— Nejvyšší správní soud

32 Kosz 2/2025- 216 - text  32 Kosz 2/2025 - 227 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud jako odvolací kárný soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., zástupce předsedy Mgr. Petra Krause, soudců Mgr. Ing. Bc. Radovana Havelce, JUDr. Josefa Mazáka, JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Petra Vojtka, a přísedících Mgr. Pavla Ježe a Mgr. Martina Prokeše, při ústním jednání dne 20. 5. 2026 ve věci návrhu okresního státního zástupce Brno-venkov, se sídlem Polní 41, Brno, proti kárně obviněnému: Mgr. Pavel Petr, státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov, Brno zast. obhájcem JUDr. Františkem Pospíšilem, advokátem se sídlem Černíkova 2986/14, Brno, o odvolání kárně obviněného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2025, č. j. 2 Ds 2/2025-115, t a k t o : I. Podle § 258 odst. 1 písm. b) a e) tr. řádu ve spojení s § 25 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 9. 2025, č. j. 2 Ds 2/2025-115, k odvolání kárně obviněného částečně ruší, a to ve výroku I. II. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu ve spojení s § 25 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, se nově rozhoduje tak, že kárně obviněný Mgr. Pavel Petr nar. X, státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno – venkov, je vinen, že jako dozorový státní zástupce Okresního státního zastupitelství Brno-venkov postupoval věcně nesprávně a ve zřejmém rozporu se zákonem ve věcech, které mu byly přiděleny ke zpracování, a to konkrétně: 1) ve věci vedené pod sp. zn. ZK 94/2022 poté, co uplynula 5. 4. 2023 podezřelému M. J. zkušební doba 12 měsíců stanovená v usnesení o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání ve věci spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, a poté co zjistil, že se v jejím průběhu 11. 5. 2022 podezřelý dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, spočívajícího v jízdě v obci rychlostí 106 km/h, v místě omezení rychlosti na 80 km/h, nerozhodl podle § 179h odst. 3 tr. řádu o tom, že se podezřelý neosvědčil, případně o ponechání podmíněného odložení podání návrhu na potrestání v platnosti. Namísto toho dal věc bez dalšího na lhůtu až na 10. 4. 2024 s tím, že poté se podezřelý osvědčí ze zákona, k čemuž došlo 5. 4. 2024. Tímto neodborným a nezákonným postupem v rozporu se zásadou oficiality a legality umožnil podezřelému M. J. vyhnout se trestnímu stíhání, nebo minimálně ponechání podmíněného odložení podání návrhu na potrestání v platnosti. 2) ve věci vedené pod sp. zn. ZK 260/2022 poté, co obdržel stížnost poškozeného L. Ch. ze dne 19. 9. 2022 proti usnesení kárně obviněného ze dne 8. 9. 2022, kterým rozhodl podle § 179g odst. 1 tr. řádu o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání v trestní věci podezřelé L. S. pro spáchání přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 148 odst. 1 tr. zákoníku, stížnost nechal 21. 9. 2022 zažurnalizovat do trestního spisu, aniž by ji v souladu § 146 odst. 2 písm. b) tr. řádu předložil nadřízenému státnímu zástupci, nebo alespoň vyzval poškozeného k odstranění vad podání podle § 59 odst. 3 tr. řádu. Následně 3. 10. 2022 uložil kanceláři pokyn k vyznačení právní moci usnesení dnem 26. 9. 2022, aniž by se stížností poškozeného zabýval, a po domnělém uplynutí zkušební doby dne 15. 11. 2023, u které však nezapočal její běh, neboť usnesení podle § 179g odst. 1 tr. řádu nenabylo právní moci, vydal usnesení o osvědčení podle § 179h odst. 3 tr. řádu. Tímto neodborným a nezákonným postupem zkrátil poškozeného na jeho zákonných právech, tedy postupoval [OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]v rozporu s povinností státního zástupce při výkonu funkce odpovědně plnit své úkoly a respektovat při tom zásady, které zákon pro činnost státního zástupce stanoví, zejména postupovat odborně, svědomitě, odpovědně a bez zbytečných průtahů, vyplývající z § 24 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství čímž spáchal kárné provinění podle § 28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, a za to se mu ukládá podle § 30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 1 roku O d ů v o d n ě n í : [1] Nejvyšší správní soud jako odvolací kárný soud se v této věci zabýval otázkou, zda jednání vytýkané kárně obviněnému dosáhlo intenzity kárného provinění, nebo zda se jednalo o postup na základě hajitelných právních názorů, který nelze kárně postihnout. Zejména se zabýval tím, zda by v případě skutku ad 1) bylo v některých případech možnou alternativou k rozhodnutí některým ze způsobů uvedených v § 179h odst. 3 tr. řádu o tom, zda se podezřelý ve zkušební době podmíněného odložení podání návrhu na potrestání osvědčil, záměrně nerozhodnout a namísto toho vyčkat uplynutí lhůty pro nastoupení fikce vydání rozhodnutí o osvědčení podle § 179h odst. 5 tr. řádu. Dále se zabýval tím, zda bylo v případě skutku ad 2) možné konkrétní podání posoudit jinak, než jako stížnost ve smyslu § 179g odst. 8 tr. řádu, aniž by bylo případně třeba podatele vyzvat v souladu s § 59 odst. 3 tr. řádu k odstranění vad podání. Závěrem se zabýval přiměřeností uloženého kárného opatření, včetně zohlednění toho, které skutky by odůvodňovaly použití zvýšené sazby. I. Dosavadní průběh řízení [2] Kárný navrhovatel podal dne 25. 2. 2025 proti kárně obviněnému návrh na zahájení kárného řízení, ve kterém mu vytýkal pochybení ve třech různých skutcích. Jednak to, že kárně obviněný dospěl ve věci sp. zn. ZK 94/2022 k závěru, že v důsledku spáchání přestupku podezřelým, v jehož případě bylo podání návrhu na potrestání podmíněně odloženo, nelze rozhodnout o jeho osvědčení ve zkušební době. Místo toho, aby však rozhodl o jeho neosvědčení podle § 179h odst. 3 tr. řádu, vyčkal, až se podezřelý ve lhůtě podle § 179h odst. 5 tr. řádu osvědčí ze zákona. Podle kárného navrhovatele nebylo možné dospět k závěru o osvědčení ve zkušební době v případě, že podezřelý spáchal trestný čin způsobením dopravní nehody a ve zkušební době spáchá přestupek překročením povolené rychlosti v obci o 26 km/h nad povolený limit. Druhým vytýkaným skutkem bylo zkrácení poškozeného v trestní věci sp. zn. ZK 260/2022 na jeho právech tím, že kárně obviněný jeho podání nevyhodnotil jako stížnost proti usnesení státního zástupce podle § 179g odst. 1 tr. řádu. Ve třetím případě bylo kárně obviněnému vytýkáno zneužití zákonné možnosti fikce osvědčení obviněného ve zkušební době podle § 308 odst. 5 tr. řádu. Kárný navrhovatel navrhl uložení kárného opatření spočívajícího ve snížení platu o 30 % na dobu 2 let. [3] Vrchní soud v Olomouci o kárném návrhu rozhodl v záhlaví uvedeným rozsudkem. Kárně obviněného shledal vinným prvními dvěma vytýkanými skutky, za což mu uložil kárné opatření snížení platu o 15 % na dobu 1 roku a 6 měsíců. Ve vztahu ke třetímu skutku jej zprostil kárného obvinění, jelikož tento skutek nepovažoval za kárné provinění. [4] Ve vztahu k prvnímu skutku vrchní soud uvedl, že z § 179h odst. 3 tr. řádu vyplývá, že státní zástupce, který rozhodl o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, musí posléze zkoumat, zda podezřelý ve stanovené zkušební době vedl řádný život. Vedení řádného života může mimo jiného zahrnovat i to, že se obviněný v průběhu zkušební doby nedopustí přestupku. Je však třeba vždy hodnotit všechny relevantní souvislosti, zejména ve vztahu ke spáchanému trestnému činu. V projednávané věci bylo prokázáno, že kárně obviněný ve věci ZK 94/2022 bezprostředně po uplynutí zkušební doby provedl šetření k vedení řádného života obviněným. Zjistil, že se dopustil shora uvedeného dopravního přestupku. Na základě toho sám dospěl k závěru, že nelze rozhodnout o jeho osvědčení, což si poznamenal do dozorového spisu. Vrchní soud přisvědčil názoru kárného navrhovatele, že vzhledem k obdobnému charakteru trestného činu a přestupku nebylo možné rozhodnout o tom, že se obviněný osvědčil. Tento závěr kárně obviněného byl proto zcela správný. Proto byl povinen v souladu s § 179h odst. 3 tr. řádu rozhodnout usnesením o tom, že se obviněný neosvědčil. Případně měl usnesením rozhodnout o tom, že lze ponechat podmíněné odložení podání návrhu na potrestání v platnosti. Pokud namísto toho kárně obviněný v reakci na závěr, že podezřelého pro přestupek „nelze osvědčit“ konstatoval, že „nemá smysl pokračovat v tr. stíhání“ načež přijal opatření vedoucí následně k fikci osvědčení podezřelého (pokyn kanceláři: „kal 10.4.2024 poté se osvědčí ze zákona“), jednalo se zcela zjevně o neodborný postup, který byl v rozporu se zákonem. [5] Vrchní soud nepřisvědčil kárně obviněnému, že se jednalo o jeho právní názor, za který nemohl být kárně odpovědný, a to s ohledem na zcela jasně formulovaný § 179h odst. 3 tr. řádu, který jiný právní názor neumožňuje