6 As 72/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 72/2024- 27 - text  6 As 72/2024 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera, soudce zpravodaje Štěpána Výborného a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: B. P., zastoupeného Mgr. Jakubem Horkým, advokátem, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1, proti žalovaným: 1. Univerzita Karlova, sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, 2. Hlavní volební komise Akademického senátu Univerzity Karlovy pro období 2020 – 2023, sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1 – Staré Město, proti nezákonnému zásahu žalovaných, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 9 A 43/2020152, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaným se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce žalobou na ochranu před nezákonným zásahem namítl neplatnost elektronických voleb Akademického senátu Univerzity Karlovy (dále jen „Akademický senát“) za Filosofickou fakultu. V žalobě navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým: I. určí, že zásah žalované spočívající v předání osvědčení předsedou Hlavní volební komise Akademického senátu Univerzity Karlovy („dále jen „Hlavní volební komise“) kandidátům na členy Akademického senátu za Filosofickou fakultu zvolených v elektronické volbě na zasedání Akademického senátu dne 7. 2. 2020, umožnění zasedat těmto kandidátům na tomto zasedání a neposouzení elektronické volby těchto kandidátů Hlavní volební komisí jako neplatné, je nezákonný; II. zakáže žalované, aby umožňovala zasedat těmto kandidátům zvoleným v elektronické volbě na zasedáních Akademického senátu a III. přikáže žalované, aby Hlavní volební komise posoudila elektronickou volbu těchto kandidátů jako neplatnou. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 9 A 43/202091, žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. pro nesplnění podmínky žalobcovy aktivní legitimace, pro opožděnost žaloby a pro nepřípustnost návrhu podle § 85 s. ř. s. [3] Ke kasační stížnosti žalobce Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 6 As 380/202148, usnesení městského soudu ze dne 26. 10. 2021 zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že činností veřejné vysoké školy, resp. jejích orgánů, při organizaci voleb do akademického senátu mohou být v obecné rovině dotčena veřejná subjektivní práva jednotlivců ve smyslu § 2 s. ř. s. [5] S odkazem na subsidiaritu soudní ochrany proti zásahu správního orgánu kasační soud konstatoval, že se městský soud měl nejprve zabývat otázkou, zda mohl žalobce po vyčerpání stížnosti podle čl. 8 odst. 5 Volebního řádu Akademického senátu Univerzity Karlovy (dále jen „volební řád“) uplatnit žalobu ve správním soudnictví, respektive jaký žalobní typ by připadal v úvahu, včetně toho, v jaké vnější formě měla být vyřízena stížnost podle čl. 8 odst. 5 volebního řádu a proti jakému aktu měla směřovat žaloba. Závěr městského soudu, že volební stížnost žalobce byla opožděná a Hlavní volební komisí byla jako opožděná odmítnuta, nebyl spisovou dokumentací podložen. Nezjišťovalli městský soud, zda stěžovatel stížnost dle čl. 8 odst. 5 volebního řádu podal včas, zda a jak byla stížnost vyřízena, zda byl o způsobu vyřízení stížnosti žalobce informován a kdy se tak stalo, není vyjasněno, kdy počala plynout subjektivní lhůta pro podání žaloby. Městský soud tedy nemohl učinit podložený závěr o opožděnosti žaloby. Za přinejmenším předčasný považoval kasační soud rovněž závěr městského soudu, že žalobci nesvědčí věcná žalobní legitimace. [6] Nejvyšší správní soud shrnul, že v dalším řízení se městský soud musí znovu řádně a přezkoumatelně zabývat otázkou, zda byla splněna podmínka subsidiarity zásahové žaloby ve smyslu § 85 s. ř. s. Za předpokladu, že městský soud dospěje k závěru, že jiná žaloba podle soudního řádu správního nepřichází v úvahu, bude se městský soud zabývat otázkou lhůty pro podání žaloby dle § 84 s. ř. s. a otázkou věcné legitimace žalobce ve smyslu § 82 s. ř. s. Konkrétně bude třeba zjistit, zda žalobce účinně uplatnil (zda ji podal včas) stížnost dle čl. 8 odst. 5 volebního řádu, zda jeho stížnost Hlavní volební komise vyřídila, jakým způsobem a v jakém znění, zda byl žalobce o způsobu vyřízení stížnosti Hlavní volební komisí informován a kdy se tak stalo. Vzhledem k nedostatečné spisové dokumentaci bude úkolem městského soudu zjistit rozhodné skutečnosti dokazováním. Městský soud se bude též zabývat otázkou, zda byl stěžovatelem vzhledem k vymezení zásahu správně označen žalovaný správní orgán. [7] Po vrácení věci městský soud učinil úkony potřebné ke zjištění a objasnění vyřízení volební stížnosti žalobce Hlavní volební komisí. Po vysvětlení a poučení soudu zástupce žalobce upravil při jednání podanou žalobu tak, že ve vztahu k předání osvědčení o zvolení za členy Akademického senátu a neposouzení elektronické volby kandidátů Akademického senátu jako neplatné označil za žalovanou Hlavní volební komisi. [8] Napadeným rozsudkem ze dne 24. 1. 2024 městský soud rozhodl tak, že: „I. Žaloba se v rozsahu, kterým žalobce požadoval určení nezákonnosti zásahu Hlavní volební komise, spočívajícího v předání osvědčení předsedou Hlavní volební komise Akademického senátu Univerzity Karlovy kandidátům na členy Akademického senátu Univerzity Karlovy za Filosofickou fakultu, zvolených v elektronické volbě na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy dne 7. 2. 2020, odmítá. II. Žaloba se v rozsahu, kterým žalobce požadoval určení nezákonnosti zásahu Hlavní volební komise, spočívajícího v neposouzení elektronické volby kandidátů na členy Akademického senátu Univerzity Karlovy za Filosofickou fakultu, zvolených v elektronické volbě na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy dne 7. 2. 2020 Hlavní volební komisí jako neplatné, odmítá. III. Žaloba se v rozsahu, kterým žalobce požadoval určení nezákonnosti zásahu Univerzity Karlovy, spočívající v umožnění zasedat kandidátům na členy Akademického senátu Univerzity Karlovy za Filosofickou fakultu, zvolených v elektronické volbě na zasedání Akademického senátu Univerzity Karlovy dne 7. 2. 2020 na tomto zasedání, zamítá. IV. Žaloba se v rozsahu požadujícím, aby soud zakázal Univerzitě Karlově umožnovat zasedat těmto kandidátům zvoleným v elektronické volbě na zasedáních Akademického senátu a aby soud přikázal Hlavní volební komisi posoudit elektronickou volbu těchto kandidátů jako neplatnou, zamítá.“ [9] Městský soud konstatoval, že postup Hlavní volební komise je přezkoumatelný soudy ve správním soudnictví. Žalobce se jiným právním prostředkem ve smyslu § 85 s. ř. s. domáhal nápravy procedury voleb. Stížnost proti průběhu voleb dle čl. 8 odst. 5 volebního řádu podal včas a obsahovala důvody, takže bylo na Hlavní volební komisi, aby se jí zabývala. Povaha stížnosti podle městského soudu neumožňuje, aby o ní bylo rozhodnuto rozhodnutím ve formálním, ale zejména materiálním smyslu a aby byl proti vyřízení stížnosti přípustný opravný prostředek. Z uvedeného důvodu nelze dovodit přednostní možnost soudní ochrany žalobce podáním žaloby proti správnímu rozhodnutí či žaloby na ochranu proti nečinnosti. Co do povahy stížnosti (žalobce nemá nárok na vyhovění stížnosti a konstituování nových právních poměrů nápravou stavu, ale na její projednání a vyřízení) lze na způsob vyřízení stížnosti žalobce pohlížet v rozsahu základních zásad správního řádu a § 175 správního řádu. [10] Ke stížnosti žalobce na průběh voleb městský soud dále uvedl, že se nedochovala žádná dokumentace ohledně jejího vyřízení, vyjma korespondence ze dne 28. 11. 2019, obsahující toliko návrh předsedy Hlavní volební komise na zamítnutí stížnosti z důvodu, že byla založena na hypotézách a že žalobce ani nepředložil důkaz o tom, že hlasování bylo ovlivněno (zmanipulováno). Protože se nedochovala žádná dokumentace o konečném vyřízení stížnosti ani vyrozumění žalobce o tom, jak byly volby posouzeny, je třeba vycházet z toho, že Hlavní volební komise byla při vyřizování stížnosti nečinná a tato nečinnost (nespočívající v rozhodnutí) mohla být zásahem do práv žalobce na řádné vyřízení jeho stížnosti. Protože žalobce podal stížnost na průběh voleb dle čl. 8 odst. 5 volebního řádu, bylo zřejmé, že pokud ve lhůtě 21 dnů neobdrží vyrozumění, usnesení či jiný způsob sdělení o tom, že jeho stížnost byla vyřízena a jakým způsobem, jde o jednání, které představuje zásah do jeho práv. Máli být řetězec prostředků ochrany či nápravy završen ochranou soudní, pak tuto ochranu lze vztahovat k nečinnosti Hlavní volební komise spočívající v řádném nevyřízení stížnosti tak, aby žalobce seznal akt, jímž byla jeho stížnost vyřízena, jaké závěry k jeho stížním důvodům byly přijaty ohledně platnosti či neplatnosti voleb a zda byl žalobce o tomto vyrozuměn. O této nečinnosti se však žal