6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

61 A 37/2023- 92 - text  13 61 A 37/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: Ing. V. V., IČO se sídlem zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Douchou se sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha 1 proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát se sídlem Gorazdova 24, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 3100901722, čj. SEI18170/2023/90.221, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 3100901722, čj. SEI-18170/2023/90.221, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 690,70 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V této věci se krajský soud zabýval přestupky spočívajícími v tom, že žalobce při čerpání podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů nedodržel věcné podmínky stanovené cenovými rozhodnutími Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) v souvislosti s modernizací fotovoltaické elektrárny. Mezi účastníky je sporné, jaké časové znění příslušné právní úpravy měly správní orgány aplikovat, zda se skutečně jednalo o modernizaci a nikoli o pouhou opravu výrobny, i zda bylo možné posoudit přestupky jako pokračující. 2. Dne 30. 3. 2021 zahájila Státní energetická inspekce, územní inspektorát pro Jihočeský kraj a Kraj Vysočina (dále jen „správní orgán prvního stupně“) u žalobce kontrolu, jejímž předmětem bylo dodržování věcných podmínek stanovených cenovými rozhodnutími ERÚ na rok 2016 až 2021 dle § 5 odst. 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, při uplatňování a vyúčtování podpory formou zeleného bonusu na elektřinu vyrobenou z podporovaného zdroje ve fotovoltaické elektrárně FVE Křešín na pozemku parcel. č. XA v k. ú. XA o licencovaném výkonu 0,020 MW (dále též jen „FVE“), včetně dodržování povinností vést a uchovávat cenovou evidenci o úředně stanovených cenách při prodeji dle § 11 odst. 1 písm. a) a § 11 odst. 2 zákona o cenách a poskytování podkladů oprávněným osobám ke kontrole cen dle ustanovení § 12 odst. 1 téhož zákona. 3. Dle kontrolních zjištění zachycených v protokolu ze dne 12. 7. 2022 žalobce od 21. 12. 2010 provozoval FVE s původně nainstalovaným výkonem cca 20 kWp. Údaje uvedené ve výchozí revizní zprávě nebylo možné fyzickou kontrolou ověřit z důvodu instalace zcela jiných nosných konstrukcí včetně rozdílných fotovoltaických panelů a jejich počtů v době kontroly. V době kontroly se FVE skládala z 6 dvouosých trackerů, tzn. že veškeré původní fotovoltaické panely na pevných konstrukcích byly odstraněny a nahrazeny trackery. Každý tracker je osazen 10 monokrystalickými fotovoltaickými panely, celkem tedy 60 ks. Celkový instalovaný výkon v době kontroly byl 18,9 kWp. V systému společnosti OTE, a. s., byla v době kontroly vedena výrobna s instalovaným výkonem 0,015 MW. 4. Od počátku provozu FVE žalobce čerpal podporu ve formě „zelených bonusů“. 5. Na základě porovnání leteckých snímků z let 2010, 2013 a 2015, jakož i výsledku fyzické kontroly při místním šetření v roce 2022, dospěl správní orgán prvního stupně k závěru, že žalobce původní panely na pevných konstrukcích vyměnil za novější technologii – tzv. trackery (panely na otočných stojanech, které sledují dráhu slunce). Tím se FVE fakticky „modernizovala“ ve smyslu § 2 odst. 2 písm. d) zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o podporovaných zdrojích energie“). 6. Na takto modernizovanou část elektrárny se ovšem vztahují nové podmínky pro uplatnění podpory dle příslušných cenových rozhodnutí ERÚ, přičemž pokud FVE nemá samostatné měření pro nově přidanou či modernizovanou část, má provozovatel (žalobce) nárok pouze na nižší (nebo nulovou) podporu pro celou elektrárnu. 7. Jelikož FVE neměla samostatné měření pro modernizovanou část, a navíc trackery byly umístěny volně na zemi, nikoli na střeše nebo zdi budovy [srov. § 4 odst. 5 písm. d) zákona o podporovaných zdrojích energie, ve znění účinném do 31. 12. 2021], náležela žalobci podpora v nulové výši. Přesto dál čerpal plnou podporu, jako by se o novou (modernizovanou) výrobnu nejednalo. 8. Dle správního orgánu prvního stupně tak žalobce získal podporu neoprávněně, neboť za období 2016–2021 pobíral zelené bonusy v plné výši. Vzhledem k tomu, že modernizované části výrobny přísluší nulová podpora, nemohl žalobce v kontrolovaném období nárokovat podporu ani na původní část FVE (tj. na zbylých 56 ks panelů na dvou fixních stabilních konstrukcích). Tím podle závěru správního orgánu prvního stupně vznikl žalobci nepřiměřený majetkový prospěch ve výši 1 634 514,98 Kč. 9. Správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 3100901722, čj. SEI1803/2023/31.102, shledal žalobce vinným ze tří přestupků dle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách, neboť v letech 2019, 2020 a 2021 nedodržel věcnou podmínku stanovenou cenovými rozhodnutími ERÚ pro tyto roky. Za tyto přestupky správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu ve výši 833 753 Kč a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. 10. Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. II. Shrnutí žaloby 11. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce dne 10. 10. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 12. Žalobce nejprve popsal průběh kontroly i správního řízení. Podrobně shrnul především obsah odvolání. 13. Žalobce namítl, že žalovaná postupovala v rozporu s § 2 odst. 5 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“), protože se dostatečně nevypořádala s argumentací žalobce, že změny právní úpravy ve věci podporovaných zdrojů energie vyžadují aplikaci pozdějšího zákona, který je pro žalobce příznivější. Rozhodnutí žalované je proto nepřezkoumatelné. Žalobce poukazoval na to, že pravidla modernizace výrobny a podpory nebyla stanovena pro určité období, což vyvrací tvrzení žalované o legitimitě časově omezené regulace cenovými rozhodnutími ERÚ. Argumentace žalované, že časová omezenost vychází z povahy regulace, byla nedostatečná, protože neprokázala legitimní a racionální důvody časového omezení. 14. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 4. 2019, čj. 5 As 269/2017-83, stanovil, že výjimka z použití příznivější právní úpravy je přípustná pouze za předpokladu, že právní úprava byla cíleně časově omezená a tento časový rámec měl legitimní a racionální základ. V dané věci však žalobce správně namítal, že pravidla podpor nebyla časově omezena, a že změny zákona o podporovaných zdrojích energie, účinné od 1. ledna 2022, reflektují nový přístup zákonodárce, kdy modernizace výroben není penalizována ztrátou podpory, ale naopak podporována. 15. Žalovaná postupovala nezákonně, když nesprávně právně kvalifikovala změny na výrobně žalobce jako modernizaci namísto úpravy vyvolané nestabilním půdním podložím, čímž porušila § 69 odst. 2 přestupkového zákona. Žalovaná ignorovala zásadu in dubio pro reo a nepodloženými domněnkami zpochybnila tvrzení žalobce, aniž by prokázala jeho vinu. Žalovaná se nedostatečně vypořádala s odvolacími námitkami a její rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. 16. Žalovaná chybně vyhodnotila, že výměna panelů byla dobrovolnou modernizací ke zvýšení efektivity výroby, přestože žalobce doložil, že šlo o vynucené opatření k prevenci škod, v souladu s občanským zákoníkem. Žalobce upozornil, že výměna všech panelů byla nezbytná kvůli systematickému vlivu nestabilního podloží, což žalovaná nepřijala a sankcionovala racionální a společensky žádoucí chování žalobce. 17. Žalovaná dále tvrdila, že žalobce mohl použít nepolohovatelné konstrukce, aniž by reflektovala, že právě kombinace těchto konstrukcí a nestálého podloží byla příčinou poškození. Tento závěr žalované je tedy nelogický a odporuje smyslu prevence škod. 18. Navíc žalovaná zpochybnila pokles produkce elektřiny v roce 2021 jako důkaz absence úmyslu modernizace výrobny a kritizovala, že žalobce nezkusil uplatnit reklamaci panelů, přestože žalobce vysvětlil, že reklamace by byla neefektivní a administrativně náročná. Tím žalovaná nesprávně přenesla důkazní břemeno na žalobce, což je v rozporu s čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv. 19. Žalovaná nesprávně kvalifikovala údajný přestupek žalobce jako pokračující přestupek, přičemž opomněla prokázat existenci jednotného záměru, což je obligatorní znak pokračujícího přestupku dle § 2 odst. 4 přestupkového zákona. 20. Žalobce zpochybnil právní závěry žalované poukazem na nedostatek skutkových zjištění, která by jednotný záměr prokázala. Argumentace žalované, včetně odkazu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, čj. 4 As 268/2015-27, byla nepřiléhavá, protože nepřihlížela ke specifikům daného případu. Žalovaná ignorovala relevant