6 Azs 60/2026 – Nejvyšší správní soud

6 Azs 60/2026- 17 - text  6 Azs 60/2026 - 19 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudkyně Veroniky Juřičkové a soudce Štěpána Výborného v právní věci žalobce: A. T., zastoupeného Mgr. Petrem Václavkem, advokátem, sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025, č. j. OAM1521/ZAZA11K11R22024, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2026, č. j. 51 Az 1/202672, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2026, č. j. 51 Az 1/202672, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 11. 2025 rozhodl o žalobcově žádosti o mezinárodní ochranu tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, se žalobci neuděluje. [2] Šlo o druhé rozhodnutí žalovaného o téže žádosti žalobce. První rozhodnutí žalovaného o neudělení mezinárodní ochrany žalobci (rozhodnutí ze dne 5. 3. 2025) zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, č. j. 43 Az 2/202583, neboť shledal, že žalovaný nesprávně zjistil skutkový stav ohledně dostupnosti léčby žalobcova závažného chronického onemocnění v zemi původu a v návaznosti na to nesprávně vyložil pojem „případ hodný zvláštního zřetele“ ve smyslu § 14 zákona o azylu v tehdy rozhodném znění. Krajský soud rovněž konstatoval, že žalovaný nesprávně posoudil naplnění podmínek § 14a zákona o azylu zejména s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce; nesprávně posoudil skutečnosti, které vyšly najevo již ve správním řízení, nadto po vydání rozhodnutí nastaly nové skutečnosti, které musel soud v rámci „ex nunc přezkumu“ zohlednit. [3] Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 11. 2025 se žalobce znovu bránil žalobou. [4] Krajský soud konstatoval, že žalovaný s ohledem na vše, co mu bylo krajským soudem v rozsudku č. j. 43 Az 2/202583 k otázce podmínek národního humanitárního azylu vytknuto, své závěry relevantně nedoplnil. Žalovaný se tak neřídil závazným právním názorem krajského soudu vysloveným v rozsudku, jímž bylo jeho předchozí rozhodnutí zrušeno. Žalobcův zdravotní stav je dle krajského soudu důvodem hodným zvláštního zřetele, který může odůvodnit udělení humanitárního azylu. [5] Krajský soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost [6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost dle § 102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). [7] V kasační stížnosti stěžovatel shrnul, že po celkovém zhodnocení tvrzení žalobce v kontextu jeho předchozích snah legalizovat pobyt na území České republiky vyhodnotil žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu jako účelovou. [8] Stěžovatel dále poukázal na změnu právní úpravy provedenou zákonem č. 314/2025 Sb., kterým se mění mj. zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Ve vztahu k čl. I bodu 36, jímž došlo ke zrušení dosavadního § 14 upravujícího humanitární azyl, nabyla nová právní úprava účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [čl. XIX bod a) zákona č. 314/2025 Sb.]. [9] Humanitární azyl proto žalobci nebylo možno udělit, a to ani v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti této novely. Stěžovatel musel vycházet z právního stavu účinného v době vydání nového rozhodnutí. Rozsudek krajského soudu je založen na argumentaci vztahující se k humanitárnímu azylu, který však byl ze zákona vypuštěn a ani není předmětem výroku rozhodnutí stěžovatele. Stěžovatel nemůže splnit nezákonný pokyn soudu. [10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalobce se ke kasační stížnosti žalovaného nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná. [13] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [14] Podle § 78 odst. 5 s. ř. s. právním názorem, který vyslovil soud ve zrušujícím rozsudku nebo rozsudku vyslovujícím nicotnost, je v dalším řízení správní orgán vázán. [15] V prvním zrušujícím rozsudku č. j. 43 Az 2/202583 krajský soud formuloval tento závazný právní názor: „V dalším řízení žalovaný bude vycházet z toho, že v případě žalobce jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro udělení národního humanitárního azylu. Tyto důvody spočívají v žalobcově závažném chronickém onemocnění ve spojení s tím, že o reálné dostupnosti adekvátní léčby v zemi původu jsou zde přinejmenším vážné a důvodné pochybnosti, a to jednak s ohledem na obecný stav zdravotního systému v Libanonu, jednak i v souvislosti s humanitární krizí vyvolanou konfliktem s Izraelem. Žalovaný následně provede správní úvahu, zda je namístě národní humanitární azyl žalobci poskytnout. Pokud jde o posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany, žalovaný se bude znovu zabývat bezpečnostní situací v zemi původu, a to samozřejmě s přihlédnutím k aktuálnímu vývoji, k němuž si opatří aktuální podklady. Bude se (opravdu, nikoli jen proklamací) pečlivě zabývat podklady předloženými žalobcem a zohlední samozřejmě i důkazy provedené v řízení před soudem (§ 78 odst. 6 s. ř. s.). V případě potřeby doplní skutková zjištění a následně znovu posoudí, zda žalobci v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy spočívající ve vážném ohrožení jeho života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci vnitřního nebo mezinárodního ozbrojeného konfliktu ve smyslu § 14a zákona o azylu, přičemž také v tomto hodnocení bude brát zřetel na žalobcův zdravotní stav v kontextu s pochybnou dostupností léčby a také se stresem, kterému by byl žalobce případně při návratu do země původu vystaven a jehož se má v zájmu úspěšnosti léčby vyvarovat.“ [16] Judikatura Nejvyššího správního soudu zdůrazňuje, že „právní názor soudu nelze ponižovat na pouhou ‚námitku‘ […], o níž by správnímu orgánu bylo v dalším řízení umožněno uvážit, tj. kterou by žalovaný mohl i odmítnout, ale je třeba na něj nahlížet jako na pravidlo, jež je určujícím pro další kroky správního orgánu i pro úvahy, o něž bude správní orgán opírat závěrečné hodnocení zjištěných skutkových okolností“ (např. rozsudky ze dne 18. 6. 2004, č. j. 2 Ads 16/200356, č. 352/2004 Sb. NSS, nebo ze dne 23. 9. 2004, č. j. 5 A 110/200225, č. 442/2005 Sb. NSS). [17] Dle § 14 zákona o azylu ve znění účinném do 30. 9. 2025 platilo: Jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit národní humanitární azyl (dále jen "humanitární azyl") z humanitárního důvodu. Rodinnému příslušníku podle § 13 odst. 2 azylanta, kterému byl udělen humanitární azyl, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí humanitární azyl za účelem sloučení rodiny; § 13 se použije obdobně. [18] Ustanovením čl. I bodu 36 zákona č. 314/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, bylo s účinností od 1. 10. 2025 ustanovení § 14 upravující humanitární azyl zrušeno. Institut tzv. národního humanitárního azylu tak byl ze zákonné úpravy bez náhrady vypuštěn. [19] Zákon č. 314/2025 Sb. obsahuje v čl. II následující přechodná ustanovení s účinností k 1. 10. 2025, tedy shodnou jako zrušení ustanovení o humanitárním azylu: bod 1: V řízeních podle zákona č. 325/1999 Sb. zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí Ministerstvo vnitra jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu. bod 2: Po vrácení věci v řízení zahájeném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona soudem k novému projednání Ministerstvo vnitra postupuje podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném ke dni počátku běhu lhůty pro vydání nového rozhodnutí Ministerstva vnitra. bod 9: V řízeních podle bodu 1 nelze ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona udělit národní humanitární azyl. [20] Pro projednávanou věc je rozhodný bod 2 přechodných ustanovení, neboť se jedná o věc vrácenou krajským soudem po zrušení předchozího rozhodnutí žalovaného, čímž se tyto případy odlišují od obecně širšího okruhu případů podle bodu 1.