4 As 285/2025 — Nejvyšší správní soud

4 As 285/2025- 46 - text 4 As 285/2025-49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: Ing. Jitka Routková, se sídlem U Bulhara 1611/3, Praha 1, zast. JUDr. Jakubem Kanickým, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Maninách 1424/25, Praha 7, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 3. 12. 2025, č. j. 59 A 19/2024-97, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] V posuzovaném případě jde o to, zda Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci správně posoudil žalobu na ochranu proti nečinnosti žalovaného poté, co Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 11. 9. 2025, č. j. 4 As 304/2024-28 (dále též „zrušující rozsudek“), zrušil původní rozsudek krajského soudu. [2] Žalobkyně se žalobou ze dne 7. 6. 2024 domáhala ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Magistrátu města Jablonec nad Nisou (dále jen „stavební úřad“) ze dne 11. 10. 2021, č. j. 80554/2021. Tímto prvostupňovým rozhodnutím byla ve výroku I. zamítnuta žádost žalobkyně o vydání rozhodnutí o umístění stavby pastevního areálu – oplocení, studna, stáj se seníkem na pozemku p. č. XA v k. ú. J. n. N. a ve výroku II. bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o dodatečné povolení stavby elektrické přípojky na pozemcích p. č. XB, XA a 789/4 v k. ú. J. n. N.. [3] Průběh řízení před správními orgány a před krajským soudem byl zevrubně popsán v předchozím zrušujícím rozsudku NSS v této věci, proto zde pro stručnost postačí odkaz na v něm obsaženou rekapitulaci. [4] Krajský soud prvním rozsudkem ze dne 13. 11. 2024, č. j. 59 A 19/2024-42, žalobě vyhověl, a uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí v předmětném odvolacím řízení ve stanovené lhůtě. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný kasační stížnost, o které Nejvyšší správní soud rozhodl zrušujícím rozsudkem tak, že zrušil rozhodnutí krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS v tomto rozsudku odmítl názor krajského soudu, že v důsledku rozsudku NSS č. j. 7 As 279/202236, kterým bylo zrušeno usnesení krajského soudu č. j. 59 A 34/2022119 o zastavení řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, č. j. KÚLK 10215/2022 OSŘ, rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2023, č. j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, pozbylo jakýchkoli právních účinků. Krajský soud v napadeném rozsudku tento svůj závěr opřel o inverzní aplikaci § 62 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tj. jestliže rozhodnutí správního orgánu, kterým mělo dojít k uspokojení navrhovatele, nabývá právní moci či jiných účinků nabytím právní moci usnesení soudu o zastavení řízení pro uspokojení navrhovatele, po zrušení tohoto usnesení o zastavení řízení rozsudkem NSS č. j. 7 As 279/202236 těchto účinků opět pozbylo. Tuto argumentaci ovšem lze vztáhnout pouze k rozhodnutí, opatření či úkonu podle § 62 odst. 1 s. ř. s. (tj. k rozhodnutí, kterým mělo dojít k uspokojení navrhovatele), kterým bylo rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení ze dne 19. 8. 2022 vydané podle § 153 odst. 1 písm. a) správního řádu, o němž krajský soud v usnesení č. j. 59 As 34/2022119 uvedl, že jím byla žalobkyně uspokojena. Naopak tuto argumentaci nelze vztáhnout na další úkony, kterými žalovaný po právní moci usnesení krajského soudu č. j. 59 A 34/2022119, jímž nabylo právní moci rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení ze dne 19. 8. 2022, v řízení o odvolání žalobkyně pokračoval, ani na rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2023, č.j. KÚLK 2880/2023-OSŘ, kterým toto řízení skončilo. Žalovaný nijak nepřekročil meze své pravomoci, jestliže pokračoval ve správním řízení po zastavení řízení o žalobě proti (původnímu) rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, č. j. KÚLK 10215/2022 OSŘ, a nabytí právní moci rozhodnutí žalovaného v přezkumném řízení, které zrušilo toto původní rozhodnutí žalovaného dne 12. 1. 2023 vydal nové rozhodnutí o odvolání. To tak představuje pravomocné rozhodnutí vydané správním orgánem v mezích jeho pravomoci, které netrpí tak závažnými vadami, které by způsobovaly jeho nicotnost. Na uvedeném nic nemění ani to, že Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 19. 1. 2023, č. j. 7 As 279/2022-36, usnesení krajského soudu o zastavení řízení. Uvedené nemá za následek, že by nové rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2023 „zmizelo“. Výrok rozsudku krajského soudu, který v návaznosti na rozsudek NSS č. j. 7 As 279/2022-36 v dalším řízení zrušil „původní“ rozhodnutí žalovaného z 7. 2. 2022 a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, totiž nezahájil nové řízení, v němž by muselo být správním orgánem rozhodnuto. Správní řízení bylo zahájeno žádostí žalobkyně o umístění stavby, resp. následně odvoláním proti rozhodnutí stavebního úřadu, a jestliže existuje pravomocné rozhodnutí, kterým bylo toto řízení skončeno, nemůže být správní orgán (žalovaný) již nečinný. [5] Krajský soud, vázán právním názorem zrušujícího rozsudku, žalobu nadepsaným rozsudkem zamítl. Uvedl, že žalovaný rozhodl o odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 12. 1. 2023, č.j. KÚLK 2880/2023-OSŘ. Následně žalovaný vázán předchozím prvním rozsudkem krajského soudu č. j. 59 A 19/2024-42 (který byl zrušen zrušujícím rozsudkem NSS) vydal další rozhodnutí ze dne 22. 1. 2025, č.j. KÚLK 5026/2025-OSŘ. Tím spíše již nemůže být žalovaný nečinný. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka”) kasační stížnost. Namítá, že krajský soud nerozhodl o její žalobě jako celku. Krajský porušil její legitimní očekávání na přerušení řízení, když řádně neodůvodnil, z jakého důvodu nepřerušil řízení poté, co stěžovatelka podala ústavní stížnost proti zrušujícímu rozsudku. Krajský soud se v usnesení č.j. 59 A 19/2024-93 nevypořádal s návrhem stěžovatelky na odročení jednání, čímž zatížil řízení vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Uvedené usnesení bylo stěžovatelce dodáno do datové schránky dne 25. 11. 2025, avšak k jeho doručení došlo až po soudním jednání. Krajský soud při doručování usnesení, kterým zamítl návrh stěžovatelky, porušil její právo na osobní účast u jednání a právo být slyšen, jelikož jí reálně neumožnil účast na jednání. [7] Krajský soud se nevypořádal s námitkami stěžovatelky o neústavnosti zrušujícího rozsudku, které uvedla v ústavní stížnosti. Krajský soud nemá povinnost řídit se názorem Nejvyššího správního soudu, zvlášť když byl ve zrušujícím rozsudku ignorován pravomocný rozsudek krajského soudu ve věci sp. zn. 59 A 34/2022. Dále nebyl zohledněn výrok rozsudku NSS ve věci sp. zn. 7 As 279/2022. V případě, že se NSS chtěl v řízení ve věci sp. zn. 4 As 304/2024 odchýlit od názoru vysloveného v rozsudku č. j. 7 As 279/2022-36, měla být věc předložena rozšířenému senátu NSS. Právní názor NSS vyslovený ve zrušujícím rozsudku zbavuje stěžovatelku soudní ochrany, která byla v jejím případě redukována na čistě formální rovinu. [8] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout. V posuzovaném případě jde z věcného hlediska o to, zda správní orgán může v rámci řízení o ochraně proti nečinnosti prohlásit rozhodnutí vydaném správním orgánem za nicotné a nařídit správnímu orgánu ve věci znovu rozhodnout. Krajský soud rozhodoval v souladu se závazným právním názorem NSS. [9] V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že v důsledku své nepřítomnosti nemohla efektivně reagovat na průběh a závěry řízení. Krajský soud převzal závěr zrušujícího rozsudku bez kontradiktorního projednání a bez zohlednění námitek stěžovatelky uplatněných v ústavní stížnosti. [10] V návaznosti na zrušující rozsudek měl krajský soud posoudit, zda rozhodnutí, které žalovaný vydal, je rozhodnutím v právním smyslu a v existujícím odvolacím řízení. Jestliže došlo ke zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 8. 2022, kterým došlo v přezkumném řízení ke zrušení původního rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022, nemohou akty vydané v návaznosti na toto rozhodnutí samostatně obstát. Žalovaný nebyl ke dni oznámení rozhodnutí stěžovatelce oprávněn vést řízení, protože to bylo pravomocně ukončeno již 18. 2. 2022. V důsledku právní moci rozsudku č. j. 7 As 279/2022-36 došlo k obnovení právní moci původního rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2022. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2023 bylo stěžovatelce oznámeno 23. 1. 2023. Ke dni jeho doručení, a tudíž k okamžiku jeho právních účinků vůči stěžovatelce, bylo rozhodnutí žalovaného nicotné. Žalovaný pochybil tím, že stěžovatelku neseznámil při vydávání rozhodnutí, která navazovala na jeho původní rozhodnutí ze dne 7. 2. 2022, o v