7 As 29/2003 — Nejvyšší správní soud

51 A 44/2017- 63 - text  11 51 A 44/2017 51 A 44/2017 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudkyň JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. Heleny Nutilové ve věci žalobce: Spolek V havarijní zóně JE Temelín, z. s., IČO 265 29 084 sídlem Písecká 372, 391 65 Bechyně zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Kadlecem sídlem Tyršova 521, Tábor proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj sídlem Staroměstské náměstí 6, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2016, č.j. MMR-25355/2016-83/1729 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. O d ů v o d n ě n í : 1. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 12. 2016, č.j. MMR-25355/2016-83/1729 bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobce směřující proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 2. 11. 2006 č.j. KUJCK 24834/2005 OUPI/63, které bylo vydáno po provedeném kolaudačním řízení spojeném s řízením o změně stavby, a kterým byly povoleny nepodstatné změny od dokumentace ověřené ve stavebním řízení a užívání vyjmenovaných staveb (stavebních objektů) 1. a 2. bloku jaderné elektrárny Temelín. 2. Proti žalovanému rozhodnutí byla žalobcem na základě § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) podána včasná správní žaloba k místně nepříslušnému Městskému soudu v Praze, který ji usnesením ze dne 21. 3. 2017 č.j. 3 A 38/2017 – 18 postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) jako soudu místně příslušnému na základě § 7 odst. 2 věty první s. ř. s. 3. V žalobě je nejprve shrnut skutkový a právní stav věci jakož i skutečnosti osvědčující aktivní legitimaci žalobce. Konkrétní žalobní námitky jsou žalobou rozděleny na dvě části, žalobními námitkami 1 a 2 žalobce rozporuje závěr žalovaného a jemu předcházející závěr prvostupňového orgánu o účastenství žalobce v kolaudačním řízení, v němž bylo rozhodováno o stavebních objektech souvisejících s 1. a 2. blokem jaderné elektrárny Temelín a zároveň o žádosti spol. ČEZ, a. s. (dále jen „stavebník“) o povolení nepodstatných změn těchto staveb. Dalšími žalobními námitkami uvedenými pod písmeny A až E žalobce rekapituluje jednotlivé námitky obsažené v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, které směřují proti meritorním závěrům kolaudačního rozhodnutí. Závěrem žalobce navrhuje žalobou napadené rozhodnutí i jemu předcházející prvoinstanční rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. 4. Žalobce prostřednictvím námitek označených body 1 a 2 rozporuje závěry žalovaného, který odvozuje jeho účastenství v předmětném kolaudačním řízení toliko z dikce § 78 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), platného a účinného do 31. 12. 2006 (dále jen „stavební zákon“), vymezujícího okruh účastníků kolaudačního řízení, a nikoliv z § 59 odst. 1 a § 68 odst. 2 stavebního zákona, přestože předmětem řízení jsou sloučená řízení, a to řízení kolaudační a řízení o povolení změn stavby. 5. Žalobce popírá závěry žalovaného, dle kterých ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 11. 2009 (dále jen „zákon o ochraně přírody“) není ve vztahu k § 78 odst. 1 stavebního zákona ustanovením speciálním. Specialitu zákona o ochraně přírody žalobce dovozuje z ust. § 90 odst. 4 tohoto zákona, které ji zakotvuje ve vztahu k celému zákonu o ochraně přírody a není tudíž nutné stanovovat tuto specialitu ke každému jednotlivému ustanovení zvlášť. 6. Žalobce je přesvědčen, že v daném řízení, kdy bylo spojeno řízení kolaudační s řízením o změně stavby, měla být účast žalobce připuštěna právě s odkazem na dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, ke kterému může dojít již s ohledem na samotný charakter provozu jaderné elektrárny, který naopak takové dotčení vždy presumuje. V této souvislosti bylo poukázáno na ust. § 4 odst. 2 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření, ve znění pozdějších předpisů. Tvrzení žalovaného, dle něhož jeho právní názor o účastenství žalobce v daném řízení odpovídá názoru Nejvyššího správního soudu vyjádřenému v rozhodnutí ze dne 9. 12. 2004 č.j. 7 As 29/2003 – 78, není správné s ohledem na to, že soud se v dané věci nezabýval okruhem účastníků ve smyslu ust. § 78 odst. 2 stavebního zákona. 7. Poukazováno je na to, že změny, jež byly předmětem řízení o změně stavby spojeného s kolaudačním řízením, nejsou změny nepodstatné, jedná se naopak o změny podstatné, bez jejichž uskutečnění si nelze chod elektrárny představit, a které mohou mít dopad do vnějšího prostředí. Zmíněny byly obměny v podobě změn systému řízení, změny paliva a změny tras kabelových a potrubních vedení. Dle názoru žalobce stavebník i stavební úřad účelově omezili předmět řízení o povolení změn stavby a vyňali z něj množství skutečně realizovaných a dosud nikým nepovolených změn stavby. 8. Žalovaný navrhl žalobu pro její nedůvodnost zamítnout. Při posouzení otázky, zda je žalobce účastníkem kolaudačního řízení, vycházel žalovaný z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2004 č. j. 7 As 29/2003 – 78, v němž bylo konstatováno, že definice účastníků řízení podle § 78 stavebního zákona je taxativní a odstavec 1 tohoto zákonného ustanovení je speciální úpravou k § 14 odst. 1 starého správního řádu. Rozšíření okruhu účastníků zakotveného v ust. § 78 odst. 1 stavebního zákona je možné pouze v případě existence speciálního ustanovení, takovým však není žalobcem uváděné ust. § 70 odst. 2 a 3 zákona o ochraně přírody, jak bylo konstatováno již Vrchním soudem v Praze v rozhodnutí sp. zn. 5 A 175/2000. K tomuto žalovaný odkázal rovněž na závěry učiněné Nejvyšším správním soudem v již zmiňovaném rozhodnutí. Z uvedené judikatury je zřejmá správnost právních závěrů žalovaného. Žalovaný dále zmínil řízení vedené ve věci kolaudace stavebních objektů 1. a 2. bloku jaderné elektrárny Temelín, které bylo spojené s řízením o povolení jejich nepodstatných změn, kde bylo Městským soudem v Praze v jeho rozhodnutí ze dne 15. 4. 2009 č.j. 5 Ca 389/2006 – 69 konstatováno, že občanské sdružení Calla není účastníkem tohoto řízení. 9. Žalovaný dále ve vztahu k řízení o změně stavby, které bylo připojeno ke kolaudačnímu řízení, uvedl, že předmětem tohoto připojeného řízení byly toliko nepodstatné změny týkající se vnitřních dispozic stavebních objektů, které nemohou mít dopad na vnější prostředí, a tedy na zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody. 10. Ze všech uvedených důvodů žalobce nemohl být účastníkem řízení o změně stavby, které bylo spojeno s kolaudačním řízením. Žalovaný daný případ posoudil zcela shodně jako v případě již zmíněného občanského sdružení Calla, přičemž v tomto případě byl názor žalovaného shledán Městským soudem v Praze jako správný. 11. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného opakovaně konstatoval, že žalovaným zmiňovaná judikatura na nyní projednávanou věc nedopadá, neboť správní orgány ani soudy se v daných řízeních otázkou účastenství ve spojeném kolaudačním řízení nezabývaly. V nyní projednávané věci měla být otázka okruhu účastníků řešena na základě ust. § 78 odst. 2 stavebního zákona a účast žalobce měla být v dané věci připuštěna s ohledem na dotčení zájmů ochrany přírody a krajiny, které je nutno při využívání jaderné energie presumovat. 12. Žalobce rovněž znovu uvedl, že změny, které byly předmětem spojeného řízení o změně stavby, nejsou změnami nepodstatnými, které nemohou mít dopad na vnější prostředí, jedná se o změny zásadního charakteru, bez nichž by nebyl zajištěn chod elektrárny, a které se nutně podílejí na reálných existujících emisích do životního prostředí i na rizicích možné havárie a s ní spojeného razantního ohrožení životního prostředí. 13. Závažným nedostatkem kolaudačního řízení je dle žalobce skutečnost, že naprostou většinu odvolacích námitek žalobce stavební úřad nevypořádal vůbec. 14. Žalovaný v reakci na repliku žalobce zdůraznil, že změny stavby byly v daném případě nepodstatné, nemající vliv na vnější prostředí a zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody, což konstatoval také příslušný orgán ochrany přírody a krajiny ve vyjádření ze dne 19. 7. 2006. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že řešení vysoce odborných otázek v daném případě náleží Státnímu ústavu pro jadernou bezpečnost, který na této věci spolupůsobí. Daná problematika rovněž podléhá atomovému zákonu, který stanovuje velmi přísné bezpečnostní požadavky. 15. Z obsahu správního spisu vyplynuly pro nyní projednávanou věc následující rozhodné skutečnosti: Dne 12. 9. 2005 byla stavebníkem podána k Městskému úřadu Týn nad Vltavou žádost o vydání kolaudačního rozhodnutí dle ust