I.ÚS 1561/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1561/08 ze dne 5. 8. 2009 N 178/54 SbNU 231 K opomenutým důkazům a k náležitému odůvodnění rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 5. srpna 2009 sp. zn. I. ÚS 1561/08 ve věci ústavní stížnosti K. D. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2007 č. j. 37 Cm 39/2003-554 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2008 č. j. 1 Cmo 207/2007-619, vydaným v řízení o žalobě o zaplacení peněžité částky ze smlouvy o dílo, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a dále za účasti Ing. V. H. jako vedlejšího účastníka řízení. Výrok I. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2007 č. j. 37 Cm 39/2003-554 a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2008 č. j. 1 Cmo 207/2007-619 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 1. 2007 č. j. 37 Cm 39/2003-554 a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 3. 2008 č. j. 1 Cmo 207/2007-619 se zrušují. Odůvodnění I. 1. Stěžovatel ústavní stížností brojí proti shora označeným rozhodnutím obecných soudů, jimž vytýká porušení práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ústavní stížnost odůvodňuje třemi podrobně rozvedenými námitkami: a) vady ve znaleckém dokazování: znalec nezodpověděl otázku, která mu byla položena ohledně ceny obvyklé, a místo toho věc posoudil po právní stránce, přičemž soud prvního stupně jeho právní závěr převzal do svého rozsudku a odvolací soud nezjednal nápravu tohoto pochybení; b) řízení je zatíženo tzv. opomenutými důkazy: stěžovatel navrhl výslech dvou svědků, avšak soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, ani v písemném vyhotovení svého rozsudku neuvedl důvody takového postupu, a přesto konstatoval, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní; c) porušení povinnosti řádně odůvodnit soudní rozhodnutí: z odůvodnění rozhodnutí není patrné, jak soudy zohlednily, že k zaplacení částky 200 000 Kč došlo až v průběhu řízení. Soudy obou stupňů tuto skutečnost pouze konstatují, avšak nezabývají se jejími právními následky (dopad do rozhodování o náhradě nákladů řízení a na zákonný úrok z prodlení). 2. Krajský soud v Hradci Králové odkázal na odůvodnění obou rozsudků. 3. Vrchní soud v Praze vyjádřil přesvědčení, že nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces, odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl odmítnutí ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, příp. její zamítnutí jako nedůvodné. 4. Vedlejší účastník ve svém obsáhlém vyjádření k ústavní stížnosti konstatoval, že nedošlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu ani na spravedlivý proces. I přes značnou rozsáhlost vyjádření neuvádí vedlejší účastník prakticky žádnou ústavněprávní argumentaci a zaobírá se především skutkovým stavem a jeho právním posouzením z pohledu jednoduchého práva. Z jeho vyjádření lze alespoň dovodit, že znalec dle jeho mínění věc řádně posoudil a neprováděl žádné právní hodnocení, jak tvrdí stěžovatel. K žádnému procesnímu pochybení soudů ve smyslu uváděném stěžovatelem nedošlo. Z těchto důvodů není ani namístě posoudit jinak otázku náhrady nákladů řízení. Vedlejší účastník proto navrhl zamítnutí ústavní stížnosti a přiznání náhrady nákladů řízení podle § 62 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 5. Stěžovatel v replice upozornil, že vyjádření vedlejšího účastníka je z podstatné části pouhým doslovným přepisem vyjádření, které vedlejší účastník již podal k odvolání stěžovatele, a není proto autentickou a relevantní reakcí vedlejšího účastníka na ústavněprávní argumentaci stěžovatele. II. 6. Z procesního spisu vyplynuly následující skutečnosti. 7. Rozsudkem ze dne 29. 1. 2007 č. j. 37 Cm 39/2003-554 Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "soud prvního stupně") ve výroku pod bodem I zamítl žalobu stěžovatele, podle níž měl být vedlejší účastník povinen zaplatit mu částky 159 967,50 Kč s příslušenstvím, 129 325 Kč s příslušenstvím, 36 406,80 Kč s příslušenstvím, 4241,10 Kč s příslušenstvím, 3130,40 Kč s příslušenstvím a 124 Kč. Ve výrocích pod body II až V rozhodl soud prvního stupně o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že stěžovatel s vedlejším účastníkem uzavřeli smlouvu o dílo, na jejímž základě se stěžovatel zavázal provést pro vedlejšího účastníka montáž, instalaci a uvedení do provozu rybinové dojírny 2 x 6 s měřiči mléka Fullflow Plus. Stěžovatel měl dle smlouvy vést stavební deník; tuto povinnost ale nesplnil, a způsobil tak nepřehlednost v provádění díla. Stěžovatel rovněž porušil povinnost vystavit po předání a převzetí díla řádnou fakturu, obsahující všechny náležitosti. Dohodnutá cena montáže 152 350 Kč byla při vyúčtování výrazně překročena, aniž bylo překročení odsouhlaseno ve smyslu čl. IV bodu 2 smlouvy o dílo. Stěžovatel se rovněž zavázal poskytovat záruční servis, avšak - jak již vyplynulo i ze závěrů znaleckého posudku - stěžovatel opravy vedlejšímu účastníku účtoval, což postrádá nejen smluvní, ale i zákonnou oporu. Platba vedlejšího účastníka 200 000 Kč spolu s jeho obranou (spočívající v poukazech na bezdůvodně zaplacené částky ve prospěch stěžovatele) umožňují učinit závěr, že vedlejší účastník již stěžovateli nic nedluží. Soud prvního stupně uzavřel, že stěžovatel neunesl v celém rozsahu břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. 8. V odvolání stěžovatel mimo jiné namítal, že soud prvního stupně neprovedl výslech dvou jím navržených svědků, dále že znalec nezodpověděl všechny položené dotazy a že nesprávně stanovil obvyklou cenu za plnění poskytnutá stěžovatelem; znalec se místo zodpovězení položených otázek opakovaně nepřípustně vyjadřoval k meritu věci a činil irelevantní právní závěry. Stěžovatel též poukázal na to, že pokud mu podle rozsudku soudu prvního stupně po právu náleží částka 200 000 Kč, měl by mít právo na zákonný úrok z prodlení, který vyúčtoval částkami 3130 Kč a 124 Kč. Stěžovatel rovněž namítal, že z důvodu zaplacení částky 200 000 Kč vedlejším účastníkem vzal částečně zpět důvodně podanou žalobu, a proto mělo být v této části vedlejšímu účastníku uloženo nahradit mu náklady řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. 9. Vrchní soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 12. 3. 2008 č. j. 1 Cmo 207/2007-619 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V odůvodnění shrnul skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a konstatoval, že jelikož se cena prací provedených stěžovatelem, zjištěná znalcem Ing. V. B., kryje s cenou zjištěnou v posudku zpracovaném znalcem Ing. F. M. a závěry těchto znaleckých posudků se nepodařilo stěžovateli relevantním způsobem zpochybnit, lze přisvědčit závěrům soudu prvního stupně, že platba vedlejšího účastníka ve prospěch stěžovatele ve výši 200 000 Kč spolu s uplatněnou obranou (spočívající v neoprávněně vyúčtovaných částkách stěžovatelem ve výši 48 610,98 Kč) plně pokrývá nároky stěžovatele uplatněné v tomto řízení. III. 10. Ústavní stížnost je důvodná. 11. Ústavní soud v řadě svých nálezů formuloval požadavky na to, jakou podobu musí mít odůvodnění soudního rozhodnutí, aby odpovídalo právu na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 290/06 ze dne 28. 6. 2007 (N 108/45 SbNU 459) zdejší soud konstatoval, že "[s]oučástí pojmu právního státu je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Dodržování této povinnosti má zaručit transparentnost a kontrolovatelnost rozhodování soudů a vyloučit libovůli. Z odůvodnění soudního rozhodnutí musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s článkem 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy.". V nálezu sp. zn. III. ÚS 703/06 ze dne 22. 11. 2007 (N 205/47 SbNU 641) Ústavní soud dále uvedl, že "[ú]stavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (§ 157 odst. 2 o. s. ř.); tomu logicky odpovídá, že porušení práva na spravedlivý proces, vycházejícího z čl. 36 odst. 1 Listiny, představuje i okolnost, že se soud nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami účastníka řízení. Tak je tomu i tehdy, jestliže odvolací soud nereagoval na námitky stěžovatelky obsažené