5 As 6/2024 — Nejvyšší správní soud

5 As 6/2024- 101 - text  5 As 6/2024 - 109 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatelky: RNDr. R. T., Ph.D., zast. Mgr. Ing. Janou Dolejšovou, advokátkou se sídlem Kounická 1192/38, Praha 10, proti odpůrci: město Řevnice, se sídlem Krále Jiřího z Poděbrad 74, Řevnice, zast. Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem třída kpt. Jaroše 1922/3, Brno, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Š. S., zast. Mgr. O. S., Ph. D., obecným zmocněncem, II) SPV Řevnice s.r.o., se sídlem Truhlářská 1108/3, Praha 1, zast. JUDr. Michalem Bernardem, Ph. D., advokátem, se sídlem Klokotská 103/13, Tábor; III) Ing. H. B., v řízení o kasační stížnosti odpůrce a osoby zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, č. j. 54 A 82/2023131, takto: I. Kasační stížnosti se zamítají. II. Odpůrce a osoba zúčastněná na řízení II) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně navrhovatelce na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 8 228 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám její zástupkyně Mgr. Ing. Jany Dolejšové, advokátky se sídlem Kounická 1192/38, Praha 10. III. Osoby zúčastněné na řízení I) a III) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností napadají odpůrce a osoba zúčastněná na řízení II) v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zrušil opatření obecné povahy č. 1/2022 – Územní plán Řevnice, přijaté usnesením zastupitelstva města Řevnice č. 3/ZM/26/2022 ze dne 5. 9. 2022, v rozsahu, v němž vymezuje zastavitelnou plochu Z04. [2] Navrhovatelka je spoluvlastnicí pozemků parc. č. Xa a parc. č. Xb (jehož součástí je stavba rodinného domu č. p. X v katastrálním území a obci Ř.), které napadený územní plán zařadil do zastavěného území v lokalitě B3 v bezprostředním sousedství plochy Z04, která je součástí lokality B3. [3] Lokalita B3, včetně plochy Z04, se nachází v záplavovém území Q100 řeky Berounky v korytě tzv. staré řeky a je pravidelně zaplavována. Plocha Z04 tvoří přirozenou rozlivovou plochu v době vyšších průtoků na řece Berounce, intenzivnějších dešťů a zvýšených průtoků na vodoteči Kejná. Ani po vybudování protipovodňových opatření není lokalita chráněna proti vzestupu hladiny spodní vody a vzedmutí vody kanalizací či zvýšeným průtokům na vodoteči Kejná. Na navrhovatelčině zahradě bývá celoročně voda a ve sklepě jejího domu je běžně spodní voda, jejíž hladina odpovídá hladině řeky Berounky. Lokalita byla také zasažena záplavami v letech 2002 a 2013. Zastavění plochy Z04, jak jej umožňuje napadený územní plán, významně sníží retenci vody v této ploše a zvýší frekvenci záplav, což přímo ohrožuje stávající objekty v této lokalitě, včetně navrhovatelčiných nemovitostí. [4] Proti vymezení plochy Z04 uplatnila navrhovatelka námitky, kterým odpůrce nevyhověl s odkazem na stanovisko Městského úřadu Černošice, odboru životního prostředí (dále jen ,,vodoprávní úřad‘‘). Toto stanovisko je dle navrhovatelky nezákonné, neboť vodoprávní úřad v rozporu s § 5a ve spojení s § 64a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona č. 261/2021 Sb. (dále jen „vodní zákon“), rezignoval na své úkoly v oblasti zvládání povodňových rizik. Jelikož se lokalita nachází v ploše s významným povodňovým rizikem, měl se zabývat vlivem zástavby plochy Z04 na retenční schopnost území a požadovat prověření dopadů zástavby na zasakování dešťových vod při intenzivnějších deštích a na průběh povodňových stavů v zastavěném území a odborné ověření udržitelné míry zástavby plochy Z04. Pozdější posouzení formou souhlasu podle § 17 odst. 1 písm. c) vodního zákona považuje navrhovatelka za nesystémové. Odpůrce rovněž opomněl stanovisko odboru životního prostředí Městského úřadu Černošice ze dne 19. 5. 2014, č. j. MUCE 27051/2014 OZP/Bro, který zástavbu v údolních nivách Berounky, Kejné a Nezabudického potoka, respektive navyšování zastavěnosti okolí lokality V Tůních – V L. nedoporučoval. [5] Navrhovatelka dále namítala, že vymezení plochy Z04 je v rozporu s Politikou územního rozvoje (dále jen ,,PÚR‘‘), podle níž mají být v záplavových územích vymezovány zastavitelné plochy jen ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Odůvodnění výjimečnosti vymezení plochy Z04 v záplavovém území označila za nedostatečné a nepřezkoumatelné; vymezení plochy Z04 též za rozporné s cíli a úkoly územního plánování, konkrétně s § 19 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). [6] Napadený územní plán je ve vztahu k ploše Z04 dle navrhovatelky také vnitřně rozporný, protože fakticky připouští větší míru zastavěnosti, než na jakou byly v novém územním plánu kalkulovány bilance potřeb dopravní a technické infrastruktury. Napadený územní plán v ploše Z04 o celkové výměře 7.290 m2 připouští zastavění až 35 % a zpevnění dalších až 10 % plochy stavebního pozemku. Minimální velikost stavebního pozemku, kterých má být až osm, činí 800 m2 a mohou na něm být až tři byty. V ploše Z04 tak může vzniknout až 24 bytových jednotek pro více než 72 osob. Z kontextu odůvodnění v souvislosti s kalkulací nároků na dopravní a technickou infrastrukturu však vyplývá, že zde má být umístěno 8 „jednotek“, ve kterých má žít 29 osob. [7] Krajský soud podle § 101d odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil napadený územní plán v rozsahu, v němž vymezuje zastavitelnou plochu Z04. [8] Soud neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí o námitce. Ke stanovisku orgánu ochrany přírody, který se vyslovil proti zástavbě údolních niv Berounky, Kejné a Nezabudického potoka a poté přímo proti navyšování zastavěnosti lokality V Tůních, krajský soud připomněl, že je třeba rozlišovat stanovisko vodoprávního úřadu a orgánu ochrany přírody. Dotčené orgány totiž mohou v souladu se zásadou legality uplatňovat stanoviska pouze v rozsahu své působnosti a v mezích příslušného zákona (srov. rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2013, č. j. 2 As 40/2013-32); odpůrce tedy nepochybil, pokud v odůvodnění rozhodnutí o navrhovatelčiných námitkách v oblasti ochrany před povodněmi nezohlednil obsah stanovisek orgánu ochrany přírody. [9] K otázce zákonnosti napadeného územního plánu krajský soud vyslovil, že jednotlivé požadavky uvedené v prioritách PÚR nemají povahu kogentních a absolutně nepřekročitelných norem, avšak spíše politických vizí a cílů. I přesto je třeba v případě jejich překročení zvolenou metodu regulace řádně odůvodnit, jinak by postrádaly svůj sjednocující význam pro politiku územního plánování. Soud ověřil, že celá dotčená lokalita (jak celá plocha Z04, tak navrhovatelčiny nemovitosti) se nachází v záplavovém území Q100, byť ne v jeho aktivní zóně. Na dotčenou lokalitu se tedy vztahuje citovaná republiková priorita PÚR. Zastavitelné plochy zde mohou být vymezeny pouze ve zcela výjimečných a zvlášť odůvodněných případech. Důvody rozeseté v odůvodnění napadeného územního plánu nicméně nelze podle soudu považovat za komplexní posouzení z hlediska převažujících veřejných zájmů, které požaduje zákon a Pomůcka k PÚR. Nejedná se totiž o ucelenou úvahu odpůrce hodnotící různé varianty umístění plochy Z04, parametry zástavby na ní (např. její hustotu) a její vliv na míru ohrožení plochy Z04 a jejího bezprostředního okolí v případě povodní s prověřením opatření ke snížení jejich důsledků. Odpůrce se omezil pouze na vymezení plochy a stanovení regulativů, o nichž tvrdí, že poměry v dotčené lokalitě negativně neovlivní. Z odůvodnění napadeného územního plánu není patrné, že by odpůrce zvažoval více variant regulace plochy Z04, natož aby vyhodnocoval jejich rozdílné dopady na hydrogeologické poměry dotčené lokality nebo potenciální ohrožení majetku stávajících vlastníků nemovitostí. [10] S ohledem na uvedené krajský soud konstatoval, že napadený územní plán neobstojí z hlediska zákonnosti, a to včetně zákonnosti postupu, který jeho vydání předcházel, neboť vymezení plochy Z04 odporuje čl. 26 PÚR. Odpůrce zároveň dostatečně neodůvodnil, proč se v případě plochy Z04 jedná o zcela výjimečný a zvlášť odůvodněný případ tak, jak požaduje PÚR. Odůvodnění napadeného územního plánu rovněž dostatečně nevysvětluje, proč podle odpůrce není dotčená lokalita ohrožena v důsledku kumulace ohrožení povodní z řeky Berounky a souvisejícího vzestupu spodních vod s povodní způsobenou zvýšeným průtokem v potoce Kejná; právě na ohrožení v důsledku kumulace těchto vlivů, které mohou způsobit neúčinnost nebo nemožnost využití stávajících protipovodňových opatření (mobilní stěna), navrhovatelka upozorňovala. Nejedná se přitom o pouhou hypotetickou variantu, neboť navrhovatelka a osoba zúčastněná na řízení III) tuto situaci dok