1 As 362/2017 – Nejvyšší správní soud

57 A 26/2025- 43 - text  9 57 A 26/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M. P., nar. X bytem X zastoupen advokátkou Mgr. Jarmilou Holbovou sídlem Hálkova 1229/44, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze 15. 8. 2025, č. j. KUJCK 95468/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajský soud se v této věci zabývá otázkou, do jaké míry je v řízení o trvalém odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu závazná částka finančního odvodu vymezená souhlasem správního orgánu s tímto odnětím. 2. Rozhodnutím stavebního úřadu Magistrátu města České Budějovice ze dne 7. 1. 2025, č. j. SU/2654/2024-3 byl ve společném stavebním a územním řízení schválen stavební záměr žalobce – stavba skladu na pozemku p. č. X (orná půda) v k. ú. X. Realizaci stavby stavební úřad podmínil mj. dodržením podmínek stanovených závazným stanoviskem odboru životního prostředí Magistrátu města České Budějovice, kterým byl udělen souhlas s trvalým odnětím půdy ze zemědělského půdního fondu ze dne 2. 5. 2024, č. j. OOZP/5097/2024 For („souhlas s odnětím“). Z něj vyplývá mj. i to, že orientační výše odvodu za trvalé odnětí bonitované půdně ekologické jednotky BPEJ 5.56.00 o výměře 838 m2 a částečně BPEJ 5.52.01 o výměře 779 m2 činí 101 421 Kč. K tomu dotčený správní orgán dále doplnil, že při rozhodování o odvodech orgán ochrany ZPF vychází z právního stavu účinného ke dni nabytí právní účinnosti prvního povolovacího aktu vydaného ve věci podle zvláštních právních předpisů, popř. z rozhodnutí o souhlasu dle § 11 odst. 3 zákona ČNR č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF („zákon o ochraně ZPF“). 3. Rozhodnutím odboru životního prostředí Magistrátu města České Budějovice ze dne 23. 5. 2025, č. j. OOZP/4874/2025 For byla žalobci na základě § 11 odst. 2 zákona o ochraně ZPF stanovena povinnost uhradit finanční odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF o výměře 0,1617 ha na pozemku p. č. X – orná půda ve výši 1 245 344 Kč. Prvostupňový orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že při rozhodování o odvodu se v souladu s § 11 odst. 3 zákona o ochraně ZPF vychází z právního stavu ke dni nabytí právní účinnosti prvního povolovacího aktu vydaného ve věci podle jiných právních předpisů – rozhodnutí o společném povolení nabylo právní moci dne 18. 2. 2025. Z tohoto důvodu bylo nutné přepočítat výši finančních odvodů v souladu s novelou zákona č. 183/2024 Sb., která navýšila koeficienty za třídy ochrany a zároveň vymezila novou skupinu faktorů E – pro pozemky, které navazují na zastavěné území, jsou-li na nich umisťovány stavební záměry pro obchod, výrobu nebo skladování. Základní cena zemědělské půdy dle BPEJ byla stanovena podle přílohy č. 4 oceňovací vyhlášky Ministerstva financí č. 441/2013 Sb. 4. Žalovaný odvolání žalobce proti posledně zmíněnému prvostupňovému rozhodnutí zamítl a toto v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil. K výši odvodu za trvalé odnětí půdy ze ZPF uvedl a zdůvodnil, že tato byla určena v souladu se zákonem. Žalobce byl v souhlasu s odnětím upozorněn, že výše odvodu bude stanovena podle právního stavu ke dni nabytí účinnosti prvního povolovacího aktu vydaného ve věci podle zvláštních právních předpisů. Souhlas s odnětím byl vydán formou závazného stanoviska a účinným a vykonatelným se stal až nabytím právní moci stavebního povolení (tedy ke dni 18. 2. 2025), tímto okamžikem také vzniklo právo na odejmutí půdy ze ZPF a společně s tím také povinnost zaplatit za toto odnětí odvody stanovené v § 11 zákona o ochraně ZPF. 5. Žalobce se shora popsaným postupem správních orgánů nesouhlasí a žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 17. 10. 2025 se domáhá zrušení jejich rozhodnutí. 6. V žalobě podrobně popisuje průběh správního řízení a namítá, že správní orgán prvního stupně bez upozornění přepočítal výši odvodu podle novely zákona o ochraně ZPF účinné od 1. 7. 2024, ačkoliv orientační výše odvodu byla stanovena ještě podle předchozí právní úpravy. Podle žalobce měl správní orgán žadatele informovat o tom, že probíhá legislativní změna, která může zásadně ovlivnit výši odvodu, aby se mohl rozhodnout na základě skutečně relevantních údajů. 7. Žalobce dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť žalovaný se podle něj nevypořádal s odvolací argumentací založenou na judikatuře Nejvyššího správního soudu. Odkazuje zejména na rozsudek NSS ze dne 28. 8. 2014, č. j. 7 As 38/201330, v němž soud dovodil, že orientační výše odvodu má být pro žadatele spolehlivou informací o předpokládaných nákladech spojených s odnětím půdy, a že změna právní úpravy se má vztahovat pouze na případy, v nichž orientační výše odvodu dosud stanovena nebyla. Dále poukazuje na rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2016, č. j. 2 As 18/201627, podle něhož je účelem orientační výše odvodu poskytnout žadateli předem informaci, na kterou se může spolehnout při rozhodování o realizaci svého záměru. Podle žalobce žalovaný tyto závěry odmítl pouze s poukazem na odlišnost právní úpravy, aniž by vysvětlil, proč nejsou použitelné i v nynější věci. 8. Žalobce rovněž uvádí, že rozdíl mezi orientační a konečnou výší odvodu je natolik zásadní, že by jej při znalosti skutečné výše odvodu mohl od realizace stavebního záměru odradit. Podle něj je rozhodování správních orgánů překvapivé a správní orgány porušily princip předvídatelnosti a právní jistoty, neboť žalobce vycházel z údajů poskytnutých správním orgánem, které se následně ukázaly jako nerelevantní. 9. Součástí žaloby je také návrh na přiznání odkladného účinku. II. Vyjádření žalovaného 10. Žalovaný navrhl projednávanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. Připomněl, že v závazném stanovisku k odnětí půdy byla uvedena pouze orientační výše odvodu 101 421 Kč, která však podle zákona nemá závazný charakter pro konečné rozhodnutí, neboť konečná výše odvodů se stanoví podle § 11 zákona o ochraně ZPF. 11. K námitce překvapivosti rozhodnutí žalovaný uvedl, že orientační údaj uvedený v souhlasu s odnětím nemůže založit legitimní očekávání ohledně konečné výše odvodu. Podle jeho názoru nebylo možné v době vydání souhlasu předvídat pozdější legislativní změnu, protože ta byla vyhlášena až po jeho vydání. Žalovaný zároveň zdůraznil, že mezi účinností novely a vydáním stavebního povolení uplynula dostatečně dlouhá doba, během níž se žalobce mohl s novou právní úpravou seznámit. 12. K aplikaci judikatury žalovaný uvedl, že žalobcem odkazované rozsudky se vztahují k dřívějším verzím zákona o ochraně ZPF, které již nejsou relevantní. Za rozhodné považuje znění zákona účinné v době nabytí právní moci stavebního povolení, protože právě k tomuto okamžiku se podle zákona váže určení právního stavu pro výpočet odvodů. Z toho dovozuje, že správní orgány byly povinny zohlednit zvýšení odvodů vyplývající z novely zákona. 13. K námitce nepřezkoumatelnosti žalovaný uvedl, že jeho rozhodnutí obsahuje dostatečné odůvodnění, včetně odkazu na příslušná ustanovení zákona a vysvětlení, jakými úvahami se správní orgány řídily. Podle jeho názoru je z odůvodnění zřejmé, proč byla výše odvodu stanovena podle právní úpravy účinné v době nabytí právní moci stavebního povolení. III. Právní hodnocení krajského soudu 14. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, „s. ř. s.“). O věci bylo krajským soudem rozhodnuto bez nařízení ústního jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. - účastníci řízení se k výzvě soudu týkající se možnosti nařídit ústní jednání ve věci nevyjádřili. 15. K důkazním návrhům žalobce krajský soud poznamenává, že se jedná takřka výhradně o listiny obsažené ve správním spisu, kterým se však zpravidla dokazování neprovádí (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Skutkový stav věci je ve správním spisu v potřebném rozsahu zachycen dostatečně. Za této situace krajský soud nepovažoval za potřebné provádět důkaz účastnickým výslechem žalobce, neboť tento důkazní prostředek má pouze podpůrnou povahu, nelze-li skutkový stav věci zjistit jinak (§ 131 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 64 s. ř. s.). 16. Žaloba obsahuje dvě roviny námitek – (i) zákaz překvapivých rozhodnutí a porušení principu právní jistoty a (ii) nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. 17. První uvedenou námitkou žalobce zpochybňuje postup správních orgánů, které dle jeho názoru porušily princip právní jistoty, pokud ho nepoučily o tom, že orientační výpočet odvodu je koncipován za platnosti tehdy platnéh