21 As 9/2026 — Nejvyšší správní soud

21 As 9/2026- 35 - text  21 As 9/2026 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: Š. S., zastoupený JUDr. Michalem Morawski, advokátem se sídlem Rybná 678/9, Praha 1, proti žalovanému: Katastrální úřad pro Pardubický kraj, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, Pardubice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Statutární město Pardubice, se sídlem Pernštýnské náměstí 1, Pardubice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 17. 12. 2025, č. j. 52 A 45/2025 – 136, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Magistrát města Pardubic (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 24. 8. 2020, č. j. MmP 84799/2020, rozhodl o umístění stavby „I/2 Pardubice, jihovýchodní obchvat“ (dále jen „územní rozhodnutí“). Toto územní rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 5. 2021. Žalovaný na podkladě ohlášení změn údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí, v němž byl požadován zápis změny geometrického určení hranic pozemků z důvodu jeho rozdělení, vyhotoveném osobou zúčastněnou na řízení na základě územního rozhodnutí, provedl dne 15. 7. 2025 pod sp. zn. Z3535/2025606 zápis změn údajů katastru nemovitostí. Ohlášení změn údajů o pozemku bylo podáno osobou zúčastněnou na řízení. Žalovaný tímto úkonem rozdělil pozemek původně evidovaný v katastru nemovitostí pod parcelním číslem XA (dále jen „předmětný pozemek“) na pozemky označené v katastru nemovitostí pod parcelními čísly XA a XB00. Uvedené pozemky se nacházejí v katastrálním území P.. Součet výměr nově evidovaných pozemků se rovná výměře předmětného pozemku, druh pozemku (orná půda) u nově evidovaných pozemků je rovněž shodný. [2] Žalobce podal proti tomuto úkonu žalobu na ochranu před nezákonným zásahem ke Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 17. 12. 2025, č. j. 52 A 45/2025  136, zamítl jako nedůvodnou. [3] Žalobce požadoval, aby krajský soud označil za nezákonný zásah postup žalovaného, jestliže na podkladě ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí provedl v evidenci katastru nemovitostí změnu údajů spočívajících v rozdělení pozemku ve spoluvlastnictví žalobce na dva pozemky evidované pod samostatnými parcelními čísly. Dále se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému uvést změny údajů katastru nemovitostí do stavu před zápisem těchto změn údajů. Dle žalobce žalovaný rozdělením předmětného pozemku zasáhl do jeho vlastnického práva. Tento zásah byl dle žalobce nezákonný, neboť územní rozhodnutí není způsobilým podkladem pro zápis rozdělení pozemku, jelikož výroková část územního rozhodnutí je neurčitá a nesplňuje zákonné náležitosti, zejména pokud jde o zákres hranic pozemků nově vzniklých rozdělením. Žalobce dále namítal, že zápis byl proveden na základě ohlášení neoprávněné osoby a že v průběhu přípravy geometrického plánu neměl možnost se seznámit se zamýšleným rozdělením předmětného pozemku. [4] Krajský soud neshledal, že by žalovaný úkonem – zápisem rozdělení předmětného pozemku zkrátil žalobcovo (spolu)vlastnické právo. [5] Žalobce dle krajského soudu blíže nespecifikoval tvrzený zásah do svého vlastnického práva a přímo zkrácen na vlastnickém právu nebyl. Zápis rozdělení pozemku, jehož je žalobce podílovým spoluvlastníkem, na základě pravomocného územního rozhodnutí má pouze evidenční charakter. Celková míra žalobcem spoluvlastněné části zemského povrchu zůstala zachována a zachován zůstal i evidovaný druh pozemku. Krajský soud tak zhodnotil, že především podmínka nutná k poskytnutí ochrany žalobci (zkrácení na jeho veřejných subjektivních právech) nebyla naplněna. [6] K výše uvedenému krajský soud doplnil, že není jeho povinností domýšlet možné (negativní) důsledky žalobcem tvrzeného zásahu, tj. zabývat se tím, jakým konkrétním způsobem by případně mohl být žalobce zkrácen na svém vlastnickém právu, pokud to žalobce sám neuvedl. [7] Krajský soud se zabýval i některými dalšími otázkami nad rámec výše vymezeného důvodu pro zamítnutí žaloby, např. žalobním tvrzením, že zápis byl proveden na základě ohlášení neoprávněné osoby. Dle krajského soudu však ohlášení učiněné osobou zúčastněnou na řízení, jakožto vlastníkem některých pozemků dotčených územním rozhodnutím dle § 30 odst. 3 katastrální vyhlášky, bylo učiněno osobou oprávněnou. K nemožnosti brojit proti původnímu podkladovému rozhodnutí krajský soud uvedl, že nejde o skutečnost rozhodnou pro posouzení dané věci. Podstatné v této věci dle krajského soudu je, že žalobce nebyl úkonem žalovaného přímo zkrácen na svém vlastnickém právu. [8] Proti výše uvedenému rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [9] Stěžovatel namítá, že se krajský soud nezabýval podstatou věci, tedy nezákonností zásahu správního orgánu. Soud své rozhodnutí založil pouze na tom, že v důsledku rozdělení předmětného pozemku nedošlo k zásahu do vlastnického práva stěžovatele. Stěžovatel uvádí, že již samotné „neoprávněné“ rozdělení pozemku zásadně zasáhlo do jeho vlastnického práva, neboť rozdělení pozemku má dopad do práva vlastníka s pozemkem samostatně nakládat, může se projevit i v podobě „daňových konsekvencí“, má také vliv na hodnotu pozemků a projeví se i ve znesnadnění nakládání s nemovitostmi. Dle stěžovatele se tímto krajský soud nezabýval a svou úvahu ani dostatečně nezdůvodnil. Stěžovatel má za to, že krajský soud „fakticky aproboval způsob, kdy Katastrální úřad bez jakýchkoli podkladů zcela svévolně a v rozporu s právními předpisy rozdělil pozemek stěžovatele s tím, že se jedná jen o úkon evidenční povahy.“ [10] Stěžovatel také uvádí, že se žalovaný ani krajský soud nevypořádali s jeho námitkou, že stavební úřad jako stavebník v předmětné věci obesílal za účelem účasti na seznámení se s vytyčením hranice rozdělených pozemků původního spoluvlastníka v době, kdy byl původní spoluvlastník již několik měsíců po smrti. Stěžovatel má dále za to, že zkrácení na právech je nutno vykládat extenzivně, může se přitom jednat i o práva procesní. Pro aktivní legitimaci postačuje skutkově podložené tvrzení, že zásah správního orgánu se negativně projevil v právní sféře žalobce. Aktivní legitimace bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry dojít nemohlo. [11] Stěžovatel má dále za to, že napadený rozsudek je překvapivý, neboť krajský soud založil své rozhodnutí pouze na tom, že ze strany stěžovatele nebylo údajně dostatečně tvrzeno a konkretizováno, jak bylo jeho vlastnické právo omezeno. Dle stěžovatele krajský soud tuto úvahu nezmínil při ústním jednání v této věci. [12] Stěžovatel dále v kasační stížnosti uvádí další obsáhlé námitky, např. že územní rozhodnutí není způsobilým podkladem pro provedený zápis, neboť jeho výroková část je neurčitá a nesplňuje zákonné náležitosti. Kasační soud zde tyto námitky nerekapituluje, neboť se míjejí s rozhodovacím důvodem napadeného rozsudku, a tedy nemají význam pro posouzení kasační stížnosti. [13] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožňuje se závěry krajského soudu v napadeném rozsudku. K tvrzenému zásahu do vlastnického práva či jiných věcných práv vlastníků či jiných oprávněných nedochází, jelikož jde jen o záležitost evidenční, provedenou na základě územního rozhodnutí příslušného stavebního úřadu. Zápisem do katastru nemovitostí se dle žalovaného pouze dosáhlo účelu územního rozhodnutí, a to zápisu dělení pozemků pro další kroky při realizaci umístění stavby tzv. jihovýchodního obchvatu. Žalovaný dále uvádí, že ke stejnému výsledku, tj. k rozdělení pozemků, „by došlo tak jako tak“, a to právě při vkladu vlastnického práva osoby zúčastněné na řízení k novému pozemku. Žalovaný také poukázal na svou běžnou a ustálenou praxi, dle které se dělení pozemků na základě územních rozhodnutí a geometrických plánů provádí v předstihu před zápisem výkupu pozemků na základě jednotlivých kupních smluv. Na základě výše uvedeného tak žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. [14] Nejvyšší správní soud nejprve hodnotil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatuje, že byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 102, věta první s. ř. s.), proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Napadený rozsudek Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti (§ 109 odst. 3, věta před středníkem s. ř