3 As 118/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 118/2024- 93 - text  3 As 118/2024 - 98 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ing. P. J., zastoupeného JUDr. Alenou Šildovou Srníčkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1067/25, proti žalovanému Úřadu městské části Prahy 8, se sídlem Praha 8, Zenklova 1/35, zastoupenému JUDr. Mgr. Pavlem Koskem, advokátem se sídlem Pardubice, Pernštýnská 40, za účasti O. O., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2024, č. j. 17 A 115/2023  125, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalobou proti nezákonnému zásahu se žalobce u Městského soudu v Praze domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v tom, že žalovaný nezahájil řízení o odstranění stavby, jehož předmětem by byly veškeré stavební práce provedené osobou zúčastněnou na řízení v období od května 2021 do srpna 2023 na budově č.p. XA pozemku parc. č. XB v k. ú. L. (dále také jako „předmětná stavba“), vyjma stavebních prací již řešených v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. MCP8 102069/2022/OV.Lju. Dále se žalobce domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v nezahájení řízení o zákazu užívání předmětné stavby; tuto část žaloby vyloučil městský soud usnesením vyhlášeným při jednání konaném dne 15. 4. 2024 k samostatnému projednání. [2] Městský soud shledal žalobu částečně důvodnou, a proto výrokem I. rozsudku uvedeného v záhlaví určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že nezahájil řízení o odstranění stavby, je nezákonný ve vztahu k stavebním pracím provedeným v období od května 2021 do srpna 2023, na pozemku parc. č. XB v k. ú. L., a to konkrétně: - vybourání původních oken, zvětšení okenních otvorů a osazení nových francouzských dveří ve 3. nadzemním podlaží, - kompletní výměně vnitřních dispozic budovy, - kompletní výměně střešních konstrukcí; žalovanému současně výrokem II. přikázal, aby ve lhůtě do 15 dnů od právní moci rozsudku zahájil řízení o odstranění stavby pro stavební práce vymezené ve výroku I. Ve zbylé části žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). [3] Městský soud nejprve uvedl, že žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 12. 2022, č. j. MCP8 525832/2022 nařídil odstranění stavby v rozsahu stavebních prací: (i) osazení traverz pro zajištění balkonů do obvodové stěny směrem do zahrady objektu, které nejsou zabudované do provedené přístavby, a (ii) vyzdění dvou stěn v místě vikýře a zároveň jeho rozšíření v podkroví (4. nadzemní podlaží), které byly provedeny v rozporu se schválenou projektovou dokumentací ke stavebnímu povolení ze dne 16. 6. 1999, č. j. 02844/993052/Ves (dále jen „stavební povolení“). Žalobce nicméně namítal, že žalovaný v nařízení o odstranění stavby uvedl nesprávný rozsah provedených stavebních prací, neboť ve skutečnosti se jednalo i o: - vybourání původních oken, zvětšení okenních otvorů a osazení nových francouzských oken, respektive balkónových dveří, - osazení traverz do obvodové stěny směrem do zahrady objektu, které jsou zabudované do provedené přístavby - kompletní změnu vnitřních dispozic budovy, - kompletní výměnu střešních konstrukcí, tedy odstranění původní kolaudované střešní konstrukce budovy a její nahrazení novými krovy zcela jinak strukturovanými a jinou střechou včetně změny střešní krytiny s malým navýšením hřebene střechy, a zcela nový vikýř do ulice v místě, kde předtím bylo okrouhlé střešní okénko, - změnu svodu dešťové vody a odvodnění napojením na veřejnou kanalizaci, - stavbu přístavku nahrazujícího původně zamýšlené balkóny ve všech nadzemních podlažích, který proto obsahuje 9 ze 13 nepovolených traverz pospojovaných trapézovými plechy a zalitých armovaným betonem, představující faktické rozšíření podlahové plochy v 1. podzemním a 1. nadzemním podlaží a vytvoření terasy ve 2. nadzemním podlaží, - instalaci hromosvodu nesplňujícího technické a bezpečnostní předpisy. [4] Nejprve se městský soud zabýval otázkou, zda stavební povolení z roku 1999 nepozbylo platnosti. Uvedl, že tímto stavebním povolením byly povoleny dva stavební záměry, a to (i) vestavba dvou pokojů s hygienickým zázemím do podkroví s navýšením krovu ve dvorní části budovy a (ii) dvoupodlažní přístavba schodiště ve dvorní části budovy a s ní související zřízení mezonetového bytu 2+1 v úrovni suterénu a sníženého přízemí. Podle § 67 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „StZ z roku 1976“), v jehož režimu bylo stavební povolení vydáno, byla platnost stavebního povolení vázána na to, aby stavba byla zahájena do 2 let ode dne nabytí právní moci stavebního povolení. Lhůtu proto nebylo možné vázat na dokončení stavby, nýbrž pouze na její zahájení. Zároveň platí, že byloli jedním povolením povoleno více staveb, postačí, pokud byla včas zahájena stavba alespoň jedné z nich. V projednávaném případě byla vestavba dvou pokojů s hygienickým zázemím zahájena (i dokončena) do dvou let od nabytí právní moci stavebního povolení, a proto městský soud uzavřel, že podmínka vyplývající z § 67 StZ z roku 1976 byla naplněna a stavební povolení nepozbylo platnosti. Žalobcův nesouhlas s druhým záměrem (dvoupodlažní přístavba schodiště) neměl pro projednávanou věc žádnou relevanci; svůj nesouhlas měl žalobce uplatnit v tehdejším stavebním řízení. [5] Na základě tohoto východiska přistoupil městský soud k posouzení žaloby. [6] Městský soud konstatoval, že v případě stavebních prací spočívajících ve vybourání původních oken, zvětšení okenních otvorů a osazení nových francouzských dveří ve 3. nadzemním podlaží se projektová dokumentace ke stavebnímu povolení z roku 1999 zásadně odchylovala od projektové dokumentace přiložené k dodatečnému povolení stavby z roku 2022, kterou stavebník (osoba zúčastněná na řízení) doložil městskému soudu a ten ji provedl jako důkaz při jednání konaném dne 15. 4. 2024. Městský soud tak uzavřel, že stavební práce provedené ve 3. nadzemním podlaží byly provedeny v rozporu se stavebním povolením z roku 1999, tudíž v rozporu se zákonem. [7] Stran kompletní změny vnitřních dispozic domu městský soud uvedl, že tato změna souvisela se změnou v užívání stavby z ubytovny na rodinný dům (ve skutečnosti se jednalo o změnu opačnou – pozn. NSS), která byla povolena v roce 2008 na základě žádosti tehdejšího vlastníka. Městský soud uvedl, že podle tehdy účinného § 103 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „StZ z roku 2006“) stavební povolení nevyžadují stavební úpravy, pokud se jimi nemění vzhled stavby ani způsob užívání stavby. Jelikož došlo ke změně způsobu užívání stavby, je zřejmé, že stavební úpravy vyžadovaly stavební povolení nebo ohlášení, a proto (nebylyli pojaty do stavebního povolení – pozn. NSS) byly v projednávaném případě provedeny v rozporu se zákonem. Taktéž v případě výměny střešních konstrukcí se jednalo o stavební práce podléhající opatření stavebního úřadu, neboť jimi bylo zasaženo do nosných konstrukcí stavby (§ 103 a § 104 StZ z roku 2006). Městský soud nepřisvědčil tvrzení osoby zúčastněné na řízení, že se jednalo o zabezpečovací práce vyvolané havarijním stavem stavby. Pokud by tomu tak bylo, vyžadovaly by nařízení stavebním úřadem podle § 135 odst. 2 StZ z roku 2006. [8] Ve výše uvedeném rozsahu proto městský soud žalobě vyhověl. [9] Pokud jde o svod dešťové vody a odvodnění napojením na veřejnou kanalizaci, městský soud neshledal, že by dle projektové dokumentace z roku 2022 mělo dojít ke změně svodu a odvodnění; nadále je řešen napojením do veřejné kanalizace. Ani souhlasné závazné stanovisko vodoprávního úřadu (čl. 86 spisu městského soudu – pozn. NSS) ze dne 14. 8. 2023, č. j. MCP8 221531/2023/OV.Nek nehovořilo o typové změně řešení svodu dešťové vody a odvodnění. Stanovisko pojednávalo o jediné změně, a to napojení svodu do nové akumulační nádrže o objemu 2 m3 s přepadem, která ale nebyla zbudována. Ani žalobce neuvedl, k jaké konkrétní změně svodu a odvodnění mělo dojít. [10] V případě stavby přístavku nahrazujícího původně zamýšlené balkony ve všech nadzemních podlažích, který obsahuje 9 z 13 nepovolených traverz pospojovaných trapézovými plechy a zalitých armovaným betonem, městský soud komparací projektových dokumentací z roku 1999 a 2022 neshledal, že by stavba přístavku byla dokončena v rozporu se stavebním povolením z roku 1999. Také výkresy obsažené v projektové dokumentaci z roku 2022 uvádí, že „přístavba bude dokončena dle PD povolené […] dne 16. 6. 1999.“ Nebylo proto prokázáno, že by stavba přístavku byla provedena v rozporu se stavebním povolením z roku 1999. Jelikož 9 ze 13 traverz se stalo součástí přístavku, žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 1