8 As 119/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 119/2024- 46 - text  8 As 119/2024-52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: AŠ MVL, s.r.o., se sídlem Východní 213, Bobnice, zastoupená JUDr. Martinem Hádkem, advokátem se sídlem Bartošova 1224/18, Přerov, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, čj. 095921/2022/KUSK-DOP/Hav, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2024, čj. 59 A 37/2022-41, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2024, čj. 59 A 37/2022-41, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2022, čj. 095921/2022/KUSK-DOP/Hav, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podstata této věci se týká především zohlednění pozdější právní úpravy, která je z hlediska výše uložené pokuty pro žalobkyni příznivější. Nejvyšší správní soud zde vychází z již existující judikatury v obdobné věci. [2] Městský úřad Kolín rozhodnutím ze dne 2. 9. 2021, čj. MUKOLIN/OD 82665/21-kuti, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku dle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalobkyně provozovala motorové vozidlo s připojeným nákladním návěsem. Jízdní souprava měla celkem pět náprav a třetí z nich byla zvednutá (vyřazená z provozu). Dne 22. 6. 2021 překročila při vysokorychlostním kontrolním vážení největší povolenou hmotnost nápravy č. 2 o 1 118 kg a zároveň o 1 761 kg i největší povolenou hmotnost samotného tahače. Správní orgán prvního stupně za to uložil žalobkyni pokutu ve výši 18 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil (v záhlaví tohoto rozhodnutí je zjevně v důsledku písařského pochybení uvedeno datum 3. 8. 2020, pozn. NSS). [3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Předně neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů. Odkaz na § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích a konkrétní popis překročení hmotnostních limitů postačují k vymezení skutku. Mylné datum v rozhodnutí žalovaného soud vyhodnotil jako zřejmou písařskou chybu, která nezpůsobuje nesrozumitelnost. K námitce, že se žalobkyně nemohla vyjádřit k podkladům pro odvolací rozhodnutí, uvedl, že městský úřad žalobkyni opakovaně vyzýval k nahlédnutí do spisu. Žalovaný další důkazy neshromažďoval, a proto žalobkyně nemohla být postupem správních orgánů nijak dotčena. V další námitce žalobkyně vytýkala žalovanému, že nesprávně vypořádal její tvrzení o systémové podjatosti z důvodu finančního prospěchu z vybíraných pokut. Podle krajského soudu však žalobkyně vznesla námitku podjatosti opožděně a tvrzené okolnosti navíc podle ustálené judikatury důvodnou obavu z podjatosti založit nemohou. Žalobkyně rovněž zpochybňovala správnost vážení, poukazovala na zvednutou nápravu a odlišné hodnoty uvedené v transportním listu. Soud k tomu uvedl, že vážní lístek z ověřené vysokorychlostní váhy je dostatečným a zákonným podkladem. Pouhá nesrovnalost s transportním listem nepřesnost vážení nedokládá. Nerovnoměrné zatížení náprav soud vysvětlil pravděpodobným nerovnoměrným uložením zboží po částečných vykládkách. [4] K námitce týkající se chybějícího materiálního znaku přestupku a diskriminačního postupu ve srovnání s přepravci sypkého materiálu či zahraničními přepravci krajský soud uvedl, že překročení hmotnostních limitů o více než jednu tunu u dvou částí vozidla nelze považovat za zanedbatelné. Zákon chrání i bezpečnost a stav infrastruktury právě omezením zatížení jednotlivých náprav. Na přepravu sypkého materiálu dopadá jiná právní úprava kvůli fyzikálním zákonům. Polemika o tom, zda a jak správní orgány stíhají přestupky spáchané vozidlem, jehož provozovatelem je zahraniční osoba, nemá pro posuzovanou věc význam. Předmětem soudního přezkumu je deliktní jednání žalobkyně. Krajský soud se pak neztotožnil ani s námitkou, že by na věc žalobkyně dopadaly liberační důvody. V případě projednávaného přestupku se sice jedná o objektivní odpovědnost, avšak nikoliv absolutní. Žalobkyně neprokázala, že by učinila veškerá opatření k tomu, aby zabránila přetížení, které je jí vytýkáno. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. [6] Stěžovatelka namítá, že soud nesprávně vyložil § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích. V prvostupňovém rozhodnutí je odkaz na zákon o pozemních komunikacích ve znění zákona č. 217/2022 Sb., což je nezákonné a zavádějící, jelikož se zákon č. 217/2022 Sb. vůbec netýká daného ustanovení, a navíc nabyl účinnosti až po spáchání skutku. Prvostupňové rozhodnutí neobsahuje ani to, které ustanovení jakého předpisu svým jednáním stěžovatelka porušila. Je tam uveden § 42b odst. 1 písm. u) zákona o pozemních komunikacích, jehož skutkovou podstatu měla stěžovatelka naplnit provozováním motorového vozidla se současným nedodržením hodnot stanovených v § 5 odst. 2 písm. a) a b) vyhlášky č. 209/2018, o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel. Daná vyhláška je podzákonným právním předpisem, který byl vydaný na základě zmocnění v § 137 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Ve výroku rozhodnutí však zcela chybí konkrétní ustanovení právního předpisu se silou zákona, který měla porušit. Tímto ustanovením měl být podle stěžovatelky § 43a zákona o silničním provozu. Prvostupňové rozhodnutí je tak v rozporu s § 68 odst. 2 správního řádu a § 93 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich. [7] Správní orgány také nesprávně uvážily o společenské škodlivosti činu. Pokuta je pro stěžovatelku na hranici únosnosti pro pokračování v podnikání. Celková hmotnost jízdní soupravy nebyla překročena, byla pouze zanedbatelně překročena hmotnost na jedné z náprav. Vysokorychlostní vážení je navíc nepřesné. Zájmům chráněným zákonem fakticky nevznikla žádná újma a zmiňované okolnosti podle stěžovatelky vylučují přítomnost materiálního znaku přestupku. Rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost, a to kvůli chybně uvedenému datu. Podle soudu jde sice o chybu v psaní, kterou postačí opravit cestou opravného rozhodnutí. K vydání takového rozhodnutí však nedošlo. Stěžovatelka též namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů, jelikož správní orgány nedostatečně zjistily skutkový stav věci. Za prokázanou označily pouze okolnost, že třetí náprava byla v době měření zvednutá, avšak samy výslovně uvedly, že nebudou zjišťovat, proč tomu tak bylo. Tím rezignovaly na ověření, zdali v daném okamžiku skutečně šlo o dvounápravu, nebo zda se při zvednutí další nápravy jednalo o trojnápravu. Ustanovení § 5 vyhlášky č. 209/2018 Sb. dvojnápravy a trojnápravy rozlišuje, a to pro určení maximální povolené hmotnosti motorového vozidla. Nesouhlasí tedy s krajským soudem, podle něhož že není relevantní, zda byla jiná náprava zvednutá a proč. Zvednutí nápravy je navíc důležité pro poznatek o tom, že náklad nedosahoval uváděné hmotnosti. [8] Vysokorychlostní vážení je nespolehlivé. K tomu stěžovatelka odkazuje na veřejná vyjádření Ministerstva dopravy či Ředitelství silnic a dálnic, podle nichž váhy vykazují četné problémy a nejsou vždy spolehlivě zkalibrovány. Z odborné literatury je navíc patrné, že vysokorychlostní vážení by mělo být pouze předvýběrem před nízkorychlostním vážením. Pokud tedy stěžovatelka předložila i transportní list prokazující nižší hmotnost soupravy, soud i správní orgány měly uplatnit zásadu, podle které se má v pochybnostech rozhodnout ve prospěch pachatele. Před vydáním napadeného rozsudku pak nabylo účinnosti opatření obecné povahy č. 0111-OOP-C010-24 (Českého metrologického institutu, pozn. NSS), které určuje vyšší toleranci při vážení za jízdy (až 15 %). Krajský soud měl tuto novější (a ve prospěch stěžovatelky příznivější) úpravu zohlednit a nesetrvávat na starším opatření obecné povahy č. 0111-OOP-C010-15. Soudem uváděná judikatura nereflektuje současnou úpravu ani novější poznatky o problematičnosti měření. Krajský soud se dostatečně nevypořádal ani s technickými požadavky na váhy, které mohou ovlivnit přesnost měření. Správní orgány obecně předpokládaly, že ověřená váha pracuje správně, avšak opomenuly mnohé faktory, které mohou mít vliv na přípustný limit i samotné výsledky. Krajský soud tento postup aproboval, aniž by důkladně ověřil, zda byly splněny všechny zákonné a podzákonné požadavky na vysokorychlostní váž