I.ÚS 194/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 194/21 ze dne 30. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Jaromíra Jirsy o ústavní stížnosti Anety Kulíkové, zastoupené Mgr. Ing. Danielem Dunčou, advokátem, sídlem Kampelíkova 534/11, Hradec Králové, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2020 č. j. 33 Cdo 1480/2020-105, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2020 č. j. 21 Co 21/2020-72 a rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. října 2019 č. j. 15 C 208/2019-42, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Trutnově, jako účastníků řízení, a Haničky Wolfové, zastoupené Mgr. Jiřím Rejlem, advokátem, sídlem Svatojanské náměstí 47, Trutnov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Ústavní stížnost se odmítá. II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se vedlejší účastnici nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 23. 1. 2021, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Současně navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), odložil vykonatelnost těchto rozsudků s ohledem na riziko nevratné ztráty jejího vlastnického práva. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 3. 2020 č. j. 21 Co 21/2020-72 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově (dále jen "okresní soud") ze dne 31. 10. 2019 č. j. 15 C 208/2019-42, kterým se nahrazuje projev vůle stěžovatelky, aby uzavřela s vedlejší účastnicí kupní smlouvu, kterou dojde k prodeji spoluvlastnických podílů v rozsahu jedné čtvrtiny na ve výroku tohoto rozsudku specifikovaných pozemcích v obci N., a to za kupní cenu ve výši 109 000 Kč. Následně podané dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud zamítl rozsudkem ze dne 29. 10. 2020 č. j. 33 Cdo 1480/2020-105. 3. Podle skutkových zjištění obecných soudů převedl Miloslav Kuhn jako prodávající předmětné spoluvlastnické podíly kupní smlouvou ze dne 2. 3. 2018 za cenu 109 000 Kč, aniž by je nabídl ostatním spoluvlastníkům, tedy vedlejší účastnici a Jaroslavu Kuhnovi. Nabyvatelem spoluvlastnických podílů se na základě uvedené kupní smlouvy stal Václav Kulík jako kupující. Poté, co Jaroslav Kuhn na základě dohody o výkonu předkupního práva ze dne 12. 12. 2018 přenechal svůj nárok plynoucí z předkupního práva vedlejší účastnici, tato dopisem ze dne 3. 1. 2019, který měl být doručen dne 7. 1. 2019, vyzvala Václava Kulíka, aby jí předmětné spoluvlastnické podíly za výše uvedenou cenu prodal. Václav Kulík je ovšem následně převedl kupní smlouvou ze dne 23. 1. 2019 stěžovatelce, která je jeho dcerou. 4. Podle Nejvyššího soudu Miloslav Kuhn tím, že nenabídl spoluvlastnické podíly na pozemcích ostatním spoluvlastníkům, porušil povinnost podle § 1124 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen "občanský zákoník"). Tato povinnost vyplývala přímo ze zákona a byla spjata s věcí, k níž se toto předkupní právo vztahovalo. Vedlejší účastnice se tak jako spoluvlastnice uvedených pozemků podle § 2144 odst. 1 občanského zákoníku mohla domáhat vůči Václavu Kulíkovi jako právnímu nástupci původního spoluvlastníka, aby jí jeho spoluvlastnický podíl byl za příslušnou úplatu převeden. Toto právo vůči němu také uplatnila, čímž se spoluvlastnické podíly staly zatíženy závadou nezapsanou ve veřejném seznamu ve smyslu § 1107 odst. 1 občanského zákoníku, kterou by další nabyvatel přejímal za podmínky, že ji měl nebo mohl z okolností zjistit, tedy nebyl-li by v dobré víře, že věc není závadou zatížena. Obecné soudy měly za to, že stěžovatelka věděla, resp. při zachování běžné opatrnosti měla vědět, že její otec nabyl spoluvlastnický podíl od jednoho z původních spoluvlastníků, tedy, že sám nebyl původním spoluvlastníkem ani osobou blízkou jinému spoluvlastníkovi. Tyto skutečnosti ji měly vést k obezřetnosti při uzavírání kupní smlouvy s otcem, k ověření, zda při nabytí spoluvlastnických podílů ze strany otce byly splněny všechny zákonné podmínky, včetně respektování předkupního práva ostatních spoluvlastníků. Nejvyšší soud uzavřel, že stěžovatelka v okamžiku uzavření kupní smlouvy nebyla v dobré víře o tom, že podíly pozemků nejsou zatíženy závadou, a tudíž tuto závadu přejala. Vedlejší účastnice po ní proto mohla požadovat uzavření navrhované kupní smlouvy. III. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka namítá, že při posouzení její dobré víry měla být zohledněna zásada materiální publicity údajů v katastru nemovitostí podle § 984 odst. 1 občanského zákoníku. Z těchto údajů bylo možné zjistit, že nemovitosti jsou ve spoluvlastnictví otce stěžovatelky a dalších osob, tedy případnou existenci vzájemného předkupního práva mezi těmito osobami, nikoli však další okolnosti, o nichž měl údajně vědět její otec. Skutečnost, že stěžovatelka a její otec jsou osobami blízkými, sama o sobě nevylučuje její dobrou víru; naopak o ní může svědčit, protože podle obecné zkušenosti si mohou osoby blízké důvěřovat. V soukromoprávních vztazích mezi blízkými osobami převádějícími spoluvlastnický podíl na nemovitosti nelze považovat za standard zpětné ověřování dodržení nabídkové povinnosti původních převodců, když navíc samotný převod s ohledem na postavení smluvních stran takové povinnosti nepodléhá. Dobrou víru stěžovatelky nemá zpochybňovat ani datum uzavření kupní smlouvy, které nelze dávat do souvislosti s datem údajného doručení výzvy k převodu spoluvlastnického podílu. Vedlejší účastnice v průběhu vkladového řízení ani po provedení vkladu nepodnikla žádné kroky, které by činily údajné porušení jejího předkupního práva z veřejného seznamu zřejmým. 6. Ustanovení § 1107 odst. 1 občanského zákoníku se podle stěžovatelky na "závazek z porušení předkupního práva" neuplatní. Ten totiž z povahy věci nevázne na převáděné věci, nýbrž jde pouze o závazek mezi oprávněným a porušitelem. V tomto ohledu je odůvodnění napadených rozhodnutí zcela nedostatečné. Nejvyšší soud spojil okamžik vzniku údajné závady na věci s okamžikem uplatnění práva na převod podílu, aniž by předchozí řízení poskytovalo dostatečný základ pro závěr, že takový okamžik vůbec nastal. Dopis, jímž vedlejší účastnice údajně uplatnila právo na převod podílu, neměl být otci stěžovatelky nikdy doručen. Místo toho byl doručen jiné osobě (údajné sousedce), což je skutečnost, kterou se krajský soud odmítl zabývat. Otázkou, zda se předkupník může domáhat převodu pouze vůči porušiteli předkupního práva anebo také vůči dalším nabyvatelům, se pak Nejvyšší soud nezabýval s poznámkou, že na ní není napadený výrok rozsudku krajského soudu postaven. 7. Závěrem stěžovatelka zdůraznila, že předmětné předkupní právo bylo v občanském zákoníku znovu zavedeno v období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020. Poté bylo opět zrušeno a zachováno pouze pro specifické právní stavy s šestiměsíční lhůtou pro uplatnění. Převod na osobu blízkou byl i v minulosti výjimkou z předkupního práva. Stěžovatelka měla "smůlu", že její otec uzavřel kupní smlouvu až v únoru 2018. Obecné soudy se dopustily hrubé nespravedlnosti, jestliže upřednostnily právo vedlejší účastnice, které zákon přiznával pouze po krátkou dobu, před vlastnickým právem stěžovatelky, založeným na její dobré víře a principu materiální publicity katastru nemovitostí, které jsou trvalými pilíři civilněprávní úpravy. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud si vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 15 C 208/2019 a vyzval účastníky a vedlejší účastnici řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 9. Nejvyšší soud ve svém vyjádření ze dne 22. 2. 2021 uvedl, že v posuzované věci řešil otázku, za jakých podmínek založilo uplatnění práva spoluvlastníka na převod podílu věci nemovité podle § 2144 odst. 1 občanského zákoníku jinou závadu, kterou nabyvatel přejímá s vlastnictvím podílu ve smyslu § 1107 odst. 1 občanského zákoníku, a stručně zopakoval své závěry. Stěžovatelka v okamžiku uzavření kupní smlouvy nebyla v dobré víře, že podíly pozemků nejsou zatíženy závadou. Krajský soud a okresní soud ve svých vyjádřeních z 11. 2. 2021 a 17. 2. 2021 odkázaly na odůvodnění napadených rozsudků. 10. Vedlejší účastnice má za to, že obecné soudy v posuzované věci nepostupovaly svévolně ani neinterpretovaly podústavní právo způsobem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Z jejího vyjádření ze dne 2. 3. 2021 se podává, že stěžovatelka námitku nedoručení dopisu jejímu otci uplatnila až v odvolání, tedy po koncentraci řízení, pročež k ní krajský so