2 As 44/2025 — Nejvyšší správní soud

2 As 44/2025- 57 - text 2 As 44/2025 - 61 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Evy Šonkové a soudců Karla Šimky a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobců: a) L. V., zastoupený JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem se sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6, b) R. V., proti žalovanému: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasačních stížnostech žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2025, čj. 10 A 113/202463, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobce b) se zastavuje. II. Žádný z účastníků řízení o kasační stížnosti žalobce b) nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce b). III. Kasační stížnost žalobce a) se zamítá. IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce a). V. Žalobci a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobce a). Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem domáhali, aby Městský soud v Praze (městský soud) uložil žalovanému povinnost opravit či doplnit obsah úředního záznamu Městské policie hl. m. Prahy. Tvrdili, že v tomto záznamu byly uvedeny konkrétní nepravdivé, zavádějící a nepřesné informace, a požadovali, aby žalovaný dodatečně zaznamenal, že tyto skutečnosti v označeném rozsahu zjistil a uznal. [2] Městský soud žalobu označeným usnesením odmítl. Podrobně popsal skutkové okolnosti a genezi celého případu, jak jej žalobci předložili soudu, a uzavřel, že neuvedení úředního záznamu do souladu se skutečností nemůže zasáhnout do právní sféry žalobců, a nepředstavuje proto zásah ve smyslu § 82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.). Rodinné spory mezi žalobcem a) a jeho bývalou manželkou dlouhodobě eskalují a vyústily ve změnu péče o tehdy nezletilého žalobce b), tedy jeho svěření do péče žalobce a). V souvislosti se zahájením povinné školní docházky žalobce b) v místě bydliště žalobce a) bylo nezbytné převzít některé synovy osobní věci z bytu jeho matky. K předání došlo dne 8. 3. 2022 za účasti městské policie, která o průběhu události pořídila úřední záznam ze dne 22. 6. 2022. Právě jeho opravy či doplnění se podle městského soudu žalobci domáhají. [3] Podle obsahu úředního záznamu ze dne 22. 6. 2022 matka žalobce b) předala pouze část věcí. Ohledně zbylých věcí měla projevit ochotu je vydat pod podmínkou, že se tak stane v bytě, bez účasti otce, což otec i syn [žalobci a) a b)] odmítli. K předání zbytku věcí tak nedošlo. Žalobci naopak tvrdí, že matka žalobce b) žádnou takovou podmínku nevznesla, a naopak zcela jednoznačně vyjádřila, že žádné další věci vydat nehodlá. Tato skutečnost je podle žalobců zásadní. Po podání trestního oznámení na matku žalobce b), mimo jiné pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry, totiž orgány činné v trestním řízení vycházely právě z chybného záznamu, že matka žalobce b) vyjádřila ochotu zbývající věci vydat, byť za splnění určitých podmínek. Za této situace podle nich nebylo možné dovodit úmyslné zavinění ve smyslu § 206 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a Policie ČR proto z důvodu nepříslušnosti oznámila podle § 73 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, správnímu orgánu důvodné podezření, že byl spáchán přestupek. Žalobci se proto domáhají opravy či doplnění úředního záznamu, neboť jeho stávající podoba byla podkladem, z něhož orgány činné v trestním řízení při posouzení věci vycházely. [4] Městský soud posuzoval, zda tvrzený zásah vůbec představuje alespoň myslitelné dotčení právní sféry žalobců. Jestliže k zásahu došlo až poté, co žalobci požádali o opravu úředního záznamu, tedy 27. 2. 2024, nemohlo mít logicky žádný význam to, jak policie naložila s trestním oznámením podaným dříve či jaké úkony (ne)činila před tímto datem. Připomněl, že hodnocení postupu orgánů činných v trestním řízení nepřísluší správním soudům a že proti jejich krokům žalobci musejí užít prostředky trestního práva. Obávajíli se žalobci, že by úřední záznam mohl být v jejich neprospěch použit v nějakém budoucím řízení, mohou se proti takovému následku bránit právě v rámci tohoto řízení. Správnost obsahu úředního záznamu je pak, stejně jako u jiných běžných písemností orgánů veřejné moci, možné zpochybnit prokázáním opaku. Existence takového dokumentu, byť by v něm byly zachyceny nepřesné či nesprávné skutečnosti, sama o sobě nepředstavuje zásah do právní sféry žalobců. K dotčení jejich práv může dojít teprve tehdy, projevíli se obsah úředního záznamu ze dne 22. 6. 2022 v jejich právních poměrech, například prostřednictvím úkonu orgánu veřejné moci či naopak jeho nečinností. II. Kasační stížnost žalobce a) [5] Žalobce a) (stěžovatel) a žalobce b) napadli usnesení městského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Podle stěžovatele je závěr městského soudu o absenci dotčení jeho právní sféry v rozporu s obsahem žaloby, v níž konkrétní zásah do svých práv výslovně tvrdil. Stěžovatel dále namítá, že na uvedený závěr městského soudu nemohl nijak reagovat, neboť soud nenařídil jednání, a tím mu znemožnil plnohodnotně uplatnit právo na přístup k soudu. [6] Městský soud podle stěžovatele nepřípustně zúžil předmět tvrzeného zásahu pouze na „neprovedení opravy úředního záznamu“. Stěžovatel [s žalobcem b)] však již od počátku řízení konzistentně tvrdil, že žalovaným zásahem nejsou ani pouhé pořízení a existence úředního záznamu, ani jeho původní nepřesnost či nepravdivost, ani jednorázové neprovedení jeho opravy. Za zásah stěžovatel naopak považuje následný postup žalovaného, jenž po stěžovatelem konkretizovaném upozornění na nepravdivost záznamu a na negativní dopady do jeho právní sféry trvale odmítal zjednat nápravu. Stěžovatel dále připomíná, že využil dostupné prostředky nápravy (jak uvedl a doložil v žalobě), ty však nebyly úspěšné. [7] Za žalovaný zásah stěžovatel označuje trvající vědomé odmítání žalovaného uvést úřední záznam do souladu se zákonem poté, co byl žalovaný seznámen s konkrétními a doloženými námitkami týkajícími se jeho obsahové nepravdivosti, resp. provést zákonné vypořádání těchto námitek. Podle stěžovatele tak žalovaný fakticky fixoval obsah záznamu výlučně na základě tvrzení jeho autorů. Městský soud však žalobu vyložil tak, že žalobci brojili proti neprovedení opravy úředního záznamu jako proti izolovanému a časově jednorázovému úkonu. [8] Žalovaný sice formálně stížnost žalobců na nesprávnost úředního záznamu prošetřil, avšak podle stěžovatele vycházel z apriorního předpokladu neomylnosti úředního záznamu, což představuje nezákonný postup. Žalovaný uzavřel, že zvukové záznamy ze zákroku strážníků neposkytují objektivní podklad pro ověření tvrzených nesprávností úředního záznamu, a proto bez dalšího akceptoval verzi událostí uvedenou strážníky. Tímto postupem měl žalovaný odmítnout řádně vykonat svou pravomoc přezkoumat obsah úředního záznamu, což podle stěžovatele představuje samotný žalovaný zásah. Podmínky přípustnosti žaloby na ochranu před nezákonným zásahem majícím podobu trvající nečinnosti jsou splněny. Judikatura navíc preferuje v pochybnostech žalobu připustit k meritornímu posouzení. [9] Podle stěžovatele vyplývá z ustálené správní judikatury existence veřejného subjektivního práva na odstranění protiprávního stavu (svědčí ale jen osobám dotčeným na svých hmotných právech), tedy na uvedení úředního záznamu do věcně správné podoby, resp. jeho další nešíření ve vadné podobě. Jeho cílem přitom není pouze ochrana objektivní zákonnosti, ale také ochrana důstojnosti a dobré pověsti žalobců ve smyslu čl. 10 Listiny základních práv a svobod (Listina), jejich procesního postavení vůči orgánům veřejné moci a práva nebýt veden v úředních listinách na základě nepravdivých údajů. [10] Městský soud měl žalobu projednat, neboť nepravdivý úřední záznam se bezprostředně dotýká právní sféry žalobců. Deformuje jejich postavení vůči veřejné moci tím, že jim přičítá jednání, které neučinili, a to k jejich neprospěchu. Existence nesprávného úředního záznamu a přetrvávající riziko jeho využití orgány veřejné moci na základě předpokladu jeho správnosti představuje podle stěžovatele přímý důsledek zásahu žalovaného, jak ostatně dokládá i postup orgánů činných v trestním řízení. Odmítání přijmout opatření k nápravě pak podle stěžovatele fakticky legalizuje protiprávní stav, což je nepřípustné. [11] Závěr městského soudu, že je nutné vyčkat až na případné budoucí konkrétní použití úředního záznamu a bránit se jeho nesprávnosti teprve tehdy, představuje nepřípustné odepření soudní ochrany. Takový přístup popírá smysl § 87 s. ř. s. a kontrastuje i s vyjádřením Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem z dubna 2024, podle něhož státní zastupitelství ani policejní orgány nejsou oprávněny přezkoumávat správnost a úplnost údajů zaznamenaných v úředním záznamu městské policie, a popírá i judikatur