2 Afs 198/2006 — Nejvyšší správní soud

51 Af 9/2023- 58 - text  9 51 Af 9/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: obec Předslavice sídlem Předslavice 17, 387 01 Předslavice zastoupen advokátem JUDr. Lubošem Průšou sídlem tř. Národní svobody 32/11, 397 01 Písek proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 7. 2023, č. j. 22791/23/5000-10612-713127 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobci byly Ministerstvem pro místní rozvoj (dále jen „poskytovatel“) poskytnuty dotace na celkem 4 projekty, při jejichž realizaci byl žalobce povinen postupovat v souladu s platným zněním zásad podprogramu Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách v roce 2013, č. j. 27142/2013-52 (dále jen „Zásady“). Konkrétně se jednalo o tyto projekty: - projekt s názvem „Obnova retenční nádrže p.č.kat. 16 v k.ú. Marčovice po přívalovém deští 2013“ (dále také „projekt č. 1“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-24680-1/2014-55 ze dne 15. 10. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 1“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 400 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 2 771 287,20 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 494 158,00 Kč; - projekt s názvem „Obnova retenční nádrže p.č.kat. 20 v k.ú. Kakovice po přívalovém dešti 2013“ (dále také „projekt č. 2“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-24680-2/2014-55 ze dne 15. 10. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 2“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 600 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 3 015 145,76 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 713 630,00 Kč; - projekt s názvem „Oprava hráze v k.ú. Marčovice po povodni 2013“ (dále také „projekt č. 3“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. MMR-42250-2/2014-55 ze dne 09. 12. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 3“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 2 090 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 2 384 148,00 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 2 145 732,00 Kč; - projekt s názvem „Oprava vodoteče v k.ú. Kakovice po povodni 2013“ (dále také „projekt č. 4“); rozhodnutí o poskytnutí dotace č. j. 117D914003467 ze dne 29. 12. 2014 (dále jen „Rozhodnutí č. 4“); zakázka byla zadána jako veřejná zakázka malého rozsahu s předpokládanou hodnotou bez DPH 1 650 000,00 Kč, cena vítězné nabídky činila celkem vč. DPH 1 875 969,00 Kč; částka dotace použité na financování veřejné zakázky 688 372,00 Kč; 2. Finanční úřad pro Jihočeský kraj (správce daně) započal v roce 2021 daňovou kontrolu v rozsahu všech povinností a podmínek dotace u těchto projektů. Dospěl k závěru, že žalobce porušil postup při zadávání veřejných zakázek tím, že neoprávněně rozdělil předmět veřejných zakázek, který vykazoval prvky věcné, místní, funkční i časové souvislosti, na jednotlivá dílčí výběrová řízení. Tím došlo k porušení Zásad u všech těchto projektů, což vedlo k neoprávněnému použití poskytnutých peněžních prostředků, tedy k porušení rozpočtové kázně. Správce daně stanovil odvod pro porušení rozpočtové kázně ve výši 25 % z každé poskytnuté dotace, celkem 2 260 473,00 Kč prostřednictvím platebního výměru ze dne 30. 11. 2022, č. j. 2156807/22/2200-31471-304765. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“) zamítl odvolání žalobce a platební výměr správce daně potvrdil. II. Stručný obsah žaloby 4. Žalobou ze dne 20. 9. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce vznáší dva okruhy žalobních námitek, které následně v žalobě rozpracovává. Jádro žaloby tvoří první okruh námitek, jimiž žalobce brojí proti závěru žalovaného, že uměle rozdělil v rozporu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění (dále jen „ZVZ“) jedinou zakázku na čtyři dílčí zakázky podřízené méně přísnému způsobu zadávání zakázek. Dle žalobce není mezi těmito zakázkami funkční souvislost (§ 13 odst. 3 a odst. 8 ZVZ), žádné funkční propojení (funkční spojení např. dvou chodníků), jak má popisovat rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 a rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 10. 2020, C-16/98, obdobně i komentářová literatura; dále srov. i § 18 odst. 2 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek. Taková funkční souvislost zde dle žalobce není dána, stavby nejsou jakkoli stavebně či technicky spojeny, správce daně takové spojení neprokázal a ani nezkoumal. Hovoří-li žalovaný o plnění zakázek stejného nebo srovnatelného druhu, jedná se o věcnou souvislost, nikoli funkční. Rezignace na naplnění tohoto znaku a spokojení se pouze s místní a časovou souvislostí a obdobnosti plnění by dle žalobce směřovalo k absurdním závěrům (např. nutnost všechny stavební práce v obci v daném roce posuzovat jako jedinou zakázku). K tomu žalobce rozporuje interpretaci a aplikaci judikatury Nejvyššího správního soudu učiněnou žalovaným. Vedle toho bylo na každý projekt žádáno o dotaci samostatně a musela zde být i přiložena daná smlouva o dílo. MMR neumožňovalo podání žádosti o dotace na více stavebních akcí společně (viz Pokyny MMR pro žadatele). Dle žalobce zde nebyla ani přímá časová souvislost, neboť po povodních podal u MMR postupně čtyři žádosti a nevěděl, zda uspěje. K přiznání a vyplacení dotace musel vykázat existenci smlouvy o dílo na každou z těchto akcí. 6. Druhým okruhem námitek žalobce brojí proti nepřezkoumatelnému uložení odvodu za porušení rozpočtové kázně v nepřiměřeně vysoké výši odporující zákonným kritériím proporcionality dle § 44a odst. 3 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), v rozhodném znění. Dle žalobce se žalovaný nevypořádal s okolnostmi odůvodňující stanovení odvodu v nižší částce. K tomu uvádí jednotlivé důvody včetně svých námitek proti odůvodnění žalovaného rozhodnutí (konkrétně viz níže v rámci posouzení věci krajským soudem). III. Vyjádření žalovaného k žalobě 7. Žalovaný ve svém vyjádřené ze dne 3. 11. 2023 navrhl podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 8. Základní otázkou dle žalovaného je to, zda jednotlivé zakázky spolu souvisí v takové míře, že byl žalobce povinen k těmto přistupovat jako k jednomu zadávacímu řízení v podlimitním režimu, nebo zda byl oprávněn tyto rozdělit na čtyři zakázky malého rozsahu. Žalovaný nemá pochyb o místní a časové souvislosti těchto zakázek. Sporná je souvislost funkční. I tuto souvislost považuje žalovaný za naplněnou, neboť všechny zakázky byly realizovány za účelem totožné potřeby – za účelem opravy a obnovy vodních staveb v postižených živelnou pohromou přívalovými dešti v červnu 2013. Žalovaný proto nesouhlasí s argumentací žalobce, že zde není funkční souvislost, neboť jednotlivé stavby nejsou propojeny například kanálem, potokem, společnou manipulací, sousedství, potrubní sítí, rozvody a podobně, tedy neplní společnou funkci. Žalovaný proto setrvává na tom, že všechny 4 veřejné zakázky spolu úzce souvisely a spočívaly v plnění stejného nebo srovnatelného druhu, pročež tvořily jeden předmět. 9. Žalovaný nesouhlasí ani s tím, že odvod by byl uložen v nepřiměřeně vysoké výši nebo že jeho výše by byla nedostatečně odůvodněna. Žalobcem uváděné skutečnosti nemohly být zohledněny tak, jak je v žalobou napadeném rozhodnutí popsáno. IV. Posouzení věci krajským soudem 10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl bez jednání (§ 51 s. ř. s.). 11. Žaloba není důvodná. 12. Zdejší soud se již v minulosti věnoval žalobcem předkládané otázce v prakticky skutkově a právně totožných věcech. V rozsudku ze dne 26. 2. 2019, č. j. 57 Af 13/2018-42, se krajský soud zabýval tím, zda se obec Hracholusky v rámci tohoto dotačního programu dopustila totožného pochybení, když při opravě dvou místních komunikacích ve dvou různých osadách řešila každou z oprav samostatnou veřejnou zakázkou. Krajský soud dospěl k závěru, že věcná či funkční souvislost je dána, jestliže byly obě veřejné zakázky zrealizovány za účelem totožné potřeby a ani skutečnost, že bylo požádáno o dotaci na každou akci zvlášť neznamená, že předmět zakázek neplní stejnou funkci, stejný účel, nesměřuje ke stejnému cíli. Se závěry zdejšího rozsudku se ztotožnil i Nejvyšší správní soud, který rozsudkem ze dne 23. 4. 2021, č. j. 1 Afs 132/201