3 As 130/2025 — Nejvyšší správní soud

3 As 130/2025- 37 - text  3 As 130/2025 - 39 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lenky Krupičkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Lukáše Pišvejce v právní věci žalobce: P. T., zastoupený JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2025, č. j. 33 A 35/202432, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 3. 10. 2024, č. j. KUJI 88360/2024, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Velké Meziříčí ze dne 19. 8. 2024, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, (dále též „zákon o silničním provozu“), neboť dne 28. 5. 2024 v době nejméně od 21:49 hod. do 21:50 hod. řídil ve Velkém Meziříčí na ul. Františky Stránecké osobní motorové vozidlo pod vlivem alkoholu (dle správních orgánů činila zjištěná hodnota po odečtení odchylky 0,04 ‰). Současně žalovaný potvrdil usnesení ze dne 12. 8. 2024, kterým byl zamítnut návrh žalobce na nařízení ústního jednání. [2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu. Žalobce se výše uvedeného dne podrobil v daném místě na základě výzvy policejní hlídky orientační dechové zkoušce přístrojem Dräger Alkotest 7510 typu Standard. Tím mu byla ve 21:52 hod. naměřena hodnota 0,31 ‰, ve 21:57 hodnota 0,24 ‰, ve 22:02 hod. hodnota 0,28 ‰ a ve 22:07 hod. hodnota 0,27 ‰. Dle policejní dokumentace žalobce s těmito výsledky na místě souhlasil, odborné lékařské vyšetření za účelem zjištění přítomnosti alkoholu v krvi nežádal a dodal, že měl přibližně ve 21:30 hod. jedno pivo. [3] Krajský soud přisvědčil žalovanému, že nebylo možné využít první ani druhou naměřenou hodnotu, neboť rozdíl mezi jednotlivými zkouškami převyšoval 10 %. Zcela správně proto došlo k provedení čtvrté orientační dechové zkoušky, jejíž výsledek splnil všechny požadavky kladené metodikou. Správní orgány pak pochybily, pokud vycházely z hodnoty 0,28 ‰ namísto 0,27 ‰, která je pro žalobce příznivější. Tato vada však nemohla mít vliv na zákonnost jejich rozhodnutí. Důvodnou ovšem vyhodnotil krajský soud námitku, že výsledky orientační dechové zkoušky nelze použít, protože mohly být zkresleny kouřem. Případné kouření elektronické cigarety v pauzách mezi jednotlivými dechovými zkouškami totiž mohlo ovlivnit výsledky měření a zkreslit naměřené hodnoty, jak plyne z návodu k obsluze měřícího přístroje a související metodiky. Jakkoliv se může daná skutková verze jevit jako málo pravděpodobná, je reálně myslitelná a nelze ji a priori vyloučit jako spekulativní či neopodstatněnou. Důkazní břemeno ve vztahu k prokázání skutkového stavu bez důvodných pochybností leží na správním orgánu a neuplatní se ani zásada koncentrace řízení. Žalovaný měl proto adekvátně reagovat na skutečnosti tvrzené žalobcem v odvolání a tyto potvrdit či vyvrátit, například provedením výpovědi policistů. Jestliže tak nepostupoval, porušil zásadu materiální pravdy i svou vyšetřovací povinnost a zatížil rozhodnutí vadou s vlivem na zákonnost. V projednávané věci totiž nebylo spolehlivě prokázáno, jestli byl žalobce v okamžiku řízení motorového vozidla skutečně ovlivněn alkoholem. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost s odkazem na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Namítá zásadní pochybení krajského soudu spočívající v tom, že po správních orgánech požaduje prověřovat každou, i zjevně smyšlenou, námitku uplatněnou navíc teprve v odvolání. Žalobcem předložená verze reality podle něj není reálně myslitelná, nýbrž a priori spekulativní a neopodstatněná. Žalobce totiž své tvrzení blíže nespecifikoval, ničím nedoložil a uvedl je s výrazným časovým odstupem. Podle žalovaného vylučují měřením dosažené výsledky, které netrpí podstatnými výkyvy, negativní ovlivnění případného kouře v dechu žalobce. Ten navíc výsledné hodnoty z výstupu měřícího přístroje podepsal, sám uvedl, že cca půl hodiny před jízdou vypil jedno pivo a z jeho dechu byl cítit alkohol. Jeho ničím nepodložené námitky tak nemohly významně narušit jistotu ohledně zjištěného skutkového stavu ani navodit důvodné pochybnosti. Žalovaný proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěrem krajského soudu. K věci samé uvedl, že ve spisu není žádný obrazový či zvukový záznam z průběhu kontroly. Jeho součástí není ani žádný tiskopis, na němž se mohl žalobce k průběhu kontroly na místě vyjádřit. Nebyl ani poučen o tom, že může požádat o odběr krve. Dále poukázal na odbornou literaturu, podle níž nízká hladina alkoholu v podstatě nemění reakční dobu, a na úřední záznam, podle něhož jeho chování nezakládalo důvod k provedení orientačního vyšetření. Zpochybnil obecně i průkaznost výsledků u daného typu měřidla. Dodal, že navrhoval provést výslech konkrétních svědků. V doplnění vyjádření zopakoval, že policisté nedodrželi správný postup při provádění orientačních dechových zkoušek. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl, případně ji odmítl pro nepřijatelnost. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [6] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud přistoupit k přezkoumání napadeného rozsudku v rozsahu uplatněných stížnostních bodů, musel posoudit otázku přijatelnosti kasační stížnosti. [7] Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost. [8] Při hodnocení toho, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006  39, v němž vyložil neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. Z uvedeného usnesení plyne, že kasační stížnost lze přijmout k meritornímu přezkumu v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního právního pochybení krajského soudu. [9] Nutno dodat, že nepřijatelnost je možno aplikovat i na kasační stížnosti podávané správním orgánem, pouze s tím rozdílem, že se nevyžaduje naplnění požadavku, že pochybení krajského soudu musí představovat zásah do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006  59, ze dne 29. 11. 2016, č. j. 7 Azs 231/2016  55, či usnesení ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 Azs 435/2017  24). [10] V projednávané věci spatřuje stěžovatel přijatelnost své kasační stížnosti v tom, že krajský soud založil nebezpečný precedens v podobě povinnosti správních orgánů ověřovat každou, i zjevně smyšlenou, námitku, kterou obviněný z přestupku vznese v jakékoliv fázi řízení. Dovozuje tedy důvod přijatelnosti kasační stížnosti ad ii). Žádné takové pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal. Krajský soud vycházel z již existující judikatury Nejvyššího správního soudu, kterou správně aplikoval a od níž se Nejvyšší správní soud nehodlá odchýlit. [11] Nejvyšší správní soud se již opakovaně vyjádřil k otázce náležitého zjištění skutkového stavu v přestupkovém řízení. Např. v usnesení ze dne 14. 1. 2014. č. j. 5 As 126/2011  68, rozšířený senát uvedl, že: „V řízení o přestupku postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu z roku 2004).“ V rozsudku ze dne 24. 5. 2006, č. j. 2 As 46/2005  55, Nejvyšší správní soud k rozsahu povinností zjišťovat skutkový stav konstatoval: „Ve vztahu ke stěžovateli z výše uvedeného vyplývá, že jej bude možno případně postihnout za přestupek jen tehdy, budeli mu prokázáno, že deliktního jednání se dopustil právě on, a budouli vyvráceny všechny jeho skutkové námitky, tj. budeli postaveno najisto, že alternativní verze reality, které stěžovatel prohlašuje za pravdivé (…), se určitě nestaly či že je extrémně nepravděpodobné, že se staly.“ V témže rozsudku upřesnil, že „existujeli rozumná pochybnost, tj. ne zcela nepravděpodobná možnos