6 As 34/2025 — Nejvyšší správní soud

6 As 34/2025- 54 - text  6 As 34/2025 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce zpravodaje Václava Štencla a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: Růnová v.o.s., sídlem Dobrovodská 121/4, České Budějovice, zastoupená JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem, sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, za účasti: A. P., proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 6. 2023, č. j. MSP40/2023ODKAROZ/3, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 5 A 34/2023107, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, č. j. 5 A 34/2023107, se ruší. II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 27. 6. 2023, č. j. MSP40/2023ODKAROZ/3, a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2023, č. j. MSP53/2019OINSSRIS/36, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 28 497 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. V. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2020, č. j. MSP53/2019OINSSRIS/15, žalovaný shledal žalobkyni vinnou z přestupku, kterého se dopustila a) tím, že jako insolvenční správkyně v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 2319/2017 v soupise majetkové podstaty doručeném insolvenčnímu soudu dne 19. 10. 2017 v rozporu se znaleckým posudkem ze dne 7. 10. 2017, č. 16624/2017, uvedla, že čtvrtinový podíl dlužníka na deseti různých nemovitostech v k. ú. O. u Č. má hodnotu 235 290 Kč, přičemž podle tohoto znaleckého posudku byly na hodnotu 235 290 Kč oceněny pouze tři z uvedených nemovitostí (dále jen „lesní pozemky“), a to jako celek, nikoli jen čtvrtinový podíl, a dále v soupise majetkové podstaty doručeném insolvenčnímu soudu dne 17. 6. 2019 v rozporu s týmž znaleckým posudkem uvedla, že dlužníkův ideální podíl o velikosti ¼ na lesních pozemcích má hodnotu 58 822,50 Kč, ačkoli ve znaleckém posudku byly lesní pozemky oceněny jako celek a znalecký posudek na ideální podíl na lesních pozemcích o velikosti ¼ vypracován nebyl, čímž žalobkyně podle žalovaného opakovaně porušila povinnost stanovenou v § 219 odst. 5 ve spojení s § 219 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen „insolvenční zákon“), ocenit majetek sepsaný do majetkové podstaty obvyklou cenou (dále jen „skutek A“). [2] Dále žalovaný shledal žalobkyni vinnou z přestupku, kterého se dopustila tím, že b) jako insolvenční správkyně v témže insolvenčním řízení při zpeněžování čtvrtinového podílu dlužníka na zmiňovaných deseti nemovitostech v období od 26. 9. 2018 do 12. 7. 2019 opakovaně vyzývala spoluvlastníky těchto nemovitostí k navýšení kupní ceny, a neumožnila tak v rozporu s § 1124 odst. 1, § 2143, § 2147 a § 2148 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v relevantním znění, vykonat jejich zákonné předkupní právo, čímž závažně porušila povinnost stanovenou v § 36 odst. 1 ve spojení s § 284 odst. 2 a ve spojení s § 398 odst. 3 insolvenčního zákona postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí a respektovat zákonná předkupní práva (dále jen „skutek B“). [3] Výše uvedenými jednáními žalobkyně podle žalovaného spáchala přestupky podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném od 1. 6. 2019 (dále jen „zákon o insolvenčních správcích“). Za to jí byla podle § 36b odst. 4 písm. f) zákona o insolvenčních správcích uložena pokuta v úhrnné výši 117 000 Kč a dále povinnost nahradit poškozené škodu související se skutkem B ve výši 49 810 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. [4] O rozkladu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného vydala ministryně spravedlnosti rozhodnutí ze dne 8. 7. 2021, č. j. MSP14/2021ODKAROZ/3, kterým ve vztahu k výroku o vině u skutku A rozklad zamítla a rozhodnutí č. j. MSP53/2019OINSSRIS/15 potvrdila; a ve vztahu k výroku o vině u skutku B, výroku o pokutě, výroku o náhradě škody a výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení toto rozhodnutí zrušila a v tomto rozsahu věc vrátila žalovanému k dalšímu řízení. [5] V dalším řízení žalovaný rozhodnutím ze dne 7. 3. 2023, č. j. MSP53/ 2019OINSSRIS/36, uznal žalobkyni opět vinnou ze spáchání skutku B, uložil žalobkyni za skutky A i B pokutu v úhrnné výši 117 000 Kč, povinnost nahradit poškozené škodu související se skutkem B ve výši 49 810 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou 1 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně rozkladem, který ministr spravedlnosti zamítl v záhlaví označeným rozhodnutím a rozhodnutí č. j. MSP53/2019OINSSRIS/36 potvrdil. [6] Žalobkyně podala k Městskému soudu v Praze nejprve žalobu proti zamítavému výroku rozhodnutí ministryně spravedlnosti č. j. MSP14/2021ODKAROZ/3 a poté také žalobu proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí ministra spravedlnosti. [7] O první žalobě rozhodl městský soud rozsudkem ze dne 16. 3. 2022, č. j. 14 A 193/202143, tak, že ji zamítl. Na základě kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2024, č. j. 5 As 101/202267, zrušil jak tento rozsudek městského soudu, tak zamítavý výrok rozhodnutí ministryně spravedlnosti č. j. MSP14/ 2021ODKAROZ/3. [8] O druhé žalobě rozhodl městský soud v záhlaví označeným rozsudkem tak, že ji zamítl. Napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným. Žalobkyně podle něj porušila předkupní právo spoluvlastníků tím, že ačkoliv měla dojednány podmínky koupě s koupěchtivým zájemcem v září 2018, nejenže nevyzvala spoluvlastníky k uplatnění předkupního práva, ale po jeho uplatnění předkupní právo nerespektovala. Pozdější nabídka k odkupu, aktualizovaný pokyn zajištěného věřitele či stvrzení prodeje insolvenčním soudem již byly ve vztahu k tomuto porušení zákona irelevantní. Ze strany žalobkyně nejde o prosazení vlastního výkladu sporného ustanovení zákona, ale o základní odbornou neznalost. Městský soud shledal splněnou také materiální stránku přestupku a ve vztahu k uložené pokutě dodal, že argumenty týkající se skutku A ministr spravedlnosti správně neposuzoval, neboť ve vztahu k němu v době vydání napadeného rozhodnutí existovalo pravomocné rozhodnutí o vině. K pozdějšímu zrušení tohoto rozhodnutí Nejvyšším správním soudem městský soud nemohl přihlédnout, neboť žalobkyně neuplatnila příslušnou námitku. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [9] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že se nedopustila porušení insolvenčního zákona. Byla povinna vycházet z pokynu zajištěného věřitele. Krajský soud v Českých Budějovicích v rámci udělení výjimky pro prodej osobě blízké závazně určil, že pro prodej platí podmínky stanovené aktualizovaným pokynem zajištěného věřitele v minimální částce 75 810 Kč. Městský soud použil pouze § 284 odst. 2 insolvenčního zákona, zatímco jeho § 293 pominul. Toto ustanovení je lex specialis vůči § 2147 odst. 2 občanského zákoníku. Skutek je vymezen časově obdobím od 26. 9. 2018 do 12. 7. 2019 a pokyn byl vydán ke dni 17. 6. 2019, takže jeho respektování je součástí stíhaného jednání. Výjimka ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty dlužníka byla poškozené udělena až dne 30. 9. 2019. Do té doby nebyla způsobilá být předkupníkem, respektive uplatňovat práva s tím související. Jediným právem předkupníka je právo nabýt přednostně majetek. Pokud toto právo uplatnit nemůže, nejde o předkupníka v pravém slova smyslu. [10] I kdyby soud dospěl k závěru, že právo osoby blízké má absolutní přednost před pokynem zástavního věřitele, pak názor stěžovatelky není závažným porušením zákona o insolvenčních správcích. Věc nebyla řešena judikaturou, není k ní jasné stanovisko odborné literatury a nešlo o věc obecně sdílenou v praxi insolvenčních správců, ze které by postup stěžovatelky byl excesem. Názor stěžovatelky je jedním z možných. V judikatuře i literatuře se objevují názory potvrzující zčásti nebo úplně názor stěžovatelky. [11] Stěžovatelka v žalobě uplatnila námitku, na jejímž základě mělo být rozhodnutí žalovaného zrušeno z důvodu, že městský soud rozsudkem ze dne 30. 1. 2025 zrušil rozhodnutí týkající se skutku A. Jde navíc o věc, ke které je třeba přihlédnout i bez námitky, a městský soud měl obě řízení spojit. Logika příslušného žalobního bodu byla ta, že neobstojí úhrnný trest tam, kde v rozhodnutí „zbyl“ jen jeden ze dvou skutků. Za nastalou procesní situaci je odpovědný žalovaný a