10 Ads 17/2026 — Nejvyšší správní soud

10 Ads 17/2026- 37 - text  10 Ads 17/2026 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. K., zastoupena advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf, Fetrovská 29, Praha, proti žalované: Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Orlická 4, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. VZP2503670938D4GE, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. 11 Ad 8/202563, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. 11 Ad 8/202563, se zrušuje ve výroku I, kterým se ruší rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. VZP2503670938D4GE, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání MUDr. P. K, v rozsahu výroků I, II a IV rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, ze dne 14. 11. 2023, čj. VZP2306001638A444. II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. 11 Ad 8/202563, se zrušuje ve výroku II. III. Žaloba ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Ad 8/2025 se odmítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze bránila proti rozhodnutí žalované o zastavení řízení o odvolání pojištěnce MUDr. P. K., který podal žádost o mimořádnou úhradu léčivého přípravku SPRAVATO (160 balení) z prostředků zdravotního pojištění. Městský soud žalobkyni vyhověl a rozhodnutí žalované zrušil, neboť dospěl k závěru, že se dostatečně nezabývala tím, zda je v nynější věci s ohledem na specifické okolnosti možné pokračovat v řízení o úhradě léčivého přípravku podle § 16 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (zákon o veřejném zdravotním pojištění), s právními nástupci zesnulého pojištěnce (žadatele). 2. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [2] Žalovaná (stěžovatelka) rozsudek městského soudu napadá kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [3] Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením otázky, zda je možné pokračovat v řízení o úhradě léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění s právními nástupci pojištěnce, který v průběhu řízení zemřel. Jelikož nárok na úhradu léčivého přípravku jinak nehrazeného ze zdravotního pojištění představuje nárok osobní povahy, stěžovatelka poté, co se dozvěděla o úmrtí pojištěnce, řízení zastavila. Městský soud však následně nesprávně vyhodnotil, že nárok podle uvedeného ustanovení se stal nárokem majetkové povahy, pročež stěžovatelce uložil, aby v řízení pokračovala a zabývala se specifickými okolnostmi této věci. Tento závěr je ale v přímém rozporu s právním názorem NSS, který v rozsudku ze dne 21. 11. 2025, čj. 10 Ads 210/202531 (bod 12), uvedl, že „právo na úhradu léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce“, a současně, že toto právo nemůže být předmětem dědictví ani jiného právního nástupnictví ve smyslu § 107 odst. 2 o. s. ř. Z tohoto rozsudku se sice současně podává, že nárok zesnulého pojištěnce by se stal nárokem majetkovým tehdy, vyhovělyli by správní orgány jeho žádosti, to se však v nyní posuzované věci nestalo. Stěžovatelka přiznala úhradu co do 9 balení léčivého přípravku SPRAVATO, a v tomto rozsahu se tedy nárok stal nárokem majetkovým, nicméně ve zbylém rozsahu (151 balení) byl nárok nadále vázán na osobu žadatele, neboť o něm nebylo věcně rozhodnuto. Městský soud proto nesprávně interpretoval a aplikoval závěry NSS, když dospěl k závěru, že stěžovatelka měla v řízení pokračovat s právní nástupkyní původního žadatele. [4] Žalobkyně uvádí, že městský soud správně dovodil, že stěžovatelka měla v řízení pokračovat s právní nástupkyní zesnulého pojištěnce, neboť posuzovaná věc se týká zpětné úhrady léčby, kterou pojištěnec podstoupil a která mu byla částečně uhrazena. Jelikož nároku pojištěnce bylo částečně vyhověno, dospěl městský soud ke správnému závěru, že se jeho nárok stal nárokem majetkovým. To ostatně vyplývá rovněž z rozsudku městského soudu ze dne 27. 2. 2025, čj. 5 Ad 6/202452, který předcházel rozhodnutí o zastavení řízení a podle kterého měla stěžovatelka znovu rozhodovat o úhradě 151 balení léčivého přípravku SPRAVATO, neboť v předchozím řízení rozhodla v rozporu ústavně zaručeným právem na bezplatnou zdravotní péči. [5] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalobkyně připomíná, že předmětem přezkumu byly pouze výroky I, II a IV původního rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoli výrok III, kterým byla schválena úhrada léčivých přípravků pro futuro (9 balení). K rozsudku městského soudu pod čj. 5 Ad 6/202452 stěžovatelka doplňuje, že se zabýval tím, zda je možné řízení z důvodu žádosti o zpětnou úhradu jinak z pojištění nehrazené lékařské služby zastavit, nebo zda je nezbytné se nárokem věcně zabývat. Otázka zpětné úhrady se ale týkala pouze výroku I napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoli výroků II a IV, pročež nelze právní nástupnictví vztahovat ke všem 151 balením léčivého přípravku. 3. Posouzení věci NSS [6] Stěžovatelka činí sporným, zda měla pokračovat v řízení o žádosti podle § 16 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění s právní nástupkyní pojištěnce MUDr. P. K., který v průběhu správního řízení (dne 17. 3. 2025) zemřel. [7] Řízení o úhradě léčivého přípravku SPRAVATO je vedeno již od roku 2021. Předmětem původního řízení byla úhrada 160 balení léčivého přípravku SPRAVATO, z nichž úhrada 9 balení byla schválena rozhodnutím Všeobecné zdravotní pojišťovny, Regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. město Prahu a Středočeský kraj (správní orgán I. stupně) ze dne 14. 12. 2022. [8] Správní orgány následně pokračovaly v řízení o úhradě zbylých 151 balení léčivého přípravku, přičemž správní orgán I. stupně dne 14. 11. 2023 rozhodl tak, že I. řízení zastavil co do 57 balení léčivého přípravku podle § 66 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť dospěl k závěru, že představuje návrh na zpětnou úhradu; II. řízení zastavil co do 27 balení léčivého přípravku podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řízení, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou; III. schválil návrh na úhradu 9 balení léčivého přípravku; a IV. zamítl návrh na úhradu 58 balení léčivého přípravku, neboť tento návrh předpokládal budoucí léčbu na další necelé dva roky. [9] Proti výrokům I, II a IV podal MUDr. P. K. dne 29. 11. 2023 odvolání (viz příloha č. 2. 1. 123 z podání 308272/2025), které stěžovatelka zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 11. 2023. Zamítavé rozhodnutí následně napadl žalobou, které městský soud rozsudkem ze dne 27. 2. 2025 vyhověl, rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně žalované (stěžovatelce) uložil, aby napříště vyložila § 16 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění tak, že umožňuje refundaci uhrazených finančních prostředků již od doby podání žádosti o mimořádné proplacení léčivého přípravku. [10] K tomu je třeba doplnit, že žaloba směřovala proti rozhodnutí žalované (stěžovatelka) a dále výslovně pouze proti výrokům I. II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně (viz také repliku stěžovatelky). Předmětem řízení před městským soudem proto nebyl výrok III rozhodnutí správního orgánu I. stupně, což je ostatně logické, jelikož v tomto rozsahu bylo žalobci vyhověno. Proto je také z odůvodnění rozsudku městského soudu patrno, že se zabýval rozhodnutím stěžovatelky jen v té jeho části, kterou potvrdila právě výroky I, II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Výrok III rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy vyhovujícím rozsudkem městského soudu ze dne 27. 2. 2025 zůstal nedotčen. [11] V průběhu dalšího správního řízení však pojištěnec o úhradu léčivého přípravku dne 17. 3. 2025 zemřel, pročež stěžovatelka řízení o odvolání zastavila ve smyslu § 66 odst. 1 písm. f) správního řádu. [12] Podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna hradí podle § 19 odst. 1 písm. a) ve výjimečných případech zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené, jeli poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Jak k tomu uvedl Ústavní soud, právo na úhradu léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce. Třebaže se jedná o „nárok“ s hmotněprávním základem, nelze přehlédnout, že v případě úhrady zdravotní služby podle § 16 cit. zákona příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, jeli poskytnutí tak