I.ÚS 2987/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2987/22 ze dne 8. 12. 2022 N 148/115 SbNU 185 Ponechání v předstižné vazbě a doktrína zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele E. C., t. č. ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, zastoupeného Mgr. Marií Klinerovou, advokátkou, sídlem Mezibranská 1579/4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2022 sp. zn. 7 To 293/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2022 sp. zn. 44 T 141/2022, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2022 sp. zn. 7 To 293/2022 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele podle čl. 8 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2022 sp. zn. 7 To 293/2022 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. září 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 ve znění opravného usnesení ze dne 24. října 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 se zrušují. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2 a 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu se podává, že ve věci trestního stíhání stěžovatele pro pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a b), odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku byl stěžovatel usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 10. 6. 2022 sp. zn. 43 Nt 48/2022, které nabylo právní moci dne 21. 7. 2022, vzat do vazby z důvodu podle § 67 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. 3. V záhlaví specifikovaným usnesením obvodního soudu, v původním znění ze dne 1. 9. 2022 (nikoliv ve znění opravného usnesení - sub bod 6), byl stěžovatel podle § 73b odst. 3 trestního řádu a § 72 odst. 3 trestního řádu ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 písm. c) trestního řádu (výrok I), podle § 71a trestního řádu byla zamítnuta jeho žádost o propuštění z vazby na svobodu (výrok II), podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario bylo rozhodnuto, že náhrada vazby slibem stěžovatele není přípustná (výrok III), podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nebyl nad stěžovatelem stanoven dohled úředníka Probační a mediační služby (výrok IV), podle § 73 odst. 1 písm. a) trestního řádu a contrario nebyla přijata záruka pana R. C. (výrok V) a podle § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario nebylo uloženo předběžné opatření (výrok VI). 4. Obvodní soud shledal, že dosud zjištěné skutečnosti i nadále nasvědčují tomu, že by se stěžovatel mohl dopustit jednání, pro něž je stíhán. Dále zdůraznil, že stěžovatel nepředložil žádnou pracovní smlouvu či jiný důkaz, že má v případě propuštění na svobodu zajištěnou práci. Prohlášení stěžovatele, že by po propuštění mohl být zaměstnán jako zedník a že by si mohl přijít cca na 20 000 Kč měsíčně, které bylo sepsáno na počítači a podepsáno stěžovatelem, nepovažoval obvodní soud za dostatečně vážně míněné a za dostatečnou záruku, která by byla způsobilá nahradit důvody vazby. I nadále podle obvodního soudu hrozí obava, že by stěžovatel pokračoval v páchání trestné činnosti. Zabýval se i možností náhrady vazby alternativními opatřeními ve smyslu § 73 trestního řádu, případně § 88c trestního řádu, ale dospěl k závěru, že vzhledem k zjištěným skutečnostem a k osobě stěžovatele, který opakovaně páchá závažnou trestnou činnost, nelze postupovat jiným, mírnějším způsobem. 5. Stížnost stěžovatele proti usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. Se závěrem obvodního soudu o dalším trvání vazby stěžovatele podle § 67 písm. c) trestního řádu se ztotožnil, i když považoval odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu ohledně konkrétních skutečností, z nichž vyplývá důvodná obava, že stěžovatel bude v případě propuštění na svobodu opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán, za značně lakonické. Za nepřiléhavou označil argumentaci obvodního soudu k předloženému příslibu zaměstnání a přisvědčil stěžovateli v tom, že nabídka slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být podle konstantní judikatury pouze stěžovatelem vlastnoručně podepsána, ale text slibu může být sepsán na počítači např. jeho obhájcem. Současně však nedal stěžovateli za pravdu v tom jeho přesvědčení, že příslib zaměstnání je zárukou, že do zaměstnání skutečně nastoupí a pracovní činnost začne vykonávat, neboť z různých důvodů může dojít k nemožnosti do zaměstnání nastoupit. Obvodní soud podle názoru městského soudu nepochybil, když přihlédl též k tomu, že stěžovatel je pro trestný čin krádeže stíhán již popáté a že se měl žalovaných skutků dopustit ve zkušební době podmíněného odsouzení, a to mimo jiné pro přečin krádeže. Rovněž konstatoval, že ponechání stěžovatele ve vazbě není v rozporu s tzv. doktrínou zesílených důvodů, neboť jeho vazba se započítává ode dne 8. 6. 2022, a ke dni rozhodování tedy trvala necelé čtyři měsíce, kdy k tomu navíc přibyla, oproti rozhodování o vzetí stěžovatele do vazby, další skutečnost odůvodňující důvod vazby podle § 67 písm. c) trestního řádu, a to sdělení obvinění pro další přečin krádeže. Důležitá byla podle městského soudu skutečnost, že stěžovatel nemá žádný legální zdroj příjmů, a že si tak zřejmě majetkovou trestnou činností opatřuje prostředky k uspokojování základních životních potřeb. K námitkám stěžovatele, že výroky pod body III a VI neodpovídají tomu, jak byly vyhlášeny, městský soud dodal, že nejde o zákonný důvod ke zrušení usnesení obvodního soudu, ale o zákonný důvod k vydání opravného usnesení, což obvodnímu soudu nařídil. 6. Usnesením ze dne 24. 10. 2022 sp. zn. 44 T 141/2022 obvodní soud podle § 138 trestního řádu za užití § 131 odst. 1 trestního řádu opravil "písařskou chybu" ve znění výroků III a VI svého napadeného usnesení tak, že výrok III má správně znít tak, že podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu a contrario se písemný slib obviněného (stěžovatele) nepřijímá, a výrok VI má znít tak, že podle § 73 odst. 1 písm. d) trestního řádu a contrario se předběžné opatření, které by ukládalo obviněnému zdržení se požívání omamných a psychotropních látek a jedů, neukládá (viz č. l. 871 spisu obvodního soudu). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením městského soudu bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce. Tvrdí, že daná věc byla podle rozvrhu práce městského soudu přidělena k rozhodování senátu 7 To ve složení JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Zuzana Zápalková a JUDr. Alexandr Sotolář, avšak podle protokolu o neveřejném zasedání ze dne 30. 9. 2022 ve věci rozhodovali JUDr. Richard Petrásek, JUDr. Alexandr Sotolář a Mgr. Blanka Bedřichová. Poukazuje na to, že pro přerozdělování již napadených věcí musí být legitimní důvod, který v posuzované věci není patrný. 8. V další části ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že jeho druhá obhájkyně Mgr. Marie Klinerová nebyla vyrozuměna o konání vazebního zasedání a že napadené rozhodnutí obvodního soudu nebylo řádně odůvodněno. K tomu poukazuje na četnou judikaturu Ústavního soudu týkající se odůvodnění soudních rozhodnutí s tím, že je nepřípustné, aby vazební soud při rozhodování o vazbě jakkoli predikoval vinu obviněného, případně vynášel charakterové soudy, což se podle něj stalo v nyní posuzovaném případě. Má za to, že usnesení obvodního soudu bylo odůvodněno ledabyle, povrchně a neurčitým způsobem a že neobsahuje žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých b