I.ÚS 382/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 382/23 ze dne 21. 6. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Jaroslava Brože, MJur, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, insolvenčního správce dlužníka Tomáše Bárty, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2022 č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-562, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., sídlem 28. října 767/12, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Karolinská 707/7, Praha 8 - Karlín a Městského státního zastupitelství v Praze, sídlem náměstí 14. října 2188/9, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 Ústavy, v čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a dále čl. 17 a čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie. 2. Stěžovatel dále požádal, aby Ústavní soud podanou ústavní stížnost projednal mimo pořadí, v jakém Ústavnímu soudu došla. 3. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením Městský soud v Praze (dále jen "městský soud" nebo "insolvenční soud") v insolvenčním řízení vedeném na majetek Tomáše Bárty (dále jen "dlužník") zamítl v rámci výkonu dohlédací činnosti pro předčasnost návrh ze dne 24. 11. 2022, jímž se insolvenční správce JUDr. Jaroslav Brož, MJur, (dále jen "stěžovatel" nebo "insolvenční správce" či "správce") domáhal toho, aby soud podle § 11 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), uložil vedlejší účastnici, obchodní společnosti BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., povinnost sdělit mu další informace a poskytnout podklady nezbytné k zajištění přípravy zpeněžení majetku dlužníka, jenž náleží do soupisu majetkové podstaty, eventuálně pro účely dalšího postupu správce v insolvenčním řízení. V odůvodnění usnesení městský soud uvedl, že mu správce podáním ze dne 24. 11. 2022 navrhl, aby v rámci výkonu dohlédací činnosti uložil vedlejší účastnici povinnost sdělit mu další informace a poskytnout podklady nezbytné k řádnému výkonu jeho funkce a k naplnění účelu řízení, a to zejména pro ocenění a zpeněžení majetku dlužníka. Městský soud poukázal na to, že obdobnému návrhu insolvenčního správce vyhověl usnesením ze dne 8. 8. 2022 č. j. MSPH 79 INS 22650/2019-B-516, když vycházel z toho, že dlužník vlastní podíl v rozsahu 10 % na majetku vedlejší účastnice, jak bylo zjištěno rozsudkem Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 19. 5. 2022 č. j. 7 Cmo 229/2020-1784 ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 3. 3. 2020 č. j. 73 Cm 214/2014-589; odvolání vedlejší účastnice podané proti výše uvedenému usnesení městského soudu ze dne 8. 8. 2022 vrchní soud usnesením ze dne 14. 10. 2022 č. j. 3 VSPH 1203/2022-B-551 odmítl s tím, že jde o rozhodnutí vydané v rámci výkonu dohlédací činnosti soudu, proti němuž není odvolání objektivně přípustné. 4. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení poukázal na to, že v návrhu ze dne 24. 11. 2022 správce tvrdil, že mu vedlejší účastnice neposkytla potřebné informace a podklady vůbec, resp. pouze nedostatečně. S odkazem na § 11 odst. 1 a § 213 odst. 3 insolvenčního zákona neshledal městský soud požadavek správce opodstatněným. Odkázal přitom na výše citované usnesení vrchního soudu ze dne 14. 10. 2022 č. j. 3 VSPH 1203/2022-B-551, podle kterého před vlastní realizací práv a povinností dlužníka souvisejících s jeho 10% podílem ve vedlejší účastnici zahrnutým do majetkové podstaty, kdy výkon těchto práv a povinností je od prohlášení konkursu na majetek dlužníka svěřen ustanovenému insolvenčnímu správci (§ 246 odst. 1 insolvenčního zákona), jakož i ocenění předmětného dlužníkova sepsaného obchodního podílu (§ 219 insolvenčního zákona), zabránění jeho případnému znehodnocování či eventuální uplatnění odtud plynoucích nároků, a následné nakládání s takovou sepsanou majetkovou hodnotou (její zpeněžení), bude třeba nejprve vyjasnit to, jaký majetek vlastně je (či má být) do dlužníkovy majetkové podstaty zahrnut. Je tak důvodný argument, že dosud nebylo v řízení najisto postaveno to, jaké dlužníkovo aktivum (vlastnictví) plynoucí z účasti dlužníka ve vedlejší účastnici, bude v řízení správcem vlastně zpeněžováno, neboť dosavadním správcem zapsaná aktiva mají odlišný charakter a nemohou stát současně vedle sebe (viz poslední soupis ze dne 29. 9. 2022, B-546). V soupisu majetkové podstaty je totiž aktuálně zapsána jednak položka 41 - dlužníkův obchodní podíl o velikosti 10 % ve vedlejší účastnici; položka 42 - vypořádací podíl v souvislosti s vyloučením dlužníka z vedlejší účastnice, ke kterému došlo (mělo dojít) 7. 12. 2015, a také položka 52 - vypořádací podíl vzniklý v souvislosti se zánikem účasti dlužníka ex lege postupem dle § 206 odst. 3 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), ve znění pozdějších předpisů. Správce tak musí před důvodným požadavkem na poskytnutí dalších informací, event. jejich doplnění nejprve postavit najisto, které z výše uvedených (možných) aktiv bude sepsáno do majetkové podstaty, a ukončit všechny soudní spory vedené v rámci insolvenčního řízení, které budoucímu zpeněžení takto sepsané majetkové hodnoty budou bránit. Jinými slovy, bude-li správcem i nadále v soupise zapsán 10% podíl dlužníka ve vedlejší účastnici (sepsaný nyní pouze na základě právních závěrů uvedených v odůvodnění rozsudku vrchního soudu ze dne 19. 5. 2022 č. j. 7 Cmo 229/2020-1784, ve spojení s rozsudkem městského soudu ze dne 3. 3. 2020 č. j. 73 Cm 214/2014-589), měl by správce doložit soudu i to, že dlužník je i nadále společníkem vedlejší účastnice, a že tedy nebyl ze společnosti dne 7. 12. 2015 valnou hromadou vedlejší účastnice platně vyloučen podle § 151 odst. 2 zákona o obchodních korporacích, jak je namítáno vedlejší účastnicí, a že tak požadavek na poskytnutí detailních informací vztahujících se k ocenění majetkového podílu dlužníka je vůči vedlejší účastnici skutečně důvodný. Teprve po objasnění této zásadní otázky bude třeba řádně odůvodnit, jaké konkrétní informace a za jakým účelem po vedlejší účastnici správce požaduje, zda jde o informace a listiny nutné k ocenění takto sepsaného typu aktiva, jež jsou nezbytné pro účely jeho zpeněžení (a nemohou být např. správcem opatřeny i jinak), zda je požadováno po vedlejší účastnici předložení listin existujících a také věrohodně osvědčit to, že mu tyto potřebné informace vedlejší účastnice odmítla dobrovolně sdělit, resp. vydat. 5. Proti usnesení městského soudu podal insolvenční správce odvolání. Vrchní soud usnesením ze dne 10. 1. 2023 č. j. 1 VSPH 8/2023-B-569 odvolání stěžovatele jako objektivně nepřípustné odmítl. Vrchní soud poukázal na § 91 insolvenčního zákona, podle kterého proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předběžných opatření, není odvolání přípustné, nestanoví-li zákon jinak. V daném případě je napadené rozhodnutí rozhodnutím, které insolvenční soud vydal při výkonu dohlédací činnosti, neboť jím v souladu s návrhem správce rozhodoval toliko o záležitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, a to ve vztahu k vedlejší účastnici, v níž má mít dlužník majetkový podíl, jenž správce hodlá zpeněžit. Na povaze rozhodnutí nic nemění to, že soud návrhu správce nevyhověl, přičemž nevýznamné je i to, že městský soud nesprávně poučil správce i účastníky řízení o oprávnění napadnout toto rozhodnutí odvoláním. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Napadené usnesení, kterým byl návrh stěžovatele na poskytnutí informací zamítnut, negovalo práva garantovaná předběžným opatřením (nařízeným usnesením městského soudu ze dne 1. 9. 2014 č. j. 73 Cm 218/2014-88, které vedlejší účastnici ukládá povinnost umožnit dlužníkovi výkon práv společníka spojených s 10% podílem v rozsahu účasti na valných hromadách vedlejší účastnice a hlasování na těchto valných hromadách). Jde proto o nepřípustné překročení pravomoci insolvenčního soudu. Návrh stěžovatele ze dne 24. 11. 2022 neobsahuje nic "převratného" nad rámec návrhu ze dne 1. 8. 2022, kterému městský soud vyhověl svým v pořadí