3 Ads 23/2010 — Nejvyšší správní soud

60 Ad 2/2025- 26 - text  8 60 Ad 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobkyně: K. G., narozená dne bytem zastoupena obecným zmocněncem F. K. narozeným dne bytem proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. SZ/MPSV-2025/6904-913, čj. MPSV-2025/19363-913, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) rozhodnutím ze dne 25. 11. 2025, sp. zn. 12187-24-JH, čj. 233111/24/JH, nepřiznal žalobkyni příspěvek na bydlení ode dne 1. 10. 2024 na základě její žádosti ze dne 23. 10. 2025, neboť žalobkyní užívaný byt na adrese X, byt č. X, nesplňuje definici bytu podle § 24 odst. 5 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). 2. Odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí úřadu práce potvrdil. II. Shrnutí žaloby 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 17. 2. 2025 žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. V prvé řadě žalobkyně nesouhlasila s nepřiznáním dávky a namítá, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno na základě nepravdivého odůvodnění, které následně žalovaný „zakryl“ napadeným rozhodnutím. 5. Nezákonnost předmětných rozhodnutí žalobkyně spatřuje ve skutečnosti, že byla vydána na základě nepravdivých podkladů. Žalobkyně spatřuje nezákonnost v tvrzení úřadu práce, který v prvostupňovém rozhodnutí uvádí, že byt na adrese X není bytem, který by splňoval podmínky zákona o státní sociální podpoře, neboť byl fyzickou osobou do katastru nemovitostí (dále jen „KN“) zapsán jako bytový dům na základě prohlášení vlastníka dne 12. 12. 2023, kdy dále uvádí, že pro toto tvrzení nemá úřad práce žádné důkazy. Žalobkyně tvrdí, že tento zápis již provedl příslušný stavební úřad ke dni dokončení stavebního objektu, tj. k 31. 12. 1945, neboť to dokazují zápisy a registrace ve veřejných seznamech. Žalobkyně má za to, že žalovaný nesprávně vyhodnotil skutkový a právní stav věci, kdy je zřejmé, že zápisy činí stavební úřad, nikoli fyzická osoba, a není zde tedy důvod pro nepřiznání příspěvku na bydlení. V souvislosti s tím žalobkyně odkazuje na § 42 odst. 2 písm. b) a § 34 odst. 1 a 2 zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech (dále jen „zákon o registrech“), podle kterých zapsal údaj o způsobu využití do veřejných seznamů příslušný stavební úřad. 6. Žalobkyně se v žalobě dále podrobně zabývá referenčními údaji předmětné nemovitosti. Jak z KN, tak z Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN“), který je součástí KN, plyne, že se jedná o budovu s číslem popisným 118, sloužící jako bytový dům, ve kterém se nachází 3 byty [jedná se o tzv. referenční údaje podle § 38 odst. 1 písm. a) až g) ve spojení s § 2 písm. b) zákona o registrech]. Žalobkyně poukazuje na odpovědnost příslušného stavebního úřadu za zápis referenčních údajů do RÚIAN, který je v souladu s dokumentací a účelem užívání, ke kterému je stavební objekt určen, tj. zpravidla podle kolaudačního souhlasu [srov. § 10 odst. 3 vyhlášky č. 359/2011 Sb., o základním registru územní identifikace, adres a nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška č. 359/2011 Sb.“), ve spojení s § 69 odst. 1 písm. a) až g) zákona o registrech]. Žalobkyně dodává, že žádný zákon neumožňuje provádět zápisy do KN a RÚIAN fyzickým osobám, jak tvrdí úřad práce. Doplnila, že referenční údaje jsou pro správní orgány závazné (§ 5 odst. 2 zákona o registrech). Dodala, že editor je zodpovědný za správnost referenčních údajů (srov. § 4 odst. 2 zákona o registrech). V případě pochybností o správnosti referenčních údajů je editor označí, přičemž tyto údaje pak mají pouze informativní charakter (srov. § 4 odst. 5 zákona o registrech). Žalobkyně z veřejně přístupných údajů a výše citovaných předpisů dovodila, že referenční údaje zapsané v KN a RÚIAN jsou správní orgány povinny využívat při výkonu veřejné správy, tedy i v řízení o přiznání příspěvku na bydlení. 7. Žalobkyně žádala, aby příslušný stavební úřad předložil krajskému soudu dokumenty, na základě kterých byly zapsány v KN a RÚIAN údaje o budově se způsobem využití bytový dům s počtem bytů 3 s datem dokončení 31. 12. 1945. 8. Žalobkyně uvádí, že podle F. K., který je vlastníkem předmětného bytového domu, byla původnímu vlastníku stavebního objektu, tj. České republice, současně s předáním stavebního objektu předána i stavební dokumentace, jejíž součástí byl i kolaudační souhlas příslušného stavebního úřadu, kterým byl příslušný stavební objekt ke dni 31. 12. 1945 povolen k účelu užívání k trvalému bydlení – bytový dům se třemi byty. Při prodeji pak F. K. obdržel od prodávajícího výpis z KN pořízený dne 23. 2. 2011, kde je zapsán účel užívání: trvalé bydlení – bytový dům. 9. Žalobkyně má za to, že byt na adrese X splňuje podmínky bytu uvedené v § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře, protože předmětný byt je určen k trvalému bydlení podle stavebního zákona a dále je řádně zkolaudován na základě kolaudačního souhlasu ze dne 31. 12. 1945. Tento závěr vychází podle žalobkyně i z údajů zapsaných ve veřejných seznamech. 10. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i úřadu práce zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 11. Žalovaný ve svém vyjádření ve vztahu k výpisu z KN uvedl, že je nutno odlišovat význam pojmu „byt“ ve smyslu soukromého práva a práva veřejného. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, ze kterého plyne, že zápis v KN nemá v případě rozhodování o příspěvku na bydlení žádný význam. Žalovaný připomněl, že pouze stavební úřad má pravomoc posoudit, zda určitá stavba nebo její součást splňuje technické požadavky na stavby, a současně, zda je stavba užívána k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. 12. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Průběh jednání 13. Účastníci řízení při jednání konaném dne 10. 11. 2025 setrvali na svých procesních stanoviscích i shora uvedené argumentaci. K dotazu soudu shodně uvedli, že žádné důkazní návrhy nevznášejí. V. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 15. Žaloba není důvodná. 16. Krajský soud v první řadě konstatuje, že žalobkyně podává již po několikáté žalobu v předmětné věci (pokaždé za jiné časové období). V rámci žalobní argumentace žalobkyně uvádí obdobné žalobní námitky, vycházející ze stále stejného skutkového stavu, byť v různých žalobách svá tvrzení a předkládané důkazy upravuje. Krajský soud tak již v podstatě o obdobných žalobách rozhodoval opakovaně. V tomto ohledu lze odkázat například na rozsudky ze dne 24. 7. 2017, čj. 55 Ad 2/2017-28 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, čj. 7 Ads 268/2017-28, zamítl), ze dne 16. 12. 2020, čj. 55 Ad 14/2020-19, ze dne 18. 2. 2021, čj. 60 Ad 12/2020-18, ze dne 7. 5. 2020, čj. 60 Ad 3/2020-20 (kasační stížnost Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 29. 7. 2022, čj. 2 Ads 169/2020-25, zamítl), ze dne 24. 9. 2021, čj. 60 Ad 13/2021-18, ze dne 4. 1. 2022, čj. 64 Ad 13/2021-19, ze dne 9. 1. 2023, čj. 55 Ad 16/2022-18, ze dne 24. 1. 2023, čj. 60 Ad 21/2022-18 a ze dne 12. 4. 2022, čj. 64 Ad 2/2022-17. Posledními rozsudky zdejšího soudu jsou rozsudky ze dne 23. 5. 2024, čj. 64 Ad 2/2024-31, ze dne 19. 12. 2024, čj. 54 Ad 6/2024-25 a ze dne 14. 1. 2025, čj. 66 Ad 2/2024. V rámci všech těchto rozsudků se krajský soud argumentací žalobkyně již podrobně zabýval a uvedl, z jakého důvodu užívaný byt nesplňuje podmínky podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře. Závěry krajského soudu již opakovaně potvrdil Nejvyšší správní soud. 17. Podstata sporu zůstává i nadále stejná. Na tomto místě krajský soud předesílá, že v případě absence podkladů, které by byly způsobilé doložit, že užívaný byt je určen k trvalému bydlení podle stavebního zákona nebo je zkolaudován jako byt, jak vyžaduje zákon o státní sociální podpoře pro přiznání příspěvku na bydlení, nepředstavuje zápis v KN, příp. v RÚIAN relevantní podklad pro posouzení naplnění definice bytu podle § 24 odst. 5 zákona o státní sociální podpoře (k tomu podrobněji níže). Krajský soud proto zastává názor, že žalobkyně nepředložila žádné nové důkazy, které by mohly rozhodnutí krajského soudu v posuzované věci zvrátit. 18. V daném kontextu je zcela neúčelné, aby správní soudy stále opakovaně obsáhle odpovídaly týmž účastníkům řízení na zcela totožné námitky. Stejně tak nelze očekávat, že by taková opak