2 Azs 190/2025 – Nejvyšší správní soud

2 Azs 190/2025- 53 - text  2 Azs 190/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Sylvy Šiškeové a soudců Tomáše Kocourka a Karla Šimky v právní věci žalobce: D. P. W., zast. Mgr. Tomášem Verčimákem, advokátem se sídlem Dřevná 382/2, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM837/ZAZA11K032024, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2025, č. j. 41 Az 6/202448, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 8. 2025, č. j. 41 Az 6/202448, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2024, č. j. OAM837/ZAZA11K032024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 492 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Tomáše Verčimáka, advokáta. V. Ustanovenému zástupci žalobce, Mgr. Tomáši Verčimákovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 10 140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce pochází ze střední Nigérie (spolkového státu Plateau). V České republice požádal o mezinárodní ochranu. Podstatou jeho azylového příběhu jsou jeho obavy související s tzv. farmářskopasteveckým konfliktem v Nigérii. Žalobce při pohovoru uvedl, že mu bylo vyhrožováno zabitím ze strany příslušníků pasteveckého etnika Fulanů (též označováni jako Fulové či Fulbové – pozn. NSS). Po stěžovatelově odjezdu z domovské vesnice mělo dojít k jejímu vypálení a zavraždění řady jejích obyvatel, včetně žalobcových sousedů a přátel. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který žalobu zamítl. Krajský soud shledal napadené rozhodnutí přezkoumatelným. Shromážděné podklady byly v kontextu žalobcových tvrzení dostatečné. Žalobce nevyužil prostředky ochrany v zemi původu. Některé části jeho azylového příběhu shledal krajský soud nevěrohodnými, resp. vzbuzujícími pochybnosti. Informace o fulanském etniku není neaktuální, neboť pochází z doby před odchodem žalobce z vlasti. Žalobce mohl využít možnosti vnitřního přesídlení v rámci Nigérie. Zákonné bylo podle krajského soudu i neudělení humanitárního azylu žalobci. V Nigérii neprobíhá totální konflikt, pouze místní a regionální konflikty. Žalobci podle krajského soudu nehrozí újma, která by odůvodňovala udělení doplňkové ochrany. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (stěžovatel) v kasační stížnosti uvedl, že krajský soud zásadně pochybil, neboť nesprávně vyhodnotil stěžovatelovy azylové důvody, aktuálnost informací o zemi původu a možnost vnitřního přesídlení v Nigérii. Kasační stížnost je proto přijatelná. [4] Napadený rozsudek je podle stěžovatele nepřezkoumatelný. Krajský soud na jedné straně dospívá k závěru, že nejsou splněny podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany, ale zároveň se zabývá možností vnitřního přesídlení. Totéž platí pro závěry žalovaného. I kdyby ale bylo možné se možností vnitřního přesídlení v nynější věci zabývat, je toto posouzení nedostatečné. Krajský soud, stejně jako žalovaný, posoudil pouze to, že vnitřní přesídlení je v Nigérii právně možné. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (NSS) je však třeba zabývat se tím, zda jsou tyto mechanismy skutečně funkční. Žalobce v žalobě předkládal konkrétní podklady svědčící o tom, že vnitřní přesídlení v praxi nefunguje. Krajský soud však na tuto argumentaci nereagoval, a v rozporu s procedurální směrnicí tak neprovedl úplné a ex nunc posouzení žaloby. [5] Druhý okruh kasačních námitek se týká aktuálnosti podkladů o zemi původu. Krajský soud považoval zprávu z roku 2021 za aktuální s odůvodněním, že se týká doby před odjezdem stěžovatele z vlasti. Řízení o mezinárodní ochraně je však typické prospektivním rozhodováním. Přístup krajského soudu popírá koncepci uprchlíků sur place. Stěžovatel v průběhu řízení krajskému soudu zaslal aktuální podklady týkající se konfliktu s Fulany, včetně informací o spolupráci Fulanů se státními orgány. Krajský soud nesprávně aproboval žalovaným nedostatečně zjištěný skutkový stav a nezohlednil podklady doložené stěžovatelem. [6] Krajský soud také uvedl, že stěžovatel nevyužil pomoci státních orgánů v zemi původu. Tato pomoc však není účinná. Státní orgány nejsou objektivní a stěžovatel předložil podklady svědčící o jejich spolupráci s Fulany. [7] Jestliže krajský soud stěžovateli vytýká, že azylové důvody podle § 12 písm. b) zákona o azylu uvedl poprvé až v žalobě, je to proto, že na tyto skutečnosti nebyl žalovaným při pohovoru tázán. Stěžovatel je právním laikem neznalým azylového práva. Podle judikatury je pokládání relevantních otázek odpovědností správního orgánu. Rozvinutí tvrzení v žalobě je pouze reakcí na první setkání s argumentací žalovaného v napadeném rozhodnutí. Podle procedurální směrnice není rozdíl, zda jsou námitky uplatněny ve správním řízení, nebo až v rámci opravného prostředku (žaloby). [8] Krajský soud také nesprávně stěžovateli vytýká, že svou žádost o mezinárodní ochranu nepodal včas. Okamžik podání žádosti podle krajského soudu stěžovatele znevěrohodňuje. Není však zřejmé, jak krajský soud k tomuto závěru dospěl. V tomto stanovisku krajského soudu stěžovatel opět spatřuje popření principu prospektivního rozhodování. Z judikatury přitom vyplývá, že prodlení s podáním žádosti samo o sobě nesvědčí o její nedůvodnosti. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel opakuje žalobní argumentaci, a proto by jeho kasační námitky měly být odmítnuty. Stěžovatelova tvrzení se jeví jako účelová. Stěžovatel neuváděl skutečnosti relevantní z hlediska § 12 písm. b) zákona o azylu. Stěžovatel nevyužil ochrany státních orgánů v Nigérii. Je na stěžovateli, kde se v Nigérii usadí. Ekonomické důvody pro udělení azylu nepostačují. Stěžovatel se podáním žádosti o mezinárodní ochranu pokouší legalizovat svůj dlouholetý pobyt v České republice, o který přišel v důsledku páchání trestné činnosti. Rozhodnutí žalovaného vychází z dostatečně zjištěného stavu věci. Stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou azylově relevantní. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Kasační stížnost je přípustná a projednatelná. Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se NSS zabývá též otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele (§ 104a s. ř. s.). Neníli tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/202128, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12). [11] Jak NSS vyslovil v citovaném usnesení č. j. 1 Azs 13/200639, kasační stížnost je mimo jiné přijatelná, pokud je v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se jedná především tehdy, pokud krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. [12] Kasační stížnost je přijatelná a je také důvodná, neboť žalovaný a krajský soud se ve stěžovatelově věci dopustili zásadního pochybení s dopady do hmotněprávního postavení stěžovatele; krajský soud se také zčásti odchýlil od ustálené judikatury kasačního soudu. [13] NSS předně podotýká, že pokud žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti (s. 23) uvádí, že stěžovatel přišel o dlouholetý pobyt v důsledku páchání trestné činnosti, tento závěr ze spisové dokumentace nevyplývá. Žádná taková skutečnost nebyla ve správním ani soudním řízení zmíněna. Jedná se tedy buď o pasáž převzatou z jiné, nesouvisející věci, popřípadě toto tvrzení žalovaného nemá žádnou oporu ve spise, a proto se mu kasační soud nebude blíže věnovat. [14] Kasační soud také neshledal, že by kasační stížnost stěžovatele byla nepřípustná z důvodu pouhého opakování žalobních námitek, jak namítá žalovaný. Je pravdou, že kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci krajského soudu, je nepřípustná podle § 104 odst. 4 s. ř. s. (usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, č. j. 10 As 181/201963, č. 4051/2020 Sb. NSS, bod 12). O takový případ se však v nynější věci nejedná. Kasační stížnost stěžovatele detailně polemizuje s konkrétními závěry krajské