Nejvyšší správní soud 3 Azs 24/2026

Krajský soud v Ostravě shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl žalobu, v níž se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany tak, že mu podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu neudělil mezinárodní ochranu.

Proti napadenému rozsudku se žalobce (dále jen „stěžovatel”) bránil včas podanou kasační stížností.

Dříve než Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl, stěžovatel ji vzal zpět podáním ze dne 16. 3. 2026.

Podle § 37 odst. 4 s. ř. s., může vzít navrhovatel svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl. Podle ustanovení § 47 písm. a) s. ř. s., soud řízení usnesením zastaví, vzalli navrhovatel svůj návrh zpět.

Jelikož projev vůle stěžovatele, jímž jednoznačně došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, nevzbuzuje pochybnosti, že jím stěžovatel zamýšlí ukončit řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. řízení zastavil.

O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.