Nejvyšší správní soud 6 Azs 41/2026

Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 6. 2. 2026 doručena kasační stížnost, jíž žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě. Napadeným rozsudkem krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.

Podáním ze dne 23. 3. 2026 vzal stěžovatel kasační stížnost výslovně zpět.

Stěžovatel disponuje řízením nebo jeho předmětem, a je tedy též oprávněn vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl (§ 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; dále též „s. ř. s.“). Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví.

Projev vůle stěžovatele, jímž ke zpětvzetí kasační stížnosti došlo, je jednoznačný, nevzbuzuje žádné pochybnosti, a má rovněž veškeré náležitosti ve smyslu § 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto v souladu s § 47 písm. a) ve spojení s § 120 s. ř. s. rozhodl o tom, že se řízení o kasační stížnosti stěžovatele zastavuje.

Podle § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.