvality aprobačního procesu vedoucího státního zástupce OSZ (kárně obviněného), která navazovala na zjištění předchozí dohledové prověrky provedené u OSZ v roce 2020 ve věci 1 SPR 50/2019 konstatující pochybení vedoucího státního zástupce a která měla za cíl zejména zjistit, zda došlo k nápravě tehdy identifikované vadné a ryze formalistické praxe kárně obviněného jako vedoucího státního zástupce. Prověrka byla zaměřena jednak na rozsah využití aprobačního oprávnění okresního státního zástupce, zejména ve vztahu ke znění Organizačního a aprobačního řádu OSZ a na kvalitu aprobačního oprávnění kárně obviněného jako příslušného vedoucího státního zástupce. Primárně bylo vycházeno ze znění aktuálního Organizačního a aprobačního řádu OSZ, jehož znění je dle kárné navrhovatelky poměrně neurčité, pokud se jedná o otázku, zda okresní státní zástupce schvaluje a podepisuje i návrhy na potrestání. Z bodu 1) Organizačního a aprobačního řádu OSZ vyplývá, že návrhy na potrestání obecně nejsou okresnímu státnímu zástupci předkládány jednotlivými státními zástupci k podpisu a schválení (na rozdíl zejména od obžalob), ale podle bodu 2) písm. a) zase platí, že podepisuje veškeré písemnosti uvedené v bodu 1), tedy mimo jiné obžaloby a návrhy na potrestání, nicméně pouze v případech, kdy si to vyhradí. Není tedy zřejmé, jak má být zjištěno, o jaké se jedná případy, kdy si okresní státní zástupce schvalování a podepisování konkrétních dokumentů státních zástupců vyhradil, a z čeho tedy takové opatření okresního státního zástupce vyplývá. Z předložených a dohledovou prověrkou zkontrolovaných spisů je ovšem zřejmé, že okresní státní zástupce (kárně obviněný) v praxi schvaluje a podepisuje (zřejmě) všechny návrhy na potrestání, které mu jsou předkládány státními zástupci zjevně po individuálním zvážení.

Z prověřených dozorových spisů bylo zjištěno, že svou nedatovanou parafou kárně obviněný jako okresní státní zástupce opatřil vždy toliko formulář - příprava státního zástupce na hlavní líčení, ačkoli dle bodu 1) části druhé Organizačního a aprobačního řádu OSZ schválení okresního státního zástupce podléhají vedle přípravy na hlavní líčení rovněž obžaloby, jakož i rozhodnutí, kde si to okresní státní zástupce vyhradí či jiné věci, které jsou mu dle individuálního zvážení jednotlivými státními zástupci předloženy. Pokud tedy jedinou parafou bez jakékoli datace kárně obviněný současně aproboval i předkládané obžaloby či návrhy na potrestání, je zjevné, že z hlediska řídící a kontrolní činnosti dostatečně nevyužíval svých oprávnění vyplývajících z ustanovení § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Jeho formalistický postup, jímž v podstatě nijak nezasahoval do zjevných pochybení vyskytujících se v rámci předkládaných výstupů státních zástupců, měl negativní dopad do shora uvedených trestních věcí, ve kterých byla zjištěna konkrétní procesní a věcná pochybení svědčící o systémovém selhávání kárně obviněného jako vedoucího státního zástupce, který má možnost vzniku takových pochybení eliminovat.

Kárně obviněný tedy jako vedoucí státní zástupce i přes upozornění na závady v jeho vedoucí činnosti v roce 2020 svůj přístup k aprobacím nezměnil a nadále tuto činnost vykonával ryze formalisticky bez jakéhokoli přezkoumání věcné správnosti postupů podřízených státních zástupců. Jednotlivé zjištěné závady jsou konkrétně popsány ve výroku tohoto návrhu.

Dále bylo pokynem nadřízeného orgánu ze dne 30. 1. 2024, čj. 1 KZN 321/2023-24, kárně obviněnému jako okresnímu státnímu zástupci uloženo provedení vnitřního dohledu v označené věci vedené na jím řízeném úřadu tak, jak je popsáno ve výroku tohoto návrhu. Ke splnění pokynu byla stanovena lhůta do 29. 2. 2024. I když bylo stanoveno, aby byl vnitřní dohled zaměřen zejména na zhodnocení rozsahu, kvality a účinnosti výkonu dozoru, jakož i otázku včasnosti využívání zákonných oprávnění dozorového státního zástupce k usměrnění postupu policejního orgánu, byl dne 27. 2. 2024 kárně obviněným předložen výstup jen obecně konstatující pravidelný výkon dozoru, ukládání pokynů policejnímu orgánu a zasílání zpráv nadřízenému orgánu dle požadavku, který však nebyl podložen žádným konkrétním zjištěním ani vyhodnocením průběhu výkonu dozoru. Proto byl kárně obviněný dne 29. 2. 2024 písemně vyzván, aby svůj výstup ve lhůtě do 11. 3. 2024 řádně doplnil. Kárně obviněný však v přípise ze dne 18. 3. 2024 na svých předchozích obecných konstatováních a závěrech setrval. Kárná navrhovatelka proto rozhodla o provedení dohledu nad vnitřním dohledem vedoucího státního zástupce – kárně obviněného. Provedený dohled nad vnitřním dohledem konstatoval, že kárně obviněný jako okresní státní zástupce rezignoval na svá zákonná oprávnění a povinnosti vedoucího státního zástupce, neboť v rámci jím provedeného výkonu vnitřního dohledu iniciovaného, resp. mu uloženého pokynem kárné navrhovatelky podle § 12d odst. 1 zákona o státním zastupitelství, nejenže přes písemné upozornění nerespektoval v pokynu závazně uvedená kritéria pro provedení dohledové prověrky, ale přehlédl zjevné závažné nedostatky v postupu dozorového státního zástupce v rámci výkonu dozoru nad zachováním zákonnosti. To mělo negativní vliv na délku dosud vedeného a neskončeného trestního řízení, jakož i na postup policejního orgánu z hlediska věcné správnosti a zákonnosti. Současně kárně obviněný pochybil i v tom, že nepřijal vlastní opatření (srov. § 12e odst. 1 zákona o státním zastupitelství) k tomu, aby bezodkladně zjednal nápravu v delší dobu trvajícím vadném postupu dozorového státního zástupce. Kárně obviněný tak při výkonu funkce okresního státního zástupce zaviněně porušil zákonem stanovenou povinnost pro něj závazně vyplývající z § 24 odst. 1 věta první zákona o státním zastupitelství. V této souvislosti nelze přehlédnout ani to, že kárné navrhovatelce kárně obviněný dne 27. 2. 2024 sdělil (a dne 18. 3. 2024 ve svém přípisu zopakoval), že věc, v níž byl zavázán k výkonu vnitřního dohledu, byla policejním orgánem odložena dle§ 159a odst. 1 trestního řádu, a tudíž byl splněn pokyn nadřízeného orgánu ke statistickému ukončení věci. To se však nezakládalo na pravdě. Podle názoru kárné navrhovatelky tak kárně obviněný ignoroval čl. 10 odst. 8 Pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 1/2017 ze dne 28. března 2017, o výkonu dohledu v soustavě státního zastupitelství („pokyn obecné povahy o dohledu“).

Vadný postup kárně obviněného byl shledán rovněž v dalších případech, kdy vystupoval jako dozorový státní zástupce.

Kárně obviněný tak jako dozorový státní zástupce navrhl soudu v rámci návrhu na potrestání podaného ve věci sp. zn. ZK 360/2024 uložení přiměřené povinnosti v případě, kdy takový postup ve smyslu zákona možný není, a to aniž blíže označil, dle jakého ustanovení trestního zákona má být postupováno. Tento jeho postup navíc navazoval na úkon právní čekatelky, která z pokynu kárně obviněného předložila návrh na potrestání, v němž v případě uznání viny navrhla pachatele postihnout peněžitým trestem. Na základě pokynu kárně obviněného, který jí zpracování věci uložil, následně dle jeho požadavku upravila návrh trestu o návrh na uložení přiměřené povinnosti. Teprve na základě komunikace se soudkyní Okresního soudu v Ústí nad Labem, kárně obviněný vyzval právní čekatelku k vyhledání ustanovení trestního řádu, dle něhož by bylo možno uložit přiměřenou povinnost k náhradě škody v případě současného uložení jediného trestu - trestu peněžitého. Následně se v příslušnému dozorovém spise objevil nedatovaný záznam, v němž kárně obviněný jako dozorový státní zástupce zachytil obecnou informaci, bez bližšího zdůvodnění, že soud vydá trestní příkaz toliko s uložením peněžitého trestu, což lze akceptovat.

Dalšího jednání v rozporu s povinnostmi státního zástupce se kárně obviněný dopustil jako intervenující státní zástupce, když sebe delegoval k účasti na hlavních líčeních ve věcech vedených na OSZ pod sp. zn. ZK 206/2024, ZK 250/2024, ZK 162/2024, ZK 209/2024 a ZK 349/2024 konaných ve dnech 12. 6. 2024 a 31. 7. 2024, přestože nebyl dozorovým státním zástupcem. V rámci všech těchto hlavních líčení byl samosoudkyní vyzván k přednesení závěrečných řečí, v nichž přistoupil k návrhu trestu, který odporoval návrhům dozorových státních zástupců uvedených v návrzích na potrestání a v přípravách na hlavní líčení, ačkoli v průběhu hlavních líčení nedošlo ke změně skutkových či právních okolností. Následně v rozporu s návrhem dozorových státních zástupců, byť došlo k vážné odchylce v druhu trestu, se vzdal práva odvolání a současně netrval na vyhotovení písemných odůvodnění rozsudků, jakož i souhlasil s vydáním zkráceného protokolu z jednání. V příslušných spisech přitom nezachytil vlastní úvahy, které by jeho postup jakkoli relevantně odůvodňovaly. Tresty, které byly soudem uloženy, navíc odporovaly pravidlům trestního zákona pro ukládání individualizovaných trestů pachatelům, přičemž s ohledem na absenci odůvodnění soudního rozhodnutí, k níž rovněž svým postupem přispěl, jeho jednání nese znaky svévole.

Popsaná jednání, která jsou kárně obviněnému kladena za vinu, naplňují dle kárné navrhovatelky definici kárného provinění dle zákona o státním zastupitelství.

Kárná navrhovatelka navrhla, aby kárně obviněnému bylo uloženo kárné opatření spočívající ve snížení platu státního zástupce o 15 % na dobu 8 měsíců. Výše a doba navrhovaného snížení platu je dána s ohledem na skutečnost, že se jedná o prvé kárně řešené provinění, avšak současně s přihlédnutím k tomu, že předmětem kárného návrhu jsou dvě kárná provinění spáchaná několika skutky. Při hodnocení osoby kárně obviněného je také třeba přihlédnout k výtce, která mu byla v nedávné době z důvodu vadného postupu vedoucího státního zástupce udělena. Současně kárná navrhovatelka zmínila, že ke dni 31. 12. 2024 jmenovaný ze zákona končí ve funkci okresního státního zástupce v Ústí nad Labem.

Kárná navrhovatelka se rovněž vyjádřila k otázce subjektivní lhůty k podání návrhu, která je dle jejího názoru zachována. O věci byla informována ve dnech 25. 6. 2024, 12. 8. 2024 a 27. 8. 2024 předložením výstupu dohledové prověrky, případně spisů vedených na OSZ ve spise krajského státního zastupitelství sp. zn. 1 SPR 118/2024 a dále dne 21. 6. 2024 předložením výstupu vnitřního dohledu ve spise krajského státního zastupitelství sp. zn. 1 KZN 321/2023 a 1 SPR 87/2024.

Předseda kárného senátu doručil kárně obviněnému návrh na zahájení řízení.

Kárně obviněný se hájil tím, že se jedná o další krok ze série šikanózního jednání kárné navrhovatelky vůči jeho osobě. Toto jednání kárné navrhovatelky započalo zejména od okamžiku, kdy odmítl k jejímu nátlaku činěnému na něj při osobní schůzce dne 17. 10. 2023 rezignovat na vedoucí funkci okresního státního zástupce. Následně na něj byly shromažďovány materiály či vyjádření některých jeho kolegů pro odůvodnění návrhu na jeho odvolání z vedoucí funkce. Dne 17. 1. 2024 pak kárná navrhovatelka sepsala a podala návrh na jeho odvolání z funkce okresního státního zástupce k rukám ministra spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že ministr spravedlnosti nerozhodl o jeho odvolání, byla mu kárnou navrhovatelkou neoprávněně udělena výtka, proti které se původně nebránil, protože se nehodlal znovu ucházet o vedoucí pozici. Domníval se proto, že by tímto mohlo tendenční jednání navrhovatelky vůči jeho osobě skončit. Když však navrhovatelka opětovně „tlačila“ na Ministerstvo spravedlnosti, potažmo ministra spravedlnosti, na jeho odvolání s poukazem na udělenou výtku, poukázal ve svém vyjádření k návrhu na jeho odvolání na šikanózní a účelové jednání kárné navrhovatelky.

Kárně obviněný nesouhlasil, že vadně provedl vnitřní dohled. Uvedl, že tento dohled vykonal dle intencí předchozího instančního dohledu. Pokud kárná navrhovatelka nesouhlasí s jeho hodnocením a odkazuje na odlišné závěry podruhé provedeného instančního dohledu, pak jde o odlišný přístup k rozsáhlé věci, kdy ani následný instanční dohled nepovažoval za vhodné zrušit usnesení policejního orgánu o odložení věci dle § 159a odst. 1 trestního řádu.

Podle názoru kárně obviněného je však kárný návrh v tomto bodu opožděný, neboť není splněna podmínka podání kárného návrhu nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se kárná navrhovatelka dozvěděla o skutečnostech týkajících se údajného kárného provinění. O údajném kárném provinění se totiž dle názoru kárně obviněného kárná navrhovatelka dozvěděla již z jeho přípisu ze dne 27. 2. 2024. Daná subjektivní lhůta šesti měsíců tedy započala plynout dne 29. 2. 2024, neboť v tento den kárná navrhovatelka vyzvala kárně obviněného k doplnění výstupu z vnitřního dohledu, k čemuž stanovila lhůtu do 11. 3. 2024. Kárně obviněný přitom ničeho neučinil a pouze se přípisem ze dne 18. 3. 2024 ohradil vůči kárné navrhovatelce a sdělil, že již dostál jejím požadavkům na provedení vnitřní dohledové prověrky.

Dále kárně obviněný uvedl, že pokud parafou opatřil pouze přípravy k hlavním líčením, pak dané znamená, že souhlasil také s podanou obžalobou (návrhem na potrestání). Přípravy nebyly a ani nejsou opatřovány datem, neboť jakmile tyto aprobuje, jsou jím předány kanceláři k vypravení. Je tedy zřejmé, že jsou aprobovány v ten samý den či den předcházející dni podání obžaloby či návrhu na potrestání soudu.

K věci sp. zn. 2 ZT 371 /2023 kárně obviněný uvedl, že výrokovou větu ve znění totožném jako byla popsána v obžalobě, převzal do výroku o vině v rozsudku i soud. Dozorový státní zástupce a soud měli v úmyslu zdůraznit závažnost daného jednání, jehož společenská škodlivost byla výrazně vyšší oproti typově stejnorodým jednáním. Nejedná se tedy o pochybení dozorového státního zástupce, či jeho při aprobaci.

K věci sp. zn. ZK 52/2024 kárně obviněný zdůraznil, že se jednalo o mnohočetné dílčí útoky pokračujících trestných činů, pro které bylo podáno několik návrhů na potrestání v různém vztahu souběhu trestné činnosti. Je jistě možné návrh označit jako ne zcela přesný, avšak vzhledem ke skutečnosti, že postupem času byla policejními orgány objasňována stále další trestná činnost spáchaná totožným obviněným, nebylo zřejmé, jak bude v závěru jeho celkovou rozsáhlou trestnou činnost možno posoudit. Z daného důvodu znění návrhu na potrestání a přípravy ponechal dle návrhu dozorové státní zástupkyně. Soud následně za skutky původně označené pod body 1 - 8 uložil trest dle aprobované přípravy, skutky 9 a 10 byly postoupeny k projednání přestupku a skutek 11 byl zahrnut do další pokračující trestné činnosti páchané od 13. 1. 2024 do 7. 2. 2024, tedy po datu 5. 2. 2024, kdy byly zpracovány příprava a návrh na potrestání v uvedené věci vedené pod sp. zn. ZK 52/2024. Následně se sice může daný postup jevit jako chybný, avšak v době zpracování návrhu na potrestání s ohledem na rozsáhlou trestnou činnost pachatele, u kterého nebylo vyloučeno objasnění dalších dílčích útoků, hajitelný. Na nejasnost ohledně konečně ukládaných trestů přitom dozorová státní zástupkyně upozornila již v aprobované přípravě.

K věcem spisových značek ZK 81/2024, ZK 89/2024, ZK 91/2024 kárně obviněný uvedl, že tyto se týkají totožného pachatele a ve všech případech se jedná o pochybení dozorového státního zástupce, který věc zkopíroval a nevšiml si původně navrhovaného uložení trestu trestním příkazem. Dané fakticky představuje písařské nesrovnalosti a pochybení, kterých si nevšiml stejně jako dozorový státní zástupce. Na rozdíl od kárné navrhovatelky ovšem kárně obviněný v těchto písařských pochybeních nespatřuje kárné provinění dozorového státního zástupce ani své.

K věci sp. zn. ZK 95/2024 kárně obviněný uvedl, že v aprobované přípravě je uveden navrhovaný trest „4 - 8 měsíců ostraha“. Kárně obviněný připustil, že v návrhu na potrestání si nepovšiml, že dozorový státní zástupce při návrhu trestu opomenul uvést způsob výkonu trestu, tedy zařazení do věznice s ostrahou. V dané věci to však bylo možno těžko zaměnit za jiný druh trestu, například výchovného, neboť nebyla uvedena žádná zkušební doba. Podle názoru kárně obviněného se opět jedná o písařské pochybení. Co se týká širšího rozpětí navrhovaného trestu v přípravě oproti trestu navrhovanému v návrhu na potrestání, pak je to situace zcela běžná a opakující se v mnoha dalších věcech, kdy v přípravách je dozorovými státními zástupci uváděn větší rozptyl pro tzv. manévrovací prostor s ohledem na postoj obžalovaného nebo pro případ, kdy není účelné podávat odpor ve věcech, kdy se trest uložený např. trestním příkazem mírně liší od návrhů státních zástupců. Podle názoru kárně obviněného se v případě dozorového státního zástupce, který zapomenul napsat při návrhu trestu do návrhu na potrestání slova „do ostrahy“, nejedná o ničí kárné provinění.

K věci sp. zn. 2 ZT 54/2024 kárně obviněný uvedl, že v této se na něj obrátil dozorový státní zástupce Mgr. Pokorný s tím, že s postupem konkrétního soudce, který dle názoru dozorového státního zástupce nadužívá institut podmíněného zastavení trestního stíhání, nesouhlasí, avšak v minulosti proti tomuto postupu podával stížnosti, se kterými nebyl úspěšný. Z tohoto důvodu v této věci nehodlá podávat stížnost. Dozorový státní zástupce požádal kárně obviněného o schválení jeho postupu. Vzhledem ke skutečnosti, že měl povědomí o neúspěšnosti stížností podávaných Mgr. Pokorným a s ohledem na relevantní odůvodnění rozhodnutí soudu, kárně obviněný s rozhodnutím soudu souhlasil, a také souhlasil s postojem dozorového státního zástupce stížnost nepodávat. K žádosti dozorového státního zástupce pak uvedené zaznamenal na usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání. Na tomto postupu kárně obviněný neshledává nic závadného, neboť je běžné, že státní zástupce s ohledem na odůvodnění soudu změní svůj názor na věc, a to zejména s vědomím, že v minulosti se svými názory vyjádřenými ve stížnostech nebyl úspěšný.

K věci sp. zn. 2 ZT 124/2024 kárně obviněný uvedl, že popis skutku je v této věci skutečně stručný, nicméně při aprobaci nemohou být zjišťovány veškeré okolnosti případu. Je však zřejmé, že věc byla soudem následně odsouzena dle právní kvalifikace užité v obžalobě s dílčí úpravou skutkové věty. Kárně obviněný v této věci nespatřuje pochybení dozorového státního zástupce ani své při aprobaci.

K věci sp. zn. ZK 282/2024 kárně obviněný uvedl, že příprava jím není aprobována a návrh na potrestání byl kanceláří chybně vypraven k soudu bez jeho aprobace. Kárně obviněný tedy nemá důvod se vyjadřovat k tomu, zda reagoval či nereagoval na údajné pochybení dozorového státního zástupce, neboť přípravu ani návrh na potrestání neschválil. Není zřejmé, z jakého důvodu jím byl aprobován formulář k nevyužití odklonů (v něm není kárnou navrhovatelkou shledáno pochybení). Vzhledem k tomu, že si kárně obviněný na věc nepamatuje, pouze by spekuloval, že zřejmě přípravu (a návrh na potrestání) neschválil právě pro uváděné chyby dozorového státního zástupce.

K věci sp. zn. ZK 330/2024 kárně obviněný uvedl, že návrh na potrestání byl podán toliko pro trestný čin dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku a tomuto odpovídala i skutková věta. Původní kvalifikace i pro § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku nebyla užita, neboť nebyly zajištěny důkazy svědčící o násilném vniknutí do sklepní kóje původně uvedené policejním orgánem při sdělení podezření. Popis skutku dozorovou státní zástupkyní nenaznačoval, že by se mohlo jednat i o přečin krádeže vloupáním a daná kvalifikace ve věci nebyla užita ani soudem. Co se týká poznámky v přípravě na hlavní líčení „změna právní kvalifikace“, je to poznámka dozorové státní zástupkyně vůči kanceláři. Kárně obviněný nerozumí tvrzení navrhovatelky „přičemž jemu předložený spisový materiál záznam o změně právní kvalifikace neobsahoval“, neboť ve zkráceném přípravném řízení nedochází (na rozdíl od vyšetřování) k upozornění na změnu právní kvalifikace.

K věci sp. zn. ZK 360/2024 kárně obviněný uvedl, že spis byl původně veden na kolegyni JUDr. Mikšovou, která však v týdnu od 8. 7. do 12. 7. 2024 čerpala spolu s dalšími čtyřmi kolegy týdenní dovolenou. Kárně obviněný tak byl vzhledem k personálnímu podstavu nucen zastupovat nejen svého náměstka Mgr. Ovčačíka, ale rovněž i kolegyni JUDr. Mikšovou. Právě vzhledem ke kritickému personálnímu podstavu v daném týdnu a jeho vytíženosti svěřil zpracování návrhu na potrestání právní čekatelce Mgr. S. Když mu Mgr. S. předložila návrh na potrestání a přípravu s navrhovaným peněžitým trestem, sdělil jí, že by bylo vhodné též uložit povinnost nahradit způsobenou škodu, která v dané věci převyšovala navrhovaný peněžitý trest. Právní čekatelka návrh předělala, aniž vyjádřila jakékoliv pochybnosti. V návalu práce si kárně obviněný neuvědomil, že daná kombinace peněžitého trestu a povinnosti k náhradě škody je nevhodná a její uložení zákon neupravuje. Teprve až po telefonické konzultaci se soudkyní okresního soudu, která jej na absenci právní úpravy upozornila, shledal, že daný návrh není zřejmě správný a upozornil na to rovněž právní čekatelku s tím, aby prostudovala možnosti uložení povinnosti k náhradě škody. Následně dospěl k názoru, že návrh na uložení povinnosti k úhradě škody společně s peněžitým trestem nebyl správný. To sdělil právní čekatelce i příslušné soudkyni okresního soudu. Učinil také do spisu vzkaz pro svého náměstka, který jej zastupuje (neboť další týden dovolenou čerpal zase on), jak věc zřejmě dopadne, tedy jak bude rozhodnuto trestním příkazem. Kárně obviněný uvedl, že rozhodně netvrdí, že by ve věci postupoval zcela správně, avšak nedomnívá se, že by se mohl dopustit kárného provinění, když navíc soud rozhodl správně a k žádnému vadnému následku nedošlo.

Ke skutkům, v nichž vystupoval jako intervenující státní zástupce, kárně obviněný uvedl, že se ve všech třech věcech jednalo o zkrácená přípravná řízení a nešlo o věci právně složité. Co se týká návrhů trestů zpracovaných dozorovými státními zástupci, odpovídaly spisovému materiálu obstaranému v rámci zkrácených přípravných řízení a kárná navrhovatelka ani nenamítala, že by byly navrženy nesprávně, a tedy i aprobovány vadně. Stejně tak není argumentováno, že by v rámci hlavních líčení byly navrhovány tresty nesprávně, byť kárná navrhovatelka bez jakéhokoliv podkladu uvádí, že kárně obviněný navrhoval trest, který „případně odporoval rovněž zákonu“ a „tresty, které byly soudem uloženy, navíc odporovaly pravidlům trestního zákona pro ukládání individualizovaných trestů pachatelům“. Jako kárné provinění je spatřováno a navrhovatelkou odůvodněno pouze to, že jeho závěrečný návrh jako intervenujícího státního zástupce v hlavním líčení neodpovídal jím aprobovanému návrhu ve zkráceném přípravném řízení. Kárně obviněný poukázal na to, že právě intervencí u soudu získal ucelený náhled na věc a na osoby pachatelů, který se projevil v jeho závěrečném návrhu. Není pravda, že by daný postup neodůvodnil. Jeho postup byl vždy odůvodněn v závěrečné řeči. Dále daný postup odůvodnil, byť heslovitě, i v záznamech o hlavních líčeních. Tresty byly soudem uloženy zejména na základě výsledků konkrétního trestního řízení po proběhlém hlavním líčení a byly individualizované.

Kárně obviněnému není zřejmé, jak kárná navrhovatelka dospěla ke svým „velmi silným tvrzením“, že tresty, které byly soudy uloženy, odporovaly pravidlům trestního zákona pro ukládání individualizovaných trestů pachatelům, a že jako intervenující státní zástupce navrhoval trest, který odporoval rovněž zákonu. Kárně obviněný uvedl, že skutečností je pouze to, že navrhl tresty jiné, než byly původně v přípravě navrhovány a jím aprobovány. Nelze však odhlédnout od přípravy ve věci sp. zn. ZK 162/2024, která již v rámci zkráceného přípravného řízení připouštěla i alternativní trest.

Kárně obviněný rovněž zdůraznil, že byť v hlavním líčení vystupoval jako intervenující státní zástupce, pořád také byl vedoucím státním zástupcem, který schvaluje či neschvaluje návrhy trestů, a tedy i může návrh trestu změnit. Změna návrhu trestu byla v souladu s průběhem hlavního líčení, protože na věc získal ucelený náhled, který v rámci zkráceného přípravného řízení nemůže dozorový státní zástupce získat (v rámci daného druhu trestního řízení není dozor vesměs vykonáván tak intenzivně jako u vyšetřování a v uváděných řízeních se omezil pouze na zpracování návrhů na potrestání).

Kárně obviněný také zdůraznil, že tyto výtky jsou podle jeho názoru zjevně šikanózní, protože odchylky od původně navrhovaných trestů jsou „řešeny“ pouze vůči jeho osobě, ačkoli ke změně a odchylkám od původně navrhovaných trestů docházelo i v jiných případech, v nichž není ze strany kárné navrhovatelky nikterak postupováno.

Kárně obviněný vnímá kárný návrh jako šikanózní ze strany kárné navrhovatelky, co se týká bodu 1.1. kárného návrhu, neboť se jedná primárně o údajná či skutečná pochybení dozorových státních zástupců, vůči kterým ovšem kárná navrhovatelka žádné opatření nečiní. Kárné provinění spatřuje pouze v neodhalení jednotlivých pochybení dozorových státních zástupců z jeho strany jako vedoucího státního zástupce. V této souvislosti nemůže ani obstát případný poukaz na mnohost pochybení kárně obviněného, neboť u jednoho dozorového státního zástupce se jedná o pět pochybení, které kárná navrhovatelka nikterak neřeší. Současně ovšem kárně obviněný dodal, že daná pochybení dozorových státních zástupců (ani jejich neodhalení) nemohou naplňovat podstatu kárného provinění.

Kárná navrhovatelka v replice ke stanovisku kárně obviněného uvedla, že vůči ministru spravedlnosti provedla jediný úkon, a to transparentní podání návrhu na odvolání kárně obviněného z funkce vedoucího státního zástupce pro zjištěné nedostatky v činnosti vedoucího státního zástupce, které nelze považovat za nedostatky formální a bagatelní, a to jak pro jejich mnohost, tak i přesah do řádného fungování okresního státního zastupitelství po stránce personální i po stránce řádného nastavení jednotlivých procesů. Takto postupovala z důvodu své odpovědnosti jako krajské státní zástupkyně ve smyslu § 13g odst. 1 písm. a), písm. d) zákona o státním zastupitelství (tj. zajistit chod okresních státních zastupitelství v obvodu působnosti krajského státního zastupitelství po stránce personální a dbát na plynulost řízení u nich, jakož i dohlížet na řádné plnění povinností státních zástupců), neboť jiné postupy, které by zajistily změnu ve vedení okresního státního zastupitelství, byly z její strany vyčerpány.

K obhajobě kárně obviněného se kárná navrhovatelka vyjádřila tak, že nemůže obstát tvrzení, že kárný návrh je návrhem šikanózním. Kárně obviněný se již od okamžiku, kdy bylo nadřízeným orgánem reagováno na jeho významná pochybení ve funkci vedoucího státního zástupce (nejméně ode dne 20. 10. 2023), opakovaně snaží vyvolat dojem, že jeho práce je bezchybná a její kritika není oprávněná. Kárně obviněnému byly ovšem již jejím předchůdcem opakovaně sděleny výhrady k výkonu jeho funkce a dopisem ze dne 10. 12. 2020, byl také vyzván ke zvážení svého setrvání ve vedení úřadu. Rovněž ji oslovili sami podřízení kárně obviněného. Tyto kroky se snaží kárně obviněný zpochybnit (podnět k nejvyššímu státnímu zástupci ze dne 24. 10. 2024) i medializací svého náhledu na kárné obvinění. Pokud kárně obviněný ve svém vyjádření namítá neoprávněnost udělené výtky, není kárné navrhovatelce známo, že by v tomto směru učinil jakékoli relevantní kroky.

Dále se kárná navrhovatelka vyjádřila ke kárně obviněným namítanému nedodržení zákonné lhůty pro podání kárného návrhu. Uvedla, že o vadném postupu při výkonu vnitřního dohledu, jehož provedení bylo uloženo kárně obviněnému jako vedoucímu státnímu zástupci jejím pokynem ze dne 30. 1. 2024 za současného stanovení lhůty pro jeho splnění do 29. 2. 2024, se mohla dozvědět nejdříve dne 21. 6. 2024. Na základě následného vyjádření kárně obviněného doručeného dne 18. 3. 2024, totiž uložila dne 20. 3. 2024 provedení instančního dohledu nad daným vnitřním dohledem. Závěry tohoto dohledu jí byly předloženy právě dne 21. 6. 2024, přičemž skutečně se s nimi seznámila až dne 10. 7. 2024. Teprve v tom okamžiku byla informována o tom, že kárně obviněný, nikoli v souladu se skutečností, ji jako nadřízenou lživě informoval o ukončení věci, v níž měl vnitřní dohled vykonat, jakož i o vadnosti a nesprávnosti jeho zjištění, která v rámci vnitřního dohledu učinil. Sdělení kárně obviněným učiněná v jeho dopisech ze dnů 27. 2. 2024 a 18. 3. 2024 se nezakládají na pravdě, neboť v postupech dozorového státního zástupce byla shledána dohledovým orgánem významná pochybení. Trestní věc, v níž byly zahájeny úkony trestního řízení dne 3. 1. 2020, ukončena nebyla, pouze byla bez relevantního důvodu policejním orgánem dále vedena pod jinou spisovou značkou. Pokud tedy kárný návrh kárná navrhovatelka podala dne 2. 10. 2024, byla z její strany zákonná lhůta dodržena.

Dále kárná navrhovatelka rozvedla, že v případě skutků popsaných pod bodem I. 1) a) - j) kárného návrhu se kárně obviněný v podstatě doznal k tomu, že jím provedená aprobace byla toliko formální, avšak své jednání jako vedoucího státního zástupce nepřijatelně bagatelizoval. To dále rozvedla a zdůraznila, že kárně obviněný svým zcela nedbalým postupem v oblasti aprobačního procesu přispěl k dlouhodobému snížení vážnosti i respektu činnosti okresního státního zastupitelství, v jehož čele stál, vážně přispěl ke snížení důvěry tohoto úřadu v nikoli zanedbatelné návrhové rovině, která může vyústit i v přebírání chyb následně se vyskytnuvších v soudních rozhodnutích. V této souvislosti poukázala též na svůj návrh podaný ministru spravedlnosti dne 17. 1. 2024. Podle názoru kárné navrhovatelky se také v případě svého vyjádření k bodu II. kárného návrhu kárně obviněný fakticky přiznává a opětovně věc bagatelizuje tím, že se zaštiťuje vydáním správného rozhodnutí soudem. Nepřípadný je v tomto případě též poukaz kárně obviněného na souhlas právní čekatelky s postupem, který nastínil, a na nával práce (porada krajské státní zástupkyně, která se konala dne 8. 7. 2024 v budově nacházející se cca 3 minuty od jeho pracoviště; která trvala od 9:00 do 13:30 hodin - návrh soudu byl přitom podán až dne 10. 7. 2024).

Kárná navrhovatelka konečně s ohledem na to, že vzhledem k tomu, že Ministerstvo spravedlnosti i přes její opakované urgence nerozhodlo o jejím návrhu ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, provedla úpravu kárného návrhu, když jednání kárně obviněného popsané pod bodem ad I. kárného návrhu lze považovat za zaviněné porušení povinnosti státního zástupce a zaviněné jednání, jímž kárně obviněný ohrozil důvěru v činnost státního zastupitelství a odbornost jeho postupu, a tudíž navrhuje, aby nadále bylo jeho jednání kvalifikováno jako jediné kárné provinění podle § 28 odst.1 zákona o státním zastupitelství, jehož se dopustil pokračujícími útoky popsanými pod body I. - III. kárného návrhu ze dne 25. 9. 2024. V ostatním setrvala na znění původního návrhu. Dále poukázala na charakter spáchaného kárného provinění, které představuje pokračující kárné provinění, přičemž některé dílčí útoky proběhly již před nabytím účinnosti zákona č. 83/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 201/1997 Sb., o platu a některých dalších náležitostech státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů. S ohledem na to považuje kárná navrhovatelka za přiléhavější hodnotit toto provinění optikou jediné právní kvalifikace ve smyslu § 28 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. V této souvislosti kárná navrhovatelka poukázala na rozhodnutí NSS ze dne 14. 10. 2011, čj. 12 Ksz 4/2011-122, a ze dne 15. 12. 2021 čj. 12 Ksz 4/2021-224, v nichž kárný senát konstatoval, že funkce státního zástupce a funkce vedoucího státního zástupce je neoddělitelná, na čemž nic nemění to, že určitá pochybení okresních státních zástupců mohou být též důvodem pro jejich odvolání z funkce ministrem spravedlnosti podle § 10 odst. 4 zákona o státním zastupitelství. Tato řízení totiž jsou na sobě do značné míry nezávislá. Kárným proviněním státního zástupce tedy může být i porušení povinností při výkonu funkce vedoucího státního zástupce.

Dne 30. 4. 2024 proběhlo ve věci ústní jednání, kterého se zúčastnila kárná navrhovatelka i kárně obviněný.

Kárná navrhovatelka i kárně obviněný setrvali na svých stanoviscích, z nichž bylo rovněž zřejmé, že případné uzavření dohody o vině a kárném opatření není možné.

Kárný soud poté provedl k důkazu zejména spisy Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem spisových značek 2 ZT 371/2023, ZK 52/2024, ZK 81/2024, ZK 89/2024, ZK 91/2024, ZK 95/2024, 2 ZT 54/2024, ZK 282/2024, ZK 330/2024, ZK 360/2024, ZK 206/2024, ZK 250/2024, ZK 162/2024, ZK 209/2024, ZK 349/2024, spisy Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 SPR 50/20149 a sp. zn. 1 SPR 118/2024, sp. zn. 1 KZN 321/2023, Organizační a aprobační řád OSZ, přípis Mgr. Kadlčeka (tehdejší krajský státní zástupce) ze dne 10. 12. 2020, záznam státní zástupkyně JUDr. Lenky Večerkové ze dne 15. 11. 2024 ke spisu sp. zn. ZK 330/2024, spis Ministerstva spravedlnosti sp. zn. MSP 13/2024 OPAJ-SZ, spisy Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 T 117/2024, sp. zn. 63 T 60/2024, sp. zn. 63 T 45/2024 a další důkazy, jak jsou dále uvedeny.

Podle části druhé Opatření č. 1/2018, sp. zn. SPR 290/2018, okresního státního zástupce v Ústí nad Labem ze dne 11. 4. 2018, Organizační a aprobační řád Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem, 1) Jednotliví státní zástupci podepisují svým jménem veškeré návrhy, usnesení, obžaloby, návrhy na potrestání a opravné prostředky (popř. jiné úkony dle trestního řádu), přičemž obžaloby včetně rozpracovaných příprav, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, narovnání, zastavení trestního stíhání, usnesení o zahájení trestního stíhání a u rozhodnutí, kde si to okresní státní zástupce vyhradí předkládají po podpisu ke schválení okresnímu státnímu zástupci; dle individuálního zvážení tak postupují i v jiných věcech.

Podle přípisu Mgr. Radima Kadlčeka, krajského státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, ze dne 10. 12. 2020, byl kárně obviněnému vysvětlen princip fungování stáží (dočasného přidělení) na uvedeném krajském státním zastupitelství. Kárně obviněnému byla popsána personální situace i na okresních státních zastupitelstvích a byl upozorněn na to, že jeho opakovaná nesouhlasná stanoviska s dočasným přidělením jemu podřízených státních zástupců se jeví jako „neobjektivní až hysterická“. Pakliže je ovšem skutečně přesvědčen, že okresní státní zastupitelství v Ústí nad Labem za současného stavu řídit nelze, byl kárně obviněný krajským státním zástupcem vyzván ke zvážení svého setrvání v pozici okresního státního zástupce v Ústí nad Labem.

Ze spisu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 SPR 50/2019 (dohledová prověrka u OSZ v Ústí nad Labem – vyhodnocení kvality obžalob a kvality a účinnosti aprobačního procesu), a to ze jména ze Záznamu z dohledové prověrky zaměřené na vyhodnocení kvality obžalob a kvality a účinnosti aprobačního procesu, která byla provedena dne 19. 2. 2019 u Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem kárný soud zjistil, že ve vztahu k otázce využívání organizačního a aprobačního řádu ve vztahu k podávaným obžalobám z předložených dozorových spisů vyplynulo, že okresní státní zástupce (kárně obviněný) „dodržoval“ aprobační řád vydaný opatřením ze dne 16. 1. 2012 č. 1/2012 sp. zn. SPR 45/2012, kdy pouze tzv. parafuje přípravu státního zástupce na hlavní líčení. Z vybraného vzorku trestních věcí však plyne, že aprobační činnost okresního státního zástupce je ryze formální, přičemž z jeho strany jsou zásahy činěny jen ojediněle, a to pouze pokud jde o korigování navrhovaných trestů. V rámci navrhovaných opatření je pak uvedeno, že s přihlédnutím k výsledkům dohledové prověrky, z nichž vyplynulo, že institut vnitřního dohledu je v rámci aprobačního oprávnění okresního státního zástupce nedostatečný a zjištěná pochybení státních zástupců při zpracování podaných obžalob zůstala v rámci aprobačního procesu zcela bez reakce, je třeba okresnímu státnímu zástupci (kárně obviněnému) uložit, aby zintezivnil výkon svých aprobačních oprávnění, zejména pak se zaměřením na zjištěné nedostatky, kdy je třeba věnovat náležitou pozornost nejen žalobním návrhům, ale rovněž tak i odůvodnění podaných obžalob. Současně je třeba okresnímu státnímu zástupci (kárně obviněnému) uložit, aby dokumentovaným způsobem zachytil reakce na pochybení dozorových státních zástupců v dozorových spisech.

Ze spisu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 SPR 118/2024 (dohledová prověrka– kvalita obžalob aprobačního oprávnění OSZ v Ústí nad Labem v návaznosti na zjištění učiněná v rámci prověrky v roce 2022), a to ze jména ze Záznamu státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2024 o dohledové prověrce u spisů vedených Okresním státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, kárný soud zjistil, že dohledová prověrka byla zaměřena na rozsah a kvalitu aprobačního oprávnění okresního státního zástupce – kárně obviněného a týkala se vybraných spisů za období od 1. 1. 2024 do 31. 5. 2024 a hledisek: 1) rozsah využití aprobačního oprávnění okresního státního zástupce v Ústí nad Labem, zejména ve vztahu ke znění Organizačního a aprobačního řádu OSZ, 2) kvalita aprobačního oprávnění okresního státního zástupce v Ústí nad Labem.

Z osobního spisu kárně obviněného plyne, že dnem 14. 2. 2002 byl jmenován do funkce státního zástupce a přidělen k výkonu služby k Okresnímu státnímu zastupitelství v Mostě. Rozhodnutím ministra spravedlnosti ČR ze dne 22. 9. 2004 byl kárně obviněný jmenován do funkce okresního státního zástupce v Ústí nad Labem.

Z přípisu krajského státního zástupce v Ústí nad Labem Mgr. Radima Kadlčeka ze dne 12. 5. 2023 plyne, že stížnost Mgr. Jakuba Juřici, státního zástupce okresního státního zastupitelství, na údajně nevhodné chování kárně obviněného nebyla shledána jako důvodná. Přesto však krajský státní zástupce poukázal na to, že Mgr. Juřica není v poslední době jediným státním zástupcem, který subjektivně vnímá rozdělování spisů u okresního státního zastupitelství jako nespravedlivé. Stěžovateli pak bylo nutné přisvědčit v tom, že po dobu vedení úřadu kárně obviněným státní zástupci, kteří se vrátili ze stáže u nadřízeného státního zastupitelství, vnímají ze strany kárně obviněného určitý despekt a mají pocit, že jsou za stáž fakticky trestání (zvýšeným nápadem apod.). V minulosti byly zaznamenány i případy zásadního zhoršení mezilidských vztahů ještě v průběhu stáže a eventuální návrat těchto státních zástupců k okresnímu státnímu zastupitelství byl z tohoto důvodu nevhodný. Nepochopení pro stáže u nadřízených státních zastupitelství je již pevně zakotveno v pracovní pověsti kárně obviněného. Kárně obviněný byl krajským státním zástupcem požádán, aby soustavu státních zastupitelství vnímal jako celek. Dále podle názoru krajského státního zástupce nelze trvale přecházet ani poznámky některých státních zástupců k nerovnoměrnému rozdělování nápadu trestních věcí. K odstranění takových subjektivně negativních pocitů může dle krajského státního zástupce dojít zejména zintenzivněnou komunikací. Dále krajský státní zástupce považoval za vhodné stručně dodat, že vysvětlení kárně obviněného, proč byl kávovar zakoupený z rozpočtu krajského státního zastupitelství a určený ke společnému užívání, umístěn v kanceláři kárně obviněného a nebyl dostupný všem zaměstnancům a státním zástupcům okresního státního zastupitelství, je pro něj stěží pochopitelné. Úkolem vedoucího státního zástupce není nastavovat platby za jednu dávku kávy, příp. usilovat samostatným užíváním kávovaru o eliminaci jakési plastové chuti, která se v něm měla údajně vyskytovat.

Písemnou výtkou dle § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství ze dne 30. 5. 2024 kárná navrhovatelka kárně obviněnému vytkla, že „jako vedoucí státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem (dále jen OSZ) v rámci svých řídících oprávnění nedbal na předchozí pokyny a zásady vyjádřené vedoucím státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem učiněné pod sp. zn. 1 SPR 71/2023 a 1 SPR 233/2023 a svým vadným postupem, jímž nerovnoměrně, netransparentně, mimo určené specializace, které sám stanovil ve svém opatření č. 1/2024 a svévolně přiděloval agendu k vyřízení jednotlivým státním zástupcům, když státní zástupci Mgr. Murár a Mgr. Klímová byli v jednotlivých měsících roku 2024 (do 27. 5. 2024) zatěžováni v rámci agend vedených v rejstříku ZT, ZK i ZN násobně více nežli ostatní státní zástupci přidělení k výkonu funkce k OSZ, specialistce na všeobecnou hospodářskou a majetkovou trestnou činnost a trestnou činnost právnických osob, Mgr. Klímové, přidělil dne 16. 5. k vyřízení věc zapsanou pod sp. zn. 1 ZN 4551/2024, která se týkala trestné činnosti spáchané na mládeži, tedy specializace odlišné a svěřené na státním zastupitelství, které vede, dvěma jiným státním zástupcům, kteří v době nápadu této věci vykazovali nižší nápad nežli Mgr. Klímová, která věc dostala přidělenou ke zpracování a následně poté, co byl na vadný postup upozorněn, přidělení zcela svévolně ponechal v platnosti, když zcela nekonkrétně a obecně odkázal na zatížení jednotlivých státních zástupců, dne 22. 5. 2024 k vyřízení věc zapsanou pod sp. zn. 1 ZN 4585/2024, týkající se podezření ze spáchání trestného činu porušování domovní svobody, nebezpečného vyhrožování, krádeže a neoprávněného opatření padělání a pozměnění platebního prostředku, když s ohledem na popis skutku v záznamu o zahájení trestního stíhání se jednalo primárně o násilné jednání druha vůči bývalé družce, tedy jste při výkonu své funkce nerespektoval pokyny a stanoviska nadřízeného státního zastupitelství a porušil povinnost postupovat nestranně a spravedlivě zakotvenou v § 24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství, jednak povinnost vedoucího státního zástupce zakotvenou v § 13h odst. 2 zákona o státním zastupitelství v souladu s oprávněními stanoveným i tímto zákonem dbát na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a dohlížet na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství.“

Ze spisu Ministerstva spravedlnosti sp. zn. MSP-13/2024-OPAJ-SZ plyne, že kárná navrhovatelka v podání ze dne 17. 1. 2024 navrhla podle § 10 odst. 4 zákona o státním zastupitelství odvolání kárně obviněného z funkce okresního státního zástupce v Ústí nad Labem, neboť I. neplnil povinnost vedoucího státního zástupce specifikovanou v § 13h odst. 1 písm. a) zákona o státním zastupitelství – podílet se na zajištění chodu úřadu po stránce personální a organizační, II. neplnil povinnost vedoucího státního zástupce zakotvenou v § 13h odst. 2 zákona o státním zastupitelství v souladu s oprávněními stanovenými tímto zákonem dbát na plynulost řízení u okresního státního zastupitelství a dohlížet na řádné plnění povinností státních zástupců a dalších zaměstnanců působících u těchto státních zastupitelství, III. neplnil povinnost vedoucího státního zástupce stanovenou v § 13h odst. 1 písm. e) zákona o státním zastupitelství dohlížet na čekatelskou praxi po dobu jejího výkonu u okresního státního zastupitelství, IV. neplnil povinnost stanovenou v § 13h odst. 1 písm. g) zákona o státním zastupitelství plnit další úkoly stanoví-li tak tento zákon nebo zvláštní předpis, když nerespektoval opatření nadřízeného státního zastupitelství vydané v souladu s § 13c odst. 7 zákona pod čj. 1 SPR 176/2023-1, V. pro doplnění kárná navrhovatelka uvedla další skutečnosti, které měly charakterizovat osobní a osobnostní charakteristiky kárně obviněného neslučitelné s výkonem jeho funkce vedoucího státního zástupce. Jednotlivé důvody návrhu jsou kárnou navrhovatelkou velmi podrobně zdůvodněny. S návrhem na své odvolání z funkce okresního státního zástupce kárně obviněný nesouhlasil, což rovněž velmi podrobně zdůvodnil. Řízení o odvolání kárně obviněného bylo usnesením ze dne 4. 2. 2025 podle § 10 odst. 4 zákona o státním zastupitelství, § 66 odst. 2 správního řádu zastaveno, neboť zánikem funkce kárně obviněného uplynutím funkčního období okresního státního zástupce zanikl i důvod daného řízení. Součástí spisu Ministerstva spravedlnosti jsou ovšem i další podání jako přípis kárně obviněného ze dne 20. 10. 2023, jímž kárné navrhovatelce sděluje, že k jejímu nátlaku, aby podal rezignaci na pozici vedoucího státního zástupce učiněnému na osobní schůzce dne 17. 10. 2023 v její kanceláři, uvádí, že rezignaci podávat nebude, neboť k tomuto kroku nevidí relevantní důvody. Kárná navrhovatelka se vůči kárně obviněným použitému termínu ohradila přípisem ze dne 20. 10. 2023.

Skutková zjištění učiněná z dalších listinných důkazů jsou rozvedena u jednotlivých posuzovaných dílčích skutků níže.

Kárně obviněný se v rámci své výpovědi u ústního jednání podrobně vyjádřil k jednotlivým vytýkaným skutkům, přičemž jeho výpověď koresponduje s jeho argumentací ve vyjádření ke kárnému návrhu, na niž tedy v tomto směru kárný soud pro stručnost odkazuje.

Při svých závěrečných řečech kárná navrhovatelka i kárně obviněný setrvali na již uvedených stanoviscích.

Úvodem je třeba v obecné rovině zdůraznit, že při posouzení návrhu na zahájení kárného řízení kárný soud vycházel z definice kárného provinění obsažené v zákoně o státním zastupitelství a z povahy a významu institutu kárné odpovědnosti státního zástupce, které z tohoto zákona vyplývají. Přitom i s ohledem na vymezení skutků v nyní projednávané věci je nutné vzít v úvahu roli státního zastupitelství v ústavním a zákonném rámci, jakož i zohlednit postavení (řadového) státního zástupce a postavení vedoucího státního zástupce.

Podle § 23 odst. 1 zákona o státním zastupitelství státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství; jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství

Podle § 28 odst. 1 zákona o státním zastupitelství kárným proviněním státního zástupce je zaviněné porušení povinnosti státního zástupce nebo zaviněné jednání, kterým státní zástupce ohrozil důvěru v nestranný, odborný nebo zákonný postup státního zástupce nebo státního zastupitelství anebo snížil vážnost a důstojnost funkce státního zástupce nebo státního zastupitelství (dříve zaviněné porušení povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost a důstojnost funkce státního zástupce nebo státního zastupitelství). Zákon o státním zastupitelství však dále v ustanoveních § 12c a násl. upravuje mechanismus dohledu, v jehož rámci mohou být zjištěny, projednány a napraveny jednotlivé nedostatky v postupu státních zástupců. Dále podle § 31 zákona o státním zastupitelství (dříve obdobně § 30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství) drobné nedostatky a poklesky může orgán správy státního zastupitelství, který je oprávněn podat návrh na zahájení kárného řízení, státnímu zástupci nebo vedoucímu státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení.

K postavení státního zastupitelství lze v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soud ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 As 51/2012-242, uvést, že státní zastupitelství je ústavně zakotveno v hlavě třetí ústavy o moci výkonné, a to v čl. 80, který svěřuje státnímu zastupitelství úlohu zastupovat veřejnou žalobu v trestním řízení a vykonávat i další úkoly, stanoví-li tak zákon. Působnost a postavení státního zastupitelství ponechává Ústava zákonné úpravě, a to zákonu o státním zastupitelství, trestnímu řádu a řadě dalších zákonů. O významné roli státního zastupitelství pro prosazování právního státu a ochranu lidských práv hovoří i úprava mezinárodní, přestože nejde o formálně závazné prameny práva.

Státní zastupitelství je tedy v ústavní rovině institucionálně upraveno v rámci exekutivní hlavy třetí, pro niž je typický hierarchický a subordinační princip. Není však klasickým správním úřadem v tom smyslu, jak jej užívá čl. 79 Ústavy. Nemá a ani nemůže mít ty pravomoci, které jsou jinak ústavně svěřeny správním úřadům, zejména nemůže vydávat právní předpisy. Státní zastupitelství není takovým orgánem, který by mohl rozhodovat ve správním řízení o právech a povinnostech fyzických a právnických osob (jak to pravidelně činí správní orgány). Ani z Ústavy samotné nelze dovozovat charakter státních zastupitelství jako správního orgánu. Přestože systematicky je státní zastupitelství řazeno k moci výkonné, nejedná se o vykonavatele veřejné správy, neboť při výkonu své působnosti vystupuje jako samostatný, nezávislý a nestranný orgán. Od správních úřadů se též odlišuje druhem své činnosti, tedy zastupováním veřejné žaloby v trestním řízení před soudem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 As 58/2004-45). Nelze též pominout aspekty nezávislosti, které jsou implicitně vyjádřeny také v zákoně o státním zastupitelství. Státní zastupitelství bylo zřízeno jako soustava úřadů státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených do působnosti státního zastupitelství (§ 1 odst. 1 zákona o státním zastupitelství). Činnost státního zastupitelství se řídí výlučně zákonem (§ 2 odst. 1 zákona o státním zastupitelství). Dochází ovšem ke střetu a průniků dvou principů – principů subordinace a principu nezávislosti státního zastupitelství.

Vedoucí státní zástupce je nad rámec náplně primární činnosti státního zástupce významným představitelem státního zastupitelství jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu. Na základě jemu svěřených kompetencí (§ 8 zákona o státním zastupitelství) je oprávněn stanovit vnitřní organizaci příslušného státního zastupitelství, rozdělit agendu mezi státní zástupce a zajistit specializaci podle zvláštních právních předpisů. Rovněž podle § 13e až § 13h zákona o státním zastupitelství se vedoucí státní zástupci podílí na zajištění chodu příslušného státního zastupitelství po stránce personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční, vyřizují stížnosti, dohlížejí na čekatelskou praxi apod. Vedoucí státní zástupci tak nad rámec výkonu funkce řadového státního zástupce určujícím způsobem ovlivňují chod státního zastupitelství, v jehož čele stojí, vytvářejí organizační struktury a vnitřní vztahy. Obecně lze konstatovat, že na rozhodnutí vedoucího státního zástupce záleží, zda jimi řízená státní zastupitelství (resp. státní zástupci) kvalitně a plynule zabezpečují výkon zákonem jim svěřené působnosti – zastupování veřejné žaloby. Tímto je dán veřejný zájem na řádném výkonu řídících a organizačních pravomocí vedoucího státního zástupce, do něhož má být zasahováno pouze z předvídatelných zákonem stanovených důvodů, bez možnosti nahodilosti a svévole.

Dále je vhodné uvést, že odpovědností konkrétního státního zástupce za řízení před soudem se již Nejvyšší správní soud jako soud kárný ve své rozhodovací činnosti zabýval. Konkrétní státní zástupce jistě nese zcela stěžejní díl odpovědnosti za postup v konkrétní věci a jeho role je tak klíčová. Nejvyšší správní soud uvedl mj. v bodě 130 rozsudku ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 As 51/2012242, č. 2702/2012 Sb. NSS: „Státní zastupitelství nesmí být souborem bezbarvých anonymních úředníků čekajících na pokyny, kteří nenesou vlastní odpovědnost za rozhodování v konkrétní věci, ať už v přípravném řízení při výkonu dozoru nad činností policejních orgánů či po podání obžaloby při jejím zastupování v hlavním líčení před soudem, a schovají se do byrokratického systému několikastupňového schvalování, aprobování atd. za své nadřízené, kteří naopak svou odpovědnost ze sebe sejmou s poukazem na samostatnost jednotlivých státních zástupců.“ Obdobně Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 14. 2. 2017, čj. 12 Ksz 4/2016142, uvedl: „Je sice nepochybné, že podle § 12e zákona o státním zastupitelství je vedoucí státní zástupce v rámci výkonu vnitřního dohledu oprávněn dávat pokyny k postupu při vyřizování věcí státním zástupcům, kteří jsou povinni se jimi řídit, vyjma pokynu nezákonného. Nicméně jestliže nesplnění takového závazného pokynu nemá žádný nežádoucí vliv na průběh trestního řízení nebo danou trestní věc negativně ovlivňuje pouze nepatrně, neohrožuje vážnost a důvěryhodnost soustavy státních zastupitelství a není výrazem znevažování řídící role a autority nadřízeného státního zástupce, pak se jedná pouze o formální porušení povinností státního zástupce, které nedosahuje větší intenzity a závažnosti nutné pro naplnění znaků skutkové podstaty kárného provinění. Při opačném přístupu vedoucího ke kárnému postihu za jakékoliv nesplnění pokynu vedoucího státního zástupce by se postupně státní zastupitelství stalo souborem anonymních, nesamostatných a neodpovědných úředníků, kteří by jen vyčkávali na instrukce svých nadřízených a jejichž jedinou snahou by bylo tyto úkoly svědomitě plnit.“ Dále lze připomenout rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 20. 2019, čj. 12 Ksz 2/2019101: „I ze shora citovaných rozhodnutí je zřejmé, že ačkoliv je státní zastupitelství budováno i na hierarchickém principu, nelze pominout významné postavení řadových státních zástupců. Stejně jako na jakémkoliv jiném pracovišti je ideální stav ten, ve kterém podřízení poslouchají pokyny nadřízených ne pouze kvůli tomu, že to jsou jejich nadřízení, ale zejména z toho důvodu, že sami považují vydané pokyny za správné a ztotožňují se s nimi. Nezbytným předpokladem takového stavu je to, že podřízení rozumí, proč jim jsou pokyny vydávány a vedoucí je ochoten vyslechnout jejich názor a buď jej přijmout, nebo jim být schopen vysvětlit, proč je lepší řídit se jeho názorem. Jen tak lze naplnit požadavek odbornosti a transparentnosti uděleného pokynu.“ K odpovědnosti konkrétního státního zástupce však přistupuje i princip hierarchicky řízené soustavy státního zastupitelství, jak výslovně zmiňuji i citovaná rozhodnutí. V tomto směru je třeba odkázat zejména na závěry vyslovené k této otázce v rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 5. 2019, čj. 12 Ksz 7/2018160, který dále shrnul obecné závěry k závaznosti pokynu vedoucího státního zástupce do právní věty, podle níž: „S ohledem na nadřízené postavení a řídící pravomoci vedoucího státního zástupce, mezi něž náleží i oprávnění zasahovat do postupu při vyřizování věcí podřízenými státnímu zástupci, se nesplnění vnitřního dohledového pokynu za použití § 12e odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, nemůže stát běžnou praxí v soustavě státního zastupitelství, nýbrž se má spíše jednat o krajní prostředek dozorového státního zástupce při řešení sporu mezi ním a vedoucím či jím pověřeným státním zástupcem o naprosto zásadních právních, skutkových či procesních otázkách, jejichž posouzení bude mít podstatný vliv na výsledek trestního řízení. Výjimečný postup podle § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství tak nemůže být prostředkem pro neplnění povinností státních zástupců při vyřizování jejich agendy ani prostorem k vedení nepodstatné právní polemiky či k řešení nevýznamných sporů o správnost či vhodnost postupu při vyřizování jednotlivých trestních věcí mezi adresáty interních dohledových pokynů, které nelze považovat za zjevně protiprávní, a vedoucími či jimi pověřenými státními zástupci.“ Uvedené závěry se obdobně aplikují při posouzení pokynu nadřízeného vedoucího státního zástupce udělenému podřízenému vedoucímu státnímu zástupci.

Z citovaných závěrů lze shrnout, že řadový státní zástupce má klíčovou odpovědnost za vyřizování konkrétní věci. Je proto primárně na něm, jak bude v dané věci postupovat. Zároveň však není ve svém postupu zcela nezávislý. Pokud (nadřízený) vedoucí státní zástupce využije svého oprávnění udělovat pokyny, musí je státní zástupce respektovat, pokud nejsou v rozporu se zákonem. Tento závěr má v nyní projednávané věci svůj význam zejména ve vztahu k dílčímu skutkům, v nichž kárně obviněný vystupoval jako intervenující státní zástupce.

Ve vztahu k odpovědnosti kárně obviněného vykonávajícího v rozhodné době též funkci vedoucího okresního státního zástupce je pak nutné uvést, že tato odpovědnost pramení z jeho zákonných řídících a organizačních kompetencí. Tato odpovědnost není vyčerpána prostým zákonným výčtem, jeho odpovědnost je v širším smyslu také odpovědností za instituci, v jejímž čele stojí. Ani paralelně existující osobní odpovědnost jednotlivých (řadových) státních zástupců v rámci jejich dozorových kompetencí nesnímá z vedoucího státního zástupce (kárně obviněného) odpovědnost za provoz okresního státního zastupitelství. Kontrolní a řídící pravomoci vedoucího státního zástupce opravňují i k tomu, aby na případné chyby jednotlivých (řadových) státních zástupců reagoval a zjednal jejich nápravu. Právě korektivní dimenze, tedy náprava chyb, zjišťování systémových nedostatků a předcházení jejich opakování, je jedním z úkolů vedoucího státního zástupce. Od dozorujících státních zástupců ani vedoucích státních zástupců sice nikdo nemůže požadovat „robotickou přesnost“, ale i s přihlédnutím k zásadě „mýliti se je lidské“ nelze akceptovat, aby řada případů byla přes upozornění opakovaně zatěžována, byť relativně drobnými, procesními vadami bez snahy o nápravu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2012, čj. 1 As 51/2012-242). I zde je však nutné hodnotit závažnost těchto vad a jejich význam (negativní následky) pro dané trestní řízení, případně pro činnost státního zastupitelství, jakož i závažnost kriminality, které se daná věc týká (jak uvedl Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku: „Co by se na méně významném teritoriu mohlo jevit v zásadě banální, může mít v rámci klíčového elitního útvaru, navíc v takovém množství, kritické společenské důsledky. Jinými slovy, posuzuje-li stěžovatel otázku závažnosti pochybení, je oprávněn zkoumat nejen kolikrát, jak a co, ale i otázku, kde se takové pochybení stalo.“)

Kárný soud na tomto místě ve shodě s rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2021, čj. 12 Ksz 2/202151, také dodává, že aprobační řád je dokumentem standardně vydávaným vedoucím státním zástupcem, kterým pro konkrétní státní zastupitelství obecně stanovuje věci, nad kterými chce v souladu s § 12e o státním zastupitelství i bez dalšího konkrétního pokynu vykonávat dohled sám, nebo prostřednictvím jím určeného státního zástupce. Jde tak o druh pokynu, kterým ukládá podřízeným státním zástupcům, jaké věci mají předkládat k aprobaci, tedy k udělení pokynu v konkrétní věci před tím, než opustí státní zastupitelství. Na tom nic nemění, že aprobace doslova znamená „schválení“ a naznačuje tedy, že velmi často půjde o schválení návrhu tak, jak je předložen státním zástupcem. Vedoucí státní zástupce, nebo jím určený státní zástupce, mohou bez ohledu na návrh státního zástupce uložit jiný pokyn. Ten může státní zástupce odmítnout postupem podle § 12e odst. 3 zákona o státním zastupitelství z důvodu jeho rozporu se zákonem (§ 12e odst. 2 téhož zákona). Jinak je však takovým pokynem vázán.

Kárný soud rovněž v této souvislosti zdůrazňuje, že v kárném řízení ve věcech státních zástupců se aplikují principy subsidiarity kárného postihu a kárnou odpovědnost lze dovozovat pouze v závažných případech, v nichž nepostačuje uplatnění mechanismů dohledu a řízení v soustavě státního zastupitelství (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2010, čj. 12 Ksz 3/201083). Porušení povinností při výkonu funkce státního zástupce proto naplňuje znaky skutkové podstaty kárného provinění podle § 28 zákona o státním zastupitelství, jen jeli zaviněné a dosahujeli větší intenzity. Myšlenka, že kárné právo představuje prostředek ultima ratio, byla též rozvinuta v dalších rozhodnutích kárného soudu ve věcech státních zástupců.

V nyní posuzované věci je také třeba zdůraznit, že střet názorů vedoucího státního zástupce s jemu podřízeným (i vedoucím) státním zástupcem o odbornou správnost a pečlivost se pravidelně vymyká materiálnímu dosahu kárného provinění. V rámci kárného řízení je možné posuzovat jen opravdu výjimečné excesy, neboť v opačném případě by celá soustava státních zastupitelství se všemi řídícími pracovníky a jejich nástroji k řídící a dohledové činnosti mohla jednoduše přenášet nedostatky vnitřní komunikace na kárný soud, což není smyslem kárného řízení (viz opět rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2010, čj. 12 Ksz 3/201083).

Dříve, než se v návaznosti na výše uvedená obecná východiska bude dále kárný soud věnovat jednotlivým jednáním kárně obviněného jak v postavení vedoucího (okresního) státního zástupce, tak v postavení dozorového státního zástupce, která jsou mu vytýkána v kárném návrhu, je nutné konstatovat, že téměř všemi skutky popsanými v návrhu na zahájení kárného řízení prolíná výtka, že kárně obviněný svou aprobaci přes předchozí upozornění prováděl tak, že svou nedatovanou parafou opatřil vždy pouze přípravu státního zástupce na hlavní líčení. K této otázce kárný soud považuje za vhodné se vyjádřit nejdříve, a to ve vztahu ke všem skutkům, jichž se týká.

Podle bodu 1 části druhé Organizačního a aprobačního řádu OSZ platí, že schválení (aprobaci) okresním státním zástupcem podléhají obžaloby včetně rozpracovaných příprav, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, narovnání, zastavení trestního stíhání, usnesení o zahájení trestního stíhání a rozhodnutí, u nichž si to okresní státní zástupce vyhradí.

V řízení přitom bylo prokázáno, že kárně obviněný v postavení okresního státního zástupce skutečně aprobaci obžalob prováděl tak, že svou nedatovanou parafou opatřil jen přípravu státního zástupce k hlavnímu líčení.

Skutečnost, že kárně obviněnému bylo již dříve vytčeno, že tzv. parafuje jen přípravu státního zástupce na hlavní líčení, přitom byla prokázána spisem Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem sp. zn. 1 SPR 50/2019 (zejména Záznamem z dohledové prověrky zaměřené na vyhodnocení kvality obžalob a účinnosti aprobačního procesu provedené dne 19. 2. 2019). Rovněž ze spisu sp. zn. 1 SPR 118/2024 kárný soud zjistil, že kárně obviněnému byla vytčena nedostatečná kvalita aprobačního procesu, jak bylo výše uvedeno.

Kárně obviněný pak svůj postup ve své výpovědi u ústního jednáni vysvětlil tím, že takto postupoval vždy, a to i v minulosti. Tento postup mu vytýkán dříve nebyl (kárná navrhovatelka k tomu uvedla, že to před ní „nikdo neřešil“). Kárně obviněný rovněž vypověděl, že aprobaci nedatoval proto, že ji činil okamžitě, jakmile mu byla věc předložena, maximálně pak druhého dne (byla-li věc předložena např. na závěr pracovního dne). Tato jeho výpověď má přitom oporu i v provedeném dokazování, když z razítek kanceláře v jednotlivých dozorových spisech je zřejmé, kdy byla obžaloba (resp. návrh na potrestání) předložena kárně obviněnému k aprobaci a kdy byla věc vypravena (viz skutková zjištění níže u jednotlivých dozorových spisů).

Jakkoli dle Organizačního a aprobačního řádu OSZ měl kárně obviněný i podle názoru kárného soudu správně (samostatně) podrobit aprobaci jak obžalobu (resp. návrh na potrestání), tak i přípravu státního zástupce, není pochyb o tom, že kárně obviněný aproboval toliko přípravu, a to bez uvedení data aprobace.

Kárný soud nijak nezpochybňuje, že ze strany kárně obviněného se jedná o vadný postup. Z hlediska jeho posouzení jako kárného provinění je ovšem třeba zhodnotit také jeho závažnost.

Z hlediska závažnosti tohoto pochybení kárný soud dovodil, že se jedná jen o drobné formální pochybení, neboť z okolností případu (a výpovědi obviněného, jakož i obsahu dozorových spisů) je zjevné, že aprobace přípravy státního zástupce kárně obviněným se dle zažité, byť nesprávné, praxe vztahovala i k obžalobě (návrhu na potrestání) a nejpozdější datum aprobace je bez pochybností zjevné z dat vyznačených kanceláří.

Uvedeným konstatováním kárný soud nijak nesnižuje nezbytnost zachovávání i těchto postupů stanovených aprobačními řády. Jinou otázkou ovšem je, zda a kdy by se v konkrétní věci mohlo jednat o kárné provinění ze strany takto chybujícího vedoucího státního zástupce. Tato pochybení totiž zpravidla (a to se týká i této věci) sama o sobě nesvědčí o tom, že aprobace byla jen povrchní, že by se vedoucí státní zástupce neseznámil s aprobovanými listinami apod. Zpravidla sama o sobě nemohou mít významnější negativní následky. Nelze tedy bez přistoupení dalších okolností ani tvrdit, že by tyto vady byly bez dalšího natolik intenzivní, aby se mohlo jednat o kárné provinění (mohou ovšem být indicií k tomu, že aprobace daných listin je pouze povrchní).

Z tohoto důvodu se tedy kárný soud zabýval dalšími výhradami kárné navrhovatelky souvisejícími s jednotlivými skutky, a to zejména tím, zda skutečně aprobace prováděná kárně obviněným byla jen povrchní a zda případná pochybení se natolik vymykají, že svou intenzitou dosahují kárného provinění.

V této souvislosti je přitom též již na tomto místě třeba podotknout, že kárná navrhovatelka negativní následek postupu kárně obviněného v oblasti aprobačního procesu spatřovala v tom, že jím přispěl k dlouhodobému snížení vážnosti i respektu činnosti okresního státního zastupitelství, v jehož čele stál, vážně přispěl ke snížení důvěry tohoto úřadu v nikoli zanedbatelné návrhové rovině, která může vyústit i v přebírání chyb následně se vyskytnuvších v soudních rozhodnutích. Takové vymezení negativního následku je ovšem dle názoru kárného soudu značně obecné, neboť se pod něj dá prakticky zařadit jakékoliv pochybení při zpracovávání a podávání obžalob a kárných návrhů (případně dalších výstupů státního zastupitelství). Při posuzování závažnosti jednotlivých pochybení proto kárný soud vycházel v prvé řadě z okolností konkrétní věci, zejména toho, jaké následky mělo pro dané trestní řízení.

Ze spisu sp. zn. 2 ZT 371/2023 kárný soud zjistil, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Martin Murár vypracoval dne 22. 1.2024 obžalobu na obviněného M. Z., že „1. dne 29. 11. 2023 ve 21:50 hodin způsobil v Ústí nad Labem v ul. Tovární za sloupem trolejového vedení č. 4161 dopravní nehodu osobního automobilu Ford Focus, r.z. […], které řídil. K dopravní nehodě došlo tak, že obviněný řídil výše uvedené osobní vozidlo Tovární ulicí ve směru od Předlic směrem na centrum města Ústí nad Labem, kde byl zastaven hlídkou Policie ČR za pomoci světelného výstražného zařízení s nápisem STOP policie, hlídka vystoupila ze služebního vozidla a šla k řidiči v rámci běžné dopravní kontroly, následně se řidič s vozidlem rozjel v uvedeném směru jízdy, hlídka Policie ČR započala služebním vozidlem v barvách policie pronásledování ujíždějícího vozidla Tovární ulicí, přičemž řidič tohoto pronásledovaného vozidla po projetí levotočivé zatáčky na zasněžené komunikaci nezvládl řízení vozidla, dostal smyk a následně vyjel vpravo mimo vozovku, kde zadní částí vozidla narazil do kamenné zdi a poté byl odražen zpět vlevo k levému chodníku, zde s nepojízdným vozidlem zastavil. Poté se řidič vozidla dal na útěk ve směru na centrum Ústí nad Labem po Tovární ulici, kde byl po několika metrech dostižen a zadržen hlídkou Policie ČR. Při dopravní nehodě nedošlo ke zranění osob. Při nehodě bylo poškozeno předmětné vozidlo, kamenná zeď patřící poškozené Správě železnic, státní organizaci, IČ: 70994234, a betonové obrubníky poškozeného Statutárního města Ústí nad Labem, IČ: 00081531. Uvedeného jednání, tedy řízení osobního motorového vozidla po pozemní komunikaci, se obviněný dopustil i přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce, vedeném pod sp. zn. 4 T 89/2022 ze dne 23. 6. 2022, který nabyl právní moci dne 19. 7. 2022 pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel v délce 12 měsíců, kdy výrok o trestu byl následně zrušen a byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích, vedeném pod sp. zn. 23 T 168/2022 ze dne 19. 10. 2022, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2022, mimo jiné pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku souhrnný trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel všeho druhu v délce 24 měsíců, tedy od 19. 7. 2022 do 19. 7. 2024, 2. v době od 16:00 hodin dne 5. 10. 2022 do 23.00 hodin dne 29. 11. 2023 bez závažných důvodů nenastoupil na výzvu Okresního soudu v Teplicích ze dne 31. 8. 2022 vedenou pod čj. 4 T 23/2022-311 do výkonu trestu odnětí svobody ve vazební věznici Litoměřice, ač tak měl učinit nejpozději do 5. 10. 2022 v době od 8 do 16 hodin, tak jak mu ukládala výzva k nastoupení trestu, kterou si převzal do vlastních rukou dne 12. 9. 2022, přičemž do výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 4. 2022, čj. 4 T 23/2022-261, byl dodán až orgány Policie České republiky dne 30. 11. 2023, tedy ad 1) mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, ad 2) mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody, čímž spáchal ad 1) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, ad 2) přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. g) trestního zákoníku.

Odůvodnění obžaloby obsahuje konstatování, že „Šetřením policejního orgánu v průběhu přípravného řízení trestního byl zjištěn skutkový stav popsaný ve výrokové části obžaloby. 2. Obviněný při svém výslechu po sdělení obvinění uvedl, že to, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání se zakládá na pravdě. Do výkonu trestu nenastoupil, protože chtěl být doma se svým synem a zabezpečoval svou rodinu. 3. Z trestné činnosti u skutku ad 1) je obviněný usvědčován listinnými důkazy, především protokolem o dopravní nehodě, fotodokumentací, trestním příkazem Okresního soudu v Nymburku, úředním záznamem Policie ČR a evidenční kartou řidiče. 4. Z trestné činnosti u skutku ad 2) je obviněný usvědčován jednotlivými dokumenty, které byly vydány Okresním soudem v Teplicích a jsou navrženy jako listinné důkazy. O odložení nástupu výkonu trestu obviněný žádal, ale odklad výkonu trestu mu povolen nebyl. Obviněný řádně převzal do vlastních rukou výzvu k nástupu trestu a neměl závažný důvod pro nenastoupení do výkonu trestu řádně a včas. 5. Obviněný tedy tím, že nenastoupil do výkonu trestu odnětí svobody do dne 5. 10. 2022, mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody. Vozidlo obviněný řídil v době, kdy mu plynul soudem uložený zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel všeho druhu v délce 24 měsíců. 6. Společenská škodlivost jednání obviněného je vyjádřena porušením chráněného zájmu společnosti na dodržování soudních a jiných úředních rozhodnutí. 7. Obviněný má základní vzdělání, je v současné době ve VTOS a má aktuálně v opisu rejstříku trestů 20 záznamů z ČR a jeden ze SRN. 8. Vzhledem ke skutečnosti, že trestná činnost obviněného byla v přípravném řízení dostatečně prokázána, je na něj právem podána tato obžaloba.“ Obžaloba je datována dnem 22. 1. 2024.

Aprobace je na záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení učiněna kárně obviněným jen jeho parafou bez u vedení data. U referátu státního zástupce k této obžalobě je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 23. 1. 2024. Podle podacího razítka byla obžaloba osobně podána u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 23. 1. 2024.

Kárný soud konstatuje, že v tomto případě pochybení kárně obviněného neshledal (kárná navrhovatelka vytýkala zejména zmatenost a nepřehlednost popisu skutku). Jistě si lze představit jiný a snad i výstižnější popis daného skutku týkajícího se přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí, ale nelze přehlédnout, že pro jeho posouzení mohou mít význam i další okolnosti souvisící se závažností tohoto přečinu, které jsou v dané skutkové větě popsány (ujetí z místa silniční kontroly a pronásledování pachatele policií atd.). Odůvodnění obžaloby je pak sice stručné, ale s ohledem na podrobnou skutkovou větu dostatečné. Jedná se totiž poměrně o jasný skutek a okolnosti zvyšující jeho nebezpečnost (jak uvedl již kárně obviněný), které snad ani není třeba dále podrobně zdůvodňovat (jsou zřejmé i laikovi).

Ze spisu sp. zn. ZK 52/2024 kárný soud zjistil, že státní zástupkyně okresního státního zastupitelství Mgr. Kateřina Klímová podala návrh na potrestání podezřelého M. D., a to pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, který byl spáchán 11 dílčími útoky pokračujícího trestného činu (skutky ze dnů 16. 10. 2023 až 23. 1. 2024). V návrhu na potrestání jmenovaná státní zástupkyně navrhla, aby „v případě prokázání viny byl podezřelému uložen podle § 207 odst. 1 trestního zákoníku za užití § 43 odst. 2 trestního zákoníku ve vztahu ke skutkům pod body 1-8 návrhu na potrestání uložen souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 18-20 měsíců, pro jehož výkon nechť je zařazen dle § 56 odst. 2 písm. a) TZ do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 27 T 171/2023, a z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 12. 2023, sp. zn. 62 T 56/2023. Ve vztahu ke skutkům 9-11 návrhu na potrestání navrhuji, aby byl podezřelému uložen podle § 205 odst. 1 trestního zákoníku a § 43 odst. 1 trestního zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 12-15 měsíců, pro jehož výkon nechť je zařazen do věznice s ostrahou. S ohledem na skutečnost, že na podezřelého bylo v souvislosti s jeho majetkovou trestnou činností podáno vícero návrhů na potrestání, lze očekávat, že návrh trestu bude následně upraven.“ Návrh je datován dnem 5. 2. 2024.

Aprobace návrhu na potrestání je na záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení ze dne 5. 2. 2024 učiněna kárně obviněným jen jeho parafou bez u vedení data. V bodu 6 daného záznamu (Důležitá sdělení pro intervenujícího státního zástupce) je uvedeno: „u OS UnL podány v průběhu r. 2023 další návrhy na potrestání v souvislosti s majet. TČ podezřelého, návrhy trestů se budou měnit v závislosti na případných odsuzujících R“.

U referátu státní zástupkyně ze dne 5. 2. 2024 k tomuto návrhu na potrestání je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“ „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 7. 2. 2024. Podle podacího razítka byl návrh podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 7. 2. 2024.

Na straně 18 záznamu o prověrce ze dne 25. 6. 2024 se pak k dané věci píše: „Pokud jde o návrh na uložení trestu, tak ten se jeví jako nesprávný, když, pokud bylo jednání právně kvalifikováno jako pokračující přečin krádeže, tento byl dokonán až dne 23. 1. 2024, i přesto ale bylo navrhováno uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestním příkazům Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 27 T 171/2023 a sp. zn. 62 T 56/2023, a to pouze k části skutků, které však v souhrnu tvořily pokračující trestný čin. I bez znalosti všech dotčených spisů se uvedený návrh státní zástupkyně jeví jako nesprávný, když souhrnný trest byl navrhován ve vztahu k části dílčích útoků pokračujícího trestného činu, přičemž správně by měl být souhrnný trest možný pouze ve vztahu k pokračujícímu trestnému činu jako celku. Zdůrazňuji, že navrhován je souhrnný trest, nikoli společný, u něhož by situace mohla být odlišná. Nicméně je třeba konstatovat, že pro úplné posouzení správnosti návrhu by bylo třeba prostudovat kompletně veškeré dotčené spisy. Návrh na potrestání, resp. příprava státního zástupce k hlavnímu líčení, byla aprobována vedoucím státním zástupcem podpisem bez uvedení data aprobace. Lze však připustit, že s ohledem na celou řadu věcí, které měl podezřelý v uvedené době v běhu, byla otázka návrhu trestu v konkrétní věci poměrně složitá. Na druhou stranu je však z Opisu Evidence Rejstříku trestů zřejmé, že v době podání návrhu na potrestání ve věci vedené pod sp. zn. ZK 52/2024 (soudu doručen dne 7. 2. 2024), si státní zástupkyně mohla a měla udělat lustraci v Evidenci CESO, ze které by zjistila, že dne 17. 1. 2024 nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 171/2023. O tomto trestním příkazu přitom zřejmě věděla, neboť jej uváděla v rámci trestu v návrhu na potrestání. Přesto jednak zřejmě chybně navrhla souhrnný trest, a zejména pominula skutečnost, že uvedený trestní příkaz má vliv i na právní kvalifikaci jednání podezřelého (nově mělo být jednání kvalifikováno i jako § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kdy poslední z dílčích útoků pokračujícího přečinu krádeže je ze dne 23. 1. 2024, tedy po právní moci předmětného trestního příkazu, kterým byl podezřelý uznán vinným mimo jiné přečinem krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku). Na uvedené skutečnosti nebylo ze strany vedoucího státního zástupce v rámci aprobačního procesu nijak reagováno.“

Kárný soud uvádí, že v tomto případě lze sice kárné navrhovatelce přisvědčit v její výtce, že návrh na potrestání byl podán pro přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku spáchaný 11 dílčími útoky pokračujícího trestného činu, přičemž v návrhu popsané jednání bylo právně kvalifikováno jako pokračující přečin krádeže, který byl dokonán až dne 23. 1. 2024. Přesto byl navržen souhrnný trest ve vztahu ke specifikovaným trestním příkazům, a to jen k části dílčích útoků skutků, ačkoli souhrnný trest lze uložit ve vztahu k pokračujícímu trestnému činu jako celku.

Nelze ovšem v této souvislosti přehlédnout, že již sama státní zástupkyně, která tento návrh vypracovávala, v záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení ze dne 5. 2. 2024 v rámci důležitých sdělení pro intervenujícího státního zástupce zdůraznila, že u okresního soudu byly v průběhu roku 2023 podány další návrhy na potrestání v souvislosti s majetkovou trestnou činností podezřelého a návrhy trestů se budou měnit v závislosti na případných odsuzujících rozsudcích.

Podstatné pro posouzení dané vady ovšem také je, že dle záznamu o prověrce ze dne 25. 6. 2024 je sice vytýkáno uvedené pochybení, ale nicméně je rovněž konstatováno, že s ohledem na celou řadu věcí, které měl podezřelý v uvedené době v běhu, byla otázka návrhu trestu v této věci „poměrně složitá“, přičemž „pro úplné posouzení“ správnosti návrhu trestu by bylo třeba prostudovat kompletně veškeré dotčené spisy.

Z uvedeného je dle názoru kárného soudu nepochybné, že v této věci již v době podání návrhu na potrestání byla v popsaném hledisku otázka návrhu trestu značně složitá a měnící se s ohledem na případné odsuzující rozsudky. To rovněž státní zástupkyně v přípravě zdůraznila a také v záznamu o prověrce byla kromě uvedené výtky též zdůrazněna složitost situace a nemožnost úplně posoudit správnost návrhu trestu. S ohledem na tuto specifickou situaci, kdy je sice známo pochybení státní zástupkyně při návrhu trestu (a potažmo kárně obviněného při jeho aprobaci), avšak v době zpracování tohoto návrhu jej s ohledem na vývoj dalších trestních věcí podezřelého zřejmě ani nebylo možné úplně správně navrhnout (to bylo státní zástupkyní zdůrazněno v přípravě), kárný soud dovodil, že dané pochybení nemůže dosahovat intenzity kárného provinění ze strany kárně obviněného. Je totiž zřejmé, že ať by byl navržen jakýkoli trest, byl by s vysokou pravděpodobností vždy navržen nesprávně, neboť by vždy muselo s ohledem na procesní vývoj dojít k jeho změně. Ostatně ani kárná navrhovatelka netvrdí, že by dané pochybení mělo nějaký závažný následek.

Jen pro úplnost pak kárný soud dodává, že v kárném návrhu nebylo vytýkáno, že kárně obviněný (a před ním příslušná státní zástupkyně) pominul, že dne 17. 1. 2024 nabyl právní moci trestní příkaz Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 27 T 171/2023, což mělo mít dle záznamu o prověrce ze dne 25. 6. 2024 také vliv na právní kvalifikaci jednání podezřelého.

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 81/2024 plyne, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Vojtěch Jakovec vypracoval dne 7. 2. 2024 návrh na potrestání podezřelého O. Š., který dle návrhu spáchal přečin krádeže dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, přičemž státní zástupce navrhl podezřelému za dané jednání uložit trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře 12 až 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Kárně obviněný tento návrh aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 7. 2. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 7. 2. 2024.

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 89/2024 plyne, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Vojtěch Jakovec vypracoval dne 8. 2. 2024 návrh na potrestání podezřelého O. Š., který dle návrhu spáchal přečin krádeže dle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, přičemž státní zástupce navrhl podezřelému za dané jednání uložit trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře 12 až 16 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Kárně obviněný tento návrh aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 8. 2. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 8. 2. 2024.

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 91/2024 plyne, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Vojtěch Jakovec vypracoval dne 8. 2. 2024 návrh na potrestání podezřelého M. D., který dle návrhu spáchal přečin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přičemž státní zástupce navrhl podezřelému za dané jednání uložit trestním příkazem trest odnětí svobody ve výměře 12 až 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Kárně obviněný tento návrh aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 8. 2. 2024. Na návrhu je pak na místě, kde je obvykle podací razítko soudu, uvedeno „Převzala dne 8. 2. 2024 v 16.10 hod. Ko…nečitelné…ová“.

Podle § 314e odst. 2 písm. a) trestního řádu trestním příkazem lze uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.

Rovněž v tomto případě je nutné kárné navrhovatelce přisvědčit, že ze strany kárně obviněného se v těchto třech případech nepochybně jednalo o pochybení, neboť při aprobaci přehlédl, že navrhované tresty mají být nesprávně ukládány trestními příkazy. Nejedná se však ani zde o pochybení, které by dosahovalo intenzity kárného provinění. V těchto věcech se jedná o pochybení způsobená nejspíše písařskou chybou (a následným přehlédnutím ze strany kárně obviněného) a snadno napravitelná. Především však ani tato pochybení neměla žádný konkrétní negativní důsledek (to ani kárná navrhovatelka netvrdí).

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 95/2024 plyne, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Vojtěch Jakovec vypracoval dne 14. 2. 2024 návrh na potrestání podezřelého D. C., který dle návrhu spáchal přečin nebezpečného vyhrožování dle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, přičemž státní zástupce navrhl podezřelému za dané jednání uložit trest odnětí svobody ve výměře 6 až 8 měsíců. U návrhu trestu nebyla uvedena forma jeho výkonu, zařazení do příslušného typu věznice. Kárně obviněný tento návrh aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení. V záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení je přitom jako navrhovaný trest uveden trest odnětí svobody na 4 až 8 měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 16. 2. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 16. 2. 2024.

Ani v této věci kárný soud neshledal pochybení kárně obviněného, které by dosahovalo intenzity kárného provinění. Je sice pravda, že v návrhu na potrestání je navržen trest odnětí svobody ve výměře 6 až 8 měsíců, aniž by u něj byla specifikována forma jeho výkonu (případně zařazení do příslušného typu věznice). Oproti tomu pak kárně obviněným parafované přípravě státního zástupce k hlavnímu líčení bylo navrženo uložení trestu odnětí svobody ve výměře 4 až 8 měsíců se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Náprava tohoto zjevného pochybení ovšem mohla být snadno sjednána a kárná navrhovatelka ani netvrdí, že by toto pochybení mělo nějaké konkrétní následky.

Z dozorového spisu sp. zn. 2 ZT 54/2024 kárný soud zjistil, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Lukáš Pokorný dne 14. 5. 2024 vypracoval obžalobu na obviněnou H. CH., která dle obžaloby spáchala přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, přičemž státní zástupce navrhl obviněné za dané jednání uložit trest odnětí svobody ve výměře 10 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu ve výměře 22 měsíců a rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře 22 měsíců. U návrhu trestu nebyla uvedena forma jeho výkonu, zařazení do příslušného typu věznice. Kárně obviněný tento návrh aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení. V záznamu o přípravě státního zástupce na hlavní líčení je přitom jako navrhovaný trest uveden trest odnětí svobody ve výměře 6 až 14 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu ve výměře 12 až 24 měsíců a rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu ve výměře 12 až 24 měsíců.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“ dne 15. 5. 2024, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 16. 5. 2024. Z podacího razítka na obžalobě je pak zjevné, že obžaloba byla podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 16. 5. 2024.

Usnesením ze dne 6. 6. 2024, čj. 5 T 84/2024-155, Okresní soud v Ústí nad Labem podle § 231 odst. 1 trestního řádu a podle § 307 odst. 1 trestního řádu podmíněně zastavil trestní stíhání obviněné pro daný skutek, v němž byl spatřován přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku, neboť vzhledem k osobě obviněné, s přihlédnutím k jejímu dosavadnímu životu a okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující. Podle § 307 odst. 4 trestního řádu pak obviněné stanovil zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Okresní soud své rozhodnutí obsáhle zdůvodnil a na písemném vyhotovení usnesení je dále rukou psaný záznam dozorového státního zástupce ze dne 11. 6. 2024, z něhož se podává, že postup soudu s ohledem na odůvodnění rozsudku a po projednání s kárně obviněným jako vedoucím státním zástupcem akceptuje, přičemž „Šance na úspěch se stížností s ohledem na praxi KS ÚnL mizivá.“

Podle názoru kárného soudu se v tomto případě o pochybení kárně obviněného ani nemůže jednat. V dané věci byl relevantní právní důvod pro nepodání opravného prostředku proti usnesení okresního soudu, a to předchozí rozhodovací praxe soudu II. stupně, kdy již dozorový státní zástupce (a potažmo kárně obviněný) shledal, že by s opravným prostředkem zřejmě nebyl úspěšný. Trvat za takové situace na podání opravného prostředku by bylo formalistické a bezúčelné.

Z dozorového spisu sp. zn. 2 ZT 124/2024 kárný soud zjistil, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Martin Murár dne 16. 5. 2024 vypracoval obžalobu na obviněného J. H., že „dne 9. 12. 2023 v době okolo 13:30 hodin na adrese D. Z., ul. M. č. p. 203, okres Ústí nad Labem, na parkovacím stání před domem se zmocnil zde zaparkovaného a neuzamčeného vozidlo zn, VW Passat Variant, RZ […], v hodnotě 23.000 Kč, v jehož zapalování se nacházely klíče od vozidla a následně s vozidlem z místa odjel, čímž poškozenému T. S. způsobil škodu, tedy zmocnil se motorového vozidla v úmyslu ho přechodně užívat, čímž spáchal přečin neoprávněné užívání cizí věci dle § 207 odst. 1 alinea 1 trestního zákoníku.“ Dle odůvodnění obžaloby obviněný uvedl, že do vozidla usedl a odjel s ním, vozidlo nechtěl odcizit, chtěl pouze zajet za přítelkyní. Rovněž v záznamu o přípravě k hlavnímu líčení dozorující státní zástupce uvedl, že obviněný nechtěl vozidlo odcizit, pouze zajet za přítelkyní. Kárně obviněný tuto obžalobu aproboval parafou bez uvedení data aprobace na záznamu o přípravě k hlavnímu líčení.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“ dne 16. 5. 2024, „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 17. 5. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 17. 5. 2024.

Následně Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl trestním příkazem ze dne 17. 5. 2024, čj. 27 T 1/2024-63 tak, že obviněného uznal vinným, že „dne 9. 12. 2023 v době okolo 13:30 hodin na adrese D. Z., ul. M. č. p. 203, okres Ústí nad Labem, na parkovacím stání před domem, v úmyslu jej přechodně užívat, vnikl do zde zaparkovaného a neuzamčeného motorového vozidla tovární značky VW Passat Variant, blíže specifikované RZ, v jehož zapalování se nacházely klíče od vozidla a následně s vozidlem z místa odjel a bez souhlasu poškozeného T. S., jej užíval až do doby 15:50 hodin téhož dne, kdy v obci Čížkovice, ul. Na Svobodě u č. p. 14, okres Litoměřice, nezvládl řízení a s vozidlem havaroval a z místa utekl, tedy zmocnil se cizího motorového vozidla v úmyslu jej přechodně užívat, čímž spáchal přečin neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 alinea prvá trestního zákoníku…“

Kárný soud konstatuje, že lze s kárnou navrhovatelkou souhlasit, že v této věci byl popis skutku, pokud se jednalo o přečin neoprávněného užívání cizí věci dle § 207 odst. 1 alinea první trestního zákoníku ne zcela perfektní, protože z něj skutečně bez dalšího nevyplývalo, že dané vozidlo bylo užíváno jen po přechodnou konkrétní dobu. Na toto pochybení kárně obviněný při aprobaci obžaloby nereagoval. V tomto případě se tedy na straně kárně obviněného jedná o jeho pochybení. Další otázkou ale je, zda dosahuje intenzity kárného provinění. Samo o sobě podle názoru kárného soudu nikoli, jedná se o pochybení snadno odstranitelné úpravou skutkové věty ve smyslu odůvodnění obžaloby. V neposlední řadě z obsahu spisu plyne, že toto formální pochybení ani nemělo negativní následky. Nejedná se tedy o natolik závažné pochybení, které by bylo možné bez dalšího kvalifikovat jako kárné provinění.

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 282/2024 kárný soud zjistil, že státní zástupce okresního státního zastupitelství Mgr. Vojtěch Jakovec dne 17. 5. 2024 vypracoval návrh na potrestání na obviněné D. K., L. K. a M. K., že „ve společném jednání dne 8. 5. 2024 v době od 18:00 hodin před více jak třemi na místě současně přítomnými osobami, nejprve v domě na místě současně přítomnými osobami, nejprve v domě na adrese […] bouchali na dveře bytu v 1. patře a před domem na uvedené adrese pokřikovali a vyhrožovali, že hledají a zabijí „Stroma“, což je přezdívka poškozeného J. L.., když zjistili, že tento se na místě nenachází, přešli na adresu […] v nájmu poškozené S. Š., kde poškozený J. L. bydlí a otevřenými dveřmi vnikli do jeho bytu v 1. patře vpravo od výtahu, byt prohledali a když zjistili, že se tam J. L., ani nikdo jiný nenachází, odešli ven před dům, kde opět pokřikovali, že zabijí „Stroma“ (J. L.), že pojebou jeho ženu i děti, přičemž všichni tři podezřelí drželi v ruce dlouhé předměty, kdy uvedeného jednání se dopustil podezřelý D. K. přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 62 T 17/2016, který nabyl právní moci dne 3. 6. 2016, uznán vinným mimo jiné pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, tedy všichni tři podezřelí neoprávněně vnikli do obydlí jiného a dopustili se veřejně a na místě veřejnosti přístupném výtržnosti, kdy podezřelý D. K. se daného jednání dopustil opětovně, čímž spáchali všichni tři podezřelí přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku, podezřelí L. K. a M. K. přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, podezřelý D. K. přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákoníku.“ V odůvodnění návrhu jmenovaný státní zástupce také navrhl, aby soud rozhodl o propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, a to kovové baseballové pálky stříbrné barvy o délce 62 cm. V přípravě státního zástupce k hlavnímu líčení není tento trest uveden. Návrh ani příprava nejsou kárně obviněným aprobovány. Parafou bez uvedení data je aprobován kárným navrhovatelem jen záznam o nevyužití odklonů trestního řízení.

U referátu státního zástupce k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“ „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 20. 5. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 20. 5. 2024.

Kárný soud dovodil, že v tomto případě se o pochybení na straně kárně obviněného jedná. Kárně obviněný „aproboval“ jen záznam o nevyužití odklonů trestního řízení. Ono uvedení aprobace v uvozovkách je v tomto případě zcela na místě, protože ani sám kárně obviněný nedokázal vysvětlit, proč opatřil svou parafou toliko uvedený záznam. Sám výslovně uvedl, že neví a nedokáže si to sám vysvětlit (připustil, že se tak mohlo stát v určité stresové chvíli). Kárná navrhovatelka má rovněž pravdu v tom, že návrh na propadnutí věci je uveden pouze v návrhu na potrestání a nikoli v přípravě státního zástupce na hlavní líčení, jakož i v otázce, že není zřejmé, komu má vlastně daná věc (baseballová pálka) patřit, což je nezbytná podmínka pro uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Zde se tedy na straně kárně obviněného jedná o jeho pochybení, ale další otázkou opětovně je, zda dosahuje intenzity kárného provinění. Samo o sobě podle názoru kárného soudu nikoli, jedná se o pochybení snadno odstranitelné, přičemž kárná navrhovatelka ani netvrdí, že by toto pochybení mělo nějaké konkrétní negativní následky. Kárný soud má tedy opětovně za to, že nejde o natolik závažné pochybení, které by bylo lze bez dalšího kvalifikovat jako kárné provinění.

Z dozorového spisu sp. zn. ZK 330/2024 kárný soud zjistil, že státní zástupkyně okresního státního zastupitelství JUDr. Lenka Večerková dne 24. 6. 2024 vypracovala návrh na potrestání obviněného R. B., že „v době od 15 hodin dne 7. 4. 2024 do 18 hodin dne 14. 4. 2024 v Ústí nad Labem v domě […] ve sklepních prostorách, které procházel, vnikl do sklepní kóje číslo 2, náležející k bytové jednotce číslo 2, kterou obývali M. K., B. O. a Z. O., a zde odcizil nejméně sadu 6ti špachtlí různých velikostí, štětku na malování, váleček na malování, papírovou izolepu, plastový kýbl, škrabku na zeď, 2x dřevěný skládací metr a krycí fólii, vše v hodnotě nejméně 1 160 Kč ke škodě Z. O., tedy neoprávněně vnikl do obydlí jiného, čímž spáchal přečin porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 trestního zákoníku.“

V Záznamu o přípravě na HL je uvedeno, že „doznává, avšak toliko malířské potřeby ostatní popírá včetně násilného vniknutí => známá právní kval důkazní nouze chybná práce PČR => ZMÉNA PRÁVNÍ KVALIFIKACE ÚZ: 25,6, při podání NNP OSZ upozorněn na chybějící § v NNP.“

Příprava i formulář „Důvody nevyužití „odklonů trestního řízení““ jsou kárně obviněným aprobovány parafou bez uvedení data.

U referátu státního zástupce ze dne 24. 6. 2024 k tomuto návrhu je razítko kanceláře, podle něhož „Došlo“ „Opsáno“, „Porovnáno“, „Vypraveno“ týž den 25. 6. 2024. Z podacího razítka na návrhu je pak zjevné, že návrh byl podán u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 25. 6. 2024.

Ze záznamu o sdělení podezření ze dne 11. 6. 2024 plyne, že policejní orgán sdělil R. B. podezření z přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku a porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, neboť na základě zjištěných skutečností je dostatečně odůvodněn závěr, že R. B. v době od 7. 4. 2024 15:00 hod. do 14. 4. 2024 18.00 hod. „za užití shodného klíče vnikl do sklepních prostor a následně za užití násilí nezjištěným způsobem vnikl do sklepní kóje č. 2 náležející k bytové jednotce č. 2, ze které odcizil úhlovou brusku zn. Bosch, ponorné čerpadlo, elektronické míchadlo zednických malt, plynový hořák zn. Sievert, přenosné kazetové rádio zn. Aiwa, sadu 6ti špachtlí různých velikostí, 4 zednické nerezové hřebeny různých velikostí, 4 nerezové natahováky a pneumatické vrtací kladivo zn. Makita, uložené v modrém plastovém kufru, ve kterém bylo 10 vrtáků různých velikostí a 10 sekáčů různých velikostí a dále výměnná hlavice na SDS. Dále štětku na malování, váleček na malování, papírovou izolepu, plastový kýbl, škrabku na zeď, 2x dřevěný skládací metr, krycí fólii, 5x malý molitanový váleček, zednickou lžíci, čímž způsobil poškozenému Z. O. škodu ve výši 5 760 Kč, tedy si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil a čin spáchal vloupáním a neoprávněně vnikl do obydlí jiného a překonal překážku, jejímž účelem je zabránění vniknutí.“