10 As 11/2026 — Nejvyšší správní soud

10 As 11/2026- 27 - text  10 As 11/2026 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: J. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, Věznice Rýnovice, Belgická 3765/11, Jablonec nad Nisou, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 1. 2025, čj. VS35956/ČJ2025801232KT, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2026, čj. 59 A 9/202569, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2026, čj. 59 A 9/202569, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Popis věci a průběh předchozího řízení [1] Žalobce byl dne 9. 1. 2025 kázeňsky potrestán uložením nepodmíněného kázeňského trestu spočívajícího v celodenním umístění do uzavřeného oddílu na 5 dnů. Porušil totiž § 28 odst. 3 písm. b) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů (ZVTOS), a to tím, že mu byla dne 25. 12. 2024 v době přerušení výkonu trestu odnětí svobody dechovou zkouškou naměřena hodnota 1,25 ‰ alkoholu. Stížnost proti tomuto rozhodnutí zamítla žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím. Na základě žaloby podané žalobcem však Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci obě tato rozhodnutí zrušil. 2. Obsah kasační stížnosti [2] Žalovaná (stěžovatelka) proti rozsudku krajského soudu podala kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. [3] Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud chybně ztotožnil pojem „výkon trestu“ (§ 46 odst. 1 ZVTOS) s fyzickým pobytem odsouzeného ve věznici. Odsouzení se však během výkonu trestu nenacházejí vždy 24 hodin denně za zdmi věznice, neboť jsou například zaměstnáni na externích pracovištích a plní i další aktivity. Protože jsou ale i v této době stále ve výkonu trestu, dopadají na ně zákonné povinnosti a zákazy, při jejichž nesplnění či porušení jsou kázeňsky potrestáni. Proto také jeli odsouzenému formou odměny podle § 56 odst. 1 ZVTOS přerušen výkon trestu (až na 20 dnů), je stále zařazen ve Vězeňském informačním systému a je rovněž státním pojištěncem [§ 7 odst. 1 písm. h) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění]. Doba přerušení se ostatně započítává do doby výkonu trestu, a i po tuto dobu má odsouzený stále status osoby vykonávající trest (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, čj. 7 Tdo 640/201419, nebo ze dne 20. 9. 2023, čj. 7 Td 50/202312). Výklad provedený krajským soudem stěžovatelka označila za zásah do principu dělby moci, protože o vině, trestu a navazujících otázkách jeho výkonu rozhoduje soud, a nikoliv ředitel věznice. Proto je také třeba odlišit přerušení výkonu trestu podle ZVTOS a přerušení výkonu trestu podle § 325 trestního řádu. [4] Stěžovatelka připouští, že některé povinnosti a zákazy jsou vázány přímo na věznici (např. prohlídky), nicméně neplatí, že § 28 ZVTOS se mimo objekt věznice neuplatní. Smyslem přerušení výkonu trestu jako udělené odměny není „volná dovolená“, nýbrž režimové uvolnění za účelem socializace při zachování základní kázně. Porušení zákazu konzumace alkoholu může navíc objektivně ohrozit bezpečnost (návrat do věznice, konflikty s jinými osobami či jiné mimořádné události). [5] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. 3. Posouzení Nejvyšším správním soudem [6] Nejvyšší správní soud nejdříve hodnotil splnění procesních náležitostí kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102 věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku jedná zaměstnankyně, která má vysokoškolské právnické vzdělání (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§ 109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Zabýval se proto zákonností výkladu relevantních ustanovení ZVTOS provedeného krajským soudem. [7] Jak plyne ze shora uvedeného, v nyní posuzované věci nebyly zpochybněny skutkové okolnosti případu (tzn. požití alkoholu žalobcem v době, kdy mu byl rozhodnutím ředitele věznice přerušen výkon trestu odnětí svobody), nýbrž jejich právní posouzení. Z úředního záznamu Policie ČR, obvodního ředitelství Praha III, místního oddělení Čakovice ze dne 25. 12. 2024 se totiž podává, že se žalobce choval verbálně agresivně ke svojí dceři a k jejímu partnerovi, a protože se tato agresivita stupňovala, obrátila se dcera na policii, která žalobce vyzvala k opuštění bytu. Žalobce však v urážkách pokračoval i poté, a proto ho policisté vyzvali k upuštění od protiprávního jednání s výstrahou, že budeli v něm pokračovat, zajistí ho. Současně mu byla provedena dechová zkouška alkoholu s výsledkem 1,25 ‰. Ostatně rovněž žalobce v žalobě podané dne 22. 1. 2025 výslovně uvedl, že je pravdou, že jsem sprostě vynadal Policii ČR. Pak jsem byl vyzván orgány Policie ČR k provedení dechové zkoušky na alkohol. Výsledek zkoušky přístrojem Dräger byl pozitivní s naměřenou hodnotou 1,25 ‰ alkoholu. Do záznamu o kázeňském přestupku ze dne 6. 1. 2025 pak uvedl, že nebyl pod vlivem alkoholu, neboť měl pouze dvě piva. [8] Podle § 56 odst. 1 ZVTOS v případě úspěšného plnění programu zacházení a dosahování účelu výkonu trestu může ředitel věznice formou odměny přerušit výkon trestu odsouzenému až na 20 dnů během kalendářního roku. Doba přerušení se počítá do výkonu trestu. [9] Sporný je však výklad § 46 odst. 1 ZVTOS. Podle tohoto ustanovení je kázeňským přestupkem zaviněné porušení zákonem stanovené nebo na jeho základě uložené povinnosti, pořádku nebo kázně během výkonu trestu. Podle § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být použity k ohrožení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým množstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví. [10] Krajský soud založil odůvodnění nyní napadeného rozsudku na argumentaci, podle které dodržování stanoveného pořádku a kázně je všeobecnou povinností odsouzených, jejímž obsahem je podrobení se všem omezením a zachovávání všech ustanovení a pravidel, jež jsou pro výkon trestu odnětí svobody stanovena zákonem o výkonu trestu, popř. na jeho základě dalšími právními předpisy upravujícími výkon trestu odnětí svobody, zejména řádem výkonu trestu odnětí svobody a vnitřním řádem věznice (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2014, č. j. 2 As 101/201426). V daném případě se přitom krajský soud neztotožnil s tvrzením žalobce, že by mu požití alkoholu v předmětné době nebylo dostatečně prokázáno. Jak totiž uvedl, ve spise je založen výstup z přístroje Dräger, z nějž je naměřená hodnota zřejmá a jenž odpovídá připojenému úřednímu záznamu policie. Sám žalobce ostatně požití alkoholu do jisté míry přiznal (dvě piva), přičemž dle výkladu žalované nesměl žalobce požít vůbec žádný alkohol. [11] Současně však krajský soud dovodil, že se na žalobce v době přerušení výkonu trestu odnětí svobody nevztahovalo hmotněprávní ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS z důvodu, že výkon jeho trestu byl přerušen, a žalobce tak nemohl spáchat kázeňský přestupek. … Systematickým a teleologickým výkladem ustanovení § 28 ZVTOS lze dospět k závěru, že jsou zde upraveny základní povinnosti odsouzených ve výkonu trestu. Odstavec první tohoto ustanovení ostatně hovoří o výkonu trestu výslovně a další odstavce na něj navazují. Všechny jsou součástí ZVTOS. Smyslem těchto povinností a zákazů je zachování pořádku a kázně ve věznicích. Shora citovaný § 46 odst. 1 ZVTOS nadto uvádí, že aby šlo o kázeňský přestupek, musí být zákonná povinnost porušena během výkonu trestu. Soud uzavřel, že neshledává v případě odsouzeného, jehož výkon trestu byl přerušen, zákonnou povinnost nepožívat jakékoli alkoholické nápoje. Pokud ji žalovaná nalezla v ustanovení § 28 odst. 3 písm. b) ZVTOS, považuje soud její výklad za nesprávně extenzivní v neprospěch žalobce. K řešenému jednání nedošlo během výkonu trestu ve smyslu § 46 odst. 1 ZVTOS. [12] Tento výklad zákonné úpravy Nejvyšší správní soud nesdílí. Jakkoliv totiž nepopírá, že je z hlediska jazykového znění zákona možný, nepovažuje ho za správný. [13] Podstatným aspektem řešeného problému je především výklad pojmu přerušení výkonu trestu. Protože platí, že se doba přerušení počítá do výkonu trestu (§ 56 odst. 1 ZVTOS), považuje Nejvyšší správní soud za zcela logické, že se po tuto dobu na odsouzeného přiměřeně vztahují i omezení, která jsou dána právě z důvodu uložení daného trestu. Na rozdíl od krajského soudu to