8 Afs 46/2009 — Nejvyšší správní soud

51 A 7/2019- 42 - text  11 51 A 7/2019 č. j. 51 A 7/2019 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D. ve věci žalobce: VISCOFAN CZ s. r. o., X sídlem Průmyslová 377/2, České Budějovice zastoupen advokátem JUDr. Františkem Smejkalem sídlem Klavíkova 18, České Budějovice proti žalované: Ústřední veterinární správa Státní veterinární správy sídlem Slezská 100/7, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 12. 2018, č. j. SVS/2018/156235-G takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 27. 12. 2018, č. j. SVS/2018/156235-G a rozhodnutí Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj ze dne 31. 10. 2018, č. j. SVS/2018/129093-C se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci, obsah žaloby 1. Rozhodnutím ze dne 27. 12. 2018, č. j. SVS/2018/156235-G, vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), žalovaná zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Krajské veterinární správy, Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj ze dne 31. 10. 2018, č.j. SVS/2018/129093-C, kterým byla žalobci podle § 38b odst. 1 a § 75 odst. 6 zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „veterinární zákon“) a podle § 2 vyhlášky č. 389/2017 Sb., o stanovení výše paušálních částek nákladů veterinárních kontrol spojených s dovozem nebo vývozem ve znění do 31. 12. 2018 (dále jen „Vyhláška“), stanovena povinnost nahradit náklady veterinární kontroly spojené s vydáním veterinárních osvědčení k vývozu živočišných produktů, které byly Krajskou veterinární správou Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj v období od 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018 stanoveny v celkové výši 57 500 Kč. 2. Žalobce se ve včasné žalobě ohrazuje proti postupu prvostupňového orgánu, který byl aprobován žalovanou, kdy správní orgán prvního stupně na žádost žalobce v průběhu měsíce září 2018 vydal celkem 115 osvědčení, jimiž osvědčoval splnění podmínek pro vývoz umělých kolagenových střívek do třetích zemí. Do 31. 12. 2017 byl žalobci za vydání dotčených osvědčení účtován pouze správní poplatek ve výši 100 Kč formou kolkové známky, od 1. 1. 2018 ovšem orgány veterinární správy žalobci na základě § 75 odst. 6 zákona č. 302/2017 Sb., jímž se mění veterinární zákon ve spojení s vyhláškou, účtují kromě správního poplatku za vydání osvědčení též paušální náhradu ve výši 500 Kč. 3. Dotčená vyhláška, na jejímž základě je paušální náhrada veterinární správou účtována, se odkazuje na Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. 4. 2004 (dále jen „Nařízení“), které je na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/625 ze dne 15. 3. 2017 (dále jen „nové Nařízení“) zrušeno, přičemž toto nové nařízení nabude účinnosti dne 14. 12. 2019. Vyhláška ovšem neodpovídá shora uvedenému nařízení ze dne 29. 4. 2004, když nezohledňuje situaci žalobce. Žalobce v této souvislosti přímo odkazuje na čl. 27 odst. 6 a 7 uvedeného Nařízení, z něhož dle žalobce vyplývá, že činnost úředních kontrolorů by měla být účtována za každou započatou hodinu práce tohoto inspektora, nikoliv částkou 500 Kč za každé osvědčení. Rovněž by měly být zohledněny možnosti Nařízením předestřené v čl. 27 odst. 5, což se ovšem neděje. Z tohoto důvodu je uplatňování paušálních náhrad za vydání osvědčení ze strany orgánů veterinární správy v rozporu s evropským právem. 4. Žalobou je rovněž namítáno, že v souvislosti s vydáním osvědčení není žádná veterinární kontrola prováděna, jedná se pouze o administrativní činnost. Tento závěr žalobce podpořil odkazem na nové Nařízení, z jehož čl. 86 až 91 plyne, že za vydání osvědčení nelze paušální náhradu nákladů spojených s veterinární kontrolou vztahovat a tyto náhrady se vážou na provádění skutečné veterinární kontroly. Z čl. 88 odst. 3 nového Nařízení se podává, že osvědčující úředník osvědčení podepíše a vydá na základě přímé znalosti z úřední kontroly nebo ze skutečností a údajů získaných z vlastních kontrolních systémů provozovatelů, doplněných a potvrzených výsledky pravidelných úředních kontrol. 5. Závěrem žalobce poukázal na svou dlouhodobou historii, kdy u něj nebylo zjištěno závažné porušení veterinárních předpisů, společnost žalobce je významnou exportní firmou, významně se podílející na exportní politice státu a přispívající k dobrým ekonomickým exportním výsledkům, i z těchto důvodů je uplatnění paušální náhrady nákladů nesystémové a protiprávní a vede žalobce k nutnosti zahrnovat takto vyúčtované náklady do ceny výrobků. Žalobce poukázal dále na změnu v rozhodování podle vyhlášky č. 277/2018 Sb., kterou se změnila vyhláška č. 389/2017 Sb., kde je nově upravena výše paušální částky nákladů veterinární kontroly spojené s vydáním osvědčení na Kč 100 za každou započatou hodinu. 6. Na základě shora uvedeného je žalobou navrhováno rozhodnutí žalované zrušit a věc jí vrátit k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření doručeném krajskému soudu dne 21. 12. 2018 navrhla projednávanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Co do věcného odůvodnění tohoto vyjádření je odkazováno na obsah napadeného rozhodnutí. Podle žalované je změna vyhlášky pro projednávanou věc bez významu. III. Obsah správních spisů 8. Obsahem správního spisu, který byl krajskému soudu k jeho výzvě zaslán na CD nosiči, jsou Veterinární osvědčení pro vývoz umělých kolagenových střívek vydaná prvostupňovým orgánem žalobci, jimiž je potvrzováno, že dotčené žalobcem vyvážené zboží splňuje veškeré zákonné požadavky pro vývoz tohoto zboží do třetích zemí. Podle žalované je změna vyhlášky poukazována žalobcem pro projednávanou věc bez významu. 9. Spis dále obsahuje evidenci nazvanou „Soupis kontrol a vydaných veterinárních osvědčení za období září 2018“, ze kterého se podává, že za uvedené rozhodné období bylo vydáno celkem 115 osvědčení a bylo provedeno stejné množství kontrol. Žalobci byla za každé jednotlivé osvědčení a kontrolu účtována paušální částka představující poplatek za kontrolu ve výši 500 Kč, celkem tedy 57 500 Kč. 10. V rámci zahájení správního řízení byl účastník vyzván, aby se vyjádřil ve lhůtě do 26. 10. 2018, k podkladům pro rozhodnutí. Tohoto práva žalobce nevyužil. 11. Dne 31. 10. 2018 bylo pod č.j. SVS/2018/129093-C vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým byla žalobci na základě § 38b odst. 1 a § 75 odst. 6 veterinárního zákona za použití § 2 Vyhlášky uložena povinnost nahradit náklady veterinární kontroly spojené s vydáním veterinárního osvědčení k vývozu zvířat nebo živočišných produktů vydaných Krajskou veterinární správou Státní veterinární správy pro Jihočeský kraj v období od. 1. 9. 2018 do 30. 9. 2018, v celkové výši 57 500 Kč. 12. Z obsahu odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí se podává, že náhrada nákladů spojených s vydáním osvědčení byla žalobci uložena na základě § 38b odst. 1 veterinárního zákona ve spojení s § 76 odst. 5 téhož zákona. Výše paušální částky nákladů veterinární kontroly byla stanovena dle § 2 Vyhlášky a činí 500 Kč na jednoho inspektora za každou započatou hodinu výkonu veterinární kontroly. K otázce týkající se samotné realizace veterinární kontroly se uvádí, že v podniku žalobce je opakovaně po mnoho let prováděna veterinární kontrola, jednou ročně je v rámci běžného veterinárního dozoru odebrán i vzorek kolagenu, který je zasílán k vyšetření, u žalobce po celou dobu veterinární kontroly nebylo zjištěno žádné pochybení. Správní orgán má k dispozici i podklady veterinárního dozoru v Německu, ze kterých plyne, že k výrobě kolagenových střívek dochází právě v Německu a v podniku žalobce jsou tato střívka dále zpracovávána, podmínky německé výroby odpovídají tomu, co je následně potvrzováno ve veterinárním osvědčení. Všechny inspektory takto získané znalosti a mnohaleté zkušenosti s dobrým přístupem žalobce k plnění jeho povinností, vedou ke způsobu veterinární kontroly před vydáním osvědčení takovým procesem, jako u žalobce probíhá nyní. Proto může docházet k vyplnění veterinárního osvědčení takovým způsobem, za splnění pravdivosti a úplnosti, který není z pohledu provedení veterinární kontroly časově náročný. Možnost provedení veterinární kontroly před vydáním osvědčení tímto způsobem souvisí s mnohahodinovou prací úředních veterinárních lékařů v rámci běžného veterinárního dozoru v provozovně žalobce, bez níž by kontrola před vydáním každého veterinárního osvědčení trvala mnohem déle. Správní orgán považuje postup, který správní orgán v rámci veterinárních kontrol před vydáním veterinárního osvědčení vykonává, z pohledu účelu kontroly a ve smyslu § 2 a násl. správního řádu, z