5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

64 A 6/2023- 30 - text  11 64 A 6/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: P. B., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dostálem sídlem Krajinská 251/16, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina sídlem Žižkova 1882/57, 586 01 Jihlava o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2023, č. j. KUJI 41854/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Městského úřadu Pelhřimov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. MPe/OVVD/1511/2022, D-390/22, vydaném dne 3. 2. 2023 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125c odst.1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se z nedbalosti dopustil tím, že dne 28. 8. 2022 v čase 10:10 hodin řídil na pozemní komunikaci v obci Včelnička automobil tovární značky Škoda Scala, registrační značky X, přičemž mu byla při policejní kontrole po zastavení vozidla u domu č. 21 v čase 10:15 hodin hlídkou Policie ČR při dechové zkoušce analyzátorem zn. Dräger naměřena hodnota 0,30 ‰ alkoholu v těle, přičemž po odečtení odchylky 0,24 ‰ zohledňující faktory ovlivňující výsledek měření a jeho přepočet, mu byla prokázána hodnota 0,06 ‰ alkoholu v těle, čímž se žalobce dopustil řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Za uvedené přestupkové jednání byl žalobci prvostupňovým orgánem uložen správní trest pokuty ve výši 2 500 Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na území České republiky na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí. Současně byla žalobci prvostupňovým rozhodnutím uložena povinnost uhradit náhradu nákladů správního řízení ve výši 1 000 Kč. 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) správní žalobu, kterou se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného. Žalobce uvádí, že byl napadeným rozhodnutím, jakož i řízením, které mu předcházelo, zkrácen na svých právech. 4. Žalobce namítá, že se správní orgány nevypořádaly s jeho opakovaně uplatněnými důkazními návrhy. Žalobce uvádí, že se již při prvním ústním jednání ve věci dovolával aplikace závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010-96. Z tohoto rozsudku se dle žalobce podává, že zjistí-li správní orgán, že obviněný z přestupku spoléhal na to, že v době, kdy se jal řídit motorové vodidlo, již není ovlivněn alkoholem, je úkolem správního orgánu postavit na jisto, že důvody, pro které stěžovatel spoléhal na to, že neporuší nebo neohrozí zájem chráněný zákonem, nejsou přiměřené. Přiměřenost je dle žalobce nutno posuzovat dle doby uplynulé od konzumace alkoholických nápojů, jeho množství a jeho odbourávání konkrétním obviněným z přestupku. Mohl-li se obviněný rozumně domnívat, že v době řízení vozidla již není ovlivněn alkoholem, je vyloučeno jeho zavinění. Dle judikatury lze vycházet z údajů, které jsou obecně dostupné a určené řidičům nacházejícím se v takové situaci. Nutno posuzovat tvrzení obviněného o množství požitého alkoholu a tempu jeho konzumace. K množství požitého alkoholu žalobce navrhoval výslech svědků. Žalobce z judikatury dovozuje, že je třeba vycházet ze skutečností plynoucích ze správního spisu a z tvrzení obviněného, není-li zjištěno nic nad jejich rámec. 5. Z judikatury správních soudů žalobce dále akcentuje požadavek na přítomnosti určité časové rezervy na straně řidičů od momentu, ke kterému se domnívali, že již mohou „usednout za volant“. V dané souvislosti žalobce opakuje průběh dne 27. 8. 2022 a zmiňuje, kolik piv a při jakých příležitostech zkonzumoval. K událostem, kterých se žalobce zúčastnil, existuje objektivní časový harmonogram. Svá tvrzení byl žalobce připraven prokázat svědeckou výpovědí pana P. V., narozeného dne X. Daného dne večer žalobce dle svých slov navštívil web alkoholmetr.cz, přičemž po zadání všech požadovaných údajů zjistil, že neovlivněn alkoholem by měl být dalšího dne přibližně již v 5 hodin ráno. Při vyplnění totožných údajů na obdobném on-line kalkulátoru Alkulačka by přitom měl být alkohol z těla žalobce odbourán dokonce již ke 4. hodině ranní. Vzhledem k tomu, že žalobce řídil motorové vozidlo po více než dalších 5 hodinách od chvíle, kdy předpokládal, že je dán nejbližší možný čas, kdy již nebude ovlivněn alkoholem, nelze dostatečnou časovou rezervu považovat za neracionální. Žalobce je přesvědčen, že naopak jednal nad míru opatrně. Orientační výpočty, vyplněné na základě údajů, které policistům sdělil již při silniční kontrole, předal žalobce správnímu orgánu. 6. Dle žalobce je nevhodné, sdělil-li správní orgán prvního stupně žalobci, že měl detailní popis událostí předchozího dne nadiktovat již policistům konajícím silniční kontrolu. Zjišťování předmětných skutečností je totiž doménou až správního řízení. 7. Není pravdou, jak uvádí správní orgán prvního stupně, že žalobce někde celý den popíjel alkohol. Předmětné vyjadřování svědčí toliko o postoji rozhodujícího úředníka vůči žalobci a je zbytečné, nepřiléhavé a vyvarování hodné. Žalovaný se nijak nevyjádřil k opatrnému postupu žalobce ve smyslu jemu dostupných dat o potenciální přítomnosti alkoholu v jeho těle. Tvrzení žalobce pak žalovaný označil za spekulace, nemající vliv na posouzení jeho protiprávního jednání. Správní orgán prvního stupně v rozporu s požadavky kladenými na nakládání s důkazními návrhy jejich nepřipuštění de facto nijak neodůvodnil. S žalobcem nakládal tak, jako by pro něj byl sprostým podezřelým, což v podmínkách právního státu nemůže obstát. Žalovaný pak argumentaci žalobce odbyl odkazem na zásadu volného hodnocení důkazů. Tímto postupem byla dle žalobce deformována zásada materiální pravdy. Žalovaný správní orgán svou argumentaci postavil tak, že pokud byla zjištěna přítomnost alkoholu v dechu žalobce, bylo zásadě materiální pravdy učiněno zadost. Takový přistup však zpochybňuje samotný důvod pro vedení správního řízení v dané věci, neboť by žalobce již nikdy nemohl dosáhnout jiného výsledku než toho, že bude uznán vinným z přestupku, který je mu kladen za vinu. 8. Správní orgán prvního stupně dle žalobce odmítl jeho sdělení stran toho, že před provedením dechové zkoušky požil slazený energetický nápoj, a to pouze proto, že žalobce nedopatřením uvedl, že čerpací stanice pohonných hmot, kde nápoj zakoupil, se nachází v obci Včelnička namísto města Kamenice nad Lipou. Žalobce byl „odbyt“ slovy, že pokud jej konzumoval, ani tak činit neměl. Přitom žádný právní předpis nezakazuje konzumaci slazených (energetických či jiných) nápojů před řízením motorových vozidel. 9. Žalobce také poukazuje na vady provedení dechové kontroly. Žalobce namítá, že dle návodu k použití analyzátoru Dräger měla po požití aromatického nápoje následovat do provedení dechové kontroly čekací doba 15 minut. V tom žalobce spatřoval neodbornost měření. V době provedení kontroly o tom pochopitelně žalobce nevěděl a nebyl ani o pokynech obsažených v návodu policisty poučen. Nebyl ani dotazován, zda nepil slazený aromatický nápoj. Dále žalobce upozornil na mizivou hodnotu 0,06 ‰ alkoholu v dechu. U žalobce nebyly dány žádné jiné projevy, které by bylo možno chápat jako skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat pochybnosti o jeho střízlivosti. Šlo o namátkovou kontrolu, k jejímuž provedení nedal žalobce svým chováním podnět. I uvedené okolnosti svědčí dle žalobce ve prospěch závěru o znehodnocení měření v důsledku požití uvedeného nápoje. Žalobce se skutečně necítil pod vlivem alkoholu. Všechny uvedené okolnosti vyvracejí tvrzení správního orgánu prvního stupně, že si žalobce před jízdou nebyl zcela jistý, zda je či není pod vlivem alkoholu. Žalobce tak dle svých slov dostál požadavkům § 4 odst. 1 zákona o silničním provozu [myšleno patrně ustanovení § 4 písm. a) – pozn. krajského soudu] i § 5 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Za tohoto stavu mělo být dle žalobce správními orgány rozhodnuto o zastavení správního řízení. 10. Dalším žalobním bodem žalobce namítá, že byl zkrácen na svých právech plynoucích z § 36 odst. 3 správního řádu. Žalobce připouští, že s podklady pro vydání rozhodnutí byl seznámen prostřednictvím svého právního zástupce dne 22. 12. 2022. Jednalo se však o podklady nekompletní a žalobce činil ve věci další důkazní návrhy. Vzhledem k tomu měl být dle svého mínění žalobce správním orgánem spraven o tom,