8 As 241/2024 — Nejvyšší správní soud

8 As 241/2024- 121 - text  8 As 241/2024-133 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci navrhovatele: ZA DOBRÝ ŽIVOT NA JEMNICKU, z. s., se sídlem V Zahrádkách 164, Jemnice, zastoupený JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti odpůrkyni: obec Uherčice, se sídlem Uherčice 48, Uherčice u Znojma, zastoupená Mgr. Bc. Martinem Burianem, advokátem se sídlem Karlovo nám. 53/42, Třebíč, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ZEMSPOL DEŠNÁ, s. r. o., se sídlem Dešná 19, Dešná, zastoupená Mgr. Martinem Ryglem, advokátem se sídlem L. Pokorného 48/37, Třebíč, o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy – Změna č. 4 územního plánu Uherčice schválená usnesením Zastupitelstva obce Uherčice č. 03/9/23/Z, ze dne 4. 10. 2023, o kasačních stížnostech navrhovatele, odpůrkyně a osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, čj. 64 A 2/2024-194, takto: I. Kasační stížnost navrhovatele proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, čj. 64 A 2/2024-194, se zamítá. II. Kasační stížnost odpůrkyně proti výrokům I. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, čj. 64 A 2/2024-194, se zamítá. III. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2024, čj. 64 A 2/2024-194, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Osoba zúčastněná na řízení (dále jen „OZNŘ“) zamýšlí na území obce Uherčice (okres Znojmo) vystavět dva areály s halami pro velkochov brojlerů. Požádala proto odpůrkyni o změnu územního plánu, kterou zastupitelstvo odpůrkyně schválilo jako Změnu č. 4 územního plánu Uherčice (dále jen „změna č. 4“). Změnou č. 4 odpůrkyně nově na území obce vymezila plochu smíšené výroby V401 (pozemek parc. č. 233/1 v kat. území Uherčice u Znojma; níže v tomto rozsudku uvedeno jako „lokalita Mitrov“ či „plocha Mitrov“) a dále vymezila plochu zemědělské výroby V402 (pozemek parc. č. 2275 v kat. území Mešovice) a k ní vedoucí plochu dopravy D401 (níže v tomto rozsudku uvedeno jako „lokalita Mešovice“ či „plocha Mešovice“). [2] Navrhovatel je ekologickým spolkem, který uplatňoval námitky k návrhům změny č. 4 a který vystupoval i jako tzv. zástupce veřejnosti ve smyslu § 23 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023. [3] Navrhovatel podal návrh na zrušení změny č. 4 [jde tedy o návrh na zrušení části opatření obecné povahy (dále jen „OOP“) ve smyslu § 101a s. ř. s.]. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozsudkem tak, že výrokem I. zrušil plochu Mitrov, a to ke dni právní moci svého rozsudku. Výrokem II. krajský soud návrh ve zbytku zamítl. Výrokem III. krajský soud rozhodl, že žádný z účastníků, ani OZNŘ (výrok IV.), nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrhu. [4] Proti rozsudku krajského soudu podali jednotlivě navrhovatel, odpůrkyně i OZNŘ tři kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje, že z důvodu přehlednosti bude i nadále používat pojmy „navrhovatel“, „odpůrkyně“ a „OZNŘ“, ačkoliv soudní řád správní označuje toho, kdo podal kasační stížnost, jako „stěžovatele“ (§ 102 s. ř. s.). Kasační stížnosti odpůrkyně a OZNŘ jsou víceméně totožné (soud nehodnotí jejich formální rozdíly jako např. rozdílné číslování odstavců či rozdílné pojmenování daného stěžovatele). Jediný rozdíl spočívá v tom, že zatímco OZNŘ podala kasační stížnost pouze proti výroku I. napadeného rozsudku krajského soudu, tak odpůrkyně napadá výroky I. a III. (závislý výrok o nákladech řízení) napadeného rozsudku. Navrhovatel pak napadá rozsudek krajského soudu v rozsahu jeho výroků II. a III. [5] Soud dále upozorňuje, že z důvodu přehlednosti rozčlenil tento rozsudek na kapitoly podle jednotlivých témat. V každé kapitole soud nejprve zrekapituluje příslušnou část napadeného rozsudku krajského soudu, následně zrekapituluje příslušné části kasačních stížností či dalších vyjádření a nakonec uvede vlastní právní posouzení daného tématu. Při vymezení těchto témat soud navázal na napadený rozsudek krajského soudu, a bude se tedy postupně zabývat těmito otázkami: 1) aktivní procesní legitimace navrhovatele; 2) potřeba vymezení nových zastavitelných ploch; 3) ochrana krajinného rázu; 4) ochrana zemědělského půdního fondu (dále jen „ZPF“). II. Aktivní procesní legitimace navrhovatele Posouzení krajským soudem [6] Krajský soud dospěl k závěru, že navrhovatel je aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení změny č. 4. Navrhovatel totiž vystupuje jako tzv. zástupce veřejnosti ve smyslu § 23 stavebního zákona. Takový zástupce veřejnosti má jak právo podávat námitky proti návrhu územního plánu, tak má také právo podat návrh na zrušení takového OOP (usnesení rozšířeného senátu NSS z 29. 3. 2016, čj. 4 As 217/2015-182, č. 3415/2016 Sb. NSS, body 60 a 61). [7] Při pořizování změny č. 4 odpůrkyně jednala s navrhovatelem, neboť ten splnil zákonné podmínky a předložil podpisové listiny obsahující podpisy alespoň desetiny občanů obce, kteří navrhovatele takto zmocnili (§ 23 odst. 2 stavebního zákona). Odpůrkyně nicméně v řízení u krajského soudu namítla, že podepsané osoby byly navrhovatelem uvedeny v omyl (v otázce jeho námitky k návrhu změny č. 4 a v otázce podoby záměru OZNŘ). Část těchto osob proto v průběhu řízení u krajského soudu vzala svůj souhlas se zastupováním zpět, což odpůrkyně krajskému soudu doložila další podpisovou listinou těchto osob. Krajský soud v tomto ohledu odkázal na ustanovení § 23 odst. 4 stavebního zákona, dle kterého oprávnění zástupce veřejnosti nezaniká automaticky, ale zaniká až usnesením orgánu územního plánování. Toto pravidlo platí, dle krajského soudu, analogicky také v situaci, kdy v průběhu přípravy územního plánu odvolali daní občané své předchozí zmocnění udělené zástupci veřejnosti. Zatímco ale při pořizování územního plánu vystupuje zástupce veřejnosti jen jako zástupce, tak v řízení o návrhu na zrušení OOP vystupuje již jako účastník. Svoji legitimaci k podání návrhu zástupce veřejnosti čerpá právě z toho, že zastupoval veřejnost již ve fázi pořizování územního plánu, k čemuž doložil potřebný počet podpisů občanů. Z ničeho však neplyne, že by zástupce veřejnosti musel obdobně dokládat svoji podporu také v řízení u krajského soudu. [8] Pokud tedy orgán územního plánování během přípravy změny č. 4 nerozhodl o tom, že navrhovatel nesplňuje zákonné podmínky pro to, aby byl zástupcem veřejnosti, měl navrhovatel po dobu přípravy změny č. 4 všechna procesní práva. Krajský soud již neposuzuje, zda občané stále podporují navrhovatele i po vydání změny č. 4, neboť rozhodující je stav v době přípravy změny č. 4. Události, které nastaly po vydání změny č. 4, jsou v tomto ohledu irelevantní. [9] Dle krajského soudu navíc navrhovateli svědčí aktivní procesní legitimace i z toho důvodu, že jde o ekologický spolek, který je místně ukotvený k posuzované lokalitě (body 34 až 36 nyní napadeného rozsudku krajského soudu). Kasační stížnosti odpůrkyně a OZNŘ [10] Odpůrkyně a OZNŘ mají za to, že navrhovatel nebyl aktivně procesně legitimován k podání návrhu na zrušení změny č. 4. Krajský soud svým obecným posouzením této otázky rezignoval na jakýkoliv její přezkum. Odpůrkyně v řízení u krajského soudu doložila, že řada občanů byla navrhovatelem uvedena v omyl. Navrhovatel tedy jako zástupce veřejnosti vystupoval neoprávněně, byť to odpůrkyni nebylo známo. Neoprávněnost navrhovatelova jednání byla založena již tím, že uváděl dané občany v omyl svými nepravdivými tvrzeními. To, že tito občané jednali v omylu, nicméně vyšlo najevo až v řízení u krajského soudu, kdy proces přijímání OOP již byl ukončen. Proto již nemohlo být vydáno usnesení podle § 23 odst. 4 stavebního zákona. [11] Ačkoliv odpůrkyně a OZNŘ souhlasí s krajským soudem v tom, že by navrhovatel mohl být zástupcem veřejnosti, pokud by řádně získal dostatečné množství podpisů, tak vzhledem k výše popsaným okolnostem měl krajský soud poskytnout ochranu odpůrkyni, a nikoliv navrhovateli. Názor krajského soudu, dovedený ad absurdum, vede k závěru, že aktivně procesně legitimován bude i ten subjekt, který se stal zástupcem veřejnosti na základě trestné činnosti. Je ale třeba trvat na tom, aby daný subjekt splňoval podmínky podle § 23 stavebního zákona jak ve fázi pořizování OOP, tak i v následné fázi soudního přezkumu. Pokud se pak v průběhu řízení u krajského soudu ukáže, že daný subjekt již tyto podmínky nesplňuje, musí krajský soud tuto skutečnost zohlednit při posuzování aktivní procesní legitimace. [12] Odpůrkyně a OZNŘ dále sporují důvody, které krajský soud uvedl ve vztahu k aktivní procesní legitimaci navrhovatele jakožto místně ukotveného ekologického spolku. Další vyjádření [13] Navrhovatel má za to, že závěry krajského