3 As 153/2024 — Nejvyšší správní soud

3 As 153/2024- 34 - text  3 As 153/2024 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Rumunská 1720/12, proti žalovanému Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem Praha 1, Mariánské náměstí 2/2, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 9 A 99/2022  44, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Úřad městské části Praha 21 (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 2. 11. 2021, č. j. UMCP21/17254/2021/OZDP/Har, uložil podle § 116 odst. 3 správního řádu žalobci povinnost uhradit náklady exekuce skládající se z náhrady hotových výdajů za odstranění nepovolených překážek na veřejně přístupných účelových komunikacích ve výši 605 000 Kč, dále z paušální částky nákladů exekučního řízení ve výši 2 000 Kč a konečně z náhrady hotových výdajů ve výši 897 Kč za uskladnění věcí (překážek odstraněných z veřejně přístupných účelových komunikaci) mimo prostory či pozemky žalobce. Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 1. 10. 2022, č. j. MHMP1116724/2022/O4/Lo podle § 90 odst. 5 správního řádu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil žalobou podanou k Městskému soudu v Praze. Měl především za to, že správní orgány při výkonu exekuce porušily § 6 odst. 2 správního řádu, konkrétně zásadu hospodárnosti. Při výběru společnosti pověřené k provedení prací a výkonů totiž neproběhl transparentní proces jejího výběru a neexistuje žádný podklad o tom, že výsledná nabídková cena byla skutečně přiměřená vzhledem k poptávanému rozsahu prací. Žalobce dále namítal, že neměl přístup k dokumentům, které se týkaly poptávkového řízení, a nemohl se tak k celému procesu jakkoliv vyjádřit. Žalobce taktéž výslednou výši hotových výdajů exekuce dosahující částky 605 000 Kč považoval za zjevně nepřiměřenou, neboť dané plnění bylo možné provést za podstatně nižší cenu. Na důkaz svého tvrzení předložil kalkulaci nákladů vyhotovenou společností STENEX s. r. o., která vyčíslila cenu požadovaných prací v částce 148 830 Kč. Nakonec žalobce namítal, že napadené rozhodnutí nesplňuje požadavky uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu, neboť jeho závěry uvedené v rozhodnutí jsou nedostatečně odůvodněné. [3] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejprve se zabýval namítanou nepřezkoumatelností rozhodnutí správních orgánů, přičemž dospěl k závěru, že odůvodnění obou rozhodnutí splňuje kritéria stanovená v § 68 odst. 3 správního řádu. Z rozhodnutí žalovaného jsou zřejmé důvody, pro které žalovaný odvolání žalobce zamítl, jakož i jeho úvahy o naplnění jednotlivých zákonných hledisek pro zvolený postup. Náležitě se přitom zabýval všemi odvolacími námitkami žalobce a rovněž odůvodnil, proč považuje rozhodnutí správního orgánu I. stupně za věcně správné. [4] K procesu výběru společnosti pověřené k provedení exekuce městský soud upozornil, že zakázku malého rozsahu nebylo podle § 31 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, potřeba zadat v zadávacím řízení. Zadavatel tak mohl (mimo jiné s odkazem na metodiku zadávání veřejných zakázek malého rozsahu) postupovat v režimu uzavřené poptávkové výzvy. Správní orgán I. stupně tímto postupem tedy dostál svým zákonným povinnostem, přičemž postupoval rychle, hospodárně a efektivně tak, aby byla šetřena práva žalobce, ale i zajištěna ochrana veřejnosti na bezpečný pohyb na příslušných pozemních komunikacích. Městský soud tedy dospěl k závěru, že nedošlo k porušení § 6 odst. 2 správního řádu. [5] K nepřiměřené ceně spojené s provedením exekuce městský soud podotkl, že žalobci nic nebránilo v dobrovolném splnění uložené povinnosti odstranit překážky z účelové pozemní komunikace, ať už svépomocí nebo cestou zvoleného dodavatele. Jelikož byl však v rámci správním orgánem I. stupně stanovených lhůt nečinný, neměl již dále možnost rozporovat řešení výkonu exekuce. Ze správního spisu městský soud zjistil, že všechny tři cenové nabídky provedení prací, které správní orgán I. stupně obdržel, jsou výší vyčíslené částky velmi podobné, naopak nabídka společnosti STENEX s. r. o. předložená žalobcem se cenově velmi výrazně lišila. Žalobce navíc neobjasnil, proč tuto cenovou kalkulaci ze dne 30. 8. 2021 předložil žalovanému správnímu orgánu teprve dne 16. 2. 2022, a tedy proč uloženou povinnost prostřednictvím této společnosti dobrovolně neplnil. Městský soud proto přisvědčil žalovanému, že se v případě předložení nabídky společnosti STENEX s. r. o. jednalo o účelový krok. [6] Městský soud nakonec uzavřel, že pro přezkum napadeného rozhodnutí bylo zásadní, že žalobce povinnost uloženou mu exekučním titulem dobrovolně nesplnil, tato povinnost byla splněna náhradním plnitelem, částka (hodnotou odpovídající zakázce malého rozsahu) byla přesně vymezena a bylo prokázáno, že tato částka byla náhradnímu plniteli správním orgánem I. stupně uhrazena. Ze správního spisu přitom vyplývá, že všechny takto městským soudem vymezené podmínky byly v nyní projednávané věci naplněny. [7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, kterou opírá o důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je nicméně zřejmé, že je fakticky, i když okrajově, uplatňován také kasační důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť namítal nesprávné právní posouzení otázky, jak měla být správně realizována veřejná zakázka malého rozsahu. Kasační soud naopak mezi kasačními námitkami neshledal žádnou, která by byla podřaditelná pod § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních důvodů pod konkrétní písmena ustanovení § 103 odst. 1 s. ř. s. je nicméně záležitostí právního hodnocení věci kasačním soudem, a nejde tak o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003  50; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). [8] Stěžovatel má za to, že se městský soud nezabýval všemi uplatněnými žalobními námitkami dostatečně, což činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Především se městský soud nedostatečně zabýval námitkou týkající se výše náhrady za práce provedené vybranou společností (náhradním plnitelem), neboť pouze nekriticky převzal argumentaci žalovaného. Stěžovatel v této souvislosti zopakoval své tvrzení, že při realizaci náhradního výkonu byl porušen § 6 odst. 2 správního řádu, konkrétně zásada hospodárnosti, neboť správní orgán nedostatečně šetřil náklady stěžovatele a náhradní plnění bylo možné provést za výrazně nižší cenu. [9] Dále stěžovatel městskému soudu vytkl nedostatečné odůvodnění námitky, dle které se správní orgán měly zabývat cenovou nabídkou společnosti STENEX s. r. o. Městský soud podle názoru stěžovatele opět jen nekriticky převzal tvrzení žalovaného o účelovosti předložení této cenové kalkulace, ačkoliv toto tvrzení nebylo podpořeno žádným relevantním důkazem. Městský soud se měl taktéž nedostatečně vypořádal s tím, proč je jím předložená cenová nabídka nevyhovující oproti jiným nabídkám, které byly předloženy v rámci realizované zakázky malého rozsahu. [10] Stěžovatel je rovněž toho názoru, že tři cenové nabídky nelze považovat za směrodatné a nelze je vztahovat na celkovou nabídku obdobných služeb na trhu. Správně měl podle něj být proveden průzkum trhu a předmět plnění měl být realizován bez možnosti mechanizace. [11] Konečně stěžovatel napadá i samotný postup při výběru společnosti, která měla náhradní výkon povinnosti uložené ve správní exekuci provést, přičemž zopakoval již v žalobě uváděný argument, že tento výběr neproběhl transparentně a neměl možnost se k němu vyjádřit, respektive neměl možnost reagovat na jednotlivé cenové nabídky. Pokud by tomu tak bylo, mohly být náklady exekuce značně nižší. [12] Žalovaný ve svém vyjádření pouze odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl kasační stížnost zamítnout. [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů. [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Z podané kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatel nerozporuje vykonavatelnost exekučního titulu, na základě něhož byla exekuce cestou náhradního výkonu provedena. Nijak nerozporuje ani paušální náhrady exekučního řízení či náhrady hotových výdajů za uskladnění věcí. Jeho námitky směřují pouze vůči hotovým výdajům spočívajícím ve výkonu náhradního plnění, konkrétně co do otázky výběru náhradního plnitele (pověřené osoby) a celkově vyúčtované ceny náhradního výkonu, respektive do způsobu vypořádání těchto otázek ze strany městského soudu. [16] Ne