— Nejvyšší správní soud

10 Af 589/2012- 27 - text Pokračování - 7 - 10Af 589/2012 10Af 589/2012 - 27 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Sun Ship 02 s.r.o. Uherské Hradiště, Protzkarova 51, právně zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Českých Budějovicích ze dne 18.9.2012 č.j. 6967/12-1200, t a k t o : Žaloba se z a m í t á. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 16.11.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 9.7.2012 č.j. 369209/12/077910302673, kterým byla zamítnuta stížnost na postup plátce daně na základě ustanovení § 116 odst. 1 písm. c) daňového řádu a dle § 7e a 7g zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie ve znění pozdějších předpisů a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce zastává názor, že napadené rozhodnutí porušilo jeho ústavně zaručená práva, poukazuje na rozpor právní úpravy s ústavním pořádkem. Jako důvod protiústavnosti odvodu žalobce poukázal na porušení principu právní jistoty, zákazu pravé retroaktivity, legitimního očekávání, k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu ČR. Dle názoru žalobce byl porušen i princip předvídatelnosti práva. Žalobce zastává názor, že byl ze strany státu poškozen neférovým zásahem do své majetkové sféry. Rozhodnutí je neústavní, odporující základním principům právního státu. Bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce podal dne 7.1.2013 doplňující vyjádření k věci za účelem konkretizace některých skutečností a návrhů uvedených v žalobě. Doplnil odkaz na nález Ústavního soudu Pl.ÚS 17/11 a v té souvislosti poukázal na tam zmiňovaný individuální přístup. Zdůraznil, že zavedený odvod jej značně zatěžuje, neboť nebere v úvahu náklady na financování a výstavbu a provoz FVE, k čemuž odkázal na přiložené účetní výkazy k 31.12.2011. Jedná se nejen o krátkodobý rdousící efekt, ale dlouhodobou ztrátovou situaci, která je likvidační. Požadoval, aby soud zkoumal ústavní konformitu aplikace předpisu. Navrhl dále vypracování znaleckého posudku znalcem z oblasti ekonomie. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu (3) Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. V odvolacím řízení posoudil, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Hodnotil tedy aplikaci právního předpisu a uzavřel, že plátce nepochybil, odvod byl sražen a odveden ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, neboť tak správci daně nepřísluší, aby hodnotil soulad jednotlivých právních norem s ústavním pořádkem. Z žaloby je zcela zřejmé, že žalobní námitky směřují vůči zákonodárci, a proto žalovaný není oprávněn hodnotit postup zákonodárce při schvalování zákona. Žalovaný i správce daně postupovali v souladu s platnou právní úpravou. III. Obsah správních spisů (4) Ze spisů finančních orgánů vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce uzavřel se společností E.ON Distribuce, a.s. se sídlem České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy. V souladu se smlouvou dodal žalobce elektrickou energii v měsíci únoru 2012. Distributor neuhradil žalobci výkupní cenu v plné výši, ale z výkupní ceny srazil odvod za elektřinu ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona o podpoře. (6) Žalobce proto podal stížnost na postup plátce odvodu, jenž provedl příslušnou srážku, kterou správce daně posoudil výše označeným rozhodnutím jako nedůvodnou a zamítl ji. Plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem č. 180/2005 Sb. ve znění zákona č. 402/2010 Sb., který nabyl účinnosti dne 1.1.2011. Podle tohoto zákona je poplatníkem odvodu výrobce elektřiny, plátcem je provozovatel přenosové soustavy, Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, neboť podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán. (7) Proti rozhodnutí správce daně se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Nově zavedený odvod z elektřiny ze slunečního záření je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést ve lhůtě 25 dnů po skončení odvodového období. Plátce nemá zákonnou možnost své povinnosti neplnit, aniž by mu nesplněním povinností nevznikla majetková či jiná sankční odpovědnost. Plátce daně postupoval z toho důvodu v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení. Byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a zároveň bylo zkoumáno, zda daň byla sražena v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele ohledně nesouladu zákona č. 402/2010 Sb. s ústavním pořádkem se žalovaný zabývat nemohl, neboť protiústavnost zákona přísluší řešit Ústavnímu soudu ČR. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. V dané záležitosti došlo ze zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky k 1.1.2013 k reorganizaci daňové správy tak, že došlo k zániku stávajících finančních orgánů zřízených podle zákona č. 531/1990 Sb., v územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů a ke vzniku orgánů Finanční správy České republiky podle § 1 odst. 2 a § 19 odst. 1 zákona o Finanční správě. Z toho vyplývá konkrétní změna, že na místo původně žalovaného správního orgánu finančního ředitelství nastupuje Odvolací finanční ředitelství s působností na celé území ČR. (9) Předmětem přezkumu bylo učiněno rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti zamítnutí stížnosti správcem daně na postup společnosti E.ON Distribuce při provedení srážky a odvodu z elektřiny ze slunečního záření a toto rozhodnutí potvrzeno. Žalovaný dospěl k závěru, že plátce odvodu ve správné výši odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětné období řádně srazil a odvedl. (10) Žalobce především namítl rozpor zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů s ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami, kterými je ČR vázána. Zdůraznil porušení principu důvěry v právo a zákazu retroaktivity, principu legitimního očekávání ochrany majetkových práv a svobody podnikání tak, jak zaručuje Listina základních práv a svobod. (11) K tomu soud především poukazuje na platnou právní úpravu provedenou zákonem č. 402/2010 Sb., kterým byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelou došlo k uzákonění odvodu za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 ze zařízení uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a/ zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny a sazba činí 26 %. Zákon upravuje způsob výběru odvodu a stanoví povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období. (12) Pro posouzení převážné části námitek vyslovených žalobcem v žalobě postupoval soud podle nálezu Ústavního soudu ze dne 15.5.2012 č.j. Pl. ÚS 17/11, kterým Ústavní soud návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zamítl. Neshledal tvrzenou protiústavnost napadených ustanovení zákona, neboť se zabýval ústavností zavedení odvodu z elektřiny ze slunečního záření (novelizace zákona č. 180/2005 Sb. zákonem č. 402/2010 Sb.), přezkoumával ústavnost uvalení daně darovací na bezplatné použití povolenek (novelizace zákona č. 357/1992 Sb.) a ústavnost článku II. bod 2 – přechodných ustanovení zákona č