2 Afs 125/2005 — Nejvyšší správní soud

57 Af 1/2020- 46 - text  7 57 Af 1/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Bc. et Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Hotel Vyšehrad, a. s. sídlem Rybná 716/24, Praha 1 – Staré Město zastoupeného advokátem Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem sídlem Jiráskova 495, Rajhrad proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47803/19/5100-31462-704211, ze dne 19. 11. 2019, č. j. 47805/19/5100-31462-704211 ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47806/19/5100-31462-704211 a ze dne 19. 11. 2019 č. j. 47808/19/5100-31462-704211 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: 1. Žalobou doručenou dne 12. 1. 2020 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 7. 5. 2019 č. j. 1361308/19/2203-00460-305791, č. j. 1362030/19/2203-00460-305791, č. j. 1366480/19/2203-00460-305791 a č. j. 1366850/19/2203-00460-305791. 2. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, neboť je považuje za naprosto formální, kdy se žalovaný věnuje jen zdůvodnění, proč předmětné nemovité věci formálně existují, když je zřejmé, jaký je jejich reálný stav. Rozhodnutí je postaveno na premise, že v okamžiku kolaudace jakékoliv stavby, případně jejího užívání před kolaudací stavby, se stává stavba ve smyslu zákona o dani z nemovitých věcí zdanitelnou. Objekt je však vybydlený a neschopný užívání jako hotel, proto je nesprávně trváno na zdanění této stavby. Stavba, aby byla zdanitelnou, musí být užívána, nebo alespoň užívání schopná. Žalobce má za to, že není možné odhlédnout od reálného užívání, případně nemožnosti užívání zdanitelné stavby. Je nesporné, že budova není schopna užívání, přičemž žalobce po vyřešení právních sporů bude muset vyřešit, zda budovu po vydání rozhodnutí o odstranění stavby demolovat, nebo případně rekonstruovat. V souvislosti s tím pak žalobce odkazuje na rozhodnutí rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 153/2014-79. Proto se žalobce domáhá zrušení uvedených rozhodnutí. 3. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. Podle žalovaného pro posouzení věci je klíčové zjištění, zda dotčená stavba splňuje znaky definice předmětu daně ze staveb a jednotek dle § 7 zákona o dani z nemovitých věcí, dle kterého je předmětem daně ze staveb zdanitelná stavba nacházející se na území České republiky, kterou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí dokončená nebo užívaná budova podle katastrálního zákona. V zákoně o katastru nemovitostí je pak budova definovaná v § 2 písm. l) jako nadzemní stavba spojená se zemí pevným základem, která je prostorově soustředěna a navenek převážně uzavřena obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Zásadní pro posouzení, zda je budova předmětem daně, je tedy okolnost, že dotčená stavba splňuje definici budovy podle katastrálního zákona, tedy je spojena se zemí pevným základem, má obvodové zdivo a střešní konstrukci a je tedy nemovitou věcí v právním slova smyslu. Tyto skutečnosti byly pak ověřeny správcem daně při místním šetření, a proto nelze žalobci přisvědčit v tom, že by jeho majetek existoval jen formálně a nikoliv reálně. Závěr žalovaného je potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 15 Af 54/2001, dle něhož není podstatné, zda ta která stavba fakticky plní své funkce a je možné ji užívat, nýbrž výhradně to, zda odpovídá definici předmětu daně podle § 7 odst. 1 zákona o dani z nemovitostí. Zdanitelná stavba přestane být předmětem daně ze staveb pouze tehdy, jestliže byl vydán pravomocný souhlas k odstranění stavby nebo pravomocné rozhodnutí, jímž bylo povoleno nebo nařízeno její odstranění. Zanikla-li stavba, aniž by bylo rozhodnuto o jejím odstranění, přestane být předmětem daně ze staveb a jednotek, pokud došlo k úplné destrukci obvodových zdí. V případě, že nedošlo k úplné likvidaci stavby, tedy je-li zřejmá dispozice prvního nadzemního podlaží, stavba je stále evidována v katastru nemovitostí a nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí, jímž bylo povoleno její odstranění, považuje se stavba stále za dokončenou zdanitelnou stavbu a je i nadále předmětem daně ze staveb a jednotek. Skutečnost, že stavba není užívána ani užívání schopna, je irelevantní. Podle žalovaného užívání stavby je rozhodné pouze při stanovení sazby daně z nemovitých věcí podle § 11 zákona č. 338/1992 Sb. Odkaz žalobce na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 21. 4. 2016 č. j. 2 Afs 153/2014-79 je nepřípadný, neboť meritem sporu v daném případě bylo stanovení sazby daně z nemovitostí s ohledem na skutečné užívání stavby, o což v případě žalobce nejde. 4. Podle žalovaného žalobce neprokázal, že by dotčená stavba nesplňovala podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. h) bod 1 zákona č. 338/1992 Sb. a ustanovení § 2 písm. l) katastrálního zákona. Správce daně pří místním šetření ověřil, že stavba splňuje definici budovy podle katastrálního zákona. 5. Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti: 6. Žalobce je ke dni 1. 1. 2016 vlastníkem pozemku p. č. st. 1937 v obci a k. ú. Č. K. (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba občanské vybavenosti č. p. 172, kdy vklad vlastnického práva na nabyvatele vzniklého na základě kupní smlouvy byl do katastru nemovitostí proveden ke dni 13. 6. 2001. K spoluvlastnického podílu o velikosti jedné čtvrtiny na pozemku parcelního čísla 779/1 pro obec a k. ú. Č. K. (ostatní plocha), byl vklad vlastnického práva proveden ke dni 14. 4. 2006. 7. Podle daňového přiznání k dani z nemovitostí na zdaňovací období roku 2002 byla žalobcem k dani ze staveb přiznána stavba občanské vybavenosti č. p. 172 k předmětu daně ze staveb O – ostatní stavba pro podnikatelskou činnost o výměře zastavěné plochy 2.995 m2, která odpovídá celkové výměře pozemku parc. č. st. 1937 s uvedeným počtem dalších nadzemních podlaží na řádku 43 tohoto přiznání v počtu 3. 8. Žalobci byla stanovena platebním výměrem ze dne 27. 4. 2016 daň z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016, a to v předmětu daně z pozemku, druhu pozemku G – ostatní plocha, pozemek p. č. 779/01 o výměře 1.095 m2 (ve výši spoluvlastnického podílu o velikosti jedna čtvrtina) a v předmětu daně ze staveb O- ostatní stavba pro podnikatelskou činnost, stavba občanské vybavenosti č. p. 172 o celkové výměře zastavěné plochy 2.996 m2, to je ve výši 110.244 Kč. Platební výměr byl žalobci doručen dne 2. 5. 2016. 9. Žalobce podal dne 28. 1. 2019 opravné přiznání k dani z nemovitých věcí na rok 2016, ve kterém uvedl k předmětu daně z pozemků E – zastavěná plocha a nádvoří pozemek parc. č. st. 1937 o výměře 2.996 m2. Správce daně toto přiznání posoudil jako dodatečné daňové přiznání k dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016. Správci daně na základě tohoto dodatečného daňového přiznání vznikly pochybnosti o správnosti a úplnosti údajů, a proto dne 8. 2. 2019 provedl místní šetření za účelem prověření stavu budovy č. p. 172 na pozemku parc. č. st. 1937. Zjištění jsou popsána v úředním záznamu včetně dokumentace. Podle správce daně budova ke dni 1. 1. 2016 splňovala podmínky stanovené v § 7 odst. 1 písm. a) v návaznosti na § 2 písm. l) zákona o katastru nemovitostí. Šetřením bylo zjištěno, že část budovy s více nadzemními podlažími nepřesahuje jednu třetinu celkové zastavěné plochy budovy, čímž nesplňuje kritéria pro zvýšení základní sazby daně za další nadzemní podlaží dle § 11 odst. 2 zákona č. 338/1992 Sb. V evidenci katastru nemovitostí pak bylo ověřeno, že se jedná o stavbu dokončenou, neboť dle rozhodnutí č. j. 530/66-Výst. ze dne 20. 9. 1997 bylo povoleno trvalé užívání Hotelu Vyšehrad s účinností od 31. 8. 1970. Rovněž bylo provedeno zjištění na stavebním úřadu Městského úřadu Český Krumlov ohledně dotčené stavby, kdy bylo zjištěno, že vlastníkem nebyla podána žádost o odstranění stavby či jiné změny dotčené stavby. Bylo vydáno pouze rozhodnutí o nařízení udržovacích prací ze dne 1. 11. 2017. 10. Následně byl žalobce správcem daně vyzván dne 21. 2. 2019 k odstranění pochybností dodatečného daňového přiznání na rok 2016, neboť byl zjištěn nesoulad mezi údaji uvedenými v dodatečném daňovém přiznání a údaji evidovanými v katastru nemovitostí, konkrétně v neuvedení budovy č. p. 172 na pozemku parcelního čísla st. 1937 se skutečně zastavěnou plochou stavby a s tím související uvedení chybné výměry nezastavěné plochy pozemku parc. č. st. 1937. Dále ve věci nepřiznání pozemku parc. č. 779/1 a prokázání důvodů, na jejichž základě budova č. p. 172 na pozemku parc. č. st. 1937 nesplňovala ke dni 1. 1. 2016 předmět daně ze staveb. 11. Žalobce dne 8. 3. 2019 k výzvě uvedl, že budova hotelu je vybydlená, z hotelu zůstal železobetonový skelet, budova nemá okna