3 Ads 52/2013 — Nejvyšší správní soud

2 Ad 27/2014- 24 - text [OBRÁZEK]2Ad 27/2014 - 24 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobce J.P. , bytem X, zast. JUDr. Jaromírem Bayerem, advokátem v Českých Budějovicích, Jeremiášova 18, proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 3. 3. 2014, čj. X, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalované se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Žalobou doručenou dne 30. 4. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 3. 3. 2014, čj. X, jímž byly zamítnuty námitky proti rozhodnutí žalované o zvýšení invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně. Důvody nezákonnosti napadeného rozhodnutí a rozhodnutí prvostupňového jsou spatřovány v tom, že došlo k nesprávnému zápočtu období roku 2010, kdy byla započtena část roku do 29. 3. 2010, přestože měl být započten celý kalendářní rok, protože ukončením roku končí rozhodné období, jestliže invalidní důchod byl přiznán od 7. 4. 2011. Při zápočtu Pokračování - 2 - 2Ad 27/2014 doby pojištění bylo vycházeno z toho, že žalobce byl pojištěn od 1. 1. 2009 do 29. 3. 2010. K pochybení došlo při dodatečném započtení vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti. Ta byla pak nesprávně hodnocena jako vedlejší činnost, přestože se o takovou činnost nejednalo. Náhrada za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti přesáhla částku 20 mil., ze které byla uhrazena daň. Proto měla být tato částka započtena do vyměřovacího základu žalobce a z takové částky vyměřen invalidní důchod. Při doložených příjmech považuje výši invalidního důchodu za neúnosnou. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že žalobci byl přiznán invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Žalobce požádal o zápočet náhrady ztráty na výdělku do osobního vyměřovacího základu. Za rok 2009 bylo žalobci vyplaceno 834.227 Kč, za rok 2010 796.980 Kč a za období od 1. 1. do 30. 6. 2011 20.374.517 Kč. Žalovaná dodatečně do vyměřovacích základů započetla částky zaplacené za roky 2009 a 2010. Označila je za vedlejší činnost s 0 počtem dnů pojištění. Tím došlo ke zvýšení osobního vyměřovacího základu, což se projevilo v procentní výměře důchodu. Rozhodné období podle § 18 zákona končí rokem 2010. Náhrada vyplacená v roce 2011 nemá pro výpočet důchodu proto význam. Bylo možno zhodnotit částky dodatečně vyplacené v létech 2009 a 2010, protože jen ty lze zahrnout do rozhodného období. Podle evidenčních listů byl žalobce jako osoba samostatně výdělečně činná účasten pojištění po celý rok 2009, v roce 2010 pouze v období od 1.1 do 29. 3. , přičemž tyto doby jsou vyznačeny v osobním listě důchodového pojištění. Zápočet náhrady za ztrátu na výdělku je jako vedlejší činnost označen pouze technicky, přestože o žádnou vedlejší činnost nebo vedlejší zaměstnání se nejednalo. Doba pojištění byla zhodnocena, započíst ji dvakrát nelze, možnost zápočtu období, za které byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku ust. § 5 zákona nepředvídá jako dobu pojištění či náhradní dobu pojištění. Nejedná se ani o doby vyloučené. Příjem byl do osobního vyměřovacího základu zahrnut. Žalobce nebyl nikterak poškozen. Ze spisu žalované vyplynuly následující podstatné skutečnosti. Žalobce podal dne 11. 5. 2009 žádost o důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Od 7. 4. 2011 byl uznán invalidním, přičemž jednalo se od tohoto data o invaliditu II. stupně. Podáním ze dne 6. 12. 2013 požádal žalobce o zápočet náhrady za ztrátu na výdělku do osobního vyměřovacího základu. Jednalo se o náhradu za ztrátu na výdělku za rok 2009, 2010 a po část roku 2011, přičemž posledně uvedená náhrada představovala kapitalizovanou rentu do 65 let věku na základě dohody o jednorázovém vypořádání náhrady škody poskytnuté Českou pojišťovnou. Část této náhrady byla vyplacena před datem, od kterého byl žalobce uznán invalidním. Výše plnění poskytnuté Českou pojišťovnou byla pojišťovnou potvrzena a dále předložena dohoda o jednorázovém vypořádání podle § 449a obč. zákona. Podle dohody jednalo se o náhradu za ztrátu na výdělku při pracovní neschopnosti a po pracovní neschopnosti v částce 20.123.857 Kč. Žalobci byly uhrazeny dále náhrady na náklady léčení a výpomoc v domácnosti. Česká pojišťovna potvrdila, že za celý rok 2009 žalobci poskytla náhradu 834.227 Kč a za rok 2010 796.980 Kč. V potvrzení se uvádí, že jednalo se o náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 447 obč. zák. Ve výpisu evidence osoby samostatně výdělečně činné za rok 2009 je uváděna doba pojištění od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2009, celkem 365 dnů, při vyměřovacím základu 156.585 Kč. V roce 2010 se uvádí pojištění od 1. 1. do 29. 3. 2010, kdy délka pojištění činí Pokračování - 3 - 2Ad 27/2014 88 dnů při vyměřovacím základu 17.784 Kč. Evidenčními listy jsou doloženy, další doby pojištění případně náhradní doby např. evidence žalobce jako uchazeče o zaměstnání u úřadu práce. V osobním listu důchodového pojištění byla celková doba pojištění po snížení náhradní doby pojištění stanovena v délce 46 roků a 80 dnů. Z přehledu doby pojištění je zřejmá doba pojištění do 18 roků věku, doba pojištění, případně náhradní doba pojištění do 29. 3. 2010 a dopočtená doba do doby vzniku nároku na starobní důchod. Dodatečně bylo započteno za roky 2009 a 2010 plnění poskytnuté Českou pojišťovnou na náhradě ztráty na výdělku podle předpisů občanského práva. Rozhodnutím ze dne 10. 1. 2014 byl žalobci zvýšen invalidní důchod pro invaliditu II. stupně od 7. 4. 2011 na částku 6.866 Kč a takto přiznaný invalidní důchod byl upraven pro valorizace z let 2012, 2013 a 2014. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že procentní výměra důchodu je stanovena procentní sazbou z výpočtového základu, který činí 13.436 Kč a jeho výše odpovídá osobnímu vyměřovacímu základu ve výši 19.119 Kč zjištěnému za roky 1994 až 2010. Protože se jedná o invaliditu II. stupně činí za každý rok pojištění 0,75 % výpočtového základu, procentní výměra pojištění za 46 roků pojištění činí 34,50 % výpočtového základu. Proti tomuto rozhodnutí byly uplatněny námitky shodné se žalobními body. Ty byly projednány napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že poskytnutí náhrady za ztrátu na výdělku nelze započíst do doby pojištění, poněvadž se podle zákona o dobu pojištění, ani o náhradní dobu pojištění nejedná. Je tomu tak i přesto, že částky vyplacené na takové náhradě jsou do vyměřovacího základu započteny. Zápočet doby pojištění za roky 2009 a 2010 nelze započíst dvakrát. Označení vedlejší činnost je technického rázu a nemá žádné důsledky pro zhodnocení vyplacené náhrady za ztrátu na výdělku do vyměřovacího základu. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud předesílá, že jeho úkolem je zabývat se napadeným rozhodnutím výlučně se zřetelem k výhradám tak, jak jsou v žalobě uplatněny. Na soudu není zabývat se napadeným rozhodnutím ve svém celku. Žalobní výhrada v tom, že do doby pojištění měl být započten celý rok 2010, nemá opodstatnění. Co je rozhodným obdobím, stanoví § 18 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodné období je ukončeno rokem bezprostředně předcházejícím roku přiznání důchodu, což představuje rok 2010, jestliže žalobce se stal invalidním od roku 2011 a od tohoto roku mu byl invalidní důchod přiznán. Pro účely stanovení osobního vyměřovacího základu se však neuvažuje s celými kalendářními roky, ale výlučně s dobami pojištění, případně náhradními dobami pojištění. Okruh pojištěných osob upravuje § 5 zákona o důchodovém pojištění a v roce 2010, kterého se žalobní výhrada dotýká, žalobce působil jako osoba samostatně výdělečně činná ve smyslu § 5 odst. 1 písm. e) zákona a tak byl také do 29. 3. 2010 pojištěn. Po zbytek tohoto roku jako osoba samostatně výdělečně činná pojištěn nebyl a okolnost, že za tento kalendářní rok mu bylo z titulu soukromoprávního pojištění poskytnuto plnění na ztrátě na výdělku pojištění, nezakládá, protože s tím označená právní norma neuvažuje a toto období není ani náhradní dobou pojištění podle § 12 zákona. Zbylou část roku 2010 od 30. 3. do Pokračování - 4 - 2Ad 27/2014 31. 12. 2010 v délce 277 dnů, proto do doby pojištění započítat nelze. Nutno poznamenat, že při trvání pojištění žalobce v délce 46 let a 80 dnů by při připočtení další 277 dnů za rok 2010 nebylo dosaženo celého kalendářního roku. Za takového stavu by žalobce dosáhl 46 let a 350 dnů pojištění. Na výpočet procentní výměry důchodu proto nezapočtení dalších 277 dnů pojištění nemá žádný vliv. Pro výši důchodu bylo však významné, že žalovaná akceptovala návrh žalobce na započtení náhrady za ztrátu na výdělku tak, jak byla žalobci v roce 2009 a 2010 poskytnuta. Žalobce obdržel v roce 2009 plnění ve výši 834.227 Kč. Tato částka byla přepočtena koeficientem nárustu 1,0269,