6 As 17/2013 – Nejvyšší správní soud

61 A 1/2025- 71 - text  11 61 A 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: X, narozený dne X bytem X zastoupen advokátem Mgr. Ondřejem Trnkou, LL.M. sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, 370 01 České Budějovice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice za účasti: I) SUNNY PORT IN, a. s. sídlem Korunní 810/104, 101 00 Praha zastoupena JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha II) CETIN, a. s. sídlem Českomoravská 2510/19, 190 00 Praha III) EG.D, s.r.o. sídlem Lidická 1873/36, 602 00 Brno IV) Povodí Vltavy, státní podnik sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha V) Lipensko pro život, z. s. sídlem Za dvorem 1863/1, 142 00 Praha VI) ŠUMAVANENAPRODEJ, z. s. sídlem Frymburk 11, 382 79 Frymburk o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. OZZL 26869/2024/jisou SS, čj. KUJCK 146723/2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Na základě žádosti stavebníka (společnosti SUNNY PORT IN, a. s.), vydal stavební úřad Městský úřad Český Krumlov (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutí ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. SMUCK 83378/2022/Mm, čj. MUCK 62321/2023/OŽPŽ/Mm, kterým podle § 115 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), a § 15 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v navazujícím řízení dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), v rozhodném znění, stavební povolení na stavbu vodního díla „Zóna bydlení a občanské vybavenosti Dolní Vltavice – vodohospodářská část“. 2. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl jako nepřípustné postupem dle § 92 odst. 1 správního řádu, neboť žalovaný dospěl k závěru, že žalobce není účastníkem řízení. 3. Žalovaný popsal, že žalobce uplatnil nesprávně postavení účastníka dle § 9c odst. 3 písm. b) zákona o posuzování vlivů na životní prostředí z pozice tzv. dotčené veřejnosti, které však svědčí pouze právnickým osobám splňujícím podmínky v § 3 písm. i) bodě 2 téhož zákona. Splnění těchto podmínek žalobce k výzvě stavebního úřadu nedoložil. Žalobcem vznesené námitky proto byly posouzeny a vypořádány jako připomínky veřejnosti dle § 9c odst. 1 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. 4. Žalovaný neshledal účastenství žalobce ani dle § 109 písm. e) stavebního zákona, neboť z jeho strany nebyl uveden žádný pádný argument v souladu s § 114 odst. 1 stavebního zákona, jak bude jeho vlastnické právo přímo dotčeno. Uvedl, že „pozemek p.č. 1503/1 v k.ú. Černá v Pošumaví bude stavbou vodohospodářské infrastruktury dotčen pouze v místě napojení povolovaného vodovodního řadu 3 na stávající veřejný vodovod, který provozuje ČEVAK a.s., a toto místo se nachází na pozemku silnice p.č. 1503/1 orientačně proti společné hranici parcel p.č. 539/8 a 539/16 a blíže k p.č. 589/24, vše v k.ú. Černá v Pošumaví.“ V tomto kontextu žalovaný dále vycházel ze vzdálenosti stavby od nemovitostí žalobce, kdy vzdušnou čarou jsou pozemky žalobce od nejbližších pozemků dotčených stavbou vzdáleny cca 920 m, po silnici II/1638 je třeba od místa odbočení z této silnice k pozemkům žalobce do místa napojení na stávající veřejný vodovod urazit ještě dalších cca 1200 m směrem do Dolní Vltavice. 5. Krajský soud předesílá, že rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, čj. 51 A 29/2024-65, zdejší soud v právně obdobné věci žalobce zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Český Krumlov ze dne 23. 6. 2023, čj. MUCK 42818/2023/ODSH/ls, jímž bylo vydáno stavební povolení na stavbu „Zóna bydlení a občanské vybavenosti Dolní Vltavice, SO-01 komunikace a chodníky“. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku byla Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, čj. 6 As 6/2025-36. II. Stručný obsah žaloby 6. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobce včasnou žalobou doručenou krajskému soudu dne 16. 1. 2025 a doplněnou k výzvě krajského soudu dne 17. 2. 2025. 7. Žalobce v prvé řadě popisuje právní úpravu účastenství ve správním řízení. Dle jeho názoru dojdeli správní orgán k závěru, že osoba není účastníkem řízení, je povinen o tom rozhodnout postupem dle § 28 odst. 1 správního řádu. To však správní orgány neučinily a s žalobcem jednaly jako s účastníkem řízení, přičemž žalobce v rámci řízení rovněž aktivně vystupoval. Stavební úřad žalobce výslovně označil za účastníka řízení, postupoval přitom podle § 86 odst. 2 věty první a § 88 odst. 1 věty první správního řádu. Až napadeným rozhodnutím žalovaný v rozporu § 28 odst. 1 správního řádu zamítl jeho odvolaní jako nepřípustné. 8. V této souvislosti žalobce namítá, že se žalovaný řídil nesprávným výkladem právních předpisů. Zamítnout odvolání jako nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu lze jen tehdy, když prvostupňový orgán předtím postupoval podle § 86 odst. 2 věty poslední a § 88 odst. 1 věty poslední téhož zákona, což zde nečinil. Žalovaný tak svým postupem zatížil řízení hrubou procesní vadou. Postup žalovaného měl být takový, že odvolací námitky žalobce posoudí v meritu a rozhodne o nich podle § 90 správního řádu. Případně mohl rozhodnout usnesením dle § 28 odst. 1 ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu. Jiný postup dle žalobce možný není. 9. Žalobce považuje postup žalovaného za procesní vadu také z důvodu, že mu jím bylo upřeno právo se proti usnesení o účastenství odvolat a ve svém odvolání reagovat na argumentaci žalovaného. Současně měl žalovaný svým postupem žalobce zkrátit na právu, aby jeho odvolací námitky byly věcně vypořádány. Pokud žalovaný hodnotil účastenství žalobce až v souvislosti s meritorním posouzením věci, měl spolu s tímto posouzením vypořádat všechny jeho odvolací námitky. Vypořádal-li žalovaný odvolací námitky žalobce pouze obiter dictum, nelze se proti takovým úvahám bránit správní žalobou. 10. Žalobce rovněž poukazuje na to, že v souvislosti s jeho nezbytnou procesní aktivitou mu vznikly nikoliv malé náklady na právní zastoupení, které by v případě zákonného postupu správních orgánů nevznikly. 11. Vedle toho se domnívá, že vadný postup žalovaného se dotkl též práv jiných účastníků řízení, neboť ti mohli důvodně předpokládat, že žalobce je účastníkem řízení a jeho tvrzení budou meritorně posouzena. Pokud by bylo od počátku zřejmé, že žalobce účastníkem řízení není, mohli jeho argumentaci převzít tito jiní účastníci řízení. 12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 31. 3. 2025 uvedl, že procesní předpisy vycházejí z konceptu materiálního pojetí účastenství v řízení. Platí, že skutečnost, zda je určitá osoba účastníkem správního řízení, včetně stavebního řízení dle stavebního zákona, se posuzuje materiálně, a to vždy na základě vyhodnocení objektivních kritérií. Skutečnost, zda s určitou osobou bylo v části řízení jednáno jako s účastníkem řízení, či nikoli, není pro výsledný závěr o účasti dané osoby rozhodující. Jestliže prvoinstanční správní orgán jednal s určitou osobou jako s účastníkem řízení, ačkoliv účastníkem z materiálního hlediska nebyla, de facto toto řízení zatížil vadou, byť zpravidla bez vlivu na zákonnost rozhodnutí. 14. Žalovaný je přesvědčen, že řádně a podrobně zhodnotil věcně právní postavení žalobce a veškeré územní souvislosti, zejména vzdálenost nemovitostí žalobce od místa realizace záměru. Na základě těchto úvah pak vyloučil jakékoliv možné přímé dotčení žalobcových práv v daném řízení. Současně doplňuje, že žalobci nepříslušelo účastenství ani v územním řízení, a to pro absenci možnosti přímého dotčení jeho práv územním rozhodnutím. Postupem správních orgánů tak žalobce nebyl žádným způsobem zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Naopak, v průběhu řízení před stavebním úřadem byla žalobci přiznána procesní práva účastníka, která mu s ohledem na jeho hmotněprávní postavení od počátku nenáležela. Vymezení okruhu účastníků nemusí být postaveno najisto již na začátku správního řízení, ale naopak až v jeho průběhu může být zjištěno, že určitá osoba účastníkem je, či nikoliv. 15. Za zcela nedůvodnou označil žalovaný námitku, dle které mohl zamítnout odvolání jakožto nepřípustné podle § 92 odst. 1 správního řádu jen na základě předchozího postupu stavebního úřadu podle § 86 odst. 2 věty poslední a § 88 odst. 1 věty poslední téhož zákona. Žalobcem odkazovaná ustanovení procesní postavení žalobce v od