6 As 161/2013 – Nejvyšší správní soud

55 Az 1/2025- 36 - text  7 55 Az 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobců: a) X b) X zastoupeni spolkem Organizace pro pomoc uprchlíkům, z. s. sídlem Poděbradská 5, Praha 9 - Vysočany proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-789/ZA-ZA11-K18-R4-2019-I., takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 8. 2025, č. j. OAM-789/ZA-ZA11-K18-R4-2019-I., se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a procesní vývoj věci 1. Žalobkyně podala dne 3. 9. 2019 spolu s dalšími členy její rodiny žádost o udělení mezinárodní ochrany. Důvody pro její udělení odvíjela od svého manžela, který byl členem strany X. Rodina pochází z X. 2. Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 3. 2020 žalobkyni a jejím nezletilým dětem mezinárodní ochranu neudělil. Toto rozhodnutí zrušil Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, čj. 30 Az 5/2020-61. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 8. 12. 2021, čj. 10 Azs 78/2021-72, pro nepřijatelnost. 3. Po zrušení prvého rozhodnutí žalovaný do správního spisu doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 19. 4. 2022, dále dokument ze dne 29. 3. 2022 týkající se postavení členů/bývalých členů strany X na X v roce 2014 a v současnosti (včetně postavení přesídlených členů či bývalých členů této strany z X). 4. Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 30. 5. 2022 žalobkyni a jejím nezletilým dětem udělil mezinárodní ochranu ve formě doplňkové ochrany dle § 14a odst. 2 písm. c) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a to z důvodu probíhajícího válečného konfliktu. Tato jim je do dnešního dne prodlužována. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, čj. 55 Az 2/2022-47, rozhodnutí žalovaného zrušil v části, v níž žalovaný žalobkyni neudělil mezinárodní ochranu podle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu. Důvodem pro zrušení bylo to, že žalovaný žalobkyni a dalším členům rodiny neumožnil seznámit se s podklady rozhodnutí dle § 36 odst. 3 správního řádu, ačkoli jejich žádosti v plné míře nevyhověl. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 7. 12. 2022, čj. 2 Azs 271/2022-20, odmítl pro nepřijatelnost. 6. Žalovaný do spisu dále doplnil dokument týkající se politické a bezpečnostní situace ze dne 23. 2. 2023 a dokument týkající se postavení X obyvatelstva na X ze dne 7. 2. 2023. 7. Rozhodnutím ze dne 8. 3. 2024 žalovaný žalobkyni prodloužil doplňkovou ochranu o 24 měsíců. Druhým rozhodnutím z téhož dne pak žalovaný rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni a jejímu nezletilému synovi neudělil. 8. Toto druhé rozhodnutí krajský soud rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, čj. 55 Az 2/2024-39, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Následnou kasační stížnost žalovaného Nejvyšší správní soud odmítl usnesením ze dne 26. 11. 2024, čj. 7 Azs 138/2024-21, pro nepřijatelnost. 9. Žalovaný dne 2. 7. 2025 provedl doplňující pohovory s žalobkyní a členy její rodiny a dále doplnil i aktuální informace o situaci na X. 10. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím opět rozhodl tak, že mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12, § 13 a § 14 zákona o azylu žalobkyni a jejímu nezletilému synovi neudělil. O zbylých členech rodiny bylo rozhodnuto samostatnými rozhodnutími, k nimž srov. zrušující rozsudek zdejšího soudu ze dne 9. 2. 2026, čj. 60 Az 2/2025-33, ve věci manžela žalobkyně a ze dne 11. 2. 2026, čj. 55 Az 2/2025-33, ve věci dcery žalobkyně. II. Shrnutí žaloby 11. Proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně spolu s nezletilým synem dne 8. 10. 2025 žalobu u zdejšího soudu. Jakkoli jsou podání žalobkyně formulována jejím jménem, krajský soud nemá pochyb o tom, že se jedná o námitky předkládané soudu i za nezletilého syna žalobkyně, žalobce b). 12. Žalobkyně předně velmi obecně namítla porušení § 2, § 50 odst. 4 správního řádu, § 12 zákona o azylu a § 78 odst. 5 s. ř. s. Dále shrnula skutkový stav věci a její procesní vývoj. 13. Žalobkyně namítla, že ačkoli žalovaný uznává, že na X dochází k systematickému pronásledování členů i bývalých členů X, trvá na tom, že žalobkyně a její rodina mohly své bezpečnostní riziko řešit přesídlením do jiné části X. Žalobkyně zdůrazňuje, že takový postup nebyl možný ani v době útěku, kdy rodina čelila reálným obavám ze spolupráce X s X, absenci jakékoli podpory vnitřním uprchlíkům a konkrétním problémům při krátkém pobytu na X, a to již vůbec ne v současnosti, kdy území X zasáhl rozsáhlý válečný konflikt. 14. Odkazuje na závazné závěry obsažené v rozsudku krajského soudu čj. 55 Az 2/202439, podle nichž je nutné posuzovat rizika primárně ve vztahu ke X jako místu původu rodiny. Soud konstatoval, že pronásledování příslušníků X na X není ojedinělé, ale relativně časté, a naplňuje test přiměřené pravděpodobnosti ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu. Soud rovněž výslovně uvedl, že vnitřní přesídlení za probíhající války nepředstavuje pro žalobkyni životaschopnou alternativu, přičemž právě z tohoto důvodu jí byla udělena doplňková ochrana. 15. Žalobkyně dále připomíná závěry uvedené v usnesení čj. 8 Azs 193/202440, v němž Nejvyšší správní soud potvrdil, že osoby v postavení jejího manžela čelí na X pronásledování ze strany X z důvodu náboženství či politických názorů a že možnost vnitřního přesídlení nelze uznat tam, kde by žadatel čelil jiným zásadním rizikům. 16. Jestliže žalovaný přesto dovodil možnost vnitřního přesídlení, žalobkyně to považuje buď za nerespektování závazného právního názoru soudů, nebo za nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nesrozumitelnost. 17. Žalobkyně navrhla, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil v souladu s judikaturou Soudního dvora Evropské unie a sám žalobkyni a jejímu nezletilému synovi udělil mezinárodní ochranu ve formě azylu dle § 12 zákona o azylu, popřípadě, aby rozhodnutí žalovaného pouze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného k žalobě 18. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že žaloba dorazila Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 10. 2025, tedy po uplynutí zákonné lhůty. Posouzení včasnosti žaloby ponechává na soudu. 19. Věcně se žalovaný se žalobními námitkami neztotožňuje. Zdůrazňuje, že při rozhodování postupoval v souladu se správním řádem i zákonem o azylu. Tvrdí, že zjistil stav věci v potřebném rozsahu, opatřil aktuální a relevantní informace o X, založil je do spisu a poskytl žalobkyni možnost se k nim vyjádřit. Rovněž reagoval na podklady, které žalobkyně doložila, a vysvětlil, proč některé z těchto podkladů považuje za nepoužitelné. 20. Žalovaný uvedl, že si je vědom obsahu rozsudku krajského soudu č. j. 55 Az 2/2024-39 a usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 138/2024-21. Za účelem doplnění skutkového stavu provedl nové pohovory se žalobkyní a její rodinou a shromáždil další aktuální informace o situaci na X. Navzdory těmto doplněním nedospěl k závěru, že žalobkynina žádost splňuje podmínky pro udělení azylu. 21. Žalobkyně nevyvíjela na X žádnou politickou činnost, a nelze tak naplnit § 12 písm. a) zákona o azylu. Její obavy se odvíjejí výhradně od tvrzeného pronásledování manžela kvůli jeho dřívějšímu členství ve straně X. 22. K námitkám vztahujícím se k § 12 písm. b) zákona o azylu uvádí, že rodina se již v roce 2014 přesídlila z X do X a následně X, kde byli registrováni jako vnitřně přesídlené osoby. Na X jim podle žalovaného nehrozilo žádné riziko pronásledování, a proto jejich rozhodnutí zemi opustit nesouviselo s azylově relevantními důvody. 23. Dle informací o zemi původu je strana X na X legální a spolupráce X a X je v kontextu ozbrojeného konfliktu zcela nereálná. Obavy žalobkyně a jejího manžela vycházejí z nepodložených a nereálných předpokladů. 24. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně není nucena vycestovat, protože jí byla v minulosti udělena a následně prodloužena doplňková ochrana podle § 14a zákona o azylu, kterou lze dále prodlužovat, budeli to situace vyžadovat. 25. Závěrem uvádí, že vzhledem k neudělení azylu manželu žalobkyně nebyly splněny podmínky pro udělení azylu rodinným příslušníkům podle § 13 zákona o azylu. 26. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu odmítl, popřípadě zamítl. IV. Replika žalobců 27. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného uvedla, že žaloba je včasná, protože ji podala prostřednictvím datové schránky dne 8. 10. 2025 a nikoliv dne 9. 10. 2025, jak se domnívá žalovaný. 28. Žalobkyně uvedla, že podstatou jejich azylové žádosti jsou důvody pronásledování jejího manžela – otce jejího nezletilého syna. 29. Hlavním sporným bodem zůstává otázka možnosti vnitřního přesídlení žalobkyně a její rodiny na X. Žalovaný tuto možnost dovozuje z výpovědi žalobky