5 As 294/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 294/2023- 41 - text  5 As 294/2023 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: MDDr. L. Ž., zast. JUDr. Stanislavem Šichem, advokátem se sídlem Novomlýnská 1238/3, Praha 1, proti žalované: Česká stomatologická komora, se sídlem Slavojova 270/22, Praha 2, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 Ad 17/202249, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 Ad 17/202249, se ruší. II. Rozhodnutí čestné rady České stomatologické komory ze dne 29. 4. 2022, č. j. ČRČSK003/2022004, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 24 456 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, JUDr. Stanislava Šicha, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím společné čestné rady Oblastní stomatologické komory Praha 1, Praha 2, Praha 3, Praha 4, Praha 5, Praha 6, Praha 7, Praha 8, Praha 9 a Praha 10 ze dne 7. 1. 2022, č. j. SCRPHA007/2021008, byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání disciplinárního provinění podle § 2 odst. 1 písm. b) řádu České stomatologické komory č. 1/2010, disciplinární řád, v relevantním znění (dále jen „disciplinární řád“). Toho se měla dopustit tím, že jako odborná zástupkyně poskytovatele zdravotních služeb Smart Care s.r.o. (dále jen „Smart Care“) nezajistila, aby tento poskytovatel v rámci své webové prezentace na adrese www.smartcare.cz v sekci „O nás“ pod nadpisem „Naše filozofie“ nejméně od 23. 11. 2020 nezpřístupnil veřejnosti mimo jiné i sdělení: „Aby výsledek dlouhodobé spolupráce byl ideální, je důležité, abyste si vybrali nás, a my si vybrali vás. Ne se všemi klienty dosáhneme skvělého výsledku. Pro koho jsme: o Pro lidi, kteří ví, že odpovědnost leží i na jejich straně. o Pro lidi, kteří ví, že musí spolupracovat a dodržovat léčebný plán. o Pro lidi, kteří stejně jako my věří, že jedině tvrdá poctivá dlouhodobá práce vede k bohatství společnosti. o Pro lidi, kteří chtějí pro svou rodinu to nejlepší. o Pro lidi, kteří touží po krásném zdravém úsměvu, který jim vylepší sebeprezentaci, a kterým pomůžeme dosahovat úspěchu v profesním a sociálním životě. Pro koho nejsme: o Pro příznivce všech totalitních směrů, ruského, čínského, muslimského. o Pro vyznavače dezinformací, manipulace, lží, zastrašování a nesvobody. o Pro mladou západní progresivní levici, která blazeovaná dlouhodobým žitím ve svobodě, nadbytku a pokroku (které jim nekonečně tvrdou prací vybojovali jejich rodiče a prarodiče), která nyní objevuje a prosazuje nepoznané a nezažité totalitní ideály a cenzuru a ostrakizaci lidí s jiným názorem vedoucí k destrukci individuálních svobod a svobody slova. o Pro příznivce rasismu. Protože jen a pouze ‚All lives matter‘.“ [2] Podle prvostupňového orgánu bylo toto sdělení v rozporu s § 18 písm. c) řádu České stomatologické komory č. 1/2009, organizační řád – stavovský řád, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „stavovský řád“), neboť šlo o reklamu, která je klamavá a která po stránce etické uráží stavovskou čest zubního lékaře. Tím žalobkyně porušila povinnost člena Komory ustanoveného do funkce odborného zástupce u poskytovatele, který není členem Komory, stanovenou v § 10 odst. 5 stavovského řádu, dodržovat řády a další předpisy Komory podle § 6a odst. 3 písm. b) řádu České stomatologické komory č. 1/2009, organizační řád – stanovy, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „stanovy“), a zároveň povinnost dodržovat organizační, jednací, volební a disciplinární řád komory podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, v relevantním znění (dále jen „zákon o komorách“). Za toto disciplinární provinění bylo žalobkyni uloženo disciplinární opatření ve formě důtky dle § 13 odst. 3 písm. a) zákona o komorách. [3] K odvolání žalobkyně čestná rada žalované rozhodnutím ze dne 29. 4. 2022, č. j. ČRČSK003/2022004, prvostupňové rozhodnutí částečně změnila tak, že vedle formulační změny výroku do něj doplnila k uváděným stavovským předpisům dovětek „ve znění účinném do 31. 12. 2020“, a ve zbytku toto rozhodnutí potvrdila. Žalovaná vycházela z toho, že k porušení povinnosti žalobkyně došlo nejpozději dne 23. 11. 2020, neboť právě k tomuto dni byl žalované doručen podnět obsahující snímek obrazovky, kde byla zachycena část webové prezentace Smart Care obsahující podnadpisy „Pro koho jsme“ a „Pro koho nejsme“. Jelikož od 1. 1. 2021 došlo ke změně vnitřních předpisů, žalovaná hodnotila, zda pozdější úprava nebyla pro žalobkyni příznivější. Dospěla však k závěru, že nikoli, neboť povinnost odborného zástupce zajistit dodržování řádů komory je v § 63 odst. 4 řádu České stomatologické komory č. 1/2020, organizační řád, ve znění účinném od 1. 1. 2021 (dále jen „nový organizační řád“), upravena obdobně jako v § 10 odst. 5 stavovského řádu. Obdobná zůstala rovněž úprava reklamy (§ 58 odst. 2 nového organizačního řádu). Definice disciplinárního provinění obsažená v § 2 odst. 1 písm. b) disciplinárního řádu ani povinnost dodržovat řády komory podle § 9 odst. 2 písm. b) zákona o komorách se nezměnily. Z hlediska projednávaného případu nebyl rozdíl ani mezi pravidly pro publicitu a reklamu podle § 17 a § 18 stavovského řádu a podle § 58 odst. 1 a 2 nového organizačního řádu. Jednání žalobkyně tedy žalovaná posuzovala podle právních a stavovských předpisů účinných v době, kdy k němu došlo. [4] Žalovaná zdůraznila, že reklamu nelze vnímat úzce jen jako nástroj k získávání nových pacientů, ale spadá pod ni v souladu s § 18 stavovského řádu jakákoli prezentace zubního lékaře a poskytovatele zdravotních služeb směřující k pacientům, včetně vyjádření světonázoru. Sdělení žalovaná hodnotila jako klamavé, neboť poskytovatel zdravotních služeb, který má uzavřenu smlouvu se zdravotní pojišťovnou, je oprávněn pacienta odmítnout pouze z důvodů taxativně vymezených v § 48 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Právní postavení poskytovatele zdravotních služeb se liší od postavení jiných podnikatelů. Podle žalované je vysoce neetické, pokud zubní lékař, byť v rámci reklamní nadsázky, veřejně vyhlašuje, že zde pro nositele určitých názorů „není“. Je legitimní popsat vlastní hodnoty či politické postoje, ovšem nikoli formou popisu názorů pacientů, které jsou s hodnotami vyznávanými poskytovatelem zdravotních služeb v rozporu. Žalovaná vyjádřila přesvědčení, že sdělení publikované na webových stránkách Smart Care mohlo některé pacienty odradit od toho, aby se obrátili na tohoto poskytovatele. Pokud by poskytovatel zdravotních služeb dokonce nějakého pacienta odmítl, jednalo by se o samostatný, a to bezesporu ještě závažnější delikt. [5] Mezi povinnosti, jejichž dodržování měl v souladu s § 10 odst. 5 stavovského řádu u poskytovatele zdravotních služeb zajišťovat odborný zástupce, podle žalované nepochybně patřila i pravidla publicity. I etická stránka totiž spadá pod odborné řízení. Klamání pacienta patří mezi neetické činnosti poskytovatele, jimž má odborný zástupce povinnost zamezit. Uložené disciplinární opatření žalovaná hodnotila jako mírné a upozornila, že žalobkyně neprojevila žádnou sebereflexi. Vzhledem k zásadě zákazu změny k horšímu však toto opatření nemohla zpřísnit. [6] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze. V ní namítala, že jí bylo vytýkáno porušení předpisů, které v době disciplinárního řízení již neplatily. Její jednání totiž trvalo i po zrušení stavovského řádu, takže mělo být hodnoceno podle nového organizačního řádu. Zdůraznila, že absence přechodných ustanovení by neměla být vykládána v její neprospěch. Webová prezentace Smart Care podle ní nebyla klamavá ani neetická a účinné stavovské předpisy neporušovala. Text, který měl pouze upozorňovat na nutnost vzájemné důvěry mezi lékařem a pacientem (při dlouhodobé péči o chrup zaměřené na estetické výsledky) žalovaná podle žalobkyně vytrhla z kontextu a mylně jej vyhodnotila jako porušení pravidel o reklamě a etice. Žalobkyně se dovolávala též práva na svobodu projevu. Byla přesvědčena, že i poskytovatel zdravotních služeb má právo vyjadřovat své názory na vztah mezi lékařem a pacientem a že jeho prezentace nebyla reklamou, ale vyjádřením profesního přesvědčení. Poznamenala rovněž, že etický kodex České lékařské komory připouští odmítnutí pacienta z důvodu nedostatečné důvěry mezi lékařem a pacientem. V závěru žalobkyně navrhla též upuštění od trestu za správní delikt ve smyslu § 65 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále