2 Afs 61/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 58/2017- 44 - text  15 51 A 58/2017 č. j. 51 A 58/2017 - 44 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Věry Balejové ve věci žalobkyně: X, bytem X proti žalovanému: Krajský úřad kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/ 57, Jihlava, za účasti: X, bytem X, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2017, sp. zn. OUP 163/2017DI2, čj. KUJI 49 377/2017, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Osobě zúčastněné na řízení se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Na základě žádosti osoby zúčastněné na řízení ze dne 21. 11. 2016 umístil Městský úřad Pelhřimov, odbor výstavby (dále jen „správní orgán prvního stupně“), rozhodnutím ze dne 22. 3. 2017, čj. OV/34/2017-12, stavbu označenou jako „Výstavba dvou rybníků Pod Hájkem“ na parcelách č. 58 (trvalý travní porost), č. 59/1 (ostatní plocha) a č. 59/2 (ostatní plocha) v katastrálním území Služátky u Pelhřimova; zároveň stanovil podmínky pro umístění a projektovou přípravu uvedené stavby. 2. Žalobkyně podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání, v němž namítala – stručně řečeno – jeho nepřezkoumatelnost, neuskuteční ústního jednání s ohledáním hranic pozemků a nevypořádání uplatněných námitek. 3. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání zamítl a napadené rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 8. 8. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Jmenovaný soud věc následně usnesením ze dne 23. 8. 2017. čj. 31 A 243/201718, z důvodu místní nepříslušnosti postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, kterému byla žaloba spolu se spisem doručena 4. 9. 2017. 5. Žalobkyně namítla, že se žalovaný nevypořádal s tím, že správní orgán prvního stupně vydal své rozhodnutí, aniž by předmětné objekty byly polohově a výškově určeny v souladu s nařízením vlády č. 430/2006 Sb., o stanovení geodetických referenčních systémů a státních mapových děl závazných na území státu a zásadách jejich používání (dále jen „nařízení č. 430/2006 Sb.“). Koordinační situační výkres v měřítku 1:500 v příloze C.3 (dále jen „výkres C.3“) předložené dokumentace je pouze okótován. Kóty jsou přitom vztaženy k v terénu neexistujícím hranicím. Žalobkyně správní orgán prvního stupně dne 10. 2. 2015 upozornila, že geodetická kancelář vytyčila hranice pozemků v řádu polohových metrů dovnitř hranice lesů, které jsou v jejím vlastnictví. 6. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí nevypořádal také s tím, že ve výkresu C.3 chybí v závazných referenčních systémech především hranice sousedních pozemků zhmotnělé až stoletými stromy; chybí tudíž také řešení vegetace. V plánu dále absentuje vytyčení dohodnuté vlastnické hranice mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení, jakož i geodetické údaje o určení souřadnic vytyčovací sítě. Poloha a tvar projektované koruny hráze jsou nadto ve výkresu C.3 zaznamenány nejen spojnicemi kótovaných bodů (úsečkami), nýbrž i křivkami neznámých tvarů a parametrů, které nelze v systému SJTSK (pozn.: jedná se o systém jednotné trigonometrické sítě katastrální) matematicky vypočítat a jejichž dodržení v průběhu stavby kontrolovat. 7. Žalovaný se nevypořádal ani s tím, že hráze obou rybníků jsou ve výkresu C.3 umístěny od hranic pozemkových parcel a nikoli od nesporných vlastnických hranic pozemků osoby zúčastněné na řízení. Souřadnice SJTSK určené digitalizací katastrální mapy v měřítku 1:2880 mají dle bodů 13.2 a 15.6 přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška) přípustnou chybu ±1,00 m, resp. ±2,00 m. Užitím těchto nepřesných souřadnic umístila geodetická kancelář vytyčené značky dovnitř lesů žalobkyně za hranici vzrostlých smrků. 8. Žalovaný se nevypořádal také s okolností, že zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ani katastrální vyhláška nestanoví, aby katastrální mapa představovala závazný podklad pro umístění staveb. Umístění rybníků a navazujících staveb je tak zcela neurčité a věcný rozsah rozhodnutí o umístění stavby nepřezkoumatelný. Ze stejných důvodů jsou nepřezkoumatelné též číselné hodnoty parametrů uvedených v tabulkách výkresu C.3. a parametrů navržené stavby v tabulce na straně 2 rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. 9. V rozporu s § 76 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), se žalovaný nevypořádal s povinností žadatele o územní rozhodnutí být šetrný k zájmům vlastníka sousedních pozemků. 10. Žalovaný dále opomenul vypořádat se s nepravdivým tvrzením správního orgánu prvního stupně, dle něhož jsou mu známy poměry v řešeném území. Správní orgán prvního stupně se na místo nedostavil, přestože jej žalobkyně dne 10. 2. 2015 upozornila, že považuje vzrostlé lesní smrky za nespornou hranici svých lesů, které zdědila po předcích; odmítla proto umístění železných trubek několik metrů dovnitř svého lesa podle vytyčovacího náčrtu Geodetické kanceláře Pelhřimov (dále též jen „geodetická kancelář“) ze dne 12. 12. 2014, č. 1152832014. Žalovaný tak toleroval nesplnění zákonné povinnosti konání ústního jednání na místě samém, neboť mu již 2 roky byly známy územní rozpory mezi žalobkyní a osobou zúčastněnou na řízení; žalobkyně v této souvislosti opět poukázala na povinnost šetřit zájmy vlastníků sousedních pozemků dle § 87 odst. 1 ve spojení s § 76 odst. 2 stavebního zákona. 11. Žalovaný se dle názoru žalobkyně nevypořádal ani s tím, že protokol geodetické kanceláře ze dne 29. 9. 2016, č. S299/2016, o porovnání přesnosti mapového podkladu pro projekt vodního díla, vyhotovený Geodetickou kanceláří Pelhřimov nemůže nahradit závazný geodetický podklad E.4 dle přílohy č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění do 31. 12. 2017 (dále jen „vyhláška o dokumentaci staveb“), který je povinně vyhotovován v závazných referenčních systémech SJTSK a BpV (pozn.: jedná se o výškový systém baltský – po vyrovnání) ve smyslu nařízení č. 430/2006 Sb., a to dle podmínek stanovených v § 12 a § 13 zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o zeměměřictví“); tyto podmínky však dokumentace územního řízení nesplňuje, neboť v ní chybí ověření úředně oprávněného zeměměřičského inženýra o tom, že geodetická část dokumentace odpovídá náležitostmi a přesností právním předpisům. 12. Nepoužitelnosti katastrální mapy si musela být vědoma i geodetická kancelář, která nedostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tj. povinnosti informovat spotřebitele o charakteru poskytovaných služeb; téhož si pak musely být vědom i správní orgán prvního stupně i žalovaný. S poukazem na § 1 odst. 2 katastrálního zákona žalobkyně konstatovala, že katastr nemovitostí, resp. katastrální mapa neslouží pro účely stavebnictví. 13. Žalobkyně namítla, že soukromí či státní geodeti nemohou určovat průběh vlastnické hranice pozemku v terénu. Shoda na těchto hranicích je výlučně v soukromoprávní působnosti vlastníků pozemků, případně ve veřejnoprávní působnosti soudu. Bylo výlučnou povinností osoby zúčastněné na řízení doložit, že hodlá stavbu umístit výhradně na svých pozemcích. V případě sporu o vymezení hranic mezi pozemky tak neměl správní orgán prvního stupně v řízení pokračovat. 14. Správní orgán prvního stupně nesplnil své povinnosti plynoucí z § 2 odst. 3, § 3, § 5, § 7, § 50 odst. 3 a § 54 odst. 1 správního řádu a spolu s osobou zúčastněnou na řízení nesplnili své povinnosti stanovené v § 76, § 86 odst. 2 písm. a), § 89 odst. 6 a § 90 písm. e) stavebního zákona. 15. Žalobkyně namítla též nicotnost rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, neboť ten nemohl v případě neshody osoby zúčastněné na řízení a žalobkyně o poloze vlastnických hranic pozemků o umístění stavby rozhodnout. Jeho rozhodnutí je také zatíženo vnitřními rozpory a právní či faktickou neuskutečnitelností. 16. Žalobkyně dále uvedla doslovný přepis argumentace uplatněné v odvolání týkající se údajného nevypořádání námitek z 29. 1. 2017. Ve stručnosti lze shrnout, že žalobkyně považovala za nedostatečné podklady obsažené v dokladové části dokumentace, přičemž shora specifikovaný protokol č. S299/2016 představuje nesrozumitelný a nepřezkoumatelný doklad o skutečném stavu území. Celkový situační výkres C.2 v měřítku 1:500 (dále jen „výkres C.2“) neobsahuje přezkoumatelné hranice lesních pozemků, samostatné stromy rostoucí mimo les, hranice polohopisu a výškopisu navržených hrází a břehů budoucích rybníků; nepoužitelné jsou proto i navazující výkresy podélného profilu a příčných řezů. Správní orgán prvního stupně vyložil § 58 odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), účelově a nad rámec své zákonné působnosti. Ochranné pásmo projektovaných rybníků má svými rozměry a polohou za