22 As 102/2025 — Nejvyšší správní soud

22 As 102/2025- 48 - text  22 As 102/2025-50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Jana Kratochvíla a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: Ing. P. K., zastoupena Mgr. Zbyňkem Andršem, advokátem se sídlem Hlinky 126/48, Brno, proti žalovaným: 1) Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, a 2) Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje, se sídlem tř. Kosmonautů 189/10, Olomouc, o žalobě na ochranu před nezákonnými zásahy žalovaných, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2025, čj. 29 A 30/2025-9, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému 1) ani žalované 2) se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně se žalobkyně domáhala, aby krajský soud jednak určil, že žalovaný 1) je nečinný ve věci podnětu žalobkyně z 3. 3. 2024 na zahájení řízení z moci úřední ve věci možného porušení zákona o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích (energetického zákona) společností ČEZ Distribuce, a. s., při diskriminačním požadování přeložky vedení vysokého napětí při připojování staveb v ulici Zákřovská, Olomouc-Nemilany; a dále žalovanému 1) uložil povinnost rozhodnout o podnětu žalobkyně z 3. 3. 2024 do 30 dnů od právní moci rozsudku krajského soudu. [2] Ve vztahu k žalované 2) se žalobkyně domáhala, aby krajský soud jednak určil, že žalovaná 2) je nečinná ve věci trestního oznámení žalobkyně z 21. 6. 2023 na nezákonnou výstavbu a napojení veřejného osvětlení v ulici Zákřovská, Olomouc-Nemilany, Statutárním městem Olomouc a společností ČEZ Distribuce, a.s.; a dále žalované 2) uložil povinnost učinit ve věci trestního oznámení žalobkyně z 21. 6. 2023 příslušné procesní rozhodnutí do 30 dnů od právní moci rozsudku krajského soudu. [3] Důvodem pro podání žaloby podle žalobkyně bylo, že žalované správní orgány svou nečinností zasahují do jejích práv. Konkrétně žalovaný 1) neprovedl šetření ve věci nezákonného provozování černé stavby veřejného osvětlení a nezahájil řízení z moci úřední, ačkoliv k tomu byl žalobkyní podněcován. Žalovaná 2) pak nevyšetřila činnost společnosti ČEZ Distribuce, a. s., přestože na ni žalobkyně výslovně upozornila v trestním oznámení. [4] Žalobu jako celek krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [5] K části žaloby směřované proti žalovanému 1) krajský soud uvedl, že se žalobkyně domáhala, aby žalovaný 1) z moci úřední zahájil přestupkové řízení, čehož se však podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu správní žalobou domáhat nemůže (rozsudek NSS z 26. 3. 2021, čj. 6 As 108/2019-39). [6] V části žaloby směřované proti žalované 2) žalobkyně namítala nedostatečné vypořádání se s jí podaným trestním oznámením. Krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž vyplývá, že při úvaze o tom, zda podané trestní oznámení zakládá důvodné podezření z trestného činu, policejní orgán vystupuje v roli orgánu činného v trestním řízení, a nikoliv jako jiný orgán rozhodující o právech a povinnostech v oblasti veřejné správy podle § 4 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Proto není dána pravomoc správních soudů k přezkoumání postupu a závěru policejního orgánu ve vztahu k vyřízení trestního oznámení (rozsudek NSS z 18. 2. 2010, čj. 7 Aps 1/2010-53). II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaných [7] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti usnesení krajského soudu kasační stížnost, jíž navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Stěžovatelka uvedla, že závěr krajského soudu o tom, že ze strany žalovaného 1) nedošlo k nečinnosti, je nesprávný. Žalovaný 1) se o případném přestupku dozvěděl 5. 9. 2023, kdy mu žalovaná 2) věc postoupila. Stěžovatelka pak podala 3. 3. 2024 podnět (bod [1] výše) a následně žalovaného 1) urgovala 18. 8. 2024. Zákonná lhůta k projednání přestupku činí jeden rok od jeho spáchání, a žalovaný si musel být vědom běhu této lhůty. Žalovaný 1) ovšem nijak nejednal, a to ani po podnětu stěžovatelky. Zareagoval až 28. 11. 2024, kdy lhůta k zahájení řízení již uběhla. Žalovaný 1) tak bezdůvodně a účelně prodlužoval svou nečinnost a úmyslně zasáhl do práv stěžovatelky. [9] Stěžovatelka následně podala stížnost na žalovaného 1), na niž obdržela odpověď až 19. 5. 2025, i když byla datována 30. 1. 2025. Žalovaný 1) stěžovatelce v e-mailové konverzaci potvrdil, že dlouhé doručování nezpůsobila Česká pošta. Tento postup představuje účelové prodlužování komunikace ze strany žalovaného 1). Zároveň odpověď zaslal až poté, kdy byl informován o žalobě podané stěžovatelkou. Stěžovatelka nově doložila obálku, která potvrzuje doručení dopisu v květnu 2025. Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, protože vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. [10] Stěžovatelka nesouhlasí ani se závěrem krajského soudu, že žalovaná 2) nevystupovala v postavení správního orgánu (při výkonu veřejné správy), a proto její jednání není přezkoumatelné ve správním soudnictví. Podle stěžovatelky žalovaná 2) nejednala v rámci trestního řízení, jelikož po provedeném šetření neshledala důvody pro jeho zahájení a vyhodnotila jednání popsané v trestním oznámení jako přestupek, čímž vstoupila do režimu zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále „zákon o odpovědnosti za přestupky“), a jednala tedy jako správní orgán. Teprve poté věc postoupila žalovanému 1). Podle stěžovatelky jde o postup v oblasti přestupků, nikoli o jednání orgánu činného v trestním řízení. Tím, že žalovaná 2) vyhodnotila jednání popsané stěžovatelkou v trestním oznámení jako přestupek, převzala roli správního orgánu, a bylo tak na místě, aby věc posoudila a učinila příslušný úkon dle svých pravomocí, a tím umožnila stěžovatelce uplatnit její práva. Pokud však policie věc pouze postoupila žalovanému 1), jde o nečinnost při vyřizování přestupku, čímž se krajský soud měl věcně zabývat. Kontext rozsudku NSS čj. 7 Aps 1/2010-53 byl odlišný, neboť se týkal postupu Policie České republiky (dále „policie“) při odkládání trestních oznámení, nikoli postupů podle zákona o odpovědnosti za přestupky, jako tomu je v nyní projednávané věci. Stěžovatelka se nedomáhala přezkumu trestního řízení, ale ochrany před nečinností ve věci přestupku, která měla přímý dopad na její ústavně zaručené právo vlastnit majetek a právo podnikat. Vyjádření žalovaného 1) ke kasační stížnosti [11] Žalovaný 1) upozornil, že 10. 1. 2025 Ministerstvo průmyslu a obchodu informovalo stěžovatelku o postoupení stížnosti na nečinnost žalovanému 1). S tím jí také byla sdělena lhůta s předpokládaným datem vyřízení stížnosti. Sdělení ke stížnosti na nečinnost sice bylo z důvodu administrativního pochybení odesláno stěžovatelce později, ale to na věci nic nemění. Podstatné podle žalovaného 1) je, že předmětem projednávané věci není otázka údajné nečinnosti žalovaného při vyřizování stížnosti na nečinnost, ale otázka údajné nečinnosti týkající se nezahájení přestupkového řízení. Jak uvedl správně krajský soud, podatel podnětu k zahájení řízení nemá nárok na zahájení řízení z moci úřední. [12] Žalovaný 1) dále uvedl, že v řízení o kasační stížnosti proti usnesení o odmítnutí návrhu se přezkoumává pouze otázka, zda byly naplněny předpoklady pro tento způsob skončení řízení. Z procesní opatrnosti se ovšem vyjádřil i k meritorním námitkám. Žalovaný nebyl nečinný a nezpůsobil marné uplynutí lhůty k projednání přestupku. Prověřením přestupku se zabýval po obdržení oznámení přestupku od žalované 2) a 20. 11. 2023 vydal usnesení o odložení věci, neboť odpovědnost za přestupek již zanikla. Ke skutku, jehož projednání se stěžovatelka domáhá, došlo nejpozději 31. 12. 2016. Délka promlčecí doby tak činila dle § 30 písm. b) zákona o odpovědnosti za přestupky 3 roky, a s ohledem na dobu spáchání přestupku zanikla 1. 1. 2020. Den oznámení přestupku ze strany žalované 2) ani podnět žalobkyně není pro běh promlčecí lhůty relevantní. Informace o uplynutí lhůty k projednání přestupku byla žalobkyni sdělena v přípisech z 28. 11. 2024 a z 30. 1. 2025. Vyjádření žalované 2) ke kasační stížnosti [13] Žalovaná 2) upozornila, že jediným relevantním kasačním důvodem je v případě stěžovatelky § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Z procesní opatrnosti dále uvedla, že příslušné organizační složky žalované 2) postupovaly v souladu s účinnými právními předpisy, zejména zákonem č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). V okamžiku zjištění, že se nejedná o podezření z trestného činu, ale o podezření z přestupku, věc v souladu s § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu postoupila příslušnému orgánu k projednání přestupku, jímž je dle § 91d odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu st