5 As 219/2024 — Nejvyšší správní soud

54 A 5/2025- 64 - text  8 54 A 5/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: M. Š., narozen X bytem nám. X zastoupen advokátem Mgr. Jaromírem Noskem sídlem Furchova 373, Telč proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2025, č. j. KUJCK 44564/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo postupem dle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Dačice ze dne 5. 2. 2025, č. j. DACI/3193/25/ODO. 2. Tímto rozhodnutím byl žalobce „uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 1, písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterých se dopustil z nedbalosti tím, že dne 04.10.2024 kolem 9:30 hodin v obci D., v místní části V. P., ve směru na obec D., až ke kamenolomu, kde byl zastaven a kontrolován, řídil traktor značky Zetor, registrační značky X, s připojeným přívěsem, X, na kterém nebyla umístěna přívěsu přidělená registrační značka, a to v rozporu s § 5 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. k) zákona o silničním provozu, ve vazbě na § 38 odst. 1 písm. c) zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále také „zákon o podmínkách provozu), a dále ve vazbě na § 23 vyhlášky č. 343/2014 Sb., přičemž u vjezdu na silnici č. II/406, u domu č.p. 4, znečistil komunikaci od zeminy, a to v rozporu s § 23 odst. 3 zákona o silničním provozu“. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 7 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení. 3. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zastavil řízení o přestupku týkajícího se znečištění vozovky. Co se týče zbylého přestupku (jízda bez RZ), zde upravil právní kvalifikaci tak, že žalobce porušil § 5 odst. 2 písm. k) zákona o silničním provozu. Uloženou pokutu žalovaný snížil na 4 200 Kč. Současně žalovaný změnil formu zavinění z nedbalosti vědomé na nedbalost nevědomou. Ve zbytku rozhodnutí postupem dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. II. Žaloba, vyjádření k žalobě 4. Včasně podanou žalobou, včetně jejího včasného doplnění, se žalobce domáhá zrušení žalobou napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. 5. Žalobce namítá nesprávné hodnocení celého skutkového stavu, procesní vady a porušení hmotného práva, stejně tak namítá i nepřezkoumatelnost obou správních rozhodnutí. Nepřezkoumatelný je dle žalobce i celý postup správních orgánů; nedostatek správního uvážení. Správní orgány rezignovaly na řádné odůvodnění svých rozhodnutí, dopouštěly se zkratkovitých zjištěních tak, jak se odráží i v nedostatečné právní argumentaci. Došlo k porušení zásady legality, materiální pravdy. 6. Žalobce nesouhlasí, že žalovaný převzal skutkové a právní závěry prvostupňového správního orgánu, aniž by se zabýval v odvolání namítanými rozpory. Skutkový stav dle policie se lišil od skutkového stavu dle žalobce. Žalobce své jednání vysvětlil a považuje za zřejmé, že nemohl vědět, že na přívěsu není umístěna RZ, když ji před jízdou namontoval a soupravu jako takovou před jízdou kontroloval. 7. Žalobce namítá, že změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je nelogická, neodůvodněná. 8. Rovněž namítá, že je podnikající fyzickou osobou a o daném skutku mělo být hodnoceno vedení společného řízení. Dle žalobce byl dán vztah k aplikaci § 28, § 48 a § 42b zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“). 9. Žalobce brojí proti výroku o zastavení řízení o přestupku ve věci znečištění vozovky, neboť k přestupkovému jednání se žalobce vyjádřil a doznal. 10. Žalobce nesouhlasí s úpravou právní kvalifikace tak, jak ji žalovaný činí; změnou toho, jaké povinnosti porušil, neboť jednak žalobce přestupek (řízení vozidla bez RZ) nespáchal, jednak tato porušení jsou relevantní pro hodnocení povahy a závažnosti přestupku. Tím se žalovaný ale nezabýval. 11. Žalovaný pouze rekapituluje skutečnosti ze správního spisu, vychází pouze z neúplného úředního záznamu a de facto nastoluje objektivní odpovědnost žalobce. Žalovaný pouze vychází z toho, že na přívěsu nebyla umístěna RZ, okolnosti, které žalobce popsal při ústním jednání žalovaný nehodnotí. 12. Žalobce měl za to, že RZ připevnil a žalovaný mu podsouvá, že přiznal, že RZ pravidelně odstraňoval a montoval zpět a v době silniční kontroly tato RZ na přívěsu nebyla. Dle žalobce je logické, že jestliže RZ připevnil a jel poté terénem, mohla mu RZ před vyjetím na komunikaci znovu odpadnout. Za nepřípustný považuje žalobce požadavek žalovaného, aby před samotným vjezdem umístění RZ zkontroloval, když tak již učinil. Žalobce se vymezuji i vůči tomu, že žalovaný mu klade k tíži jeho vyjádření, že na vozidle nebyl nalezen rámeček na RZ, který musel asi také upadnout. 13. Změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je v kontextu všech na věc dopadajících úvah žalovaného překvapivá a v zásadě neobhajitelná, neboť se žalovaný odchyluje od svého setrvalého postoje. 14. „Zásadním předpokladům pro prokázání a dovození odpovědnosti, tj. řádné vyhodnocení skutkového stavu se však žalovaný vyhnul. Jak uvedl pouze rekapituloval policejní spis, tj. úřední záznam, který však žalobce rozporoval jako neúplný. Dopadající zásada v pochybnostech ve prospěch obviněného byla reálným postupem použita opačně v neprospěch.“ 15. Následně žalobce namítá nedostatky určení formy zavinění. „Z vyjádření žalovaného dále vyplývá, že v daném případě lze usuzovat, že odvolatel nevěděl, že řídí na pozemní komunikaci vozidlo bez registrační značky, neboť není prokázáno, že by tak, s ohledem na tvrzení o upadnutí značky, činil vědomě. Naproti tomu je prokázáno, že odvolatel, s ohledem na to, že registrační značku opakovaně sundává, přičemž, dle jeho slov, cesta k silnici je plná nerovností, měl a mohl si registrační značku a její umístění na vozidle před samotným vjezdem na silnici zkontrolovat. Změna formy zavinění z nedbalosti vědomé na nevědomou je v kontextu všech na věc dopadajících úvah žalovaného překvapivá a v zásadě neobhajitelná, neboť se žalovaný odchyluje od svých setrvalého postoje.“ To vše při nezměněném skutkovém stavu. 16. Žalobce jako vždy RZ připevnil, tato nikdy v minulosti neodpadla, a proto nelze tvrdit, že její odpadnutí měl předpokládat. Neměl k tomu žádný důvod. Parafrázováno, žalobce namítá absenci zavinění. 17. Rovněž žalobce namítá nenaplnění materiální stránky přestupku, neboť i přes chybějící RZ byla souprava identifikovatelná prostřednictvím RZ traktoru. 18. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 25. 6. 2025 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Se vznesenými námitkami nesouhlasí a vypořádává je obdobně jako v samotném napadeném rozhodnutí. K otázce žalobce jako podnikající osoby uvádí, že žalobce je postihován na základě subjektivní odpovědnosti řidiče; nebylo prokázáno, že žalobce by jednal jako podnikatel a nebylo a není ani vedeno jiné řízení, o jehož spojení ke společnému projednání by mohlo být uvažováno. III. Posouzení věci krajským soudem 19. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších zákonů, dále jen „s. ř. s.“). 20. Krajský soud rozhodl dne 23. 7. 2025 při jednání. 21. Úvodem krajský soud předesílá, že rozhodnutí žalovaného plně vyhovuje nárokům § 68 odst. 3 správního řádu; je zřejmé, jak bylo rozhodnuto, na základě jakých důvodů, podkladů, stejně tak je reagováno na vznesené odvolací námitky. Je zřejmé, jakými právními předpisy se žalovaný řídil a jsou uvedeny úvahy, ze kterých je vycházeno při aplikaci těchto právních předpisů. Napadené rozhodnutí je srozumitelné a plně přezkoumatelné. 22. Žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 125 odst. 1 písm. a) bod 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích dle kterého platí, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích řídí vozidlo, na němž není v rozporu s § 5 odst. 2 písm. k) umístěna tabulka registrační značky nebo je umístěna tabulka registrační značky, která nebyla vozidlu přidělena. Tomu odpovídá i povinnost stanovená § 5 odst. 2 písm. k) téhož zákona, dle něhož řidič nesmí řídit vozidlo, na němž není umístěna tabulka státní nebo vojenské poznávací značky (dále jen „registrační značka“), jde-li o vozidlo, kterému registrační značka byla nebo měla být p