7 Azs 34/2026 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 34/2026- 30 - text  7 Azs 34/2026 - 32 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: R. K., zastoupen Mgr. Daliborem Lípou, ustanoveným advokátem se sídlem Jugoslávská 2, Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2026, č. j. 20 A 4/202625, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Daliboru Lípovi se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 140 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 1. 2026, č.j. KRPA1896410/ČJ2026000022ZZC (dále též „napadené rozhodnutí“), byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem správního vyhoštění na dobu 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. II. [2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Neshledal pochybení žalovaného při rozhodování, neboť ten řádně odůvodnil, proč došlo k naplnění podmínek pro zajištění žalobce podle § 124b odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců a z jakých důvodů nepřistoupil k uložení zvláštních opatření za účelem vycestování dle § 123b zákona o pobytu cizinců. Rozsudek městského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 s. ř. s. Namítal, že městský soud nesprávně posoudil zákonnost rozhodnutí o jeho zajištění a nedostatečně se vypořádal s uplatněnými žalobními námitkami. Byl přesvědčen, že žalovaný řádně neodůvodnil splnění podmínek pro zajištění podle § 124 odst. 1 písm. c) zákona o pobytu cizinců, ačkoliv se jedná o krajní prostředek (ultima ratio) významně zasahující do osobní svobody cizince, jehož použití musí být založeno na konkrétních a závažných důvodech, které však žalovaný v projednávané věci dostatečně neprokázal ani přezkoumatelným způsobem neodůvodnil. Zdůraznil, že je státním občanem Ukrajiny, přičemž s ohledem na probíhající ozbrojený konflikt zpravidla nejsou občané Ukrajiny do země původu vyhošťováni. Současně poukazoval na to, že správní vyhoštění mu bylo uloženo toliko z důvodu neoprávněného pobytu, nikoli v souvislosti s trestnou činností, která je mu žalovaným i městským soudem vytýkána. Měl za to, že napadené rozhodnutí nelze označit za přiměřené okolnostem a jeho zajištění nebylo nezbytným krokem. Žalovaný porušil povinnost zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Dále namítal, že jej žalovaný v napadeném rozhodnutí vylíčil jako nebezpečnou osobu, která nehodlá dodržovat pravidla stanovená právem EU, a u které je zajištění jedinou možnou cestou, aniž by tato tvrzení přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Stejného pochybení se dopustil i městský soud, který se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami. V jeho případě nebyla splněna podmínka přiměřenosti zajištění, neboť žalovaný posouzení proporcionality provedl pouze okrajově a rozhodnutí je v tomto ohledu nepřezkoumatelné. Žalovaný bez dalšího bagatelizoval okolnosti svědčící v jeho prospěch. Napadené rozhodnutí nerespektuje požadavky na přiměřenost správních rozhodnutí, kterými je zasahováno do práva na osobní svobodu. Rovněž namítal, že se žalovaný i městský soud nedostatečně a nepřezkoumatelně vypořádali s argumentací ohledně nemožnosti realizace správního vyhoštění. Nesouhlasil se závěrem, že jeho trestní minulost bezpodmínečně odůvodňuje aplikaci výjimky umožňující vyhoštění cizinců, u nichž běžně o vyhoštění uvažovat nelze. S ohledem na aktuální situaci na Ukrajině není jeho vyhoštění možné. [4] Městský soud podle stěžovatele toliko převzal závěry žalovaného, aniž by připojil vlastní přezkoumatelné odůvodnění. Zajištění cizince je zcela mimořádný zásah do ústavně zaručeného práva na osobní svobodu chráněného čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který musí být nezbytný, přiměřený a řádně odůvodněný, včetně posouzení možnosti použití mírnějších opatření. Na podporu svých tvrzení poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV. [6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech pobytu cizinců je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje. [7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon. [8] Podle ustálené judikatury platí, že nepřezkoumatelnost podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívá v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Nepřezkoumatelnost je vadou, k níž by byl případně Nejvyšší správní soud povinen přihlédnout i bez námitky (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Máli být rozhodnutí přezkoumatelné, musí z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc podstatných skutečnostech a proč považuje námitky účastníků řízení za liché, mylné nebo vyvrácené (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/200473, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/201545, či ze dne 7. 10. 2021, č. j. 7 As 146/202126). Nepřezkoumatelné je tedy takové rozhodnutí, které nelze přezkoumat pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno. Nepřezkoumatelnost je třeba vykládat v souladu s jejím skutečným smyslem, neboť jde o jednu z nejzávažnějších vad řízení, kterou lze konstatovat pouze v případě, že pro výše uvedené důvody skutečně nelze seznat, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku posuzovaného rozhodnutí, respektive proč považoval vznesené námitky za nedůvodné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze 4. 3. 2022, č. j. 5 As 158/202136, bod 18, a tam citovanou judikaturu). [9] Rozsudek městského soudu je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Je z něj patrné, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak zohlednil podstatné skutkové okolnosti (posoudil pobytovou situaci stěžovatele spolu s individuálními okolnostmi případu) a jak na skutkový stav aplikoval rozhodnou právní úpravu. Nejvyšší správní soud si je vědom, že při soudním přezkumu vznikají situace, kdy se soud ztotožní s argumentací jedné ze stran sporu. V takovém případě jistě není jeho úkolem v odůvodnění svého rozhodnutí uměle konstruovat jinou formu pro sdělení téhož, aby se tak za každou cenu vyhnul přímé citaci vyčerpávajících souladných závěrů či odkazu na ně (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 Afs 186/201458). Prezentovaný postup je možný pouze v případě, pokud je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, tedy pokud v něm jsou přesvědčivě a úplně předestřeny důkazy, respektive výsledky dokazování jako jeho vlastní úvahy, na nichž je založen zjištěný skutkový stav a právní posouzení. Napadené rozhodnutí tyto požadavky splňuje. Podle názoru Nejvyššího správního soudu byl skutkový stav zjištěn dostatečně a přezkoumatelně. Napadený rozsudek přesvědčivě popisuje způsob, jakým se žalovaný vypořádal se všemi okolnostmi a odkazuje na jednotlivé části napadeného rozhodnutí. Nejvyšší správní soud k tomu dále uvádí, že neshledal ani jiné vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Nejvyšší správní soud přisvědčuje argumentaci stěžovatele, že institut zajištění má působit jako prostředek ultima ratio. Tento názor vychází z judikatury, která uvádí, že „zajištění cizince nesmí být automatismem, a to ani v případech, kdy nerespektoval předcho