2 As 425/2018 — Nejvyšší správní soud

54 A 4/2021- 85 - text  14 54 A 4/2021 č. j. 54 A 4/2021 -85 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou ve věci žalobkyně: S. U. bytem X proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2021, č. j. KUJCK 17674/2021 takto: I. Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 8. 2. 2021, č. j. KUJCK 17674/2021 a rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, obecního živnostenského úřadu ze dne 24. 11. 2020, č. j. MUCK 55763/2020/OŽÚ/Boř se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3.000 Kč ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Ing. P. U. není osobou zúčastněnou na řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 7. 4. 2021 se žalobkyně domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný ve výroku I. podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov, obecního živnostenského úřadu (dále jen „živnostenský úřad“) ze dne 24. 11. 2020, č. j. MUCK 55763/2020/OŽÚ/Boř (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a výrokem II. podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušil opravné usnesení ze dne 1. 12. 2020, č. j. MUCK 60249/2020/OŽÚ/boř ve věci doplnění chybějícího poučení o odvolání a odvolací řízení v tomto rozsahu zastavil. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobkyni podle § 62 odst. 4 písm. b) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZŽP“ nebo též „zákon o živnostenském podnikání“) uložena pokuta ve výši 20 000 Kč za spáchání přestupku podle § 62 odst. 1 písm. g) zákona o živnostenském podnikání. Přestupku se žalobkyně měla dopustit tím, že v rozporu s § 17 odst. 7 a 8 zákona o živnostenském podnikání neoznačila povinnými údaji provozovnu na adrese L. n V. X, kde provozovala živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“. 2. Žalobkyně v žalobě vymezila šest žalobních okruhů. V prvé řadě namítala, že správní orgány nerespektovaly závazný právní názor vyslovený Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 2 As 425/2018-31, jímž byl žalovaný vázán na základě § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 78 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). 3. Druhá žalobní námitka mířila proti neúplně zjištěnému skutkovému stavu věci a z provedených důkazů správní orgány dle žalobkyně nesprávně vyhodnotily skutková zjištění. Žalobkyně namítala, že k datu tvrzeného spáchání přestupku (1. 2. 2017) měla přerušené živnostenské oprávnění s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“, obor činnosti „Velkoobchod a maloobchod“. Uvedeným žalobkyně podporuje svou argumentaci, že v nemovitosti na adrese L. n V. X neprovozovala obor činnosti „Velkoobchod a maloobchod“. 4. Dále žalobkyně podotkla, že, ačkoliv podle protokolu živnostenského úřadu ze dne 6. 10. 2017 měla provozovat obor činnosti „Ubytovací služby“, tak neposkytovala žádné související služby, jejichž poskytování je jedním ze základních znaků ubytování ve smyslu § 2326 občanského zákoníku, tudíž její počínání nemělo být klasifikováno jako živnost s předmětem podnikání „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona“ s oborem činnosti „ubytovací služby“. Zbylé služby jako praní prádla, úklid, apod. poskytoval jiný právní subjekt, a to paní E. S. (dále též „provozovatelka“), která tak činila na svůj vlastní účet a své vlastní riziko, k čemuž měla vlastní živnostenské oprávnění. Právě jinému právnímu subjektu nájemci za poskytované služby platili finanční obnos. Žalobkyně byla proto přesvědčena, že poskytuje pouze pronájem nemovité věci, nikoli ubytovací služby. Žalobkyně zdůraznila, že cedule umístěná na fasádě domu, jehož je spoluvlastnicí, reklamuje internetovou adresu www.lipnohome.cz, jejíž vlastníkem je zmiňovaný jiný právní subjekt, přičemž také telefonní číslo na ceduli uvedené náleží tomuto jinému právnímu subjektu. V žalobě žalobkyně poukazovala na uzavřenou příkazní smlouvu a plnou moc mezi ní, jejím manželem a jiným právním subjektem, v nichž byl specifikován rozsah přímého zastoupení žalobkyně jiným právním subjektem, které nezahrnovalo poskytování jakýchkoli služeb přímo nájemcům. K tomu žalobkyně dokládá plnou moc ze dne 26. 3. 2014 a mandátní smlouvu z téhož dne. 5. Živnostenský zákon přitom nespecifikoval, kdy se jedná o pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ani příslušným nařízením vlády nebylo zmíněno, ve kterých konkrétních případech se jedná o ubytování, resp. o pronájem nemovitosti, který nemůže být živností. Není jednoznačně zřejmé, kterému režimu by měla být činnost žalobkyně podřízena, jelikož pronájem nemovitostí a poskytování ubytovacích služeb je v právních předpisech neujasněné a smluvním stranám nemůže být vnucována jedna z forem jejich spolupráce. Žalobkyně uvedla, že nemůže být nucena poskytovat ubytovací služby namísto jí zvoleného pronájmu nemovitosti, což potvrzuje též judikatura Nejvyššího správního soudu (6 Afs 278/2016-54) a ustanovení § 99 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. V napadeném rozhodnutí označené typické znaky pro ubytování, resp. pro pronájem nejsou dle žalobkyně definovány v žádném obecně závazném předpise. Občanský zákoník naopak připouští pronájem bytu či domu k rekreaci či jinému krátkodobému účelu, tj. nejen k zajištění bytové potřeby nájemce. Žalovaný přitom opírá svůj právní názor toliko o délku doby pronájmu, což označila žalobkyně v rozporu s judikaturou SDEU. Žalobkyně nad rámec pronájmu nemovitosti neposkytuje žádné další služby vytvářející významnější přidanou hodnotu, proto v souladu se stanoviskem SDEU neposkytuje dle jejího názoru ubytování. Ani odvádění rekreačního poplatku nesvědčí o provozování volné živnosti, neboť takový poplatek se hradí při jakémkoli pobytu za účelem léčení či rekreace. 6. Žalobkyně poskytla podrobnou argumentaci, v níž vylučovala aplikaci rozsudku NSS ze dne 14. 1. 2020, č. j. 3 As 360/2017 – 35 potvrzeného usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, č. j. IV. ÚS 736/20-1, o něž se opíral žalovaný v napadeném rozhodnutí. Žalobkyně popsala odlišnosti mezi projednávanou věcí a zmiňovaným případem potvrzeným Ústavním soudem a konstatovala, že zmíněná judikatura není přiléhavá na projednávanou věc. Svá tvrzení o neposkytování ubytovacích služeb, a tudíž i nespáchání přestupku dle živnostenského zákona označila za jednoznačně prokazatelná a nezpochybnitelná a závěry správních orgánů shledala za zcela formální, neboť nebylo posuzováno naplnění materiálních znaků přestupku. Žalobkyně zdůraznila, že posuzovaná provozovna na adrese L. n V. Xnení veřejně přístupná pro spotřebitele nemající předem uzavřenou nájemní smlouvu s žalobkyní, v níž mají veškeré potřebné údaje zaznamenané, a tak je přesvědčena, že nedošlo k naplnění materiálních znaků přestupku. 7. Ve třetím žalobním bodě žalobkyně namítala, že napadené i prvostupňové rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, neboť správní orgány nepřihlédly k žalobkyní navrhovaným důkazům a jejím tvrzením. Obsah smlouvy i úmyslu smluvních stran byl dle žalobkyně vždy zřejmý a pokaždé se jednalo o uzavření nájemní smlouvy ve smyslu § 2201 občanského zákoníku. Správní orgány se dopouštěly dezinterpretace uzavřených nájemních smluv, jestliže na ně nahlížely jako na smlouvy o ubytování dle § 2326 občanského zákoníku. Na podporu svého tvrzení, že pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor není živností, žalobkyně odkazovala na rozsudek NSS ze dne 3. 8. 2017, č. j. 9 As 174/2016 – 23. 8. Čtvrtým žalobním bodem napadala žalobkyně uložení trestu ve zjevně nepřiměřené výši. Žalobkyně ihned po obdržení protokolu o výsledku provedené kontroly provozovnu označila, o čemž správní orgán informovala. Pokuta uložená žalobkyni převyšuje až desetinásobně pokuty ukládané v rozmezí let 2017-18 jiným subjektům podnikajícím v témže oboru ve stejné lokalitě, a to za obdobné či závažnější porušení zákona. Za stejný přestupek, tj. neoznačení provozovny, udělil žalovaný v jiném případě dle poznatků žalobkyně pokutu 1000 Kč. Bylo prokázáno, že žalobkyně své příjmy z podnikání řádně zdaňuje, platí veškeré místní poplatky související s rekreačními pobyty v pronajímané nemovitosti a plní další zákonné povinnosti. Celá zbývající část nemovitosti je dlouhodobě pronajata jiným nájemcům, pročež žalobkyně i u zbývající části nemovitosti preferuje stejný režim. 9. Pátou žalobní námitkou žalobkyně brojila proti provedené kontrole a navazujícímu řízení, které nebylo uskutečněno řádně a bylo stiženo neodstranitelnými vad