3 Ads 84/2012 — Nejvyšší správní soud

54 Ad 8/2019- 24 - text  7 54Ad 8/2019 č. j. 54 Ad 8/2019-24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobce: X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2019, č. j. MPSV-2019/61226-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Rozhodnutím ze dne 1. 4. 2019 č. j. MPSV-2019/61226-9013 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „orgán pomoci v hmotné nouzi“) ze dne 19. 2. 2019, č. j. 13451/2019/SBU, kterým rozhodl přiznat dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč podle § 61 a § 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů v souladu s § 36 odst. 1 písm. b), § 2 odst. 5 písm. a), § 37 písm. c) uvedeného zákona a v souladu se správním řádem. 2. Žalobce v úvodu vylíčil a zhodnotil rozhodné skutečnosti pro projednávanou věc týkající se žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc. Žalobce zopakoval podstatný obsah odvolacích námitek, s nimiž se dle jeho názoru odvolací orgán nevypořádal (úřad práce ignoroval zdůvodnění žádosti, zkomolil obsah tohoto podání, ignoroval, že žadatel je obětí trestné činnosti, opatřil nepravdivý údaj ohledně možnosti využít pračku a sušičku v Riegrově ulici 32, azylový dům není ochoten pračku zpřístupnit, pouze po pohovoru se sociální pracovnicí, dále je uvedeno v žádosti, proč žalobce nechce užívat všech služeb Azylového domu Svatého Pavla). Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nedbá ustanovení § 61 zákona o sociálních službách. Žalobce užíval přístřešek, který postrádal hygienické zázemí i připojení k sítím, přesto byl nucen správními orgány přijímat kapacitně omezenou službu azylového domu. Azylový dům trvá na tom, že musí být uzavřena smlouva, kterou žalobce předložil, avšak odvolací orgán k tomu nepřihlédl. Žalobce by neprosil o 60 nebo 90 Kč, neboť je příjemcem příspěvku na živobytí, avšak komerční cena je ve stovkách korun, a to nejenom za praní. Žalobce není lehkomyslný ani marnotratný, avšak potřebuje si po půl roce vyprat. Dle napadeného rozhodnutí je navrhovatel bezdomovcem nikoliv obětí trestné činnosti a není ohrožen sociálním vyloučením. Navrhovatel vznesl právní otázky, zda smí orgány hmotné nouze ignorovat výroky a odůvodnění předběžného opatření soudu. Dále zda smí nutit někoho přijímat sociální službu, která mu není určena a ani není kapacitně dostupná a zda nemusí informovat poskytovatele sociální služby o zpoplatněné službě poptávané konkrétní osobou v konkrétním čase. Dále zda nemusí ověřovat, zda je sociální služba fakticky dostupná. Žalobce přiložil odvolání z 21. 2. 2019 žádost o mimořádnou okamžitou pomoc ze dne 1. 2. 2019. II. Vyjádření žalovaného 3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného pro nedostatek právních důvodů. Z žaloby není zcela zjevné, v jaké souvislosti žalobce rozhodnutí konkrétně napadá. Žalovaný shrnul skutkový stav a dosavadní řízení. Po přezkumu neshledal žádné vady rozhodnutí prvostupňového orgánu, a proto jeho závěr potvrdil. Neshledal žádný závažný důvod, pro který by žalobce nemohl pračku v denním centru využívat. Žalovaný potvrdil výpočet přiznané dávky úřadem práce, jejíž výše se odvíjela od údajů poskytnutých samotným žalobcem. Žalovaný odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které lze dávku mimořádné okamžité pomoci poskytnout i v menší než požadované výši. Rozhodnutí žalovaného nabylo právní moci dne 5. 4. 2019. Žalovaný dále uvedl, že žalobce měl možnost využít přiznanou dávku na vyprání v denním centru. Taková služba je sociální službou dle ustanovení § 3 písm. a) respektive § 61 zákona o sociálních službách, o jejímž poskytnutí je dle § 91 odst. 1 potřeba uzavřít smlouvu s poskytovatelem služeb. Pokud žalobce odmítl s denním centrem bez vážných důvodů jejich standardní smlouvu uzavřít, není dle žalovaného namístě napadat rozhodnutí o poskytnuté dávce mimořádné okamžité pomoci, která službě v denním centru odpovídá. III. Obsah správního spisu 4. Ze správního spisu soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. Žalobce podal dne 4. 2. 2019 u úřadu práce žádost o mimořádnou okamžitou pomoc. V žádosti označil typ mimořádné okamžité pomoci jako nezbytný jednorázový výdaj. Do popisu životní situace účelu využití mimořádné okamžité pomoci uvedl, že má zvýšené náklady na živobytí a potřebu si vyprat svršky a spodní prádlo. Dům Svatého Pavla umožňuje levné vyprání jen registrovaným uživatelům, jelikož žadatel není uživatelem azylového domu, musel by zaplatit běžnou komerční cenu 249 Kč za 3 kg, respektive 549 Kč za 8 kg prádla. Ve spise je dále založeno prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech žalobce a doklad o výši měsíčních příjmů. 5. Dne 6. 2. 2019 byla žalobci zaslána výzva prostřednictvím datové schránky, aby objasnil přibližné množství oblečení a frekvenci praní za kalendářní měsíc. Dne 6. 2. 2019 odpověděl žalobce na výzvu č. j. 9904/2019/CBU, že nemá váhu, takže nemůže prádlo zvážit a v místě bydliště pral jednou za 4 - 7 měsíců asi 10 kg prádla. Prvostupňový správní orgán umožnil ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu žalobci před vydáním rozhodnutí seznámit se se spisem vedeným v předmětné věci, avšak žalobce této možnosti nevyužil. 6. Prvostupňový správní orgán vydal dne 19. 2. 2019 rozhodnutí č. j. 123451/2019/CBU, který žalobci přiznal dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč. V odůvodnění rozhodnutí popsal životní situaci žalobce. Dále uvedl, že kontaktoval pracovníka nízkoprahového centra, aby zjistil za jakých podmínek, a za jakou cenu je možné pračku v nízkoprahovém zařízení využívat. Podmínkou bylo uzavřít ústní smlouvu se sociální pracovnicí a dále že klient musí být střízlivý. Poté může pračku využít na 4 kg prádla za 10 Kč a sušičku taktéž za 10 Kč. Proto prvostupňový orgán rozhodl tak, že žalobci přiznal dávku ve výši 60 Kč. 7. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. V odvolání tvrdil, že si úřad práce obstaral nepravdivé údaje o možnosti využít pračku a sušičku. Nechtěl nikomu sdělovat své osobní, soukromé a citlivé údaje. Přiznaná výše mimořádné okamžité pomoci je dle žalobce bagatelní peněžní pomocí. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán, tak jak je popsáno pod bodem 1 tohoto rozsudku. IV. Právní názor soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 9. Žaloba není důvodná. 10. V dané záležitosti žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým mu byla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje ve výši 60 Kč podle § 61 a 67 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a to na zvýšené náklady na živobytí související s vypráním svršku a spodního prádla. Předmětem řízení je přezkoumání správního rozhodnutí v intencích žalobních námitek, které se vztahují k tomuto rozhodnutí a souvisí tudíž s předmětem tohoto řízení. Dalšími námitkami, které se k projednávané věci se přímo nevztahují, se soud v konkrétním řízení zabývat nemůže. 11. V prvé řadě se soud zabýval přezkoumatelnosti rozhodnutí a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti či nesrozumitelnosti netrpí. Správní orgány vycházely z náležitě zjištěného stavu věci. Žalobci byla přiznána dávka mimořádné okamžité pomoci ve výši 60 Kč, k jejíž výši žalobce v žalobě neuvedl žádnou konkrétní argumentaci. Žalobní tvrzení žalobce je namířeno proti postupu správních orgánů, kdy žalobce má za to, že nedbaly dikce § 61 zákona o sociálních službách. K tomu žalobce uvedl v době podání žádosti o mimořádnou okamžitou pomoc, nějaký přístřešek užíval, nejednalo se přitom o byt, byl tudíž bez hygienického zázemí a připojení k sítím, přesto však nebyl nucen přijímat omezenou službu azylového domu, která je výslovně určena osobám bez přístřeší. Sociální služba je službou podfinancovanou. Zákon v § 91 odst. 1 stanoví, že se neuzavírá písemná smlouva, přičemž azylový dům trval na tom, že smlouva musí být uzavřená, byť ústní smlouva. Žalobce však nechtěl sdělovat informace o svých osobních poměrech, přestože byl poučen o tom, že pracovníci v sociálních službách jsou povinni mlčenlivostí. Ústní smlouvu považuje žalobce za nepřípustné obcházení zákona, což by nemě