7 Azs 255/2024 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 255/2024- 46 - text  7 Azs 255/2024 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Faisala Husseiniho v právní věci žalobkyně: N. L., zastoupená JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2024, č. j. 20 A 27/202350, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 25. 1. 2023, č. j. OAM193777/DP2022, zamítlo žádost žalobkyně o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění pobytu na území podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 36 odst. 3 a § 38 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), neboť shledalo, že pominuly důvody, pro které bylo povolení k dlouhodobému pobytu vydáno. Žalobkyně napadla rozhodnutí odvoláním. Rozhodnutím ze dne 3. 8. 2023, č. j. MV1140215/SO2023, žalovaná odvolání zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Nepřisvědčil žádné z žalobních námitek. Správní orgány nepochybily, pokud nevyhověly žádosti o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění. Pro vyhovění předmětné žádosti bylo třeba, aby nadále trvaly důvody, pro které bylo žalobkyni vydáno vízum za účelem strpění, resp. povolení k dlouhodobému pobytu za stejným účelem. To však splněno nebylo. Ze spisu vyplývá, že důvodem, pro který bylo žalobkyni uděleno vízum za účelem strpění, resp. následně povolení k dlouhodobému pobytu, o jehož prodloužení žalobkyně před správními orgány žádala, byla skutečnost, že v daném období probíhalo před správními orgány řízení o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu [viz § 33 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců]. V době, kdy žalobkyně o prodloužení doby platnosti předmětného povolení k dlouhodobému pobytu žádala, již však toto řízení neprobíhalo; správní řízení ve věci trvalého pobytu již bylo pravomocně ukončeno. Pokud tedy odpadl důvod, na základě něhož žalobkyni svědčilo právo dlouhodobého pobytu za účelem strpění pobytu na území, pak nebylo lze povolení prodlužit. Městský soud nepřisvědčil ani žalobní argumentaci dovozující nepřiměřený zásah napadených správních rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobkyně. Žalobkyní předestřené důvody nelze za takový zásah považovat. Městský soud neshledal důvodnou ani žádnou jinou žalobní námitku. Žalobu proto zamítl. Plné znění rozsudku městského soudu (stejně jako všechna dále označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je přístupné na www.nssoud.cz, přičemž zdejší soud na něj pro stručnost odkazuje. III. [3] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností, a to z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Z hlediska věcného identifikoval Nejvyšší správní soud následující okruhy námitek, které pro přehlednost uspořádal následovně. V prvním okruhu námitek stěžovatelka dovozovala nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud se nevypořádal se všemi žalobními námitkami. Nekriticky převzal závěry správních orgánů. V navazujícím okruhu stížních námitek stěžovatelka dovozovala vady v řízení před správními orgány. Podle stěžovatelky nebyl skutkový stav zjištěn dostatečně a nebyla zohledněna všechna specifika případu. V dalším okruhu námitek stěžovatelka nesouhlasila s právním posouzením věci. Souhrnně dovozovala, že pokud jí bylo uděleno povolení k pobytu za účelem strpění pobytu na území, pak při posuzování důvodnosti žádosti o jeho prodloužení byly správní orgány povinny přihlédnout ke všem v žádosti tvrzeným skutečnostem, tedy i k takovým, které by odůvodňovaly pobytové oprávnění dle jiného písmena obsaženého v § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, než dle kterého bylo vydáno povolení, o jehož prodloužení žádala. Stěžovatelkou předestřené důvody odůvodňují nárok na udělení pobytového oprávnění za účelem strpění pobytu na území ve smyslu § 33 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, třebaže nikoliv dle písm. c), nýbrž dle písm. a). Správní orgány tedy pochybily, pokud stěžovatelčinu žádost o prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem strpění pobytu zamítly s odůvodněním, že odpadl důvod, pro který bylo předmětné povolení vydáno. Stěžovatelka dále akcentovala, že žádost o trvalý pobyt byla podána podle ustanovení zákona o pobytu cizinců, které bylo následně zrušeno (zrušené ustanovení nadto zakotvovalo povinnost posouzení důvodů hodných zvláštního zřetele). Správní orgány a městský soud pochybily i při posouzení přiměřenosti zásahu rozhodnutí do stěžovatelčina soukromého a rodinného života. Z uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek městského soudu, tak i rozhodnutí žalované a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. IV. [4] Žalovaná podala ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se neztotožnila s kasačními námitkami. Podle jejího názoru jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek městského soudu plně odpovídají požadavkům právní úpravy a judikatury. Navrhla proto, aby Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost, příp. zamítl pro nedůvodnost. Současně navrhla, aby podané kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek. V. [5] O návrhu na přiznání odkladného účinku rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 20. 11. 2024, č. j. 7 Azs 255/202442, jímž kasační stížnosti přiznal odkladný účinek. Stran důvodů přiznání odkladného účinku odkazuje soud na autentický text označeného usnesení. VI. [6] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přijatelnou s ohledem na v kasační stížnosti nastolené otázky a konkrétní okolnosti posuzované věci (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, č. 933/2006 Sb. NSS, ze dne 31. 5. 2018, č. j. 5 Azs 246/201645, ze dne 11. 1. 2022, č. j. 4 Azs 299/202127, ze dne 17. 10. 2023, č. j. 4 Azs 157/202338, ze dne 9. 5. 2024, č. j. 2 Azs 316/202347, ze dne 24. 10. 2024, 7 Azs 62/202461, atp.). Kasační stížnost soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Současně zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (viz např. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [7] Kasační stížnost není důvodná. [8] Stěžovatelka v kasační stížnosti poukazovala i na stížní důvod dle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší správní soud se proto s ohledem na logiku soudního přezkumu zabýval nejprve tímto důvodem. Bylo by totiž předčasné zabývat se dalšími kasačními námitkami, pokud by bylo napadené rozhodnutí městského soudu nepřezkoumatelné, resp. jinak vadné. [9] Podle ustálené judikatury platí, že máli být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky zdejšího soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/200462, či např. ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/200876). [10] Těmto požadavkům napadený rozsudek dostál. Z rozsudku je patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vycházel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Městský soud náležitě odůvodnil, proč přistoupil k zamítnutí žaloby, resp. proč neshledal žalobní námitky důvodnými. V bodech 25 a násl. vypořádal podstatu dané věci, tj. otázku důvodnosti stěžovatelkou uplatněné žádosti o prodloužení doby platnosti dlouhodobého pobytu za účelem strpění. Neopomenul vypořádat ani další žalobní námitky, vč. námitek dovozujících nepřiměřenost zásahu správních rozhodnutí do stěžovatelčina soukromého a rodinného života (srov. bod 31 a násl.