8 Afs 78/2006 — Nejvyšší správní soud

63 A 18/2020- 61 - text  10 63 A 18/2020 č. j. 63 A 18/2020 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: J. S. zastoupen advokátkou Mgr. Kateřinou Mík Špoulovou sídlem Haštalská 760/27, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2020, č. j. 21260/2020-MZE-16231, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 7. 2020, č. j. 21260/2020-MZE-16231 se zrušuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byla podle § 77 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), prohlášena nicotnost části rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje (dále též „krajský úřad“) ze dne 31. 1. 2012, č. j. KrÚ 7446/2012/OŽPZ/OZE a Městského úřadu Písek (dále též „městský úřad“) ze dne 22. 11. 2006, č. j. ŽP/MUPI/2006/17069/Ad. Napadeným rozhodnutím žalovaný prohlásil výrokem I. nicotnost rozhodnutí krajského úřadu v části výroku znějící „a označení bodu III. výroku rozhodnutí se mění na označení II.“ a výrokem II. prohlásil žalovaný nicotným rozhodnutí městského úřadu v části jeho výroku III., kterým bylo určeno, že do nabytí právní moci rozhodnutí o uznání nových honiteb ze zaniklé Schwarzenberské honitby Orlík, užívá tuto honitbu dle § 29 odst. 4 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) její dosavadní uživatel, a to J. S., který tuto honitbu pro provádění myslivosti využíval prostřednictvím zmocněnce K. S.. 2. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že není místně příslušným k projednání žaloby a usnesením ze dne 6. 10. 2020, č. j. 3 A 107/2020-16 rozhodl o postoupení věci Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále též „krajský soud“ či „zdejší soud“). Správnost postupu městského soudu následně potvrdil též Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 11. 2020, č. j. Nad 172/2020 – 27, když se otázkou místní příslušnost zabýval na základě předložení věci zdejším soudem. 3. Žalobce rozporuje závěr žalovaného, že by rozhodnutí krajského úřadu a městského úřadu byla stižena vadami takové intenzity, které by způsobovaly nicotnost dotčených výroků, tj. aby vůbec nebylo možné v daných případech hovořit o správních aktech. Žalobce dovozuje věcnou příslušnost městského úřadu z § 60 zákona o myslivosti ve spojení s § 69 odst. 1 a § 29 odst. 4 téhož zákona. Žalobce uvádí, že výrok o užívání honitby doplňuje výrok o neuvedení honitby do souladu zákonem, přičemž jeho účelem má být posílení právní jistoty účastníků řízení. Žalobce shledává oporu zahrnutí daného výroku do správního rozhodnutí v § 142 odst. 2 správního řádu (žalobce patrně měl na mysli odst. 1 daného ustanovení – pozn. zdejšího soudu). Žalobce dále konstatuje, že výrok o užívání honitby v dotčených rozhodnutích má toliko deklaratorní povahu a skrze něj je pouze potvrzena skutečnost jinak vyplývající z § 29 odst. 4 zákona o myslivosti. Žalobce je přesvědčen, že orgány státní správy myslivosti mají pravomoc v řízení dle § 142 odst. 1 správního řádu deklaratorně rozhodnout o tom, kdo je uživatelem honitby, je-li uvedené řízení k žádosti dosavadního uživatele zahájeno. 4. I pokud by žalobce připustil, že deklaratorní výrok dle § 142 odst. 2 správního řádu nelze začlenit do rozhodnutí vydaného v jiném řízení, absentuje-li v daném řízení žádost o uvedenou deklaraci, tj. pokud by nebylo možné daný výrok vyslovit ex officio, zakládalo by to dle žalobce nanejvýše nezákonnost dotčených rozhodnutí, nikoli však jejich nicotnost. 5. Žalobce dále poukazuje na to, že žalovaným provedené prohlášení nicotnosti představuje značný zásah do právní jistoty. Dle žalobce by vzhledem k principům právního státu, zahrnujících též princip dobré víry ve správnost rozhodnutí orgánů veřejné moci, zákonné důvody pro prohlášení nicotnosti měly být vykládány restriktivně a nikoli extenzivně. Žalobce je přesvědčen, že pravomoc městského úřadu byla založena ustanovením § 60 zákona o myslivosti ve spojení s § 142 odst. 2 správního řádu. Postup žalovaného pak žalobce označuje za přepjatý formalismus opakovaně kritizovaný v judikatuře Ústavního soudu. 6. Své stanovisko žalobce zároveň zakládá na tom, že obě rozhodnutí městského úřadu a krajského úřadu již byla předmětem přezkumu ve správním soudnictví, přičemž v rámci soudního přezkumu daná rozhodnutí obstála jak před krajským soudem, tak následně i před Nejvyšším správním soudem a na základě řízení o ústavní stížnosti posléze i před Ústavním soudem, čímž byla potvrzena jejich zákonnost. Ani jeden ze soudů přitom žalovaným shledané vady rozhodnutí ani náznakem nevytkl. Shora uvedené platí tím spíše vzhledem k tomu, že i samotný žalovaný v rámci své rozhodovací praxe vycházel z dotčených rozhodnutí, kdy žalobce příkladmo odkázal na rozhodnutí ze dne 2. 12. 2009, č. j. 29884/2009-1623. Z popsaného postupu žalovaného vyvozuje žalobce znaky svévole. 7. Závěrem žalobce rozporuje dopad žalovaným zmiňovaných rozhodnutí Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 3. 2009, č. j. 59 Ca 116/2008-41, a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2009, č. j. 59 Ca 31/2009-28. Dle žalobce se jedná o zcela nepřiléhavou argumentaci, jelikož uvedená soudní rozhodnutí se týkala zcela jiných skutkových základů, a proto tyto nemohou sloužit jako opora pro závěry napadeného rozhodnutí. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného správního orgánu 8. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby. Dle žalovaného je obsah žaloby de facto identický jako vyjádření žalobce v řízení o vyslovení neplatnosti, přičemž se s nimi napadené rozhodnutí kompletně a podrobně vypořádalo a je tak vyloučena jakákoli žalobcem namítaná svévole. 9. Za novou námitku žalovaný považuje zpochybnění relevantnosti odkazů na rozsudky správních soudů. K dané námitce žalovaný upozornil, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí byl uveden odkaz toliko na rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 2. 3. 2009, č. j. 59 Ca 116/2008-41, a to v rámci bodu 2 a v rámci bodu 4 na straně 6. Žalovaný přitom trvá na relevanci jím uvedených tvrzení. Žalovaný podotkl, že rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 4. 2009, č. j. 59 Ca 31/2009-28, se mu nadto nepodařilo dohledat. 10. Žalovaný dále namítl, že mu nejsou známa soudní rozhodnutí, která by prohlášení nicotnosti v případě vydání rozhodnutí nekompetentním orgánem znemožňovala či zpochybňovala. Žalovaný konstatoval, že pakliže by neměla být prohlášena za nicotná rozhodnutí v projednávané věci, pak již zřejmě žádné, neboť absenci zákonného zmocnění pro vydání rozhodnutí představuje ten nejzávažnější případ ze zákonem vymezených vad, které jsou důvodem pro vyslovení nicotnosti. Žalovaný závěrem upozornil na to, že v daném případě nejsou dány podmínky pro dobrovolné uspokojení žalobce ve smyslu § 153 odst. 2 správního řádu, jelikož jde o případ, dotýkající se vícera účastníků řízení. III. Obsah správních spisů 11. Dle spisového materiálu bylo žalovaným vydání rozhodnutí krajského úřadu a městského úřadu zjištěno v rámci kontroly na Městském úřadu Milevsko, která byla ukončena vypořádáním námitek proti protokolu na konci října 2019. 12. Zahájení řízení o prohlášení nicotnosti rozhodnutí krajského úřadu a rozhodnutí městského úřadu bylo účastníkům řízení oznámeno přípisem žalovaného ze dne 21. 5. 2020, č. j. 25257/2020-MZE-16231. Žalovaný v uvedeném oznámení zároveň účastníky poučil, že dle § 36 odst. 1 a 3 správního řádu, mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko, vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí, předkládat důkazy, činit v řízení návrhy a nehlédnout do spisu. Do správního spisu bylo založeno též rozhodnutí krajského úřadu, jakož i rozhodnutí městského úřadu. 13. Žalovaný svou žádostí ze dne 25. 2. 2020, č. j. 61676/2019-MZE-16231, požádal krajský úřad o zaslání kompletního spisového materiálu. V návaznosti na předmětnou žádost krajský úřad zaslal žalovanému vyjádření, dle něhož byl již správní spis k rozhodnutí krajského úřadu skartován, a proto byl z jeho strany žalovanému zaslán pouze spis městského úřadu. Krajský úřad zároveň vyjádřil přesvědčení, že je otázkou, zda by mělo případné prohlášení uvedených rozhodnutí za nicotné vůbec nějaký dopad, neboť obě rozhodnutí byla již konzumována. 14. V rámci řízení o nicotnosti byla žalovanému doručena dvě vyjádření, a to jednak vyjádření žalobce ze dne 15. 6. 2020, jednak vyjádření Honebního společenstva Jickovice ze dne 22. 6. 2020. Zatím