— Nejvyšší správní soud

63 Af 9/2021- 57 - text  9 63 Af 9/2021 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., v právní věci žalobkyně: LESIKAR, a.s., IČO 26018748 sídlem Vančurova 2904, Tábor zastoupené advokátkou Mgr. Janou Šuranovou Traplovou sídlem Přístavní 531/24, Praha 7 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 11. 2021, č.j. 39839/21/5200-11431-712136, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 14. 7. 2020, č.j. 1688186/20/2212-50524-305839, a to tak, že žalobkyni byla doměřena daň z příjmů právnických osob vyšší o částku 375 250 Kč namísto původní správcem daně doměřené částky 602 300 Kč a dále penále v částce 75 050 Kč namísto původně správcem daně určeného penále ve výši 120 460 Kč. 2. K doměření daně z příjmů právnických osob daňovými orgány došlo z důvodu neuznání nákladů (výdajů) na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů dle § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) ve zdaňovacím období roku 2017. Na základě kontrolního zjištění správce daně byly zpochybněny výdaje na (1) licenční poplatky v částce 2 735 048,74 Kč, (2) poplatky od právní kanceláře v částce 298 420,46 Kč a (3) nedokončenou výrobu v částce 137 107,57 Kč. Žalobkyně projednávanou žalobou brojí pouze proti neuznaným výdajům v částce 1 539 540,72 Kč (částka neuznaných výdajů určená napadeným rozhodnutím), které z její strany měly být vynaloženy na licenční poplatky za užití patentu na základě faktur přijatých od dceřiné společnosti LESIKAR AB c/o Forward Ekonomi, Asboholmsgatan 16, 504 51 Boras, Švédsko (dále jen „LESIKAR AB“). Tento výdaj nebyl žalovaným uznán, neboť bylo zjištěno, že v konkrétní části zdaňovacího období roku 2017 (do 11. 8. 2017) byla vlastníkem patentu „Snímač otáček“ žalobkyně, nikoli její dceřiná společnost LESIKAR AB. Daňové orgány dospěly k závěru, že k právním účinkům převodu patentu dle § 1102 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) došlo až zápisem do Evropského patentového rejstříku dne 11. 8. 2017, nikoli již podpisem smlouvy o převodu patentu ze dne 5. 12. 2016, jak dovozuje žalobkyně. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně se se závěry daňových orgánů stran účinnosti převodu evropského patentu k okamžiku jeho zápisu do Evropského patentového rejstříku neztotožnila. Pro posouzení okamžiku účinnosti převodu evropského patentu je na základě určení rozhodného práva třeba aplikovat Úmluvu o udělování evropských patentů (Evropskou patentovou úmluvu) ze dne 5. 10. 1973 (dále jen „Úmluva“) před vnitrostátními předpisy. Daňovými orgány užité ust. § 980 a § 1102 občanského zákoníku se proto na projednávanou věc nepoužije. 4. Účinnost a okamžik převodu evropského patentu je dle žalobkyně nutno dovodit z čl. 71 Úmluvy, jež upravuje podmínky převodu evropské patentové přihlášky, kterými jsou pouze písemná forma a podpisy stran. Dle žalobkyně jde o svébytné ustanovení evropského práva nahrazující vnitrostátní úpravu, jejíž přísnější požadavky se proto neuplatní. K tomu žalobkyně cituje z německého komentáře k uvedenému článku, ze kterého se podává, že registrace není podmínkou k tomu, aby došlo k nabytí práva, ale pouze k získání legitimace vůči Evropskému patentovému úřadu. Citace komentáře k čl. 72 Úmluvy pak dále uvádí, že tento článek je svébytným ustanovením evropského práva a v tomto rozsahu nahrazuje příslušné vnitrostátní právo použitelné dle čl. 74. Přísnější požadavky vnitrostátního práva (např. zápis do patentového rejstříku) se na evropskou patentovou přihlášku nevztahují. Závěry žalovaného o tom, že Úmluva nezakotvuje účinnost převodu, ani okamžik, ke kterému k převodu vlastnického práva dochází, tak dle žalobkyně nejsou správné. Účinnost a okamžik převodu patentového práva se dle Úmluvy odvíjí od okamžiku podpisu písemné smlouvy mezi oběma smluvními stranami, v projednávaném případě k datu 5. 12. 2016. 5. Žalovaný dle žalobkyně rovněž pochybil, když nezohlednil fakticitu okolností projednávané věci, jak ostatně ukládá též žalobou konkrétně poukazovaná judikatura správních soudů. Jednoznačnou vůlí smluvních stran v dané věci bylo, aby spol. LESIKAR AB od 5. 12. 2016 držela práva k patentu a licencovala je žalobkyni za licenční poplatky založené na prodejích výrobku v Polsku, Řecku a Turecku, které žalobkyně od roku 2017 dceřiné společnosti hradila. Pokud tedy byl převod mezi smluvními stranami účinný, pak je třeba licenční poplatky hodnotit jako výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, neboť žalobkyně byla z hlediska hmotného práva zavázána je hradit, aby předmět licence mohla využívat a dosahovat tak příjmů. 6. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku, který byl usnesením krajského soudu ze dne 3. 1. 2022, č.j. 63 Af 9/2021-45 zamítnut. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření setrval na závěrech učiněných v napadeném rozhodnutí. Žalovaný předně zpochybnil žalobní argumentaci, dle níž byl převod evropského patentu účinný ke dni 5. 12. 2016. Uvedl, že pokud byl předmětný patent žalobkyni udělen rozhodnutím Evropského patentového úřadu účinným ke dni 29. 3. 2017, nemohlo dojít k převodu jeho vlastnictví (dne 5. 12. 2016) před tímto jeho udělením. Dceřiná společnost LESIKAR AB se tak před datem 29. 3. 2017 nemohla stát vlastníkem patentu, neboť předmět převodu v této době neexistoval. Nadto i žádost žalobkyně o registraci převodu evropského patentu byla Evropskému patentovému úřadu doručena dne 11. 5. 2017 a tento převod byl zaznamenán v evropském patentovém rejstříku dne 11. 8. 2017. 8. Žalovaný se neztotožnil ani s výkladem Úmluvy prezentovaným žalobou, když uvedl, že z dikce čl. 71 a 72 vyplývá, že se nezabývají účinností převodu patentu k jiným osobám než právě jen k Evropskému patentovému úřadu, proto se na projednávanou věc aplikuje vnitrostátní úprava - ust. § 1102 občanského zákoníku, dle které účinky převodu evropského patentu nastaly ke dni 11. 8. 2017, kdy došlo k jeho zápisu do Evropského patentového rejstříku, který je veřejným seznamem. Žalobkyní deklarované licenční poplatky v částce 1 539 540,72 Kč proto nejsou náklady za použití evropského patentu ve vlastnictví spol. LESIKAR AB a nelze je uznat jako náklady na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů ve smyslu § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů. 9. Žalovaný postupoval zcela v souladu s žalobou uváděnou judikaturou ukládající správním orgánům zohledňovat fakticitu okolností posuzované věci. Žalovaný totiž jednal v souladu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, když zjišťoval, zda žalobkyně vynaložila uplatněné výdaje na dosažení, zajištění a udržení jejích příjmů. Daňové orgány jsou přitom v této souvislosti oprávněny přezkoumávat důvody, smysl a účel učiněných rozhodnutí směrem k ověření těchto nákladů s ohledem na jejich dopad do základu daně a daňové povinnosti. V projednávané věci daňové orgány dospěly k závěru, že jakkoli je soukromoprávní ujednání o převodu evropského patentu mezi stranami perfektní, jeho účinnost vůči třetím stranám nastává až zápisem příslušné smlouvy do patentového rejstříku. IV. Průběh jednání před krajským soudem 10. Dne 30. 3. 2022 proběhlo u krajského soudu ústní jednání, během kterého obě strany sporu setrvaly na svých tvrzeních a závěrech prezentovaných v průběhu řízení. V. Právní hodnocení krajského soudu 11. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování daňového orgánu (§ 75 s. ř. s.). 12. Žaloba není důvodná. 13. Předmětem sporu v projednávané věci je otázka stanovení účinnosti převodu evropské patentové přihlášky, na základě kterého žalobkyně ve zdaňovacím období roku 2017 hradila spol. LESIKAR AB licenční poplatky představující náklady za prodej výrobků chráněných evropským patentem. Dle žalobkyně je převod patentového práva na základě čl. 71 Úmluvy účinný ke dni podpisu smlouvy o tomto převodu (5. 12. 2016). Naproti tomu dle žalovaného nastává účinnost převodu evropského patentového práva na základě § 1102 občanského zákoníku až okamžikem jeho zápisu do Evropského patentového rejstříku (11. 8. 2017). 14. Krajský soud předně v obecné rovině uvádí, že patent představuje právní formu ochrany vynálezu. Majitel patentu má výlučné právo vynález využívat – vyrábět jej, nabízet, uvádět na trh nebo používat výrobek, který je předmětem patentu, nebo s ním i jinak nakládat, dále má výlučné právo poskytnout souhlas k využívání